Eye of the Beholder 3 je za mnou a bude se mi složitě hodnotit. V mých vzpomínkách jsou všechny tři díly zhruba na stejno, podle hodnocení tady to vypadá, že trojka je o třídu horší než první dva díly. Skutečnost je tak nějak uprostřed.
Třetí díl se hraje naprosto stejně jako první dva díly. Přestože měl nové tvůrce, ti nezasáhli do enginu, systému hry ani ovládání. Díky bohu za to. Přesto jsou tu novinky, některé z nich velice nešťastné.
Než se na ně ale podívám, napíšu pár slov o technické stránce. Zatímco druhý díl měl hezčí textury než první, trojka přestože vznikla o dva roky později udělala krok zpět. Grafika je v určitých lokacích podivně vyblitá, monstra docela ošklivá. Absolutně se nepovedly venkovní prostory, zejména samotné město Myth Drannor. Chápu že je to stará hra, chápu že jsou to ruiny, ale město je prostě odporně nakreslené a absolutně nezáživné. Dungeony používají původní textury a jsou v pohodě. Doslova tragédií jsou zvuky, věc kterou většinou nekomentuju, protože je tak nějak považuju za samozřejmost. Monstra se tu ale projevují podivným skřípěním, praskáním, náraz do zdi udělá cvaknutí, jedno z monster zní jak kdyby někdo nahrál vlak metra. Jiné zvuky nejsou slyšet... zkrátka otřes.
Příběhově je to takové, že jsem si nepamatoval ani závěrečného bosse, ani konec. Přesto to není špatné. Hrdinové jsou vysláni tajemným poslem vyčistit ruiny kdysi slavného Myth Drannoru, kde se usídlil lich Acwellan. Po jeho zabití přijde zvrat byli jste byli využiti bezejmenným temným bohem, který potřeboval lichův kodex. Každopádně to není špatné, i když Dran Dragorre z dvojky byl lepší záporák a finále i závěrečné gratulačky byly také lepší.
Co se týče samotné hratelnosti, tvůrci oproti dvojce zjednodušili hru asi o 100%. Pryč jsou veškeré šílené hádanky, nutnost tahat zbytečné předměty, co potřebujete většinou najdete o pár kroků vedle (pozor výjimka - v jednom puzzle potřebujete balíček jídla, které se v daném místě sehnat nedá). Samotné puzzle jsou občas zajímavé (váha s prsteny) občas dementní (magnet co Vám sebere vše kovové a jak kreténi vše sbíráte a skládáte zpět).
Velikým zjednodušením prošly i souboje. Tvůrci přidali funkci all attack, což znamená že si označíte útočící postavy a po stiskutí čudlu zaútočí všemi zbraněmi najednou. Já měl v partě dva fightery vycepované od prvního dílu (na konci level 13 bez grindování), každý z nich dva meče +3 až +5. K tomu v druhém sledu trpaslíka s halapartnou +5 a ještě lukostřelce. Tohle kombo stačilo na to, aby se 95% monster odporoučelo po prvním útoku. Navíc prakticky vymizel respawn. Nebyl jsem fanda šílených nekonečných soubojů ze dvojky, ale trojka to zlehčila tolik, že boj z monstry připomínal zabíjení otravného hmyzu. Bál jsem se jak dopadne boj se závěrečným bossem a oprávněně. Kouzlo time stop a za 20 sekund bylo hotovo.
Upřimně řečeno, zlehčení puzzlů i bojů mě zas nějak moc nevadilo, nemám problémy když je hra lehká. Navíc hra umí překvapit, takže narazíte na potvory vysávající levely, či sliz který požírá zbraně. A nebo na parádní podvodní kolo, kde si si v klidu prozkoumáváte s kouzlem dýchání pod vodou a najednou se dostanete do míst, kde magie nefunguje. To byl adrenalin!
A ještě se zastavím u prostředí. Začátek v lese 30*30 čtverečků je zoufalý. Procházíte hnusným a pustým lesem, hrajete si na dřevorubce a zjišťujete že tu není absolutně nic, kromě jedné hrobky. Ta je v podstatě nepovinná, ale získáte tam důležitý předmět a také se dovíte část příběhu. Město je zoufalé graficky i designově, druhá část lesa s objevujícími se stromy a nezmapovatelným procházením křovím je otřesná. Jenže pak se tvůrci vzpamatovali a čtyřpatrová magická gilda a čtyřpatrový Lathanderův chrám jsou parádní, tradiční dungeony se vším všudy. Pasti, puzzle, boje, obrovské patra. V Lathanderově chrámu máte navíc za úkol místo znovu vysvětit a tak opravujete fontány se svěcenou vodou, zapalujete kadidla, čistíte oltáře, zapínáte majáky světla. Zkrátka hratelnost tady šla nahoru o 100% a já se bavil úplně stejně jako v prvních dvou dílech.
Každopádně třetí díl není špatná hra. Zlehčená obtížnost mi nevadila, je tu sice pár graficky i hratelně nepovedených lokací a otřesné zvuky, ale v druhé půlce je to tradiční dungeon jak má být. PS: V celé hře s názvem Eye of the Beholder není jediný beholder.
