Secrets of the Spires je druhým příběhovým DLC do hry Avatar: Frontiers of Pandora. Hráči mají možnost prozkoumat novou lokaci – The Spires, kam ještě před událostmi základní hry utekla část klanu Kame'tire, protože nebyli spokojeni s tehdejším vedením Mokasy. Vzhledem k vývoji následných událostí se nyní Sarentu na žádost Anufi do lokace vydává, aby přivedl(a) spřízněné Na'vi zpět. Brzy však zjišťuje, že kmen Ke'awa Kame'tire zde vede svůj vlastní boj.
Lokace The Spires přináší nové možnosti v navigaci zdejším lesem i nepřátelskými základnami, nové úkoly či aktivity ve světě. Největším lákadlem jsou však nové možnosti pro hráčova Ikrana. Vybavení pro Ikrana totiž přidává vašemu okřídlenému parťákovi nově také zbroj a unikátní vlastnosti, jako tomu je u vybavení pro vašeho Na'vi. Ikrana navíc můžete vybavit kuší, kterou je možné používat pouze za letu a která vám dodá výhodu proti zdejším silám RDA. Hráči se navíc otevře nový strom dovedností, zaměřený čistě na Ikrana a jeho využití v boji. Těšit se samozřejmě můžete i na nové vybavení obecně, s jímž nyní můžete dosáhnout až úrovně 30.
DLC je k dispozici zdarma pro majitele season passu nebo může být zakoupeno samostatně v obchodě dle herní platformy.
Hergi
Po tom, jak mě první DLC mile překvapilo, se vracíme do zajetých kolejí. Na rozdíl od základní hry je to však ovládáním výrazně bolestivnější. DLC totiž přináší nové mechaniky, které jsou však při nejmenším diskutabilní.
Hned v úvodu vám DLC představí nové rostliny, které vám pomohou s navigací po lokaci. Jen aby vám vzápětí představilo nové mechaniky pro vašeho ikrana, kolem nichž se točí téměř celé DLC, a dříve představené možnosti navigace tak už nikdy nevyužijete. Samotné mechaniky pro ikrana na první pohled působí skvěle — tedy jen do momentu, kdy po vás hra začne chtít, abyste je používali při ničení letounů RDA. Ikran totiž funguje skvěle jako dopravní prostředek. Jakmile ale potřebujete ve vzduchu zastavit na konkrétním místě a pod specifickým úhlem trefit konkrétní motor, dojde vám, že znovu zahrát si Dark Souls by byl možná pohodovější zážitek.
A zbytek problémů DLC je stejný jako v základní hře. Tady jsou ale ještě umocněné tím, že je DLC krátké. Potkáte tu kupu postav, které nemáte šanci stihnout poznat, takže emočně to nikde nefunguje. Máte sice možnost craftit nové vybavení pro ikrana, herní doba je však tak krátká, že na grindění legendárních úrovní materiálů se opravdu nedostane. Ve finále navíc získáte ultimátní zbroj, takže ani nemáte důvod někde grindit. Nejzábavnějším aspektem jsou tedy opět infiltrace větších základen, kde nově můžete narazit na jezdící plošiny, které přinášejí alespoň nějaké zpestření. A samotný combat z ikrana proti vrtulníkům, případně pozemním silám RDA, je díky nové zbrani v podobě kuše alespoň trochu závanem svěžesti.
DLC oproti základní hře navíc ještě trochu sráží technický stav: několikrát jsem narazil na bugy, kvůli kterým jsem musel hru restartovat, což se mi do té doby v celém Avatarovi snad nikdy nestalo.
Přestože jsem do DLC na začátku šel na pozitivní vlně, na konci jsem cítil spíš zklamání a frustraci — a to jsem nečekal zase tak moc.
Hned v úvodu vám DLC představí nové rostliny, které vám pomohou s navigací po lokaci. Jen aby vám vzápětí představilo nové mechaniky pro vašeho ikrana, kolem nichž se točí téměř celé DLC, a dříve představené možnosti navigace tak už nikdy nevyužijete. Samotné mechaniky pro ikrana na první pohled působí skvěle — tedy jen do momentu, kdy po vás hra začne chtít, abyste je používali při ničení letounů RDA. Ikran totiž funguje skvěle jako dopravní prostředek. Jakmile ale potřebujete ve vzduchu zastavit na konkrétním místě a pod specifickým úhlem trefit konkrétní motor, dojde vám, že znovu zahrát si Dark Souls by byl možná pohodovější zážitek.
A zbytek problémů DLC je stejný jako v základní hře. Tady jsou ale ještě umocněné tím, že je DLC krátké. Potkáte tu kupu postav, které nemáte šanci stihnout poznat, takže emočně to nikde nefunguje. Máte sice možnost craftit nové vybavení pro ikrana, herní doba je však tak krátká, že na grindění legendárních úrovní materiálů se opravdu nedostane. Ve finále navíc získáte ultimátní zbroj, takže ani nemáte důvod někde grindit. Nejzábavnějším aspektem jsou tedy opět infiltrace větších základen, kde nově můžete narazit na jezdící plošiny, které přinášejí alespoň nějaké zpestření. A samotný combat z ikrana proti vrtulníkům, případně pozemním silám RDA, je díky nové zbrani v podobě kuše alespoň trochu závanem svěžesti.
DLC oproti základní hře navíc ještě trochu sráží technický stav: několikrát jsem narazil na bugy, kvůli kterým jsem musel hru restartovat, což se mi do té doby v celém Avatarovi snad nikdy nestalo.
Přestože jsem do DLC na začátku šel na pozitivní vlně, na konci jsem cítil spíš zklamání a frustraci — a to jsem nečekal zase tak moc.
Pro: nové možnosti pro ikrana a navigaci prostředím, stále zábavné infiltrace, combat s kuší
Proti: bolestivé ovládání v případech vyžadujících preciznost s ikranem, příběh a postavy, nevyužitá mechanika craftění vybavení pro ikrana, technický stav