Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 30
Druhý Day of the Tentacle jsem neočekával, ale kvalitní nebo alespoň průměrnou adventuru ano. Broken Age, i přes nesporné produkční kvality, však upadl po prvotním dobrém dojmu do mdlé, a nepříliš zábavné hry. A za krátkost jsem tak byl v konečném důsledku rád.

Pozitivní výčet začíná a končí u audiovizuálního provedení – dabing je zcela profesionální (zvláště, pokud je většina adventuristů zvyknuta z posledních let na anglický dabing u německé produkce) a vizuální stránka je dostatečně unikátní a zajímavá. Sporným bodem jsou pro mě dialogy, které nespatřuji jako nijak výrazněji kvalitně napsané a děj se plně ukáže až po druhé části. Úkoly a problémy tvoří takový standard, stejně jako vykreslení ústřední dvojice a okolí.

Jako charakteristické slovo pro Broken Age bych zvolil „neutrální“ (čímž však může plně dokázat svůj kickstarterový původ). Nemůže zcela urazit, humor je takový nijaký a pointa se točí okolo pro dnešní dobu běžné téma silné individuality a vzepření se (v mezích) okolnostem. V svém důsledku tak hra, která pro mě nebyla špatná ani dobrá, ale pouze zapomenutelná. A to je to nejhorší možné označení díla.

Pro: výtvarné zpracování

Proti: úkoly, postavy, příběh

+27 +28 −1
  • PC 55
Kickstarterovského šílenství jsem se nezúčastnila, takže hype šel tak nějak mimo mě. Hru jsem koupila v rámci vánočních Steam akcí, protože mám ráda adventury a tohle vypadalo slibně.

Takže pozitiva - hra je skvěle nadabovaná, což bohužel není u klasických adventur vždy samozřejmostí. Oba hlavní protagonisté jsou snesitelní, ačkoliv Shay je takový hloupoučký debílek. Grafická stylizace je rovněž moc hezká, lokace jsou nápadité a prostě se na to příjemně kouká.

Na druhou stranu je lokací velmi málo, lokace z první epizody jsou téměř všechny recyklovány a přibylo jich jen minimum. Hra je velmi krátká. Hádanky postupně sklouzávají do kategorie otravných. Příběh sice začíná slibně, ale posléze je divně, narychlo a bez uspokojivého vysvětlení předchozích událostí promptně utnut. Některé části zápletky mi vzhledem k závěrečnému rozuzlení vůbec nedávaly smysl.

Nechápu, proč bylo nutné na další epizodu čekat rok, výsledek tomu naprosto neodpovídá.

Celkově je hra takové naleštěné nic. Řemeslně hezky provedené, první epizoda ok, ale nic speciálního, nicméně příběh jde ve druhé epizodě docela rychle do kytek a to je celkem průser vzhledem k tomu, že příběh je hnacím motorem všech adventur. Konec je divný a působí uspěchaně, jako by autoři narychlo psali poslední řádky kódu v poslední minutě než je vyhodí z kanclu, protože už tři měsíce nikdo nezaplatil nájem.
+20
  • PC 60
První epizoda Broken Age je spíše chutnou jednohubkou, než plnohodnotnou hrou, kterou jsem od Double Fine očekával. A jak to tak u chutných jednohubek bývá, po zjištění že už na talíři nic nezbylo, rychle následuje povzdechnutí a mírné zklamání.

Broken Age je výborně napsaná hra a jen tak mimochodem i klasická adventura. Až na samotný styl hry si však z potomků svého autora moc neodnáší. Tam, kde pátý Broken Sword cílil, se všemi svými klady i zápory, čistě na fanoušky old-school adventuření, Broken Age sází na dnes tak moderní filmovost a rychlý spád. Díky nízké obtížnosti a tím související plynulé hratelnosti jde tak spíše o interaktivní film. Krásně nakreslený, dokonale ozvučený a nádherně vyprávěný film. Otázkou je, zda tohle člověku, kterému byla slíbena typická adventura ze staré školy, stačí.
Inu, podle recenzí stačí.

