Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Hned moje první rozhodnutí v Pre-Sequelu bylo to vůbec nejlepší. Hrát za otravného robůtka Claptrapa. Řeči, kterými provázel celou hru mě nejednou rozesmáli a i jeho schopnosti jsou správně přiblblé. Může se zneviditelnit, přivolat miniona, maniakálně vraždit mečem nebo se třeba změnit v pirátskou loď. O to zajímavější je, že se konkrétní přeměna se vždycky vybere náhodně, takže o překvapení nikdy není nouze.

Celá série sází na humor a tady tomu není jinak. Hlavně vedlejší questy mi utkvěli v paměti. Proklepnutí (doslova) nápadníků nepříliš krásné zdravotní sestry či pomoc při vztyčení vlajky salutujícímu kosmonautovy podepřením zdvižené ruky koštětem a nejeden další podivný příběh tvoří hlavní důvod prohraní.

Ve svém jádru jsou jinak Borderlands tou nejtupější střílečkou. Přijdete někam a střílíte spawnující se nepřátele. V několika posledních levelech už toho bylo opravdu dost a chodby poseté portály pro přísun stále nové havěti mi solidně lezly krkem. Hru ale zachraňuje ohromující množství zbraní, kdy jsem za celý průchod nenašel dvě stejné. Stejně tak pomáhá k zábavě multiplayer, protože víc lidí znamená větší chaos a o to jde především.

Kritizovat by se dalo i několik dalších věcí. Vcelku malé množství druhů nepřátel. Nijak ohromná rozloha světa i, na můj vkus, malý počet originálních bossů. Celkově vzato se tak jedná o ten druh hry, který bez problému uspokojí svou cílovku, zatímco my ostatní si tuhle cestu dáme maximálně jednou.
+18
  • PC 75
Rozsahem plnohodnotná hra, obsahem spíš masivní datadisk. Leč má každý svůj způsob jak si nejvíce hru užít, Borderlands je hra dělaná pro více hráčů, a nejvíce zábavy si užijete právě ve více lidech, ideálně s mikrofonem kvůli komunikaci a stupidním komentářům. Nějaký ten panák a pivko ničemu neublíží.

Hra dokázala pobavit i rozesmát. Je zde plno absurdních situací, jako když se například stanete legendou basketbalu a to i bez míče, stačí když při tom, budete hořet, nebo jdete zavřít okno vesmírné stanice poté, co ho někdo otevřel aby... ehm, vyvětral vzduch.

Hlavní linka byla trochu zklamáním, což zase neznamená že byla špatná. Začátek je nezajímavý a pořádně se to rozjede až když to v podstatě končí. Pominu-li vážnější tón, jakoby snad šlo o záchranu světa (haha), čekal jsem hlubší prozkoumání Jackova charakteru. Vypráví se především o tom, co se dělo před událostmi druhého dílu, proč je všude tolik robotů, proč má Hyperion kontrolu nad planetou, proč Jack nesnáší Vault Huntery, a co se vlastně stalo s jeho xichtem, ale samotná postava má velmi slabý vývoj a to i přesto, že dostane relativně dost prostoru. V tomto dílu akorát vidíme jak mu narostl hřebínek, a jak tenká může být čára mezi hrdiny a záporáky. 

Hodně mě mrzela nutnost se vracet a pěšky procházet některé rozsáhlé lokace. K tomu dochází během hlavních i vedlejších misí, tedy někam přijdete, splníte úkol, a pak se musíte vrátit přes celou lokaci zpátky. Většinou nejde nasbírat hromadu questů a strávit delší dobu v jedné lokaci, takže po zabití bosse se na stejná místa budete vracet kvůli vedlejším úkolům.

Jakmile je quest k dispozici, jeho level je pevný a časem se vylevelujete tak, že jednak bude nesmyslně jednoduchý, ale hlavně jakékoli odměny za něj pro vás už nebudou relevantní. Toto se sice mění v NewGame++ módu (tzn. až třetí průchod), ale NG+ nelze hrát s jinou postavou. Pro většinu lidí to bude znamenat že se buďto nedostanou na druhý průjezd, nebo si nevyzkouší více postav. A popravdě ty postavy začínají být zajímavé až na vyšších levelech. Zkrátka a dobře, hra je nastavená hlavně pro ty, co do ní nasypou stovky hodin.

Level design některých oblastí docela pokulhává a nebyl dostatečně využit potenciál variabilní gravitace. Byly oblasti které jsem vyloženě neměl rád. Neviditelné zdi se objevovaly v místech, kde bych je nečekal, a občas se zase šlo dostat někam, kam bych se dostat neměl. 

