Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Pokud bych měl dát na první dojem, tak bych Binary Domain hodně rychle odsoudil. Hlavní menu vypadá příšerně budgetově a hudba mi solidně trhala uši. Hra je na první pohled až nechutně konzolová a pocítily to i mé prsty, které až do konce bojovaly s tragickou akcelerací myši, která nejde vypnout. Velká část hráčů nejspíš sáhne po gamepadu, ale já s ním střílečky hraji tuze nerad.

Dojem se nezlepší ani po rozehrání. Úvodní lokace vypadá dost děsně, hlavní postava se podivně pohybuje a ovládání také není rozvrženo zrovna šťastně. Na druhou stranu nadchnou parádní animace, které vysokorozpočtovým dojmem rozhodně působí. Postupně se dojem z prostředí rapidně zlepšuje, hlavní postava dostává jiný oblek, který vypadá a hlavně je rozanimovaný MNOHEM lépe. Zhruba od třetiny se z Binary Domain stává doslova jiná hra a svěží akční jízda až do konce.

Po dějové stránce jde o klasický akčňák (parta neohrožených hrdinů proti smrtící přesile), ovšem podání příběhu je nezvykle poutavé (částečná inspirace filmem I, Robot či seriálem Battlestar Galactica je patrná) a dialogy na poměry akčního výplachu propracované. Animací je hodně a rozhodně nenudí, ba naopak. Kamera je hodně akční, pořád někde něco bouchá, do toho se hláškuje o sto šest a nechybí nějaká ta romance. Prostě ingredience pro hollywoodský biják.

Hratelnost se skládá ze střílení malých robotů, ze střílení větších robotů, občasných on-rail sekvencí a ze střílení přerostlých megahajzlů. Bossů je ve hře fakt hodně a jsou rozmanití. Obecně soubojům s bossy moc neholduju, ale v Binary Domain mě zápasy s nimi bavily, leč občas se přeci jen dostavila frustrace. Zejména v momentech, kdy se po několika minutách intenzivní řežby hlavní hrdina dostal do smyčky útoků, ze kterých nebylo úniku. Klasický hráčský problém, který značí nedotaženost herních principů. Jinak je střílení hodně zábavné, každý robot má určitá zásahová místa a postupně se rozpadá tam, kam hráč zuřivě pálí. Je to nejen efektní, ale hlavně efektivní - ustřelení nohou robota zpomalí, vystřelení zbraně z ruky odzbrojí, ustřelení hlavy ho dokonce otočí proti spolubojovníkům. Graficky není co vytknout (tedy až na tu fádní úvodní lokaci), občas trochu kolísá framerate při větším množství kouře, ale jinak hra běží dost svižně a to i ve vypjatých momentech při cutscénách plných střihu. Zvukově jde o průměr, hudba sice působí dynamicky, ale nejedná se o nic zapamatování hodného.

Zaujala mě možnost rozdávat rozkazy přes mikrofon, ale ta se mi zdála funkční jen tak napůl. Jednoduché rozkazy hra brala, ale složitější jsem mohl vyřvávat jakkoli jsem chtěl a hra na ně vůbec nereagovala a místo toho reagovala na své vlastní zvuky vycházející z reproduktorů. Přesto zajímavé oživení, které by v případném pokračování chtělo dotáhnout do funkční podoby. Nebýt tedy těch několika technických nedostatků, šel bych s hodnocením ještě výše, protože jsem se těch 10 hodin fakt skvěle bavil.

Pro: efektní a zábavné přestřelky, špičkové filmové animace a práce s kamerou, zajímavý příběh a dobře napsané dialogy

Proti: ve své podstatě je to jen střílečka, příběh by si zasloužil rozvést, toporné ovládání, nehezký HUD

+27
  • PC 80
Výborná skrz naskrz japonská střílečka, který bohužel k výjimečnosti schází lepší PC port a obecně odladěnější herní systémy. U podobně rychlý hry to musí šlapat na jedničku, a to se zde bohužel nekoná. Nevyzpytatelná citlivost myši (i po aplikaci fixů), nepříliš dobrej krycí systém a spousty dalších drobnejch much Binary Domain dost shazujou.

