Ono by bylo strašně fajn chvíli šplhat po vzoru Croftové, skákat po vzoru Altaira, sjíždět lana po vzoru...všech postav, které to tvůrci naučili, a mezi tím vším střílet nepřátelé na cucky vcelku kvalitní sbírkou zbraní. Jenomže to by to nejdřív muselo celý bejt hratelný. Což bohužel Damnation není. Nemluvím ani tak moc o těch snad nejzastaralejších mechanizmech, které jsem kdy viděl. Nemluvím ani o tom vyloženě nepříjemném a divném pocitu...ze všeho. Nemluvím o absolutní odfláklosti drtivé většiny aspektů hry. Nemluvím o chybách, na které člověk narazí během prvních 5ti minut hraní. Rozhodně nemluvím o příběhu, protože ten jsem ani nestihl poznat. Tak o čem vlastně mluvím? Já vám nevím...co se týhle hry týče, vlastně není o čem mluvit. Je prázdnější, než peněženka po Vánočních nákupech. Nudnější, než zírání 5 hodin v kuse do holé zdi. Divnější, než mysl Tima Burtona. A odfláklejší, než hra vytvořena během pěti minut v Game makeru. Co mě ale sere nejvíc je to, že potenciál by se tu našel. Koncept hry je fajn. Mohlo to bejt vyloženě žůžo. Bohužel, nezrobíš nic.