Ember

Ani mě nepřekvapuje, že tu jsou jen dvě hodnocení. Ember je od studia, které předtím žádné RPG nevytvořilo. Ani jejich další hry nebyly žádné velké hity a často mířily na mobily. A Ember není výjimkou, vedle windows bylo vyvíjeno na iOS, tedy na iPhony a iPady. Ale nízká cena, pěkné screenshoty, oblíbený žánr izometrických, skupinových RPG a v neposlední řadě vlastní zvědavost a objevitelská touha mě ke hře přiháčkovaly. Po koupi jsem hned instaloval.

Obavy z toho, jak mobilní hra bude vypadat na velké obrazovce v pohybu, vystřídal údiv co lze na iPhonech spustit. Grafika je fajn, srovnatelná s konkurencí. Mnoho objektů působí 3D dojmem, až jsem koukal, jestli nejde obrazovku otáčet. Po levně působícím menu, nic neříkajícím intru bez titulků a úvodních fádních lokacích chrámu a hřbitova jsem měl pocit generičnosti, tento pocit byl však brzy rozptýlen. Příroda, vesnice i města jsou parádní, postavy jsou pěkně animované a střídání počasí a času samozřejmostí. Zvuková stránka neurazí ani nepotěší, dabing je jen částečný a nepříliš dobrý, hudba fantasy průměr.

Druhá síla hry mě hodně překvapila. A to je opravdu promyšlené lore světa a úroveň jeho zpracování. Ember je po letech hra, kde mě opravdu bavilo číst knihy. Nejsou přehnaně dlouhé, často jsou na pokračování a pojednávají o různých věcech nenuceně vtipným způsobem. Vedle propracované historie atd. tu je průvodce místními hospodami, který zaznamenává výzvu degustátorů projít nejznámější hospody v jednom dni, dobrodružné příhody vesnického idiota, který téměř gilgamešsky hledá smysl života či kulturně antropologický výzkum gobliních tanců. Svět Dominus je sice klasickým fantasy s elfy a trpaslíky, nepůsobí však jako všední sázka na jistotu. Z knih jsem byl zvědavý na místa a rasy, které navštívím.

Samotný příběh už takové terno není. Jste oživený příslušník vymřelé rasy Světlonošů, která jako jediná rozuměla rase Uhlíků. O ní si ostatní rasy myslí, že to žádné živé bytosti nejsou a tvrdě je těží jako zdroj magie. Mniši co vás pozvedli z mrtvých věří, že vytěžení Uhlíků povede k zániku světa. Ano, zase jste spasitel co má zachránit svět. A přijde i Temnonoš! Nelze souhlasit s částí zdejšího popisu hry, že "Hlavní příběhovou zápletku doprovází objevování vedlejších příběhových linií hráčových společníků". Hráčovi společníci vám na začátku vysvětlí, proč se k vám přidávají a od té doby s vámi už nepromluví slova. Nepotěší, že jsou navíc jen tři a s vámi můžou putovat dva. Rozhovory jsou dobře napsané a vtipné, ale zároveň spíše vysvětlující než interaktivní. A když už jsou nějaká rozhodnutí, tak jsou v rovině dobro-zlo. Náplň vedlejších úkolů je také spartánská - je jich málo a málokdy vybočí z klišé něco přinést nebo nebo něco zabít.

Kontroverzní jsou prvky, který mnozí RPG puristé považují za stěžejní. Vývoj postav spočívá pouze na zvyšování atributů, které víceméně definují vaše vybavení. Síla je pro zbroj melee bojovníků, obratnost je pro střelné zbraně a inteligence je pro magické hole. Každé vybavení má vedle obrany či poškození zvláštní vlastnost - ať už jde o plošné kouzlo či léčení jednotlivce. Jednoduše řečeno, zvláštní schopnosti nejsou vázány na postavy, ale na předměty. K tomu, aby jste měli jistou volnost slouží propracovaný systém craftingu, který umožňuje si sestavít vybavení podle svého gusta.

Souboje samotné jsou realtimové s možností pauzy. Většinu soubojů však spíše pasivně pozorujete s občasným klikem na schopnost či lektvar. I proto, že dobytí života po boji je mnohem snadnější než dobytí energie, kterou zvláštní schopnosti spotřebovávají. Jen bossfighty opravdu donutí člověka dělat něco jiného než rubat a bumbat. I tak mě souboje většinu času bavily, únava se dostavila až ke konci, kdy nepřátelé měli opravdu velké množství hitpointů.

Ember jsem si užil a mohu ho doporučit všem, co mají rádi spíše odpočinkové izometrické skupinové putování fantasy světem. Hra mi trvala kolem 35h.