Celý to tak táhne dopředu především příběh, kterej sice čerpá ze všech možnejch sci-fi klasik, ale je velmi slušně zrežírovanej a i když celou dobu operuje s dosti klišovitou partou chrlící "cheesy" hlášky, až téměř do konce neztratí tempo a nezačne nudit. Škoda jen, že právě na konci se začne mírně utápět v patosu a fantasmagorickejch zvratech.

Dovedu si představit, že kdyby celá hra dostala remaster, kterej by posunul základní cover system na úroveň současnýho standardu, updatoval design některejch levelů a vyřešil technický nedostatky PC verze, klidně bych šel s hodnocením i o deset procent vejš.
+24
  • PC 65
Binary Domain je prvním zářezem do letošního roku dohraných her a hned mám pocit, že kdybych hodnotil tuhle hru 80 nebo 50 procenty, stejně je na mém hodnocení něco špatně. Jediné co jsem o Binary Domain na začátku věděl, že je to trochu jako Mass effect, ale podle hodnocení jsem tušil, že ne tak kvalitně zpracovaný. A to co jsem dostal je docela průměrná střílečka se vším dobrým i špatným co béčkové hry nebo filmy přinášejí...

První dojem rozhodně nebyl pozitivní, divné menu bez kurzoru, zvláštní hudba, ovládání naprosto konzolové a první parťák hláškující tak, že jsem ho chtěl poslat do... no řekněme do jiné hry... Zakladní lokace hloupá a ve spojení s divným ovládáním jsem se musel trochu donutit abych hru nevypnul a navždy neodložil. Protože pokud vytrváte není to až taková hrůza jak to na první pohled vypadá.

Už když na vás naběhnou první vlny zelených terminátorů je vám vysvětlen nejúčinější způsob likvikace všech nepřátel ve hře (kromě bossů) a tím je ustřel nohy a doraž na zemi. Střílení je v pohodě i ten postupný rozklad protivníků je pěkný, jen je to vlastně jediné co ve hře děláte. Bossů je tu celkem dost, ale většina je zaměřená na znehybnění bosse, které vám usnadní odstřelení určité jeho části. Celkem v pohodě až na jednu "gorilu", kterou kosíte na třikrát a společně s toporným ovládáním postavy je to neblbější souboj ve hře.

Přiběh má sice zajímavý i když klasický námět o robotech v moderní společnosti, ale tak jako celá hra je to naprosto totální béčko, ať už jde o vykreslení postav, zvratů a divných rozhovorů vašich parťáků které si naštěstí můžete do jednotlivých částí volit, takže jsem našel ty dva nejvíce snesitelné a těch jsem se držel. Na ostatních členech mi vůbec nezáleželo nebo jako v případě prvního z nich mi vyloženě lezl na nervy. Takže když v závěru umírá jako hrdina co zachrání jiného člena, já si jen řikal, proč až tak pozdě...

Ale abych jen nenadával tak k fajn střílení se přidává i dobrá grafika, občas snaha o nějaký ten humor nárážka na Jamese Bonda jako nějakého filmu pro pamětníky či prohození zachráněného člena střešním oknem pobaví. Tak nějak jsem si cestu našel i k hratelnosti, dvěma parťákům a s tím ovládáním jsem se ke konci už taky tolik nepral :) Ještě bych zmínil dvě části na dálnici, které jsou nejhorší částí ve hře, kde i to střílení je otravné a vůbec celý koncept téhle Kobra 11 události je hrozný, naštěstí je tam jen dvakrát.

Jako začátek herního roku sice žádná pecka, ale narozdíl od podobně hodnocených her v sobě mám malou touhu si hru projít znovu, nezabere ani 10 hodin, takže se možná k Binary Domain ještě někdy vrátím...

