Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Herní výzva 2016 - oblíbená hra mého děctví / mládí

Na kačery mám z klukovských let příjemné vzpomínky. Sledoval jsem kačeří seriál, četl kačeří komiksy, prostě důstojná konkurence Čtyřlístku:). Kačeří hra tedy byla předurčena k úspěchu. The Quest for Gold jsem hrával na lehkou obtížnost, což byl patrně jeden z důvodů, proč mě hra před lety bavila - pravděpodobnost výhry nad Hamounem byla vysoká a hratelnost vcelku pohodová.

V rámci Herní výzvy jsem si střihl obtížnosti všechny tři a byl to debakl na celé čáře. Na lehké obtížnosti jsem poklady sbíral bez větších problémů, leč při přeletu jsem jednou havaroval, na opravách přišel o bezmála 10 000 dolarů a ztrátu jsem už nedohnal. Střední obtížnost přinesla prudící přelety včetně ufo a často jsem je prohrál. Ve výsledku měl Hamoun nahrabáno jednou tolik co já. A hard byl z dnešního pohledu prakticky nehratelný. Je zajímavé sledovat, jak se hraní za ty roky změnilo. V době vydání byla takřka neprolétnutelná trasa letu nejspíš považována za výzvu, dneska takový postup odradí 90% hráčů. Ačkoli obtížnost samotného lovení pokladu zůstává i při změně obtížnosti v normě, lety s Rampou jsou ale peklo. Takřka nutností je tu získané peníze investovat na burze, což jsem jako kluk ignoroval, protože na easy úrovni nemá cenu se s investováním zdržovat.

Při hraní jsem se chvílemi docela vztekal, jak mě taková "blbost" o několika opakujících se minihrách mohla v klukovských letech tolik bavit. Ale dost té kritiky, pořád jsou to přece ti kačeři z dětství. Kačeři přijdou když jsi v nouzi, když tě úzkost ze sna vzbouzí, zavolat jen stačí heslo: Kačer!.

Pro: Jsou to Kačeři, minihry i přes opakování dokáží být zábavné.

Proti: Přelety. Ty přelety!

+22
  • PC 65
Duck Tales TQFG je nostalgickou hrou mého dětství. Samotný seriál jsem zbožňoval a hra na jeho téma byla něco úžasného, pro mne o to víc, že na domácím Atari 800 nebyla, a tak jsem ji hrál na návštěvách u strejdy, který měl tehdy 386/40, což už sám o sobě tehdy byl pro mne nedostupný grál.

Dnes se čas posunul, a tak mám konečně doma čtyři počítače, na kterých si mohu tuto nostalgickou nálož vyzkoušet. První - DosBox na klasickém PC, druhý Atari 1040 STFM, třetí Amiga 500+ a čtvrtý je Commodore 64. Ten poslední nemám ještě rozeběhnutý, tak tu verzi zatím neznám, ale vzhledem k tomu, že je to osmibit, bude muset být tato verze okleštěná oproti pokročilejším počítačům.

Pokud jde o samotnou hru, úkol je poměrně jednoduchý. Musíte se stát opět nejbohatším kačerem světa, a k tomu je potřeba během omezeného časového limitu nasbírat co nejvíce hodnotných pokladů. Ty se sbírají v několika druzích meziher - focení, průchod jeskyní, šplh na skály, průchod džunglí a skok do pokladnice. Lze také vydělat na investicích. Detaily jednotlivých meziher tu nebudu popisovat, každá je ale trochu jiná (bludišťovka, plošinovka či postřehovka) nejlépe vyzkoušet na vlastní kůži. Vše je dostupné na mapě světa, která se snaží napodobit reálný svět. Ještě je tu mezihra přeletu, kterým se na lokace dostává. Tam s vámi může letět soupeř, který může lokaci vyfouknout před nosem.

