Komentáře

Dobrodružství pokračuje. Meče řinčí, kouzla jiskří, Minsc křičí, Aerie brečí a nová generace zlých zadků se směle vystrkuje ke starému dobrému nakopání. Nebyl by to snad ani poctivý fantasy svět, kdyby ho po čase nebylo třeba zachránit před ještě zlejším grázlem než minule. A nebyl by to Baldur’s Gate, kdyby to nestálo za pokus. Tedy on už to vlastně ten původní, druhý Baldur’s Gate úplně není. Ale popořadě.

Ke konci SOA už jsem měl trochu přehnaně neporazitelnou družinu a mé hlavní očekávání od datadisku bylo, že to bude zase výzva. To se splnilo - skutečně s námi tak nějak polevelovali i nepřátelé a bylo zase proč se s nimi bít. V základní hře ale také byly různé, vysoko nastavené standardy, které jsem si už v BG zvykl brát za samozřejmost – volnost pohybu a rozhodování, zajímavé lokace, výborně napsané dialogy, kvalitní příběh, pestrá směsice NPC…a Torile div se, ona to asi úplně samozřejmost nebyla. TOB je totiž orientovaný dost přímočaře – právě na ono zabíjení nepřátel. Bohužel tomu tak je na úkor ostatních složek, které z BG dělaly jedinečnou a bohatou herní záležitost.
Postup lokacemi je tu téměř do puntíku lineární, jsou také menší a méně pamětihodné, dialogy se většinou omezují na „teď si řekneme proč a pak tě zabiju“, náplň side questů (kterých nápadně ubylo) zase na „skoč něco pořešit do vedlejšího baráku“ (což je pro Bhaalova zplozence na levelu 20+ přesně ten správný úkol), o NPC ani nevím, co bych napsal, což asi samo o něčem svědčí. Časem také přestanou hrát roli peníze a bohužel i expování. Je celkem jedno, jestli jste na levelu 30 nebo 33 a samotné postupy na vyšší úroveň vám přináší už jen pár životů navíc, zbytečné spell sloty a high level ability (které byste spolu s penězi nejradši rozdali potřebným, protože máte obojího tolik, že nevíte co s tím).
Abych ale jen nenadával, TOB přinesl i jedno podstatné vylepšení – rozšířené možnosti upgradování vybavení. Staral se o něj sice již Cromwell v Athkatle, nicméně měl dost omezenou nabídku a jeho zdejší kolega, imp Caspenar, pojal svou živnost v poněkud větším stylu. Sbírání různých částí artefaktů tak pro mě bylo jednou z hlavních motivací dalšího postupu datadiskem. Vylepšení se dočká i spousta (již tak mocných) zbraní z původní hry, a je opravdu o co stát.
Potěší i některé „obyčejné“ nové předměty, jako pouzdro na lektvary, megahealth potion, toulec na střelivo…a pár nových kouzel.

Nemohu si ale ještě odpustit trochu zevrubnější úvahu o místních lokacích. Dvě města, či spíše enklávy civilizace, do kterých se máte aspoň trochu důvod a možnost vracet – Saradush a Amkethran, jsou místa, kde byste opravdu žít nechtěli. Ani v dobách míru.
Jestliže výstavbě Athkatly šéfoval student prvního ročníku architektury, urbanismu městysů v datadisku se věnoval přinejmenším tým řeznických učňů. Nobelovu cenu za debilitu by pak získal jistý dům v Amkethranu, jehož jediný pokoj zároveň slouží jako jediný průchod mezi dolní a horní (skalní) částí osady. Rozuměj – každý kdo se chce dostat z jedné do druhé, musí vstoupit do tohoto domu a z jeho obýváku vylézt po žebříku na střechu, odkud pokračuje dále. A naopak. Jiná cesta nahoru neexistuje.
Dům obývá žena s dítětem, která byla z naší návštěvy trochu nepatřičně vyjevená, vzhledem k tomu, že jím jinak nonstop procházejí všichni její spoluobčané. Asi je holt xenofobní.
Ona tam ale třeba není ani studna. V té poušti musí být těžký život.
Pozitivní výjimkou je Watcher’s Keep, což je sice dungeon, zato však velkolepě vybudovaný, pestrý a zábavný. Navíc do něj máte přístup z mapy základní hry, takže kvůli němu ani TOB spouštět nemusíte.

Tak tedy. Pokud vám stačí to, že si prodloužíte základní herní dobu o nějakých třicet hodin a v soubojích si přitom budete užívat high-level status své družiny, TOB vás bude určitě bavit. A nepochybuji o tom, že se najdou dobrodruzi, pro které bude priorizace pěstního přístupu naopak to pravé ořechové a „omáčku“ okolo oželí, já se mezi ně bohužel (po měsíci stráveném s původní hrou a nabažení se jejími základními mechanismy) počítat nemohu.
O žádnou tragédii se ale nejedná, jak ostatně napovídá hodnocení. Zábava to pořád je, jen trochu jednostranná.

PS: V enhanced edici se podařilo linearitu datadisku trochu podkopat přidáním nových NPC questů, které jsou imho zároveň asi i těmi nejlepšími, které jsem v něm plnil.