Pro: Střílení, grafika, občas se zasmějete...

Proti: Koridor, příběh, ovládání...

+20
  • PC 75
"She looks familiar. Reminds me of an actress. Or someone. - Come on Bo, you know, the only movies you watch are porn...OH YEAH!" 

Musím říct, že první ze šesti kapitol mě zaujala. Vlastně mě na první dobrou zaujala celá hra. Binary Domain totiž vypadá jako třiáčková záležitost a hned z kraje Vás oslní totální béčkovou atmosférou, že kdyby se v hlavní roli objevil Steven Seagal, ani by Vás to neurazilo. To mě imponovalo, co Vám budu nalhávat.

Binary Domain je ale v podstatě hrozně jednoduchá střílečka. Její největší devizou je ale právě ten béčkový příběh, o kterým jsem mluvil. Ta béčkovost totiž skrývá super postavy, poměrně skvělý hlášky a momenty, které nebudete chtít zapomenout. Na úkor toho všeho se ale odehrává v hi-tech prostředí, které je víceméně hnusné. Vypadá tak, jak by mohlo vypadat Tokio za sto let s tím, že doufáte, že se toho nedožijete. Navíc většinu času kosíte unylé roboty, kteří Vám jsou u prdele a jediné štěstí hry je to, že tu sem tam (poměrně často) vyskočí nějakej ten super boss, kterej Vám chce řádně nakopat prdel, ale je na Vás, abyste mu jasně ukázali, kdo je tady hrdina dne.

Tomu, že hru dohraju, jsem v prvních minutách ani náhodou nevěřil. Hru jsem spustil někdy lehce před půlnocí, kdy přítelkyně spala a hra samotná se mi hned v úvodu snažila vysvětlit, že jedna z její vlastností je ta, že budu rozdávat rozkazy přímo skrz mikrofon. To jsem o půlnoci zkusil, ale zjistil, že když to nebudu dostatečně řvát, tak jsem prostě v hajzlu. Jako, tvůrci hry, super nápad, ale ne pro někoho, kdo doma nežije sám. Samozřejmě jsem tu možnost hlasového vyvolávání rozkazů vypnul a hrál po zbytek hry bez toho. Vždyť bych kvůli Vám vyvolal hádku, diskuzi, nepříjemnosti....a to jsem samozřejmě nechtěl. Jako fakt super nápad kluci, ale totálně k hovnu...

To zbytek už je jiná sranda. Je totiž znát, že hra je primárně na konzole, takže jsem měl co dělat, než si zvyknu na ovládání. Nejhorší asi byla ta citlivost, která mi dala hodně zabrat. Zaměřit robota bylo kolikrát umění, ale na druhou stranu jsem v dialozích slyšel české slovo "robot" a to mě nutilo hrát dál. Minimálně se dozvědět více o příběhu, který začal poměrně zábavně, aby se z něj postupem času stala vážnější...a hlavně daleko akčnější...záležitost.

Během hry kosíte na co přijdete. Také sbíráte body a nebo nějaká ta vylepšení. Za body si ostatně také kupujete vylepšení a celkově jste ve hře lepší a lepší, což je logické, protože se postupem času objevují stále lepší a lepší roboti. Binary Domain je v tomto jednoznačně přímočará a musím uznat, že v rámci odpočinkové střelby mi to totálně vyhovovalo.

