East India Company

... aneb jak si ospravedlnit, že se člověk neučí na zkoušku, ale paří na kompu.

A ještě jsem si říkal, že si aspoň pořádně zapamatuju, kde leží ty asijské přístavy. Tak jsem to zapnul, už intro je takové zvláštní. Nicméně, je to jediná hra, která se chopila té úžasné příležitosti zpracovat působení Východoindických společností, to přece nemohlo dopadnout špatně, ne?

Tak si zapnu kampaň za Holanďany, píše se rok 1600. V Evropě by měla být velká poptávka po koření, to roste na Molukách, hurááá na první plavbu!
Jenže ouha. Indonésie jaksi v tomto světě neexistuje a jestli jsem si myslel, že po vzoru svého reálného předobrazu založím na Jávě mocnou obchodní stanici Batavia, jsem na omylu. Dobře, tak alespoň do začátku vydělám nějaké peníze v obchodu mezi jednotlivými městy Asie, ona cesta kolem Afriky zpátky do Amsterdamu je fakt na dlouho.
A dvakrát ouha. Co se nakoupí v Asii, prodá člověk výhodně jedině v Evropě, maximálně tak za almužnu někde na Kanárech.

OK. Počkám, než se mi načte obrazovka indického přístavu a naložím čaj, u toho je jasně vidět, že se vyplatí (je to jedna z tzv. hlavních surovin). Než se mi načte hlavní mapa, uvařím si reálný čaj. Dovezu si to do Amsterdamu a prodám, britské libry ( :) ) se jen sypou a pak čekám na načtení hlavní mapy. Mezitím Francouzi uzavřou spojenectví s Němci. Jelikož tu nejsou žádná roční období, počasí nebo nějaké zásahy z evropského dění, chci vyplout hned zase do Indie. Rozkliknu si zpátky přístav a než se mi to načte, jdu si chvíli zaběhat. Nakoupím evropské zboží, najdu si, že se nejlépe prodává v Madrásu, čekám na načtení hlavní mapy, vesele si pluju kolem mysu Dobré naděje. V Madrásu už tohle zboží zatím moc nekupují, tak dobře, jdu ho prodat o kousek dál. Než tam dopluju, uplyne měsíc (asi... minuta?) a ceny jsou zas úplně jiné a už se to tam nevyplatí. Krom "hlavních surovin" prostě cena sledovat nejde!

Během načítacích obrazovek při vstupu do každého přístavu mezitím přečtu knihu. Mohl by mi někdo vysvětlit, co potřebuje hra z roku 2009 (na průměrném PC) deset sekund načítat na neinteraktivním prostředí, kde se dá rozkliknout jen pár tabulek?

Po hodině mám docela pěknou flotilu, jedu na Cejlon pro zboží na zakázku od krále (pro Nitro Games je očividně lepší vymyslet alternativní realitu než si dát pár hodin práce s upravením pár textů ze šablony, jejímž základem je nejspíš anglická Společnost) a potkám pirátskou loď. Je jen jedna, malá, to nebude problém. Hra se přepíná do akčního módu námořní bitvy. Můžu to brát buď jako strategii, nebo přímo ovládat jednu loď. Pěkné! Jenomže když člověk chce využít přesily a nejet jen s jednou lodí, musí se obrnit trpělivostí. Lodě se pomalu šinou za piráty a ti jim mezitím pomalu utíkají. Pak se moje lodě otočí, vystřelí s co největším rozptylem a zbytek bitvy tvrdohlavě stávkují na nejzažší hranici dostřelu, protože přiblížit se je otázka asi pěti minut, zatímco já s jednou ručně ovládanou lodí tu pirátskou bárku už nějak rozstřílím. Ovládat víc jak jednu loď by asi chtělo mnohem víc zkušeností. Achjo, v datadisku se to prý nějak zlepšilo, ale tady bych to "jednou z nejpodařenějších složek hry" opravdu nenazýval... maximálně tak zíval, když už něco. Jo, možná že je člověk moc rozmlsanej čtvrtým Assassinem, ale stejně...

A teď vážně. East India Company je unikátním příkladem, jak maximálně promrhat obrovský potenciál tématu, které přímo svádí k tomu, aby z něj někdo udělal obchodní strategii. Oproti očekávání to není vůbec složité, možností tu je pomálu. (Na druhou stranu, pokud srovnáváte s Crusader Kings II, přijde vám jednoduché asi cokoliv...)
Zase ale oceňuju různé maličkosti, například že k postavení budovy v přístavu se musí z Evropy dovézt nářadí. Obchod baví, dokud nezjistíte, že se v něm nedá taktizovat tolik, jak to zpočátku vypadalo. Bitvy - dokud si nekoupíte nějakou velkou válečnou loď, je to spíš otrava.

Navzdory tomu všemu jsem u toho stejně zase strávil spoustu času, hlavně kvůli tématu. Člověk vidí "v praxi", co čte v knížkách (tedy, spíš to tam nevidí, ale jde o pocit.) Soundtrack je chytlavý a boje proti konkurenčním Společnostem jsou taky fajn. Získáte jakýs-takýs přehled o tom, kde se co dalo koupit a kde jaký přístav ležel. Bohužel už teda nezjistíte, že ten malej ostrůvek, na kterým leží Port Louis, je Mauricius. Zeměpisné názvy se omezují na "Indický oceán", "Atlantický oceán" a "mys Dobré naděje".

Je fakt, že jsem to zatím dohrál jen do třetiny (hra se odehrává v rozmezí 1600-1750), ale ona je to tak zhruba doba, po které člověk dostane chuť na Skyrim.