Komentáře

Já vím no, díváte se na moje hodnocení a už žhavíte klávesnice. Je to přeci hra, která ti nic neříká. Můžeš missnout důležitý questy. Můžeš si tak ukrojit z požitku strašný množství obsahu. A víte co? Jo, je to pravda, ALE...

Dark souls 3 je pro mně jedna z nejlepších her vůbec. Završuje fantastickou trilogii loru smysluplně a lineárně. A mě se to moc moc líbí. Linearita totiž není špatná, pokud ji máte čím naplnit. Jasně, není to otevřený svět a máte v podstatě jen jednu cestu dopředu, ale i ty cesty jsou členitý. Ne tak moc, ale dostatek na to, aby jste mohli prozkoumávat.
Co se týče questů. Tam je to složitější. Musíte prostě poslouchat lore a dávat pozor. Případně se poradit s youtubem, ale ve výsledku to dává smysl, že ta určitá postava je v tý určitý lokaci a dělá to, co dělá. Nejspíš budete potřebovat nějaký návod a po prvním průchodu se budete tlouct do hlavy, že jste vlastně neudělali to a to.
Nemyslím si, že je to špatně. Je to úmyslně vytvořený design hry, který dává touho zkusit ng+. Nezachránili jste to NPC, který máte rádi? Smůla, zkuste to znovu. Nakonec ale stejně prostě všichni zemřou...Není to tragédie, ale cyklus. A o tom bych si chtěl s Vámi popovídat.

Dark souls lore funguje v cyklech. Každá Vaše volba vede k nějakýmu výsledku. Ten největší chyták je, že Vaše volba ve výsledku neznamená absolutně nic. A to mi právě přijde naprosto geniální.
Jen se zamyslete. Sice máte možnost volby, ale jsou opravdu tak rozdílný? Udržíte plamen při životě, ale co potom? Vždy se podle loru najde něco, co ho uhasí. Utlumíte plamen a restartujete celej cyklus? Co potom? Vždy se najde něco, co Vám vyvolá opět jiskru a ta jiskra zažehne oheň a ten oheň je začátek cyklu. Přijde mi to jako naprosto geniální parafráze našeho světa. Sice depresivní, ale reálná. Máte sice možnost volby, ale výsledek je prostě stejný. Jsou jednoduše věci, kterým nemůžete zabránit. Nejste prostě vyvolený, který to vše ovlivní a změní svět. Jste jen další bytost, která vstala z popela...
A tahle základní premisa mi přijde extrémně okouzlující oproti ostatním hrám. Většinou jste vyvolený, co změní směr celého světa, ale v DS? Jasně, sice Vás oslovují ashen one, ale jednoduše nejste ve výsledku nic. Prostě jen otvíráte možnost volby, která ve výsledku není ani tak volba. Je to prostě jen cyklus a záleží jen na tom, jak to odstartujete. Která jiná hra tohle má?
I když vezmu v potaz lore. Celý svět se uvrhne do záhuby, pokud zvolíte přerušit cyklus. Nastane doba temna, ale i ta doba temna má v sobě jiskru, která ten cyklus opět zažehne. Je to nekončící boj s osudem. V žádné jiné hře jsem tohle nezažil a to je jeden z důvodů, proč jsem dal 100%.

Ok, lore povídání máme za sebou ve spoileru. Teda ve zkratce. Zkusme si popovídat o gameplayi.
Je to vlastně 1:1 proti ostatním soulsovkám. Oproti předchozím dílům je ale větší důraz na Vaše reakce. Bossové jsou agresivnější a silnější. Vyvolávají tak ještě větší pocit beznaděje, než v předchozích dílech.
Jelikož je tento koment i pro DLCčka, tak si vezměte například dvojici démonů vstupu do Ringed city. Jsou dva a jsou hodně nasraní. Mají několik fází (neřeknu kolik záměrně). Jsou opravdu těžká prověrka toho, jestli můžete do DLC vstoupit. Fantastický bossfight je doprovázený geniální hudbou. A ten závěrečný bossfight? Podle mě to nejlepší, co fromsoft cinematicky vytvořilo. Mechanicky? Midir.