Je otázka, co o hře víc napsat. Na první dobrou očekáváte solidní událost a výsledek je poměrně jednoduší, než by Vás napadlo. Hloupí nepřátelé, které kosíte lusknutím prstů. Nevýrazná hudba, hnusné prostředí, ve kterém nechcete být už ani minutu. Tomu všemu ale dává valeé příběh, který je zábavný a napínavý až do samotného závěru. Postavy jsou živé, máte k nim vztah, je Vám s nimi fajn, baví Vás volit si koho si do party do bojů zvolíte. Prostě z tohoto úhlu podařená záležitost, o jejíž partě byste neměli problém říct, že se jedná o Expendables herního světa. A ono to tak nejspíš asi i bude. Binary Domain totiž nabízí parádní herní týmovku dnešní doby...a který jiný film by tomu mohl být podobný, než právě série Expendables, která z béčkových borců, které všichni milujeme, dokázala udělat něco víc. Tak, jako tato hra.

Pro: Totální béčková událost, které dominuje skvělý a zábavný příběh se živými postavami, u kterých se každou další minutou těšíte, co za hlášku zase vyblejou..

Proti: To vše ale v industriálně hnusném moderním prostředí se sterilní hudbou, která na hře nepřidá, ale Vám je to ve výsledku vlastně jedno, protože jste za tu chvíli dokázali zjistit, co je Binary Domain zač.

+20
  • PC 80
Binary Domain vždycky vypadala dost béčkově, tuctově, nebýt letních slev na Steamu, nehrál bych ji.

První dojmy nebyly zrovna pozitivní - hra vypadá tak 5 let stará (i když třeba postavy jsou skvěle rozanimované) a mechanismy se nezdají být moc dotažené. Je to jedna z těch stříleček, kde často máte nepřítele na mušce, ale projektily se zahryzávají do nějaké překážky poblíž trajektorie. Krom toho první úrovně do setkání s anglickou a čínskou jednotkou vypadají vážně tragicky a negr, který vám během nich dělá společnost, je tak nějak na zabití.

Ale nakonec jsou přestřelky v BD docela fajn. Ustřelení hlavy robota ho obrátí proti ostatním robotům, což akci celkem přidává na zábavnosti a originalitě. Bossové jsou vesměs nápadití a člověk se na ně celkem těší. Hra má řadu on-rail shooting sekvencí a jiných variací na ně, ale tak proč ne. Jediná opravdu otravná část pro mě bylo ovládání samohybného howitzeru někde ve 2/3 hry, který se otáčí půl hodiny a pomalu netrefí stodolu.

Příběh je dost béčkový, ale pořád zajímavý. Akorát je škoda, že se v něm hra šťourá spíš až ke konci. Drtivá většina hry je prostě cestou do sídla záporáka. A rozhodně má námět mnohem větší potenciál, ale i s tímhle se dá v klidu žít. Hlavní předností Binary Domain jsou imho skvěle napsané postavy, které se sice často chovají docela klišovitě, ale pořád zvládají působit přirozeně. Můj favorit byl francouzský robot Cain.

Dneska bohužel Binary Domain působí tak nějak zastarale, určitě by mu slušel blockbusterový rozpočet. Určitě by mu pomohlo, kdyby úvod nestál za prd, kdyby hra vypadala méně tuctově, a kdyby demo obsahovalo nějakou solidní část, kde Cain hláškuje. Nečekejte od toho perfektní hratelnost, ale dobré to je a za zahrání to stojí.
+16
  • PC 65
BD nebylo killer titulem letošního roku, o to více mě potěšily veskrze pozitivní recenze a tak jsem se těšil na podobné překvapení jako u vynikající The Darkness II, které zatím válcuje nemastné neslané hry roku 2012. Už jen z tohoto důvodu jsem do hry šel. Hra to byla dobrá, ale mohla být daleko daleko lepší.

SEGA, tam vychází hry se zajímavým nápadem, ale jaksi se prostě nejsou schopni dotáhnout na tu nejvyšší ligu. Hru bych mohl přirovnat k podobné robo akci(taky od SEGY) Vanquish, jehož stín asi těžko překročí. Nu, ale spíš bych hru přirovnal k mixu Terminátora a Transformerů. Co se týče části Terminátora, hra je výborná, jak si ale začnem hrát na over the top momenty formou Transformers(což Japonci bohužel až moc zveličují), tak se začne pusa trochu křivit, jelikož to je ve hře zbytečné a nepůsobí to dobře ani herně(o tom níže). Hraje na vážnou drámu, ale pokud tam co chvíli nahazují panelákové roboty, tuhle masku to velmi rychle ztratí. Hra je tedy hodně v rozpolu, zda chce být komorním dramatem nebo obyčejnou japonskou řežbou. Japonci se od šíleností asi ale bohužel neodprostí.