Já si však musím krapet povzdechnout, že jsem přeci jen čekal víc. Broken Age je plné neskutečného množství vypilovaných detailů. Každou obrazovku je radost prozkoumávat, byť interaktivních míst je málo. Propojení dvou zdánlivě nesouvisejících osudů hlavních hrdinů překvapivě skvěle funguje. Rozhovory jsou asi to nejlepší, co jsme tu za poslední dobu měli a celé je to tak krasně nenuceně vtipné a milé, že mě opravdu mrzí ta konečná pachuť, která ve mě po dohrání zůstala. Díky rozdělení na dvě epizody je totiž z plnohodnotné hry opravdu pouze jednohubka, jejíž hlavní devíza - vyprávění - je náhle utnuta a hráč je zanechán v pochybách. Nad hrou tak nejde udělat žádný pořádný verdikt až do jejího dokončení. Které bude... někdy.

EDIT
Act 2
Po více než roce jsme se dočkali druhé poloviny hry a upřímně. Je to zklamání. Velké.

Obdobně jako u rozpůleného Broken Swordu 5 je na hře znatelná jakási schizofrenie. Jako by Tim Schafer náhle vůbec nevěděl, co chce vyprávět a co chtěl vlastně úvodem hry říci. Druhý akt je totiž opravdu špatně napsaný příběh, propojený hloupými dialogy, které neberou ohled na psychiku postav (Shay, který strávil celý život uzavřený ve vesmírné lodi si najednou běhá po světe a mluví s cizími lidmi, jako by se nic nedělo? Vella přišla na to, že celý život její lidé žili v omylu a nijak zvlášť ji to nezasáhne?). Aby se člověk nakonec dozvěděl, že celá hra má neuvěřitelně pitomý příběh bez pointy a smysluplného závěru o geneticky pozměněných vetřelcolidech, co chtějí čerstvou DNA. Cože? Na to se dá říct jen - WTF???.

Kdyby to alespoň zachránily nějaké pěkné nové lokace a obrazovky. Nic z toho se ale nekoná a celá druhá polovina se odehrává na těch samých místech, které jsme již několikrát prošli. A teď si je projdete znovu. Hodně. Krát.
Jediným kladem, kromě opět perfektní (i když už možná okoukané) audiovizuální stránky, je tak o něco zvýšená obtížnost. Hádanky jsou mnohem častější, i když se spíše neustále opakují. Těch kabelů vážně nemuselo být tolik.

Tohle se prostě nepovedlo. Čert vem ten neskutečně protažený vývoj, kdyby to stálo za to čekání. Takhle to ale vypadá, že hlavní brzdou projektu byl přímo Schafer, který celou tu dobu vůbec nevěděl, co má se slibně rozjetým příběhem dělat. Po technické stránce to totiž moc práce být nemohlo.

Sorry Time. Do další hry se mnou nepočítej.
+17
  • PC 60
V poslední době se objevují zajímavé kousky v populárním, protože nejpřístupnějším žánru adventur, které se soustředí na prezentaci poutavého příběhu v hezkém grafickém hávu s minimální interakcí hráče, který spíš sleduje než hraje.

Broken Age je jednou z takových her: námětem je kreslená pohádka, která zobrazuje v rámci možností invenční příběh o dospívání, špatných rodičích a seberealizaci plný -přesně podle vzoru současných animovaných filmů- umírněného humoru a ponaučení na každém kroku. Zabaví celou rodinu, ale hlavně asi spíš ty mladší členy. Jestli mě totiž jedinkrát v životě napadlo Škoda, že nemám děti, tak to bylo při hraní Broken Age, protože samotnou mě hra docela nudila, neboť se mi mechanismy jejího vyprávění zdály předvídatelné.

Kritickým problémem hry je samozřejmě to, že zatím nemá konec, takže ji do vydání druhého dílu nemá smysl hrát.

