Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 60
Hlavní základna ED, Mars, 2. 6. 2160, 15:18 odpoledne. 
(prostorná velitelská kancelář, velký stůl, pohodlné židle, několik 3D map ukazují terén Marsu a polohu vojenských jednotek)



(zaťukání na dveře)
VELITEL: Vstupte.
MAJOR: (Vstoupí a ukázkově zasalutuje) Chtěl jste mě vidět, pane?
VELITEL: Ano, majore, pohov a posaďte se.
MAJOR: (Posadí se)
VELITEL: Jak víte, byl jsem sem převelen teprve nedávno a právě se snažím zorientovat a naplánovat zítřejší útok na pozice LC a vetřelců, ale v mých materiálech jsou jakési nesrovnalosti. Doufal jsem, že byste mi s tím mohl pomoct.
MAJOR: Pane?
V: Tak třeba Raketomet typu Zemětřesení. Mám tu uvedeno, že, cituji:
M: (Skočí veliteli do řeči a plynule zpaměti odříká) Typ C seismické bomby. První úspěšný projekt ve své třídě. Výkonná kumulativní nálož má po dopadu zpožděnou dobu detonace. Je energeticky podporována a řízena silným impulzem z gravitačního disruptoru. Bomby jsou odpalovány z výkonného urychlovacího kanonu.
V: (Překvapeně) Velmi dobře… a na co je tedy tato munice určena? Tahle zásadní informace tu chybí.
M: (Nejistě) Pane?
V: No, je to účinné na budovy? Na obrněná vozidla? Na pěchotu? Na vetřelce?
M: Ehm… typ C seismické bomby…
V: No?
M: Typ C seismické bomby…
V: Já čekám.
M: Jedná se o první úspěšný projekt ve své třídě… výkonná kumulativní nálož…
V: Majore, ptám se vás, na jaký typ nepřátele je tato zbraň určena?
M: (Začíná se potit) Typ C… seismické bomby… první úspěšný projekt…
V: (Rozčileně) Majore, ještě jednou zopakujete něco z té definice a strávíte úklidem továrny na těžkou techniku tolik času, že nerozeznáte vyjetý motorový olej od jahodového džusu, je vám to jasné?!
M: Kník…
V: (Zděšeně) Vy to nevíte?
M: (Tiše) Nevím, pane.
V: Můžete mi sehnat někoho, kdo to ví?
M: (Roztřeseným hlasem) Snad někde v manuálu by –
V: (Jízlivě) Do manuálu jsem se díval. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že podrobnější popis zbraní tam úplně chybí.
M: …
V: (Unaveně) No dobře, necháme to prozatím tak. Pokud tomu rozumím dobře, máme tři typy brnění.
M: (S nově nabitou sebejistotou) Pane! Máme tři typy brnění, antireflexivní, chemické a klasické!
V: Výborně. A jak zjistíme, jaké brnění zrovna používá nepřítel?
M: Pane?
V: No pokud vím, jak LC, tak i UCS může používat všechny typy těchto brnění. Jak zjistíme, které má zrovna daná nepřátelská jednotka na sobě, abychom mohli zvolit vhodnou zbraň? Máme nějaký detektor?
M: Ehm, detektor? O ničem takovém jsem -
V: (Opět podrážděně) Majore, já vím, že jsem tady jen krátce, ale jsem váš přímý nadřízený a srandu si ze mě dělat nebu- … Panebože, vy to myslíte vážně!
M: Je mi líto, pane, ale neexistuje žádný způsob, jak zjistit, jaké brnění zrovna nepřítel používá. Nebo jakou má zbraň. Zbraň se dá aspoň odhadnout na základě vizuálních-
V: (Nevěřícně) Takže mi chcete říct, že mám prostě posílat jednotky do boje vybaveny náhodným mixem zbraní a zbroje a prostě doufat, že to dobře dopadne?? To je jako hrát kámen, nůžky, papír se zavázanýma očima!
M: Pane, jedná se o vysoce efektivní válečný postup nazvaný Branniganova útočná metoda! Posledních 10 let jinou strategii ani nepoužíváme!
V: Není divu, že tahle válka trvá tak dlouho.
M: Prosím, pane?
V: (Mne si spánky) Nechte to být. Přejdeme radši dál. Formace.
M: Formace, pane?
V: V manuálu se píše, že pokud je ve skupině více jednotek, ty rychlejší počkají na ty pomalejší.