A to je zatracená škoda! Proč? Jelikož na BD je nejzajímavější ústřední motiv. Nevědomá infiltrace robotů(nerozpoznatelných od lidí) do společnosti celého světa je přeci dosti silný na to, aby utáhl i více jak jednu hru. No a v tom vidím další problém. BD by byl skvělý úvod do trilogie, ale jako samotná hra selhává v důležitosti tématu a jeho osekání na naprosté minimum, jelikož prostor tu není. A to je chyba! Tohle téma je krásně rozvinutelné a oni si již v první hře zavřeli vrátka. Každopádně myšlenka "Jsem člověk, posledních pár desítek let jsem žil v tom, že jsem člověk, ale dnes jsem zjistil, že jsem robot, že celý můj život byla jedna velká lež!" je prostě naprosto odzbrojující. A na tom měli stavět. Měli stavět na dramatu, surovosti a ryzích emocích. Pak by příběh nepůsobil jen jako dobrý doprovod TPS akce.

Příběh totiž není použit s citem, je hodně předvídatelný(i včetně twistů), představoval jsem si to jinak. Je to v podstatě jen jedna mise, jeden úkol, Tokio- no a běž(nebo to byl zkrátka už předpřipraveno na epický 2hý díl). S postavami je to podobné, po čase jsou sympatičtí, jenže volba parťáků pro misi s navyšujícím se počtem rozmělní pocit, že aspoň jednoho trochu znáte. Beztak každý ze začátku bude chodit s holkama a pak případně si nechá Faye(je fajn, že nejpříjemnější side kick je Číňanka) a doplní ho Cainem(btw moc cool french robot! :). Takže zase to chtělo více dialogů mezi protagonisty. Což souvisí i s délkou, tohle je hodně komplexní téma a vyžaduje si to hodně prostoru na příběh a postavy, proto se zase vracím k původní myšlence trilogie. S parťáky jsou spojeny fajn funkce - trust level a hlasové příkazy. Mno po pár hodinách zjistíte, že teda spíš na papíře. Hlasové příkazy vás skvěle vtáhnou do hry, jenže parťáky byste v podstatě ani nepotřebovali, takže příkazy jsou jen takový doplněk, nic moc funkčního, taktická hra to není. Z čehož vyplivá, že trust level nebyl taky využit, tak jak měl být. Smyslem je loajalita k hl. hrdinovi a následné plnění/neplnění příkazů, které tedy nejsou zcela potřebné. Tím odkazuji na rozhovory s parťáky, kde vybíráte z odpovědí. Ovšem ze situace občas nejde pochopit, jak to myslí nebo jsou některé odpovědi absolutně se nehodící. No pak jsem zkoušel odpovídat sarkasticky/ironicky, jenže na to hra nehraje a tak mi šel u některých členů level párkrát dolů (kór v jedné situaci s holkama):D. Takže pak se poslušně naučíte poslušně odpovídat jako suchar a štve vás, že nemůžete jokovat nebo vzdorovat veliteli/poslat ho do oněch míst. Takže moc nezáleží koho si vezmete(kvůli "spešl ebilitýs"), jak budete odpovídat, zda budete rozkazovat....