Pro: slušná hezky kreslená pohádka

Proti: jen první díl, chvílemi nuda

+16 +17 −1
  • PC 80
Tim Schäfer byl se svým týmem jedním z těch, kdo odstartoval šílenství kolem komunitního financování prostřednictvím Kickstarteru, tehdy ještě pod názvem Double Fine Adventure. Šel na trh s nejasnou vizí point-and-click adventury v novém podání. Obrovský zájem o tento projekt a velké množství vybraných peněz mu zamotalo hlavu. Bylo potřeba vytvořit nový koncept a vejít se do stanoveného rozpočtu s mnohem větším dílem, než bylo původně zamýšleno. To se Schäferovi, dalo by se říci dle očekávání, nepodařilo a musel své dílo Broken Age rozdělit na dvě části. Pauza mezi oběma částmi byla více než rok, což hře vůbec neprospělo. A jaká tedy je kompletní Broken Age?

Na rozdíl od Charlese Cecila a jeho pátého Broken Swordu Schäfer ve svém díle nenavazuje na žádné předchozí dílo, naopak vytváří nový herní svět. Respektive, dalo by se říci, že světy dva, do nichž zasadil dvě děti, které mají svůj vlastní cíl – a každý obrácený. Zatímco Shay je uzavřený jen v pár místnostech, defacto ve vězení a snaží se ukončit životní stereotyp a dostat se ven, Vella žije naopak v otevřeném světě, ale sevřená tradiční konvencí, podle které se má stát obětním beránkem jednomu monstru. To se jí nelíbí a tak se snaží z tohoto světa utéct. V podstatě se dá říct, že obě děti se snaží bojovat proti nastolenému pořádku, projevit revoltu, jít za svobodou. A v tom je právě kouzlo první části Broken Age, kdy se oba pokouší naplnit svůj boj v jiném prostředí – Shay v uzavřené lodi, Vella ve zdánlivě idylickém prostředí s větší volností. První část končí tím, že se obě postavy potkají a vymění si prostředí. V druhé části Broken Age jsou postavy vhozeny do pro ně nového prostředí, které ale hráč zná z předchozího hraní. Stanovený cíl postav se trochu mění, snahou je nyní dostat se zpět ke své rodině a opět uniknout ze zavedeného systému.

Technicky se dílo Double Fine skutečně vydařilo, pěkná stylizovaná grafika a animace, originální soundtrack, špičkový dabing. Ovládání je také jednoduché, hodně přizpůsobené tabletům, na které je hra také portována. Samotná herní náplň by se dala rozdělit na dvě části – první část Broken Age je o poznávání zákonitostí světa a objevování nových lokací, které jsou osazené jednoduchými úkoly, takže hra prakticky plyne bez většího záseku, druhá část se až na malé vyjímky odehrává na stejných místech (jen více či méně pozměněných), již se nehraje tolik na psychologii, naopak přibývá tužších logických úkolů. Někomu se tyto úkoly mohou zdát těžké, místy až neřešitelné, ale já jsem si je všechny užíval a obzvláště puzzly s dálkovým ovládáním robotka a pak tvorba obvodů patří ke zlatým hřebům této hry.

Celkově vzato se Timu Schäferovi podařilo splnit to, co backerům slíbil – novou podařenou adventuru starého stylu, avšak ve zbrusu novém universu, ve kterém má každá postava svůj specifický charakter. Přestože jí někteří zazlívají nevyrovnanost obou dílů, i tak patří mezi nejlepší adventury let, ve kterých vyšla.
+15
  • PC 60
Adventury hraju pro jejich odpočinkový statut, ale i pro to, že se v nich krásně snoubí um tvůrců vyprávět nápaditý příběh ruku v ruce s neméně vyšperkovaným a vzorově nakresleným originálním prostředím. No a vlastně i z tohoto důvodu byl Broken Age v mém sledovacím listu a jednou na něj holt došla řada.