Ve hře se objeve řada postav které už znáte ze dvojky. V některých případech se to může zdát trochu nucené, ale myslím, že se tím umocňuje pocit provázaného děje, přičemž může dojít k dodatečnému vysvětlení některých prvků z následujícího příběhu. 
Například malý spoiler: Dozvíte se že jedna z velmi nepříjemných oblud, Thresher, se na Pandoru dostala vaším zaviněním když jste dva exempláře na přání Sira Hammerlocka propašovali raketou na povrch, kde tato neškodná malá potvora zmíněnému lovci, učenci a gentlemanovi utrhne ruku. 

Co se vedlejších a jednorázových postav týče, některé jsou v rámci série už dost stereotypní; nepobaví, neohromí a brzy je zapomenete. Což je asi důvod proč se tvůrci snaží co nejvíce do vedlejších pozic osadit již známá jména. Přece jen těch hlasových herců není nekonečno a ti pozornější si eventuálně všimnou, že se opakují. 
Pokud jste si užili druhý díl Borderlands, Pre-Sequel pro vás určitě nebude špatnou hrou. Je ale nutné mít na paměti, že se jedná o velký přídavek po vydatném obědě, takže klidně po dohrání dvojky nechte hru plavat a až si jednou řeknete, že byste si to dali znova, tak si vzpomeňte na Pre-Sequel, který poskytne stejnou zábavu s novým dějem.
+15
  • PC 90
Po dohrání Borderlands se pouštím na nově vydaný díl, který svým příběhem má předcházet tomu druhému. Vybírám Athenu a pouštím se do hraní.

Novinkou je zde pro mě několik věcí. Jak customizace postavy, vylepšený interface, tak i auto pickup peněz, health packů a amma - zkrátka ulehčení života. Po prohlédnutí skillů si usmýšlím, že budu melee fighter, takže se postupným hraním snažím jít vstříc této idei. To vlastně znamená používání itemů, které jsou svou standartní efektivitou slabší, ale jedním bonusem do melee nabírají na potenciálu. K tomu také dopomáhají challenges, které nejsou pro mě nic jiného, než pouhou reflexí hraní, protože 150 000 damage a 250 zabití od všeho získám časem, takže nebudu vymýšlet nějaké farmy nebo způsoby, jak to nahnat. Ono hlavně těch 0,7% za to nestojí. V těchto číslech spočívá většina položek ze systému challenges.

Na počátku hraní jsem doufal, že všechny nasčítané bonusy budou mega boost, ale nedokázal jsem tuto domněnku prokázat.

Atmosféra herního světa je skvelá. Jelikož zbožnuji pohled na vesmír, libuji si a častokrát se zastavuji a hledím na tu krásu oblohy. Na měsíci působí slabší gravitace, takže se dost skáče. Skáče se částečně z důvodu, že je třeba, ale taky ze zvyku, pro zábavu nebo pohyb, který je za vypuštění vzduchu během letu vcelku rychlý.

Okolo 10. levelu lootuji pistolku, která disponuje zaměřovačem a kadencí tak rychlou, jak stihnu naklikat na myši. Působí to jako samopal, ale je to pistolka a zabijí to rychle. Zde si říkám, že systém zbraní je super. Jsem nadšen. O něco později, stejně jako v celém prvním díle, začíná ovšem dominovat brokovnice. Brokovnice, se kterou se nemůže rovnat ani můj class skill a ani melee útoky, které se snažím podporovat skilly a bonusy.

Zhruba po 10 hodinách hraní respecuji do shield specu a testuji potenciál své class abillity, která se jeví vcelku slušnou a více vyhovující. Opět až v pozdější fázi hraní. Zato zbraně jsou najednou slabší, protože se mi nepodařilo získat nic zajímavého. To se změnilo až ke konci hry, kdy jsem nějaké nové nasbíral, ale to už mi nebylo tolik platné..

Běžel jsem táborem, na jednom místě se vojáci nějak odpálili a jeden z nich odletěl směrem ke mně. Stál jsem u nějakých schodů u platformy. On se tím jumpem zasekl o zábradlí na platformě a nemohl nic dělat. Křičel ''I'm stuck!!'' - Skoro se teď ptám, zda se mi to celý nezdálo. Rozhodně skvělá situace :)

Během hry došlo víckrát než jednou k nadchnutí. U jednoho bosse jsem strávil více jak hodinu. Situace se lišily, zábava to vcelku byla pořád.
+14