M: Přesně tak, pane.
V: Jenže tak to v praxi vůbec nefunguje! Viděl jsem naše letectvo, kterak se vrhlo na nepřátelskou základnu a bylo protileteckými budovami zničeno ještě předtím, než si pěchota vůbec stihla obout boty. Tanky mezitím dorazily někam doprostřed bojiště, kde se velmi efektivně zasekly o hrany kaňonu a následně s nimi skoro nešlo hnout.
M: Ehm…
V: (Cedí slova mezi zuby) Není možnost, jak přidat jednotky do formací? Aby šly všechny stejnou rychlostí, pěchota vepředu, nad nimi letectvo, tanky na bocích? Proboha, chlape, tohle uměly už jednotky v MÝTICKÉM věku!
M: (Tiše) Branniganova metoda něco takového vylučuje, pane.
V: Bože pane na nebesích a všichni andělé, stůjte při nás…
M: (Opatrně) Pane, i kdyby to šlo, v našich současných podmínkách by stejně formace neměly žádný smysl.
V: Co tím myslíte?
M: Podívejte se, jak povrch planety vypadá. (Ukáže na jednu z 3D map)
V: Do háje, máte pravdu. Je to v podstatě samý tunel a koridor.
M: Přesně tak pane. Takže jednotky stejně vždy utvoří vzorný zástup jedna za druhou.
V: A pak hezky jedna za druhou dorazí k nepřátelské základně – pokud se tedy někde na cestě nezaseknou - , kde se hezky jedna za druhou nechá rozstřílet.
M: Pane, Branniganova metoda-
V: - je vysoce efektivní válečný postup, to už jsem slyšel!
M: (Horlivě) Pane, měl byste ale vidět letectvo LC. Jejich bombardéry jsou naprosto k ničemu. Aby mohly zničit cíl, musí mít některá jejich jednotka vizuální kontakt s nepřítelem a jakmile dostanou pokyn k útoku, letí v přímé linii a nemohou změnit směr ani zastavit. Pokud cestou tam nebo zpět narazí na protileteckou jednotku, je s nimi amen.
V: (Ponuře) Nejsem si úplně jistý, zda jsou na tom naše bombardéry o moc lépe, majore.
M: (Dotčeně) Pane.
V: Jdeme dál. Počítá Branniganova metoda s defenzivním nastavením jednotek?
M: Asi nerozumím, pane.
V: Manuál uvádí, že můžu jednotkám říct, aby střílely dle svého uvážení, aby nestřílely vůbec, nebo aby střílely jen v obraně. Ale ta třetí možnost v praxi chybí.
M: (Téměř plačtivě) P-p-pane, nikoho by nikdy ani nenapadlo, že by ve válce nastala taková situace, k-kdy by bylo v-vhodné čekat, až nepřítel zaútočí a teprve tehdy p-přejít do p-protiútoku.
V: (Se špatně potlačenou zuřivostí) Ani v situaci, kdy mám na důležité misi svého hrdinu, který nesmí umřít? S několik dalšími jednotkami, jejichž ztráta v dané misi rovněž hodně zabolí? A když takových misí není zrovna málo?
M: (Ztuhne strachy)
(ticho)
V: (Po chvíli, tiše) Jděte, Majore. Jděte.
M: (Předpisově zasalutuje a s nesmírnou úlevou prchne pryč ze dveří)
V: (Pro sebe) Tohle přece není možný… a to jsme se nedostali ani k tomu, že má hrdina k dispozici jednotku, kterou předtím nikdy neměl a u které není vůbec jasné, že je to dělostřelectvo, nesmírně zásadní pro danou misi, ve které nelze nic stavět… jenže je to letecká jednotka, a aby mohla střílet, musí sletět na zem… nikde není napsáno „rozložit dělostřelectvo“, ne… jenom nenápadné tlačítko s nápisem „sletět na zem“… nebo že hrdina nemůže předat další příběhově důležité jednotce medkit, který má v batohu… ne, musí dojít pro konkrétní medkit někam úplně jinam… a že když hrdina s někým mluví, všechny ostatní jednotky nejdou ovládat, a že hrdina mluví docela často… a další věci…
Musím se nějak uklidnit… musím být silný… musím být silný… I must be strong… I must be strong… 