Třetí díl se hraje naprosto stejně jako první dva díly. Přestože měl nové tvůrce, ti nezasáhli do enginu, systému hry ani ovládání. Díky bohu za to. Přesto jsou tu novinky, některé z nich velice nešťastné.
Než se na ně ale podívám, napíšu pár slov o technické stránce. Zatímco druhý díl měl hezčí textury než první, trojka přestože vznikla o dva roky později udělala krok zpět. Grafika je v určitých lokacích podivně vyblitá, monstra docela ošklivá. Absolutně se nepovedly venkovní prostory, zejména samotné město Myth Drannor. Chápu že je to stará hra, chápu že jsou to ruiny, ale město je prostě odporně nakreslené a absolutně nezáživné. Dungeony používají původní textury a jsou v pohodě. Doslova tragédií jsou zvuky, věc kterou většinou nekomentuju, protože je tak nějak považuju za samozřejmost. Monstra se tu ale projevují podivným skřípěním, praskáním, náraz do zdi udělá cvaknutí, jedno z monster zní jak kdyby někdo nahrál vlak metra. Jiné zvuky nejsou slyšet... zkrátka otřes.
Příběhově je to takové, že jsem si nepamatoval ani závěrečného bosse, ani konec. Přesto to není špatné. Hrdinové jsou vysláni tajemným poslem vyčistit ruiny kdysi slavného Myth Drannoru, kde se usídlil lich Acwellan. Po jeho zabití přijde zvrat byli jste byli využiti bezejmenným temným bohem, který potřeboval lichův kodex. Každopádně to není špatné, i když Dran Dragorre z dvojky byl lepší záporák a finále i závěrečné gratulačky byly také lepší.
Co se týče samotné hratelnosti, tvůrci oproti dvojce zjednodušili hru asi o 100%. Pryč jsou veškeré šílené hádanky, nutnost tahat zbytečné předměty, co potřebujete většinou najdete o pár kroků vedle (pozor výjimka - v jednom puzzle potřebujete balíček jídla, které se v daném místě sehnat nedá). Samotné puzzle jsou občas zajímavé (váha s prsteny) občas dementní (magnet co Vám sebere vše kovové a jak kreténi vše sbíráte a skládáte zpět).
Velikým zjednodušením prošly i souboje. Tvůrci přidali funkci all attack, což znamená že si označíte útočící postavy a po stiskutí čudlu zaútočí všemi zbraněmi najednou. Já měl v partě dva fightery vycepované od prvního dílu (na konci level 13 bez grindování), každý z nich dva meče +3 až +5. K tomu v druhém sledu trpaslíka s halapartnou +5 a ještě lukostřelce. Tohle kombo stačilo na to, aby se 95% monster odporoučelo po prvním útoku. Navíc prakticky vymizel respawn. Nebyl jsem fanda šílených nekonečných soubojů ze dvojky, ale trojka to zlehčila tolik, že boj z monstry připomínal zabíjení otravného hmyzu. Bál jsem se jak dopadne boj se závěrečným bossem a oprávněně. Kouzlo time stop a za 20 sekund bylo hotovo.
Upřimně řečeno, zlehčení puzzlů i bojů mě zas nějak moc nevadilo, nemám problémy když je hra lehká. Navíc hra umí překvapit, takže narazíte na potvory vysávající levely, či sliz který požírá zbraně. A nebo na parádní podvodní kolo, kde si si v klidu prozkoumáváte s kouzlem dýchání pod vodou a najednou se dostanete do míst, kde magie nefunguje. To byl adrenalin!
A ještě se zastavím u prostředí. Začátek v lese 30*30 čtverečků je zoufalý. Procházíte hnusným a pustým lesem, hrajete si na dřevorubce a zjišťujete že tu není absolutně nic, kromě jedné hrobky. Ta je v podstatě nepovinná, ale získáte tam důležitý předmět a také se dovíte část příběhu. Město je zoufalé graficky i designově, druhá část lesa s objevujícími se stromy a nezmapovatelným procházením křovím je otřesná. Jenže pak se tvůrci vzpamatovali a čtyřpatrová magická gilda a čtyřpatrový Lathanderův chrám jsou parádní, tradiční dungeony se vším všudy. Pasti, puzzle, boje, obrovské patra. V Lathanderově chrámu máte navíc za úkol místo znovu vysvětit a tak opravujete fontány se svěcenou vodou, zapalujete kadidla, čistíte oltáře, zapínáte majáky světla. Zkrátka hratelnost tady šla nahoru o 100% a já se bavil úplně stejně jako v prvních dvou dílech.
Každopádně třetí díl není špatná hra. Zlehčená obtížnost mi nevadila, je tu sice pár graficky i hratelně nepovedených lokací a otřesné zvuky, ale v druhé půlce je to tradiční dungeon jak má být. PS: V celé hře s názvem Eye of the Beholder není jediný beholder.
Jack Keane 2: The Fire Within