Předem musím říct, že jsem vůbec netušil, jaké crowfundingové šílenství se kolem této hry vyrojilo. Že vlastně nastartovalo před lety celou tu myšlenku kickstarterových kampaní, bez kterých by se dnes mnozí vývojáři ani neuprdli (a ano, ani český Kingdom Come by bez nich nevznikl). Jenže jsem byl konsternován tím, co vývojář Tim Schafer kolem toho vytvářel. Vydání jednoho aktu, pak druhého aktu podle toho, jak to všechno dopadne. Nu, dobrá. Zajímavé, ale dost zavazující, co si budeme povídat.

Nicméně vývojář formátu Tima Schafera si to může dovolit, o tom asi netřeba sporu. Už několikrát dokázal, že adventurní žánr je to, v čem se cítí, jako ryba ve vodě, a kde si může vymýšlet rozličně ustřelené fantastické světy, které mu s radostí budeme žrát. Ale opravdu budeme? Grim Fandango, Full Throttle nebo i ti Psychonauts mají něco, co si s chutí uzurpovalo statut legendy, ale je otázka, kam Broken Age chtělo mířit. Na ta nejvyšší místa asi zřejmě ne.

I když se vlastně proslavil tím crowfundingem, to je vlastně pravda.

Každopádně já měl to štěstí, že jsem hru hrál jako celek. Takže jsem nemusel na nic čekat a rovnou jsem se vpravil do samotného příběhu. Ten je rozdělen na dvě části. První vypráví příběh Velly, která byla rodinou obětována příšeře, která brzo dorazí na tamní slavnosti místního fantasy městečka sežrat pár panen a druhý vypráví příběh Shaye, který pro změnu brázdí vesmírnou korábkou napříč vesmírem, dělajíc stále stejné úkony, přežívajíc obklopen roboty. Oba outsideři jak vyšití, oba z naprosto různých prostředí. Jenže v obou případech se příběhy protnou a začnou dávat větší smysl, než byste vůbec mohli tušit.

Kde si hra zaslouží zasloužený zájem, tak to je animace. Ta je jednoznačně originální a nápaditá. Pak i prostup hrou je poměrně logický, ale když se příběh odehrává ve dvou různých lokacích, které z podstaty nedávají smysl, těžko se pak ty dva předměty hledají, aby se vhodně spojily, čimž by pozitivně podpořily i tu adventurní podstatu. Zde pak totiž začíná ten správný kámen úrazu této hry. Že je vlastně až nebetyčně složitá. Mnohdy zacházející do docela slušného extrému jenom proto, že tu nějakej vývojář (nebudeme jmenovat), chtěl děj natáhnout a tak vymýšlel vyfikundace, aby herní dobu prodloužil, čímž ale hráče jednoznačně otrávil.

Broken Age ale zůstává i přes to všechno stále poměrně zajímavou adventurou. Určitě ne nejlepší a určitě ne nejvýznamnější v portfoliu samotného Tima. Pořád ale zajímavou...a když Vás ani to nepřesvědčí, tak vězte, že stojí za vznikem myšlenky podpory vývojářů samotnými hráči. A právě tahle myšlenka následně způsobila, že řada hráčských snů se zhmotnila v realitu, takže co si budeme povídat. Bůhví, kde bychom dnes bez této hry byli. A i nejen díky tomu si svoji šanci jednoznačně zaslouží.

Pro: Prostředím naprosto jedinečná adventurní záležitost s fantastickým dabingem a avantgardně povedeným prostředím,

Proti: které ale vývojář Tim vytrestal tím, že nic moc nevysvětluje, koná a mnohdy děj zbytečně zauzluje. Postupem času se z originálního světa stává ryzí unylá záležitost.

+15
  • PC 80
Nechápu nízká hodnocení. Možná je to přílišným očekáváním. Já se bavil mnohem více než takové Syberie. Potěšilo, že jsem po dlouhé době měl trpělivost vše vyřešit sám. Velmi dobře jsem se bavil. Krátkost mi v současném světě vůbec nevadí, zvláště, když se mohu těšit na pokračování.