I když nebereme DLC, tak už první boss, což podle mě není spoiler, je Ludex Gundyr. Není obtížný, ale prověří znalosti základních mechanik a nemá vůbec žádný problém Vás poslat pěkně na start, aby jste si ten postup rozmyslely. Ne, není to o tom, že potřebujete vyšší lvl nebo lepší zbraň. Je to o tom, aby jste se naučili jeho moveset. Je to naprosto perfektní prověrka pro Váš start a jak je u soulsovek známo, setkáte se s ním ještě jednou, aby šel vidět jasně Váš posun.

Hele, pokud jste hráli nějaký soulsovky, tak máte jasno. Dodge, parry, naučit se moveset, dávat pozor a neustupovat tam, kde to neznáte. Jenže tady je ta atmosféra prostě tížívá. Je jednoduše konec. Není už žádná jiná cesta. Máte pocit, že všude kolem umírá. Vaši spojenci mají jedinečnou dějovou linku, ale nakonec stejně většinou zemřou, 
Situace jednoduše nemá žádné jednoduché řešení. Všechny řešení vyústí v zánik a já si myslím, že je to naprosto jedinečná atmosféra bezvýchodný situace, kde víte, že žádná cesta není správná, ale ve skutečnosti je vlastně jen jedna cesta a to je dopředu.

DS3 nabízí samozřejmě rozdílné buildy. Dex, quality, str, magic a různé kombinace. Prostě to, co Vás bude bavit a co budete alespoň trochu umět, bude fungovat. Sice ne tak, jako v Elden Ring, ale alespoň částečně.

Těch 100% dávám jednoduše kvůli atmosféře, kterou jsem u jiných her nenašel a že jsem jich nahrál celkem dost. Také kvůli loru, který perfektně vyobrazuje bezvýznamnou snahu o přežití v krutým světě. Jednotlivé postavy mají své místo a účel. Vše do sebe krásně zapadá čím víc nad tím přemýšlíte. Odpovědi na nezodpovězené otázky pak hledáte externě, ale to je jen důkaz toho, jak moc hluboko sahá myšlenka závěru této série.

Závěr jednoduše nemůže být lepší. Přesně takhle se ukončuje taková série. Doplněná lorem o fantastické DLC (ashes of Ariandel se nestal kromě posledního bosse), které vás dlouho potáhnou k přemýšlení, pokud se nad hrou zastavíte.

Gameplay je protkaný lorem. Víte, že jednoduše vyhrát nemůžete, ALE máte moc ten boj opakovat. Znovu a znovu dokud nedosáhnete výhry. Postupně se naučíte s trochou trpělivosti moveset a postoupíte dál. Ten progress je natolik odměňující, že Vás jednoduše donutí pokračovat. Jakmile narazíte na DLC Ringed City, tak už jste vtažení do hry úplně.

Takže. Gameplay mě baví díky tomu, že simuluje snahu o změnu v daným vzorci. Hra má rozdílné buildy a možnost řešení. Story a hlavně lore je naprosto perfektní. Soundtrack si doteď občas pouštím. Grafika je i na dnešní dobu skvělá.
Není to sice nejtěžší hra, co jsem hrál, ale rozhodně je to jedna z nejlepších (DS 1 je možná ještě o kousíček lepší díky DLC). Sice bych to nedoporučil nováčkovi v hraní, pokud bych nevěděl o tom člověku víc, ale tohle je jednoduše hra, jejichž premisa se dá naprosto v pohodě reflektovat na život. Selháváte znovu a znovu, ale stejně ve výsledku záleží na tom, aby jste se dostali k dalšímu bonfiru...