Gameplay? Dobrý, ale ne vyšperkovaný. Co chcete převratného vymyslet na cover TPS? No nic moc...takže hra se až na výjimky ovládá dobře, jako každá druhá TPS. Otáčení je občas divné, ale spíš mne štvalo čas od času automatické přilepování, pokud jsem byl u objektu blízko, naštěstí to udělá jen párkrát a není to průser jako v Operation Raccoon City. Možná bych ocenil otevřenější lokace, ale i tak se to hrálo dobře. Hra nabízí skvělý pohled na svět roku 2080, zajímavé nápady do povedeného sci-fi. Střílet roboty na nejmenší kousíčky, nebo jim ustřelovat končetiny bylo vůbec to nejzábavnější. Když se na vás hrnou hordy kovu, z kterého mile rádi uděláte šrot. Všude se plazí beznohé skeletony a vlny neustávají, někdy ale až příliš. Tahle ta "Terminator" part byla fajn. No ale pak je tu taky dost velká a podstatná část ala "Transformers". Kdo hrál demo, asi ví. Zkrátka velké 2+ nohé vysoké monstra. Ono by to bylo i zábavné, jenže bossáci většinou chodí za vámi, pak na vás letí rakety ze všech stran, oléčíte se, ale než se stačíte zvednout, máte tam další, případně provede fyzický útok. Tyhle souboje jsou tak spíše otravné a zdlouhavé. Kdyby se vše řešilo z dálky a s odstupem, bylo by to zábavnější. Já bych osobně spíše volil komornější sci-fi drama bez zbytečně předimenzovaných a občas absurdních robotů.

Pokud nejste pedantně příběhový, neřešíte skupinu a rádi velké Transformery, tak si hned užijete více. Hra párkrát měla velmi dobrou "kameru" se zajímavými záběry. Hra byla klasicky krátká a zrovna u téhle hry bych ocenil to prodloužit alespoň o 2 hodiny na rozvití všeho potřebného. Flashbacky bych nahradil misemi v armádě, či pro jednotku anti robotů. Když už mu dají přezdívku "Přeživší" měli ukázat pár takových příkladů - změnily by se lokace + zžití se s postavou a hře by to obrovsky pomohlo.

MP je ovšem průser. Je dobrý ale bohužel ho po pár týdnech od vydání ani nikdo nehraje a to jsem se občas připojil jen ve Versus módu, PC na tom nebude líp...

Překvapila mě opravdu hezká a koukatelná grafika, která rozhodně neurazí.

No nebo toho chci právě moc, chtěl jsem komplexní hru na skvělé neokoukané téma, nejlépe do trilogii rozloženou. Dostal jsem kvalitní TPS s dobrým příběhem. Pokud nehledáte nic víc dobře se na těch pár hodin pobavíte.

Prodeje jsou katastrofa, moc velká škoda! Kapitola sama pro sebe…

Když se ohlédnu ovšem zpátky za závěrečné titulky a poslední animačku, musím si říct "Sakra! Tohle mohla být skvělá trilogie". Na další díl bych se moc těšil, škoda, že BD zůstane jen u tohohle solidního úvodu do zajímavého světa :/ neb smutná doba, jak zajímavé projekty o5 končí a CoD(a jeho klony) jede stále dál bez sebemenší změny. No ale vývojáři jen dělají to, co si kupujeme, ale já většina nejsem.
Za odvahu s novou značkou 66%.(tohle je pro mne sakra dobré hodnocení).

Pro: roboti, roboti, roboti, příběh, Cain, Faye, svět, příjemné sci-fi, grafika

Proti: nedotaženost na více fronách, bossové, prázdný MP

+15
  • PC 90
Hra je z dalekého východu konkrétně z Japonska. Původně vyšla na konzole na konci února, ale k nám na PC dorazila až na konci dubna.

BD jsem zprvu neočekával s velkým nadšením ale až byla oznámena na PC. Můj zájem o hru stoupl. Tak japonská hra tohoto typu kor na PC vychází málokdy. Podle mého laického názoru mají podobné hry vycházet častěji. Příklad za všechny. Hra Vanquish je chaotická, šílená bláznivá. Kolik her jako Vanquish vám da moznost střílet roboty a podobné směsice nepřátel. Samotné prostředí tvoří vesmírná stanice. Nepamatuju hru, která má dějiště na orbitu naší planety. Ale to jsem moc odbočil od mé dnešní hry.

