Don't run, fight against fate.
Příběh Crystar si pohrává s myšlenkou katarze a sleduje tak dvě sestry procházející děsivým očistcem. Rei, starší ze sester, se snaží ochránit Mirai a najít cestu ven přes nebezpečná monstra. V Rei ale dřímá skrytá síla, která se s neuváženým využitím může otočit proti ní. A taky se tak stane, když omylem svou sestru zabije. Démoni ale přichází s nabídkou možnosti, jak Mirai přivést zpět k životu, nebude to ovšem zadarmo...
Jedná se o další z řady budgetových RPG od vydavatele Spike Chunsoft. Tentokrát vsadili na akčnější pojetí a tudíž veškeré souboje probíhají real-time. Samotný název dává tušit, že se hra ve velkém točí kolem pláče, který ve hře hraje roli především při mentálním vývoji hlavní hrdinky, ale také působí na její vybavení. Jako v jiných hrách, kde se bojem plní například ukazatel hněvu, zde se plní tzv. „Tear Gauge“, po jehož maximu lze vyvolat Guardiana a získat značnou výhodu na bojišti. Rei se může během hry vracet z očistce do reálného světa, kde se ve svém pokoji lze připravit na dungeony, nebo prohlédnout sběratelské předměty nebo třeba vzpomínky na život padlých nepřátel zvaných „Revenants“ a další. Mimo Rei jsou k dispozici i další hratelné postavy.
Nechce se mi psát komentář, tak jen bodově:
- dobrá hudba, skvělé anglické namluvení, povedený art direction
- mapy jsou jen malé arény (3-8 nepřátel) spojené cestičkami, žádný průzkum
- nepřátel je jen pár druhů přeskinovaných na jinou barvu (aneb největší nešvár budget JRPG)
- máte čtyři hratelné postavy, mezí kterými lze libovolně přepínat, ale nejlepší je stejně hned ta první, takže k tomu není důvod (a to by jenom stačilo přidat nějaké týmové útoky)
- nastavení obtížnosti je dost na nic, protože jediné co se mění, je že na easy zabijete nepřítele na 3 zásahy a na hard jich potřebujete 9 (zdravím Nier Replicant)
- příběh se snaží být depresivní, ale to by v některých případech musel jít víc do hloubky, aby to emotivně mohlo zapůsobit
- chválím hlavní postavu, která je docela nesympatická a věřím, že to bylo záměrem autorů
- děj je předvídatelný a ty šokující odhalení jsou vidět na míle daleko
Celkově i na poměry budgetových JRPG je Crystar docela hrůza. Monark taky není žádná sláva, ale lze v něm cítit snaha něco hodnotnějšího vytvořit. Tady to tvůrci vzdali asi už na rýsovacím prkně.
A Metacritic user score PS4 verze 9.6 - nějaký obrácený review bombing
- dobrá hudba, skvělé anglické namluvení, povedený art direction
- mapy jsou jen malé arény (3-8 nepřátel) spojené cestičkami, žádný průzkum
- nepřátel je jen pár druhů přeskinovaných na jinou barvu (aneb největší nešvár budget JRPG)
- máte čtyři hratelné postavy, mezí kterými lze libovolně přepínat, ale nejlepší je stejně hned ta první, takže k tomu není důvod (a to by jenom stačilo přidat nějaké týmové útoky)
- nastavení obtížnosti je dost na nic, protože jediné co se mění, je že na easy zabijete nepřítele na 3 zásahy a na hard jich potřebujete 9 (zdravím Nier Replicant)
- příběh se snaží být depresivní, ale to by v některých případech musel jít víc do hloubky, aby to emotivně mohlo zapůsobit
- chválím hlavní postavu, která je docela nesympatická a věřím, že to bylo záměrem autorů
- děj je předvídatelný a ty šokující odhalení jsou vidět na míle daleko
Celkově i na poměry budgetových JRPG je Crystar docela hrůza. Monark taky není žádná sláva, ale lze v něm cítit snaha něco hodnotnějšího vytvořit. Tady to tvůrci vzdali asi už na rýsovacím prkně.
A Metacritic user score PS4 verze 9.6 - nějaký obrácený review bombing