Commander Keen 6: Aliens Ate My Baby Sitter!

Šestý díl jsem jako dítě měl pouze v demoverzi a tuším, že jsem se nikdy nedostal ani za první level. Nevěděl jsem tehdy, že je možné ukládat v průběhu levelu, a tak jsem neměl trpělivost na neustále umírání po jediném zásahu nepřátel. Srovnej s Duke Nukem , kde má herní postava osm životů, neobsahuje bezedné jámy a instkill dává pouze nepohyblivý a nijak neútočící fúzní generátor. Proto jsem se do šestky zažral až letos v létě a po testování prvního levelu hned po dokončení pětky jsem hru během dvou večerů pohodové pařby dohrál až do konce.

Čtyřka se vrátila, chtělo by se zvolat. Zlí ufoni unesli Keenovu vychovatelku a chystají se jí sežrat. Coby hodný chlapec se Keen rozhodne, že to tak nenechá a pomocí své rakety přistane na ufounské planetě. Po ní se pohybuje stejně jako ve čtyřce po mapě, přičemž volnost není stoprocentní, protože k úspěšnému otevření další části světa potřebuje hráč sebrat tři předměty. Přesto je zachována aspoň iluze volnosti, přičemž hra obsahuje i levely, které nejsou povinné. Zaplať pánbůh za ty dary. Počet levelů se ustálil na krásných 15+1, tedy o tři více, než obsahovala kratičká pětka.

Hratelnost předchozích dvou dílů zachována. Keen zemře po prvním doteku nepřítele, ale tato slabina je vyrovnána možností ukládat kdekoliv v průběhu levelu. Na lehkou obtížnost se jedná o pohodovou pařbu, hra mi přijde lehčí než předchozí díl. Hra sice připravila hráči zdánlivě složitě vypadající systém dvoupolohových přepínačů, stačí však říct, že pro úspěšné dohrání hry stačí zmáčknout každý z nich právě jednou. Levely jsou sice zašmodrchané, ale nejsou nijak dlouhé. Na nejlehčí obtížnost jsou tentokrát všechny potvory zastřelitelné, a tak největší potíže hráči asi přinesou vzdušné miny. Poslední level je poměrně zamotané bludiště, ale nic co by hráč po pár minutách nerozklíčoval (nejhůře se mi hledal žlutý diamant, ale způsobila to spíš moje nepozornost než hra sama). Stejně jako v předchozích dílech se ani tentokrát nekoná žádný závěrečný bossfight. V posledním levelu totiž stačí posbírat standardní čtyři barevné diamanty, což je pro mne celkem velké zklamání.

Z technického hlediska je hra bezchybná. Na žádné glitche ani bugy jsem nenarazil. Grafika je zajímavá, dokonce bych řekl až znepokojivá. Předpokládám, že pomrkávající stromy a někdy dokonce i stěny mohou být pro děti děsivé. Hra je tentokrát laděna převážně do fialové, ale není to na škodu. Obzvlášť povedený je poslední level s jeho pařátky a očními bulvami. Hudba a zvuky jsou průměrné. Autoři si pro hráče připravili i jednu novinku a to tu, že diamanty již nejsou pouze stacionární, ale tentokrát je mohou přenášet i potvory. Tudíž není na škodu vymlátit i ty malé, které nezabíjejí.

Keen 6 je dobrá plošinovka kvalitativně na úrovni čtvrtého dílu. Hráči přináší ten klasický pocit "ještě jeden level a půjdu spát", což je fajn. Po dohrání druhé keenovské trilogie považuji tyto hry za příjemně hratelné nijak složité plošinovky (na easy a díky ukládání), přesto mám v tomto žánru jiné favority.

Edit 8.9.2024: Dohráno komplet na střední obtížnost, včetně všech nepovinných levelů i tajného levelu. Na easy hráč nepotká většinu těžších protivníků, doporučuji proto střední obtížnost. Na těžkou přibude jen Bobba a chce-li ho hráč vidět, jeden se nachází na nejtěžší obtížnost hned v levelu Bean-with-Bacon Megarocket. Vidět Bobbu a zemřít, tak říkajíc...