Donna: Avenger of Blood

Těžké, náročné dílo, které na svém začátku odradí většinu potencionálních hráčů. Deset let vývoje, a tedy mechanismy a zpracování jako z roku 2000 jsou však také tím, proč u Donny vytrvat. Takovéto adventury se již jednoduše netvoří. Prvkem nejvýznamnějším se ale stává samotný rozsah, který trumfne devadesát procent komerční produkce – osm částí rozdělených na noci vystačí na pár týdnů intenzivního hraní.

Nelze však nabít dojmu, že kvantita tu převažuje kvalitu. Co hra ztrácí na intenzitě (The Cat Lady) to vyvažuje, a i převažuje, hloubkou, propracovaností samotného světa a postav. S druhou polskou hrou tu je celá řada podobností, ať se již jedná o představitelku s podobným osudem nebo černobílým vizuálním zpracováním. Rozdílem však je, že u The Cat Lady se jedná o jistý výřez událostí, kdežto u Donny dostane hráč obraz celý. Rok 2014, smyšlená země východní Evropy a politická situace, ve které ultrapravicové smýšlení hraje prim. A k tomu Donna, upírka, jež po útoku na hotelový pokoj neznámými silami bude muset přijít na okolnosti k tomu vedoucími. Atmosféra izolace, napětí a strachu. Jen málokdo má na prohození pár slov, metro, ve kterém potkáte shluk skinheadů, rituální pálení knih… z hlediska atmosféry a jednotlivých událostí výborné. Podobnou deziluzi v oblasti videoher lze nejít snad jen u Cart Life.

Dlouhý vývoje se nepromítl pouze do rozsahu, ale i do drobností, jako jsou plakáty her v počítačové místnosti (že měl autor oblíbené hry jako I Have No Mouth, and I Must Scream nebo Dark Seed není překvapením :). Minimalistická hudba i zvuky na jedničku, estetická hodnota kombinující fotky s dotvořeným prostředím ala The Lost Crown také. A bylo by ještě vhodné zmínit jakési rp prvky, s nutností doplňování krve pro využítí různých schopnosti (šarm, síla atd.) pro snažší průchod.

Absolutní počin, na freeware scéně prakticky nevídaný. Také to nejlepší, co AGS engine dnes může nabídnout. Tedy jen pro fanoušky žánru, ostatní hru pravděpodobně znechuceně vypnou po pár odehraných minutách.