Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Discworld neboli Úžasná Zeměplocha, vycházející z knih Terryho Pratchetta je adventura, která neskutečně klame tělem. Je to hra neskutečně příjemná, pohodová, pěkná, ale ďábelsky obtížná.

Přiznám se, že jsem žádný díl Zeměplochy nikdy nečetl, ale od různých zdrojů zhruba vím jak funguje svět, kdo je to Smrť, zavazadlo, Mrakoplaš, kde leží Stínov či Neviditelná univerzita a jak fungují draci. Tvůrci vás hodí rovnou do tohoto světa, ale nikam nespěchají, pomocí obsáhlých rozhovorů vám představí všechny podstatné charaktery i lokace a pokud si myslí, že je něco nejasného, objeví se postavička učitele u tabule a vše vám vysvětlí.

Hlavním hrdinou je naprostý nýmand Mrakoplaš, čaroděj který neumí pořádně kouzlit a jako nejvíce postradatelný je vybrán, aby našel předměty pro dračí detektor. V nejstarším a největším městě Ankh-Morporku se totiž objevil drak, kterého přivolalo tajemné bratrstvo a je potřeba se ho zbavit. Ve čtyřech kapitolách tak vždy plníte určité úkoly - nejprve sestavujete detektor, v druhé kapitole odhalujete pomocí zlatých předmětů členy bratrstva, ve třetí sbíráte věci proto aby Mrakoplaš mohl být hrdinou a v poslední Vás čeká střetnutí s drakem (které dopadne úplně jinak než by člověk čekal). Je to jednoduchý příběh, ale tvůrci ho ozvláštnili pár zvraty, dočkáte si cestování časem a vůbec to příjemně odsýpá.

Hlavním plusem hry je totiž humor. Dialogy s naprosto každou postavou jsou vtipné, ulítlé, plné narážek, urážek, dvojsmyslů, nechybí animační humor, dva úžasné running joky (monkey a did you get the number of that donkey cart?) a jedna parodie (Indiana Jones). Samotný Mrakoplaš je loser a totální lempl, půlka lidí se mu vysmívá kvůli ženským šatům (čarodějná róba), ta druhá mu rovnou jednu vrazí. Mimochodem podoba Mrakplaše se Simonem Sorcererem je až zarážející (až na ty vousy).

Čímž se dostávám ke grafice - ta je pohádkově nakreslená, plná barev a naprosto skvěle vykreslující svět Zeměplochy. Není to úplně technická špička jako třeba Legend, ale kouká se na to bez problémů. Dabing hlavního hrdiny pak obstaral Monty Python Eric Iddle, čili i zvuková stránka je bez problémů. K tomu není problém zapnout titulky, zkrátka technicky je to na 100%.

Kromě báječného příběhu, humoru a technické stránky je to odladěné i herně. Všechny lokace jsou na přehledné a krásné mapě, veškeré předměty se hlásí, vše se ovládá jedním kurzorem (levé tlačítko použít, pravé podívat) a hra se chová férově. K dispozici máte cestovní truhlu Zavazadlo, která se chová jako pes, občas jako vraždící bestie, ale jinak je to věrný chodící inventář.

Proč teda nakonec jen 80%? Protože je to příšerně ale příšerně těžké. Poté co se dostanete z univerzity, máte k dispozici celé město, každá lokace má spoustu aktivních míst, jsou tu desítky postav a inventář se plní desítkami předmětů. Těsně před koncem jsem jich měl asi 45!!! Úkoly jsou občas naprosto šíleně nelogické a poté co se asi po 150té podíváte do návodu většinou jen nevěřícně zakroutíte hlavou. Díky přehršli všeho není šance na obvyklé zkoušení všeho na všechno. Hra obsahuje naprosto každý možný mindfuck - nechybí pixelhunting naprosto neviditelných předmětů (nůžky u holiče, magická kniha v knihovně, klíč u oběti), předměty se objevují kde předtím nebyly, lokace se mění každou kapitolou stejně jako rozmístění postav. Občas je nutno něco použít v inventáři, občas na hrdinu, jednou i na truhlu. Nechybí rychlé akce, změna něčeho ihned po odchodu atd..