Jak už všichni víte hra se odehrava v roce 2080 v Tokiu. Než o příběhu budu psát o pocitech z hraní samotného. BD začíná z ničeho nic vylezením dvou vojáku z vody na břeh. Moje tehdejší dojmy byly dosti chmurné. Okolí kolem postavy mazle do toho kolega chtěl abych mu dal nějaký hlasový příkaz. A tak to byly moje první hry dojmy ze hry.
Nyní napíšu něco o ovládání hry. Tedy v menu jsem musel začít hrdinně bojovat s ovládáním hry. Ovládání samotné není v jádru spatně, ale potřebovalo by doladit. Takže například. Pauza se nedává klasickým ESC nýbrž Enter. Zpět je na F. A potvrzuje se mezerníkem. A vsak se na to dá zvyknout. Na konci hry vám ani nepřijde, že ovládání je jaksi spatně.

Ted je čas na prezentaci titulu. Engine criware určitě odvádí svou prací dobře. Tím mam namysli střelba do robotu. Odpadávají z nich pancéřovaní, plechy až dojde na kostru. Na chvíli vypadá bojiště jako vystřižené s posledního terminátora anebo filmu Já, robot. I když musím uznat, že voda mi připadala jako hnusná kaluž vody.

Pro: Grafika

Proti: Ovládaní

+5 +11 −6
  • PC 85
Zatím nejlepší japonská střílečka, která došla i na PC. Jak už tu padlo, ovládání celkem kostrbaté, nicméně grafika moc pěkná, mimika obličejů parádní. Pokud by někdo chtěl hrát jednodušší Mass Effekt, může sáhnout po tomhle. Střílečka, opravdu perfektní rozvíjející se děj, záleží také na vztazích s parťáky a konverzaci s nimi. No mě se to moc líbilo, mám dohráno dvakrát a nevím jak se mi to povedlo, myslel jsem si, že jsem hru hrál stejně, ale konec trošku jiný. Přišel jsem o 4 parťáky a ne jen o dva jako předtím. No nicméně hru otočím ještě jednou či dvakrát a schválně. Hlavně při hraní nedoporučuji nic pít a jíst. S tím humorem, co ve hře panuje, byste to nemuseli pak už rozdýchat, až se zakuckáte.
Ono si s Big Booem, Shindem a Cainem není radno zahrávat. Malý spoiler, i když vám nevyzradím nic s dějem. Jdete si takhle a probíjíte se chodbou plnou robotů a najednou Shindo začne řvát kvůli volání přírody, jak nutně potřebuje sednout na záchod. Ty jeho zvuky a výkřiky jsou fakt něco. Cain pak jen se svou UI prohlásí, že jsou lidi nepochopitelnými zvířaty. U toho jsem prostě nemohl, nebo ono začátek, když se vám tam ukáže prvně vaše nová parťačka, asijská kráska s ostřelovačkou. No musíte vidět sami.
Hra si své hodnocení zaslouží. Nenašel jsem skoro žádné chyby a hrál jsem to dvakrát, krásný příběh typický pro Japonce a ty konverzace a vývoj děje jsou excelentní. No tohle zkrátka není jen nějaká střílečka.
+5
  • PC 50
Binary Domain na mě udělala tři dojmy. Ten první byl dost špatný - úvodní část, kdy musí protagonista Dan, který vypadá a zní jako ten nejstereotypičtější americký sci-fi mariňák, jakého si dokážete představit, a jeho parťák Bo, který zase působí jako ten nejstereotypičtější americký sidekick, jakého kdy Japonsko zplodilo, překonat obří zeď, která odděluje dystopické Tokyo od bouřlivého oceánu, je ošklivá, nudná a skoro až protivná svým nutkáním neustále prezentovat takřka post-apokalyptickou válku mezi lidmi a roboty jako skvělou jízdu, ačkoliv tomu tak není. Neschopní hrdinové se v prvních dvou minutách prozradí a začnou si nesmyslně razit cestu skrze zástupy nepřátel jen proto, aby stejně nakonec nepozorovaně propluli za svým cílem na stěně tankeru. Všechno je šedé, rozmazané a po technické stránce ani ne moc funkční.