Herní výzva 2023: Sága pokračuje (SC)
+13 +14 −1
  • PC 75
Tak tu máme pokračování mého oblíbeného Earth 2150. Musím říct, že moje pocity z něj jsou ale dost smíšené.

Příběh začíná tam, kde se po předchozím díle dalo očekávat, že bude začínat. Lidé ani po zničení Země nepřekonali své rozdíli a stále spolu válčí. Na začátku jsou k dispozici jen kampaně za ED a LC, doporučuji začít ED. Příběh celkem hezky plyne, mise dávají smysl (a časem se ukáže, že byly významnější, než se zdálo). Akorát mi nepřijde, že by se hra odehrávala pouhých deset let po předchozím díle - vždyť přežila jen hrstka lidí, jak můžou být tak roztahaní po celé sluneční soustavě? Ale budiž. Až po kampaň za mimozemšťany se mi příběh docela líbit, bohužel ho ale kazily naprosto tragické animace a režie v příběhových sekvencích (dokonce některé postavy pohybovaly ústy, i když nemluvily a naopak). K těm se pak jako zápor přidala divná kampaň za mimozemšťany a ještě divnější konec nekonec.

Po hratelnostní stránce je na tom Earth 2160 celkem dobře, bohužel ale nepřidává moc nového (i když attack-move při dvojkliku jsem si docela oblíbila, jen nevím, jestli to už někde nebylo). Jednotlivé strany jsou dobře odlišené a hraje se za ně dost odlišně. Technologické stromy jsou dobře rozvinuté a poskytují řadu upgradů, bohužel v kampani si jich moc neužijete - kampaně mají jen po 7 misích a tak vůbec nestihnete využít všechny zbraně a vybavení, které vynaleznete. Vlastně jich nevyužijete většinu. Třeba za ED se vůbec nesetkáte s UCS a proto není třeba využívat klasický pancíř. Čímž se dostáváme k systému různých typů zbraní a pancířů, který je docela zajímavý, ale podle mě nedostatečně využitý. Bohužel jednotilvé strany taky nejsou moc vyvážené a tak třeba mimozemské letectvo je ve větších množstvích naprosto neporazitelné (paradoxně nejlepší obranu proti letectvu mají taky mimozemšťani).

Graficky je hra velmi povedená, především výbuchy a osvětlení jsou špičkové. Hudba je také dobrá, i když, nevím jestli to byl bug nebo záměr, ale nějak často nehrála. Ano, hudba nemusí hrát celou dobu, ale aspoň při bitvách by měla vždycky.

Pro: Většina příběhu, odlišené strany, technologický strom, systém pancířů, grafika, hudba

Proti: Konec příběhu, příběhové sekvence, krátké kampaně, nevyváženost stran

+12
  • PC 70
Earth 2150 byla skutečně originální strategie v mnoha směrech. Nedostalo se jí sice zasloužené popularity, ale její kvality nikdo nemůže zapřít. Jak dopadlo pokračování jedné z mých nejoblíbenějších strategií? Neslavně...

Příběhově se Earth 2160 snaží jít o něco dále, než starší sourozenec. Snaží se o různé zvraty, šokující momenty, prostě pořádně silný příběh. Méně je ale někdy více, a tak jsem měl celou dobu pocit, že děj hry je jaksi vycucaný z prstu a až moc předvídatelný. Když si potom vzpomenu na zakončení hry, mám pocit, že to bylo jedno z nejhorších zakončení, co jsem kdy zažil.

Máme na výběr ze čtyř národů. ED se svými vozidly na pásech, či kolech, si staví základny propojené komunikačními trubami. UCS se během cesty na Mars zbavili veškerého organického života ve svých řadách, a tak ovládají chodící roboty a jejich budouvy se staví na způsob hlavního uzlu s několika volnými sloty na doplňková vylepšení. LC zase zůstali nadále feministickou skupinou, ve které má každý v oblibě cestovat ve vznášedlech všeho druhu. Pak tu máme jednu zbrusu novou stranu a to Aliens (vetřelce).

Vetřelci jsou oproti ostatním třem rasám až neuvěřitelně nevyvážení. Nestaví žádné budovy (pouze obranné věže), mají zničující letectvo (to mi přišlo hodně sympatické, skoro jsem si při pohledu na ty nesmrtelné létající kolosy vzpomněl na Earth 2150) a jakmile uteče jeden nepřátelský voják a zašije se někde na mapě, do deseti minut tu máme novou armádu. Hrát za ně je docela zábava (i když chaosu při tvorbě armády jsem se nevyhnul), ale hrát proti nim, to je utrpení.

Co se týče grafické stránky, to je čistá onanie. Jednotky jsou úžasně vymodelované, budovy jsou naprosto překrásné. Pamatuji se, že v době vydání Earth 2160 jsem neustále na internetu hledal nové obrázky a v němém úžasu sbíral svou čelist ze země. V té době bylo takové grafické zpracování prostě revoluční. I v dnešní době bych jej zařadil k těm lepším, přestože už to bude sedm let, co spatřil Earth 2160 světlo světa.