Dohrát tohle bez návodu jsem zkoušel několik dní a po půlce to vzdal. Nicméně i přes šílenou obtížnost jsem se celou dobu báječně bavil a o to jde především.

Pro: Parádně převedená Zeměplocha, dokonalý humor, příběh, odladěné technicky i ovládáním.

Proti: Příšerně přestřelená obtížnost.

+29
  • PC 80
Discworld jsem poprvé zkoušel hrát někdy v půlce 90. let jako malé dítě. Hrál jsem ho tehdy se sestřenicí a moc dlouho jsem u něj nevydrželi, protože jsme neuměli anglicky a na disku tehdy byla ještě pro nás mnohem přístupnější Dračí Historie. Discworld mi každopádně uvízl v paměti, jeden spolužák z prvního stupně ZŠ byl navíc velkým fanouškem Terryho Pratchetta a měl kompletní kolekci jeho knih - tehdy to snad ještě ani nebylo 10 dílu - které mi často doporučoval jako velmi vtipnou záležitost. Věděl jsem, že někdy v budoucnu do světa Zemeplochy taky proniknu, přečtu si pár knih a Discworld si zahraju. Trvalo to docela dlouho (asi 15 let), ale pár knih už mám za sebou a teď jsem konečně dotáhl do konce i slavný Discworld 1.

Předem musím varovat všechny, kteří si stejně jako já bláhové myslí, že Discworld zvládnou dohrát bez cizí pomoci - je to asi nejtěžší adventura, kterou jsem kdy hrál. Zkoušel jsem to několik týdnu bez návodu a ani mě nic jiného nezbývalo, protože jsem měl během hraní omezený přístup na net a hromadu starých Score v jiném bytě, a nedotáhl jsem to dál, než do poloviny hry. Poté jsem se musel uchýlit k hintbooku, do kterého jsem ke konci hry nahlížel stále častěji. První dva chaptery se ještě relativně dají hrát, ale ve třetím je obtížnost vystřelená do jiných dimenzi. Lokací a aktivních míst v nich je obrovské množství, stejně tak i předmětů a postav, kombinace sice nejsou nesmyslné (i když pár výjimek by se našlo), většinou jsou řešení buď zřetelná nebo zdánlivě zvláštní, ale logická a promyšlená a hráč musí být hodně pozorný, nicméně ke konci se to už trochu zvrhává. V pomyslném čele záseků pak stojí problém s krycím názvem "mnich a koberec", kdo nezažil, nepochopí. Obtížnost je dále zvyšována velkým množstvím red herringů (ke konci hry se dostaví dokonce i sám velký Redmond Harring), tedy míst, předmětů nebo postav, které zdánlivě k něčemu slouží, ale jejich jediným cílem je zmatení hráče, protože ve hře nemají žádný účel a pro zpříjemnění a změnu tempa je ve hře občas přítomen i pixelhunting.

Tolik hlavní zápor, teď už jen chvála. Discworld je totiž jinak výborná hra a je dokonalým přenesením světa, stylu a humoru Terryho Pratchetta na obrazovky počítačů, ať už díky výborně napsaným a často velmi hutným dialogům a popiskům okolí, ale i vizuálním zpracováním. Město Ankh-Morpork opravdu žije, je zde k vidění velké množství lokací, často ve variantě den i noc, které díky nenápadným animacím nejsou statické. Podobně skvěle vypadají i další lokace, v čele s okrajem Zemeplochy, který je prostě dokonalý. Kromě známých reálií z knih samozdrejme nemůžou chybět ani notoricky známé postavy typu Nanny Ogg, Zavazadlo, orangutani knihovník nebo Dvoukvítek, který funguje jako občasný tutoriál pro neznalé prostředí a mnozí další. K dokonalému vcítění do prostředí napomáhá i hudba, která se mění s každou lokaci. Dabing se zpočátku zdá být bez chyby. Mrakoplaše mluví starý známý Eric Idle z Monty Python`s a hodí se k němu dokonale, ke konci hry ale začíná být trochu problém s obrovským množstvím vedlejších postav. Těch je asi tak 100 a je už znát, že hru dabovalo cca 6 lidí a některé hlasy s místy otravným britským akcentem se i přes snahu o odlišení nepríjemně opakují. Zásadní však je, že Discworld ojedinělý styl autora knih nezapře ani ve stylu vyprávění a příběhu, ve hře je hodně překvapivých momentu, nečekaných animací, vstupů cizích postav na scénu a podobně, hra proto není v žádném momentu nudná nebo repetivni a stále se něco děje. Ovládání je navíc nto ejlepší možné, tedy žádné ikonky nebo příkazy. Místy nehratelná obtížnost je tedy jediným větší záporem, protože Discworld je jinak opravdu velmi propracovaná, dlouhá a zábavná adventura, kterou by si žádný fanoušek adventur a Terryho Pratchetta neměl nechat ujít. Bez alespoň základní znalosti jeho knih je totiž kouzlo prvního Discworldu poloviční.

