Commandos: Behind Enemy Lines je real-time taktická strategie z druhé světové války. Zapomeňte na střety armád na obrovských bojištích; zde ovládáte tým až šesti specialistů, kteří plní úkoly, většinou diverzního rázu, hluboko v nepřátelském území. Každý člen komanda – zelený baret, potápěč, ženista, řidič, odstřelovač, špion – je expertem v jiných způsobech sabotáže a likvidace nepřátel, a tak je nutné jejich používání kombinovat a postupně se opatrně zbavovat nepřátel. Commandos přímo vybízí k hraní „tiché“ hry, protože nepřátel je přesila a vyvolání poplachu mívá fatální následky.
U taktické hry je přímo žádoucí experimentovat a zkoušet různé postupy. Nejinak je tomu i zde, a proto je ve hře implementovaný velmi užitečný quicksave a quickload; k dispozici je však jen jeden slot, a tak je třeba získat cvik, díky čemuž byla hra často označována jako quickloadovací orgie. Celkem je ve hře 20 misí – budete provádět sabotáže v severní Evropě, plnit úkoly během bojů v severní Africe, útočit na strategické cíle ve Francii při invazi spojenců do Evropy a hra vyvrcholí úkoly v srdci Třetí říše. Díky celkové rozlehlosti a vysoké obtížnosti je třeba počítat se solidní herní dobou.
V roce 1999 vyšlo samostatně spustitelné rozšíření Commandos: Beyond the Call of Duty. V roce 2001 vyšel druhý díl s podtitulem Men of Courage.
Dohráno. Nakonec mi to až na výjimky nepřišlo zas tak těžké, ale to bude zčásti i tím, že narozdíl od toho, když jsem to hrál v dětství, jsem se teď nebál riskovat, nevadilo mi, když mi někoho zranili, a hlavně jsem na některých místech velmi úspěšně aplikoval taktiku přilákat nepřátele střelbou – běžní vojáci se dají zastřelit v pohodě i jednou postavou, a pokud mám tři postavy u sebe, často se dá zlikvidovat i hlídka (a pak další a další, dokud nepřestanou chodit). Zvlášť ke konci u komplikovanějších misí už se mi úplně nechtělo přemýšlet nad složitou stealth taktikou.
Pro: zakladatel RTS, sympatické postavy, variabilní řešení situací, vysoká obtížnost
Proti: "pouze" 20 misí