Pro: Design, příběh, nadsázka a naivita

Proti: Nevím kdo je ten vlk.

+13
  • PC 75
Hra rozdělená napůl. Hra, která má dvě strany. Zaprvé to je příběh. Ten se dělí na dva. Zdají se být zcela nesouvisející. Jak se ale ukáže, nic není jak se zdá, a obě poloviny příběhu k sobě mají velmi blízko. A potom tady máme dva akty, do kterých se příběhy rozprostírají. A právě předěl mezi dějstvími rozsekává zážitek ze hry vejpůl.

Akt 1: Rozehrává se zajímavý fantaskní pohádkový příběh. Ponořuji se do prazvláštního pohádkového světa, s netradičními obyvateli, zvláštními zvyklostmi a pozoruhodnými jevy. Příběh je vyprávěn krásně a zábavně. A hlavně tady máme zajímavé hlavní představitele s dokonalým dabingem. Zavládá nadšení.

Kluk Shay je bezva a vůbec není k zahození, ale Vella… Vella je prostě nejsuprovější! Poslouchat její vtipný a milý hlas pronášející hlášky všeho možného druhu mě prostě nesmírně bavilo. Radost se s ní procházet po světě a prozkoumávat. Někdy bylo vše jasné, a já pokračoval jako po másle. Jindy jsem si trochu zabloudil či zapřemýšlel, ale nakonec se bez problémů posouval v příběhu dál a odhaloval nové skutečnosti.

Akt 2: Po dramatickém závěru první části přichází část druhá. Příběh plný nejasností se pomalu vysvětluje, ale nutně potřebuju vědět víc. S nadšením a mírným údivem nad zvraty, které mi příběh přichystal, pokračuju dál. Jenže už to nejde jako po másle. Záseků je mnohem víc. Stále se deru kupředu, ale… narážím. Nevím kudy kam. Začínám se inspirovat internetovými návody, abych nabral nový směr. Prodírám se dál, nadšení kvůli stále komplikovanějšímu postupu upadá. Až upadne úplně...

Čeho je moc, toho je příliš. Částečně asi ztrácím nervy a trpělivost. Částečně to ale hra opravdu hrotí. Hádanky jsou stále složitější, a začínají postrádat logiku. Metoda pokus-omyl, nesmyslné pobíhání sem a tam, opakování toho samého do zblbnutí. Tužka a papír (nebo lépe foťák v mobilu, v ideálním případě snad i videokamera) jsou nutností. Možná to byl omyl, možná to byl tvůrčí záměr. Buď jak buď, tvůrci nesmyslnou vyhrocenost hádanek sami přiznávají v popisu hry na Humble Bundle: “This one really hard puzzle that you won't get but you'll look it up online and not tell anybody”. Takže jsem vlastně postupoval dle instrukcí na obalu. Když takhle celá druhá půlka druhého aktu sklouzne k řetězci otravných hádanek, začínám hru pomalu nesnášet…

Ale pak si zase vzpomenu na milý a roztomilý začátek, napínavý sci-fi příběh, na dokonale promyšlené vyprávění… chci to dohrát! Musím vědět, jak to dopadne. Konečně se dostávám do cíle. Bohužel dostávám závěr docela mdlý, do ztracena vyšuměný, který nenaplnil má očekávání o třešničce na pracně vybojovaném dortu.

Broken Age má dvě půlky. Ta první je takřka dokonalá. Sama o sobě na 90%. Ale ta druhá… ta druhá půlka celý zážitek a nadšení sráží. Byť pokračuje ve stejně milém stylu vyprávění, je docela iritující a hrát ji bylo občas jako za trest. Přesto ale nemůžu zapomenout na první akt, který mě tak fascinoval...

Pro: Akt 1, příběh, postavy a dabing, roztomilý a humorný pohádkový svět

Proti: Akt 2 (a v něm obsažené iritující hádanky, přehnaná složitost a nezajímavý závěr)

+5