Pro: dokonalé přenesení Zeměplochy na PC, grafika, hudba

Proti: místy nehratelná obtížnost, dabing mohlo dělat více lidí

+25
  • PC 95
Jsem velkým milovníkem Mistrova díla a odkazu. V podání Terryho Pratchetta a Jana Kantůrka se k nám dostala zřejmě nejlepší série humoristické fantasy, která kdy spatřila světlo světa. Nepopírám velkou oblibu Úžasné Zeměplochy, a tak ani nepředstírám objektivitu. Jako jiným knihám se i Zeměploše poštěstilo mít své herní dvojče. Jde zaplať Offler o adventuru a potomek se má věru čile k světu.

Mé nejoblíbenější hlavní postavy série jsou velitel Městské Hlídky Samuel Elanius a čarodějka Bábi "Esme" Zlopočasná. Žádného z nich ve hře nepotkáme. Ani Mrakoplaš však není špatnou volbou. Kdo by si nezamiloval mizerného kouzelníka, jehož jedinou kvalifikací je fakt, že je dosud naživu (což není zas až tak úplně málo) a zřejmě i jeho postradatelnost? A tak Mrakoplaše vedete třemi herními Akty a konečným střetem s drakem (velice krátký čtvrtý akt).

Mrakoplaš je smolař a příběh pro něj nezačíná nejlépe. Ve své měkké posteli dosud vyspává těžkou kocovinu, o které nemá nejmenší ponětí, kde k ní přišel (vysvětlí se), následně je násilně probuzen bušením na dveře a povoláním do kanceláře nadřízeného (tohle asi miluje každý člověk, který měl tu smůlu a ve svém životě byť jen zavadil o zaměstnání) a při pohledu z okna na nejvyšší věž spatří děsivý červený tvar, který nepříjemně připomíná draka. Což samozřejmě není možné, protože každý absolvent Neviditelné Univerzity ví, že draci neexistují. Aspoň dokud na ně někdo dostatečně silně nevěří.

Hru jsem dnes po třech dnech líté pařby dotáhl podruhé v životě do konce. Rozhodně se nejedná o žádnou jednohubku. Ta hra je OBROVSKÁ. Samotný druhý či třetí akt by vydal za jednu adventuru standardní délky. Hra je také mimořádně obtížná. Ne nadarmo jí ICE ve Score přiřknul nálepku "nehratelná obtížnost". Standardní postupy zde nefungují. Inventář ve formě Zavazadla se brzy naplní desítkami předmětů, téměř všechny lokace jsou přístupné hned od začátku hry. Do toho ve druhém aktu přibydou hrátky s časem a zapomenout nesmíme ani na libový pixelhunting. Většina postupů je sice ve světle páně Pratchettova světa logické. Ale neabsolventa Neviditelné Univerzity to samozřejmě nenapadne. Obtížnost v TWG značně přestřelili.

S obtížností se váže jedna poměrně dobrá zpráva - Mrakoplaš ve hře nemůže zemřít. V Discworldu se dostanete do mnoha situací (šplhání na tyč trčící z nejvyšší věže, pád přes Okraj světa, plavání v krokodýlí řece, Offlerův chrám a koneckonců jakékoliv setkání s drakem včetně toho osudového na konci hry), které by v adventurách Sierry byly doprovázeny napoprvé a napodruhé vtipnými, napodesáté už však mnohem méně zábavnými, animacemi smrti hlavní postavy. Ne tak v Discworldu. Mrakoplaš je nesmrtelný a dostaveníčka se Smrtěm (nikoliv se smrtí) jsou vtipná i bez seškrabávání hlavního hrdiny z dlažebních kostek náměstí.