Ač si málokdy stěžuji na to, že je ta či ona hra moc konzolová nebo že se port pramálo povedl, tady bych si troufl tvrdit, že Binary Domain slouží jako zářný příklad, jak se to dělat nemá. Hra odmítla zaregistrovat mou výkonnější grafickou kartu, takže jsem byl odkázán na svůj nesrovnatelně méně výkonný Intel HD Graphics 3000, byť klobouk dolů před mým integrovaným čipem, že s tím tak odvážně popral. Ke všemu nelze vypnout akceleraci myši a nastavení citlivosti je taky dost ošidné, následkem čehož je dosti ztížené míření a těžkopádné ovládání vůbec.

Nicméně zpět k věci. Druhý dojem byl už mnohem, mnohem lepší, a to když se Dan a Bo po zhruba první půlhodině hraní setkali se svými kolegy z Rust Crew - Charliem, Rachel a Faye. Hra najednou začala působit, jako by jí záleželo na jednotlivých postavách a na tom, jak se k nim chováte, či jak se ony chovají k vám. Akce najednou dostane o něco sofistikovanější a pomalejší spád, příběh se přenese do komornějšího prostředí a ukáže se, že přece jenom dojde na víc, než jen na frenetickou střelbu. Zatímco na začátku vás hra bez dlouhého vysvětlování vhodila do akce, takže jste moc nevěděli proč a co vlastně děláte, před polovinou hry už budete celkem tušit, která bije, že bojujete s něčím, co by se dalo popsat jako roboti v lidském těle, a on je to kupodivu i celkem zajímavý námět, nebýt třetí fáze hry.

Poslední dojem, který na mě hra zanechala, přišel, když se evidentně autoři přestali snažit a svoje nápady začali sypat z rukávu bez ladu a skladu. Jedna přestřelka střídá druhou a co chvilku se budete muset vypořádat s několika bizarními roboty-monstry, kteří přicházejí jako na běžícím páse, takže vás z nich nejen rychle přejde respekt, ale nakonec vás pravděpodobně i otráví. Příběh se navíc začne nést v duchu toho, že hrdinové neustále před něčím utíkají, ideálně tak, že jedou v hořícím náklaďáku uprostřed dálnice, načež něco ostentativně vyhodí do vzduchu, jen aby se nakonec zamýšleli nad tím, jestli se jim podařilo setřást jejich pronásledovatele. Do hry se vkládají další postavy, které ovšem poznáte jen velmi povrchně a za běhu, takže mnohdy odejdou ze scény dřív, než zjistíte, jaký to vlastně mělo všechno smysl. Mnohé situace navíc vyloženě přestanou dávat smysl a prim tu hraje už jen destrukce pro destrukci.

Po dnešním upachtěném dohrání nemůžu říct, že by se mi Binary Domain nelíbila, ale navzdory svému poměrně inteligentnímu příběhovému pozadí se všechno stočí do jakési fantasmagorie bez hlavy a paty, která má zřejmě zaujmout zejména takovou tu "dudebro" cílovou skupinu, které je příběh celkem fuk, hlavně aby se nikdy nepřestalo střílet.

Pro: inteligentní příběhové pozadí, solidní akce, obstojný soundtrack

Proti: nesympatický protagonista, stupidní podání příběhu, hloupá umělá inteligence, přehršel akce, nepovedený port z konzole

+4 +5 −1