Komentáře

To takhle youtube kanál TrippleJump v rámci své série "nejhorších her" hrál Damnation. Mně došlo, že nejen, že ho na Steamu mám, ale zároveň se letos svým steampunkovým zasazením hodí i do výzvy. Tak se šlo na to.

Zprovoznění bez problému. Hra podporuje nativně gamepad, byla ve widescreenu a jedinou úpravou bylo v configu zvýšení framerate locku, který byl v defaultu tuším na 64 FPS. Zvýšením na 120 FPS se nic nerozbilo, takže fajn. Jediným technickým problémem byl nefunkční surround zvuk. Úvodní filmeček sice něco pustil i dozadu, ale hra samotná pak jela ve 3.0. Divné, ale zrovna u takovéhle hry to není takový problém.

Vůbec jsem nevěděl, co od toho mám čekat a představoval jsem si nějakou tuctovou budgetovou 7th gen střílečku. A ono skoro vůbec :-D Ne že by se nestřílelo, ale nejblíže má hra ze mě Tomb Raiderům z let 2006 až 2008, tj. od Legend po Underworld. Primárně jde tedy o hopsání. Hodně hopsání. A na rozdíl od Tomb Raiderů, tady je zvládnuto bravurně. Pamatuju si, jak jsem se u Tomb Raidera rozčiloval, jak přes veškerou snahu postava prostě často nedělá to, o co ji žádám. Tady takový problém neexistuje. Zcela free kamera v jakýkoliv okamžik a perfektní reakce postavy na pokyny, to je něco, co dělá strašně příjemnou hratelnost a průchod úrovněmi byl pro mě fakt potěšením. Je to tak plynulé, až to svádí k takovémus speedrunování, nevzpomenout jsem si také nemohl na Mirror's Edge. V úrovních je také často několik cest, které vedou k cíli. Díky tomu se člověk skoro nemusí zastavovat a málokdy se stane, aby první trasa, která ho napadne, nevedla k cíli. Záseky "kudy dál" sice existují, ale je jich relativně málo. Herní plynulosti také pomáhá to, že v úrovních není nic poschovávané. A já si uvědomil, jak moc je to osvobozující, že můžu, tak jako bych to dělal v reálu, běžet směrem k cíli, aniž bych furt všechno prohledával, protože by tam mohlo něco být. Tady prostě nic není. Když víte, kudy dál, netřeba se zdržovat. Běžte. Zní to zvláštně, ale bylo to super.

Další částí jsou střílecí pasáže. Zde má kritika pravdu, že pocit ze střelby není nic extra (což ale v 2009 bylo ještě docela normální), ale kupodivu to není cover shooter. Je to spíš takový spray and pray a bohužel lze nést jen málo zbraní, čili to zpravidla bude samopal, něco jednoručního a pak buď sniperka nebo nějaký granátomet, přičemž v okamžiku, kdy máte tu možnost si vybrat, tak jako tak nebudete dopředu vědět, co budete za rohem potřebovat. Nepřátel nejsou nějaká absurdní množství a hlavně - celou hru máte k ruce buď jednoho nebo dva parťáky, kteří se sami taky umí s oponenty slušně popasovat. Ale hlavně mi to tak nějak dodávalo na uvěřitelnosti celého dění. Nikdo by takovouhle výpravu nepodnikal sám a pamatuju si, jak mi ten fakt osamocenosti kazil pocit u Tomb Raidera zkrátka proto, že to nebylo uvěřitelné.

Třetí částí gameplaye je ježdění na řádně steampunkových motorkách a tříkolkách. To tam sice působí naroubované tak trochu na sílu, aby to tam prostě bylo, ale na druhou stranu nemůžu říct, že by to nebylo zábavné a že by mě vždycky trochu nemrzelo, že je jízdě konec. Opět prudký kontrast proti jízdním sekvencím v Legend nebo Underworldu, které byly na pěst.

Dostáváme se k technickému zpracování. Je to 7th gen, takže je to žluto hnědé, ale krom prvního levelu to není vlastně tak hrozné. Nevypadá to nijak skvěle, ale nemá to bugy a glitche a v zásadě mě to nijak neuráží. Kvalitou neoslní FMV, ale to byla v té době furt ještě klasika.

Příběh, resp. spíš děj je vcelku prima, je tam nějaký zvrat, dává to nějakou motivaci a žene to kupředu.

Na závěr jsem si nechal level design, protože ten mě nadchnul asi nejvíc. Byť jsou úroveně mírně krabicoidní, aby se v nich dobře hopsalo, co mě ohromilo bylo měřítko. Úrovně jsou obrovské. Hlavně v pozdější části hry, kdy se blížíte k Terra Verte a celé město a údolí před ním vidíte z velké dálky. Je to působivé a rozhodně ne obvyklé u her té doby. A když se pak později dostanete k motorce, na níž jedete tak 500kmph a přesto jedete několik minut, než se tam dostanete... pocit velikosti to umocní. Vzpomněl jsem si, v jak prudkém kontrastu to je třeba proti Rise of the Tomb Raider, kde jsem měl neodbytný pocit, že se celá hra odehrává na jedné louce a pár odbočkách.

Takže abych to shrnul, Damnation je hra, co se fakt příjemně hraje, člověk nebojuje s ovládáním, líbilo se mi zasazení a steampunkové zbraně a vehikly, úroveně mají působivé měřítko a celkově tomu mám máloco vytknout. Upřímně je mi strašně líto vývojářů, kteří evidentně do hry dali dost úsilí a nadšení, přičemž výsledkem bylo pro mě těžko pochopitelné zdrcení od herní kritiky. Tak trochu Legendary syndrom, přičemž tady ale hra ani netrpí technickými problémy ani ničím dalším, čím by si zasloužila tak mizerné známky.

Pokud bych chtěl kritizovat, tak dejme tomu to technické zpracování a pak checkpoint před posledním boss fightem, který byl před průchodem dlouhou chodbou a pak cestou výtahem do arény. Tváří v tvář faktu, že jsem to dal tak napodesáté, tak mě to dost točilo.

Za mě hidden gem a mohu jen doporučit, zejména pokud se vám to hodí do výzvy.

Steam hlásí 9 hodin, což bylo naprosto akorát.