Výzkum, to je další věc, kterou chtěl Earth vylepšit. Nemohu však říct, že se to povedlo. Technologií k vyzkoumání bylo určitě více, ale podle mého názoru byly dávkovány ve velkých počtech, přičemž některé položky byly oproti jiným docela nedůležité. Dále mě trochu iritovalo zpracování stromu s výzkumem. Bylo by se mi mnohem více líbilo, kdyby se výzkumné okno zvětšovalo na celou obrazovku a jednotlivé položky tak byly větší. Další mínus vidím v tom, že celý strom je možné zviditelnit, což úplně zkazí takové to zkoumání ze zvědavosti ve stylu "třeba vyzkoumám tohle dělo a bude možná na něj přidělat tohle dělo". Škoda.

Vytvářením vlastních jednotek si udělal Earth 2150 docela slušné jméno. Earth 2160 chtěl jít ještě dále a opět tu máme to trapné přísloví, že méně je někdy více. Hráči je nyní nabídnuta mnohem širší paleta podvozků, přičemž je ale každý limitován tím, čím je možné jej osedlat. To je absolutně hrozné a úplně to ničí zaběhnutou image - když na to máš, postav si jednočlennou armádu. Hra mě nutila přidělat nejsilnější zbraň na nejkřehčí vozidlo. V čem spočívá logika tohoto kroku, to prostě nevím a hlavně nesnáším, když mě hra do něčeho takhle okatě nutí.

Dále je tu také problém přeplácanosti - je na výběr ze tří možných brnění, přičemž každé má odolnost vůči jinému typu útoku; je na výběr ze tří motorů, z nichž každý dává jiný bonus. Takhle to zní hezky, jenže když potom se svojí armádou vozidel s anti-chemickým brněním narazí hráč na dvě jednotky se 120mm dělem, může se jít klouzat. Přesto všechno však lze najít dobré kombinace jednotlivých dílů, takže výsledek není tak odstrašující

Dále mě naštvalo, že ze hry úplně zmizela úprava terénu a podzemní tunely. To původně přinášelo netušené taktické možnosti, ale teď je po srandě.

Podobné je to s municí. Earth 2150 byl charakteristický neustále pendlujícími dopravníky s municí. Jakmile byly tyto dopravníky zničeny, bylo otázkou času, než se jakkoliv velká armáda stane bezbrannou. V Earth 2160 dopravníky sice zůstaly, ale teď už není třeba dávat na ně pozor. ED má automatické, nesestřelitelné rakety s municí, UCS má doplňovače, které munici teleportují...ksakru, to už není žádná zábava!

Pak je tu průšvih s agenty. V jádru je to geniální nápad, ale závěrečný dopad na hru je až moc zásadní. Agenti přidávají až moc velké bonusy a jsou hrozně silní. Také je hezké, že má každý agent inventář, ale to zase považuji spíše za umělé zpomalení hry.

Co se mi líbilo, to byl návrat vojáků. Rychlí, levní a ve větším počtu hodně nebezpeční - přesně, jako tomu bylo v Earth 2140.

Další dobrá věc, ač nedotažená do šťastného konce, to je pohled první osoby. Hráč může označit jakoukoliv jednotku a po stisku tlačítka se přemístit do její kabiny a řídit ji. Je tu však problém, že ovládání je takové nedokonalé a hlavně z pohledu první osoby není možné nějak úspěšně řídit ostatní jednotky. Škoda, nápad to byl výborný.

Suma sumárum tu máme grafické orgie, divný, nezáživný a podivně neosobní příběh, překombinovaný výzkum i tvorbu jednotek a úplně hrozné cut-scény v single playeru (málem bych na ně zapomněl). Navzdory tomu všemu má Earth pořád určité kouzlo a přes všechnu tu překombinovanost nabízí možnosti, které jinde člověk nenajde. Pokud někdo chce strategii, která je trochu jiná, pak mohu Earth 2160 jen doporučit. Nebude-li mu ale vadit horší grafické zpracování, poradil bych raději Earth 2150.

Pro: Neuvěřitelně skvělé grafické zpracování, výzkum, tvorba vlastních jednotek, letectvo Alienů

Proti: Slabý příběh, všeobecná překombinovanost, zničení image staršího dílu, nefér hra za Alieny, moc silní agenti

+9