Jinak co se do jednotlivých počítačů týče, tak na PC je hratelná, ale podporuje pouze PC speaker, což ozvučení činí silně zastaralým. Na Atari 1040 STFM je hra velmi pomalá a trhaná, s velmi dlouhými načítacími časy a neustálou nutností přehazovat diskety před každou mezihrou. Ozvučení přes squarewave Yamahu není o moc lepší než PC speaker. Samotná trhanost hry ji dělá prakticky neovladatelnou, nedokáže responzivně reagovat na povely z joysticku.

Nejlepší je nakonec na Amize 500+, kde je dodatečně plynulá, aby šla ovládat, má mnohem lepší barvy než na Atari ST, a hlavně zvuk je na tomto počítači bezkonkurenčně nejlepší (ale nebudeme si nalhávat, Amiga to umí daleko lépe, kdyby se autoři víc snažili). Opět je tu ale diskotéka s floppy, ideální je mít druhou mechaniku (che che, a tohle píšu v roce 2021).

Pokud jde o celek, je hra sice příjemně nostalgická, ale herně to takový zázrak není, ty mezihry jsou často až příliš obtížné, chtějí trénink. K tomu se začnou brzy opakovat a nudit.

K hodnocení přidávám nějaké body za osobní nostalgii. Není to ta z nejlepších retro pecek, nicméně aspoň za vyzkoušení stojí.
+20
  • PC 95
Kdo by je neznal, Kačery z Kačerova! Bezvadnej seriál, kterej ohromil nejednu generaci, s Rampou McKvákem, který nám tak učaroval. A pak tady byla ta hra stejného názvu. Přitáhla mou pozornost, jak by ne, a já ji vyzkoušel. Tohle je, podle daných specifik, jasná sandboxová hra, a naprosto skvělá! Na začátku skáčete šipku do trezoru s penězmi, zlatými zlaťáčky. Pak s Rampou ztroskotáváte v pokud možná co nejvzdálenější destinaci, abyste byli za každou cenu v cíli rychleji, než Hamoun. Se synovci lezete po skalách, se Skrblíkem utíkáte před Mumií v jeskyni a s Kačkou fotíte (to je nápad, kterej pár her vykradlo) zvířátka v lese. A celé to funguje jako jedna dokonalá hra. Bill Wright, nebo jak se jmenuje, se může jít zahrabat. Duck Tales jsou nepřekonanou sand box hrou, které po právu náleží místo v síni nejlepších her.

Pro: Super hra

Proti: propasti v jeskyních, ty mě dost štvaly

+16 +17 −1
  • PC 60
  • Amiga 65
Vůči této hře nedovedu být úplně spravedlivý, protože jsem celkem velký fanda Kačerů (minimálně v jejich komiksové podobě v zásadě dosud) a hru jsem velmi rád hrál v dětství - v polovině 90. let na 486ce, tedy už v době, kdy jsem znal třeba Raymana nebo Lion Kinga a nebozí Kačeři už působili notně obstarožně. Přesto mě jejich digitální dobrodružství bavilo.

V průběhu let jsem se ke hře ještě občas vracel prostřednictvím DOSboxu a zahrál jsem si taky verzi pro Amigu (na emulátoru pozdějšího výkonného modelu Amiga 1200). Když to ještě porovnám s YouTube záznamy hraní na Atárku a Commodoru, mohu k tomu říct následující:

Zdá se, že verze pro IBM PC a Amigu jsou jen lehce upravené porty pro Atari ST, které je ze zmiňovaných platforem nejméně výkonné. Vypadají totiž víceméně stejně (amigácká je tedy výrazně barevnější, ale tam vylepšení končí) a sdílí i stejné neduhy, což je především katastrofálně trhaný scrolling a nepříliš responzivní ovládání. Na emulované Amize je s ním problém nejmenší, na DOSboxu už ale hra kolikrát ignoruje stisk klávesy. Zdá se mi, že na původním hardwaru byla situace o něco lepší, nicméně nějaké to dětské vztekání na téma "ale já jsem zmáčknul mezerník a Kulík neskočil" rozhodně taky proběhlo :)

(Ohledně scrollingu - na PC to býval problém až do příchodu prvního Commandera Keena, nicméně na Amigách dokázal v pohodě fungovat i scrolling paralaxní)

Je taky škoda, že PC port nemá hudbu a zvuk je jen na speakeru, nicméně alespoň se hra vlezla na jednu disketu (i s nějakou další hrou) a nebylo třeba ji neustále přehazovat. Taky je třeba říct, že i několik let po vydání hry stále bylo běžné, že PC (kvůli ceně a své minulosti primárně pracovních strojů) zvukovkou vybaveny nebyly.

