Ankh

U série Ankh jsem měl vždycky určitou představu - vzhledem k zasazení do starověkého Egypta jsem si představoval nějaké výukové, mysteriozní, vážné adventury a on to byl pravý opak.

Veselé barvičky, muzikálové intro s chytlavou písničkou This Is Cairo a hrdina "cool" teenager Assil s (v roce 2005) moderní minibradkou. Ten takhle jednou popíjel v hrobce s kamarády, jenže to co on (a všichni ostatní) považoval za otvírák na pivo byl Osirisův ankh, který nebyl z loupeže nadšený a na Assila uvrhl kletbu. Toho tak čeká nelehká cesta - k Osirisovi vede cesta jen přes faraóna, což je pro syna chudého architekta prakticky stejně nedosažitelné. Navíc má od táty zaracha a rád by sbalil tu krásnou dceru arabského vyslance Tahru.

Z předchozího odstavce Vám může být jasné, jakým způsobem je hra podaná. Odehrává se sice v Egyptě (se spoustou arabských motivů), ale všichni se chovají jak v současnosti, hází popkulturní hlášky, odkazy, nechybí tu spousta vynálezů od myčky na velbloudy, přes startrekovský teleportér až po stroj času. Zkrátka humor za každou cenu, což platí i pro postavy. Je tu gangsta převozník, otrok co přicestoval časem a čile konverzuje s otrokářem, poloslepý krejčí si Assila plete s holkou, strážní mají fóbie z krokodýlů a v kriminále sedí stánkař co si dovolil prodávat banány (faraon a banánová slupka... no chápete ne? :D). Nejvíce mě pobavil exodus Izraelitů :D Faraón je poživačný hajzlík, Osiris ještě větší zmetek a hrdina ač je v háji si najde vždy čas na stírací hlášku.

Bavilo mě to tak napůl, tenhle frikulínovský teen styl není úplně můj šálek čaje, ale na konci se to zlepší a řekl bych že finále v podsvětí je i celkem napínavé a slušně vymyšlené (Osiris nemá žádnou moc nad někým kdo není z Egypta).

Hratelnost a grafika jsou spojené nádoby. Grafika je totiž 3D s plynule pohybujícím se prostředím a spoustou prázdného prostoru. Vypadá celkem pěkně, ale také se v ní celkem pěkně schová cesta dál nebo nějaký mrňavý předmět, který ani nevíte že potřebujete.

Já se takhle zasekl na krokodýlí kabelce co nosí babča a těch záseků bylo ještě mnohem víc. Pokud už máte nějaký předmět a jasný cíl, tak je řešení většinou snadné, ale já dost často ani netušil kam jít nebo co dělat. Největší problémy jsem měl v okamžiku kdy jsem měl otevřené celé město se spoustou obrazovek a aktivních míst (na tlačítko na jejich zobrazení zapomeňte). V okamžiku kdy jsem byl zavřený v nějakém uzavřeném prostoru šla hratelnost o 100% nahoru. Třeba palác se spoluprácí dvou postav, hledáním cesty na druhou stranu, hrátkami s vodou, odlákávání strážného a solidním puzzlem v chrámu byl naprosto parádní.

Jinak je ovládání celkem standardní - dvojklik na běh, inventář nahoře. Výjimkou je prohození tlačítek - levé zkoumá, pravé používá. Trošku mě u GOG verze navíc v Anniversary edici překvapily technické problémy. Každé uložení znamená novou pozici, původní savy nejdou navzdory tvrzení hry ani přepsat, ani smazat. A každý save rozbije obraz, který se mírně roztáhne, takže musíte dát zase load, aby se to spravilo...

Vlastně mě to celkem bavilo, ale ne zas natolik, abych hned stahoval další díly, naopak jsem si mezi kapitolami dal pár dní pauzu na dosledování seriálu. Neurážející, ale nijak strhující komediální adventura.