Graficky je hra nádherná a přibližování a oddalování Mrakoplaše podle toho, jak je k Vám na obrazovce blízko nebo daleko, určitě nebylo standardem animace jara 1995. Ankh-Morpork a jeho obyvatelé nenabourávají moji představu, kterou jsem si odnesl z knih, snad s výjimkou Stařenky Oggové. Tu jsem si představoval výrazně zaoblenější a pochybuji, že by chtěla bydlet zrovna v Temném lese. Má ráda pohodlí a také se ráda obklopuje členy své rozsáhlé rodiny.

Hudba není špatná, ale špičky adventurního hudebního doprovodu (Loom, některé hry Sierry) nedosahuje.

Hru jednoznačně doporučuji jako příjemnou exkurzi do světa Terryho Pratchetta, kde se mnoho našinců bude cítit jako doma. Jen tentokrát bude nakukování do návodu výrazně častější, než je průměrný adventurista zvyklý. A koneckonců i sám velký ICE si vypomáhal hotline Psygnosis, aspoň tedy podle jeho recenze ve Score.

Pro: Příjemná návštěva Ankh-Morporku, humor, skvělá grafika a animace, Mrakoplaš nemůže zemřít.

Proti: Pekelná obtížnost, pixelhunting.

+24
  • PC --
Příšerně těžká adventura. Ale každý čtenář Zeměplochy si ji stejně rád zahraje.
Adventury mi nikdy nešly, jsem na ně příliš hloupý, takže jsem stále měl zapnutou abeceduher.
Ale bavil jsem se u té hry náramně. Je dlouhá a rozlehlá, ale prošel jsem každý kout, jen abych si přečetl, co k jakému předmětu vývojáři napsali.

Jinak tedy, pokud si někdo chce dokázat, jak je důvtipný a žádná adventura před ním neobstojí, nechť zkusí tento masakr.

Grafika je příjemná, ovládání snadné. Čeština na to je a ukládání hry je možné kdykoliv.

Hlavní prvek je používání a kombinování předmětů. Rozhovory nejsou tím hlavním prvkem hry.
Hra nejde prohrát. Konec je jeden, takže nezáleží na tom, co při rozhovoru řeknete - průběh hry to neovlivní. Takže můžete procházet všechny rozhovory a zkoušet klikat na všechno, protože objevíte více vtipů.

Pro: Zábavná (o třídu zábavnější pro čtenáře Pratchetta).

Proti: Pokud mohu soudit, tak skutečně těžká hra.

+10
  • PC 95
Pro mě, dlouholetého fanouška Úžasné Zeměplochy, byla tato hra takřka povinnost. I když Mrakoplaš není má nejoblíbenější postava (tou je Samuel Elánius), hrát za něj byla zábava. Hádanky mě občas dosti potrápily a bez návodu bych to nezvládla. Humor je bezvadný a skvěle navazuje na knihy, stejně jako příběh. Grafika má své kouzlo i dnes a vše je krásné i dnes.
Hru jsem si moc užila a ráda si ji zahraji znova.

Pro: příběh, humor, pixelová grafika

Proti: obtížnost

+10
  • PC 95
Měl jsem tu příležitost (po pár hodinách práce) si zahrát verzi s anglickým dabingem a českými titulky. Mé pro a Proti mluví za vše. Jediné, co bych vytknul hře, by byl překlad do čestiny - když máte zapnutý dabing, příjdete na to, že si autor překladu do češtiny místy solidně vymýšlel.

Pro: Zábavné, Obtížnostně výzva, Skvělý ENG dabing, Grafika, Adventura jak má být

Proti: Dostupný český překlad tak nějak počítá s tím, že jej nikdo nebude zpětně porovnávat s originální ENG verzí (autor si občas vymýšlel)

+4