Samotné minihry jsou samy o sobě docela zábavné (džungle a šplh jsou v zásadě skákačky, lety s Rampou aspoň brzy skončí :) ), byť v dětství jsem se nejraději vrhal na docela banální focení, protože vždycky přineslo nějaký výdělek :) Problematická je ale nevyváženost hry spočívající v tom, že na vyšší obtížnosti je jádro všech problémů ve velmi náročných přeletech, které příliš neumožňují napravovat chyby a obvykle skončí havárií.

Pro: znovuhratelnost, kvalitnější než jiné dobové hry podobného typu, Kačerov jak húrikááán..!

Proti: příšerný scrolling, nevyužití možností výkonnějších dobových počítačů, obtížnost založená na letech s Rampou

+15
  • PC 85
Kačeří příběhy v seriálové formě jsem jako malé jehně úplně moc nehltal, zato v herní podobě, to je jiná. Opět jedna z her, u které jsme s rodinou nebo přáteli seděli všichni u jednoho počítače a sledovali, jak se tomu u klávesnice zrovna daří nebo spíše nedaří. Na Disney's Duck Tales: The Quest for Gold se mi vždy nejvíce líbila ta rozmanitost jednotlivých úkolů a využití všech možných postav z tohoto univerza.

Hlavní mapu posetou mnoha místy určených k navštívení si vybavuji dodnes. Po tolika hodinách hraní a zkoušení už jsem vždy přesně věděl, co a na jakém místě mě čeká. Pochopitelně nejoblíbenějším úkolem bylo snad u každého hráče fotografování (toho bylo ve hře také samozřejmě nejméně) a s tím související čekání na nejlépe hodnoceného růžového slona. Plavení se v džungli ještě také nebylo úplně špatné, zato celkem náročné horolezectví nebo poměrně nudné procházení jeskyní končilo téměř vždy neúspěchem. Zavalen kamenem nebo vystrašen mumií jsem tyto mise opakoval snad milionkrát.

Graficky se na rok 1990 nejedná o nic strašného, zvukově už je to samozřejmě spíše srandovní. Příběhové soupeření s Hamounem je zde naprosto pasující a krom zmíněných "miniher" oceňuji i samotné létání do cílových destinací s Rampou nebo i další herní zpestření v podobě, pro strýčka Skrblíka typického, plavání v trezoru plném peněz. 85%.

Pro: úkoly ve formě miniher, pěkné zpracování, herní mapa, příběh

Proti: pro malé dítě občas náročnější, procházení jeskyní

+14
  • PC 70
Dneska nehratelné. Prakticky jde o soubor miniher kdy na konci každé minihry kačeři buď získají nebo nezískají poklad. Na konci se poklad sečte a porovná se s počítačově řízeným protivníkem. Nic míň nic víc. Z nostalgie 70 %.

Pro: kdysi zabavilo na několik hodin

Proti: repetetivnost, archaické ovládání.Z ohledem na stáří ale nelze považovat za vyložený mínus

+5 +7 −2
  • PC 70
Souboj nenasytné strejdy Skrblíka s odvěkým soupeřem Hamounem o to, kdo zaplní trezor větším množstvím prašulí. Kačerovi se zálibou v plavání ve žluťáscích pomáhá při těchto závodech zbytek známé drůbeží smečky - trojice rozpustilých synovců a pilot, který vlastně nikdy nepřistál - Rampa McKvák.

Spousta miniher zpestřuje hru - fotografování, létání, horolezectví atd .., náročnost poměrně vysoká a hard obtížnost prakticky nehratelná, ale za mlada jsem u toho strávil spoustu času, takže dávám lepší průměr - 70 %
+4