Yokolobuna
Do dalšího looter shooteru se mi moc nechtělo. Anthem of Creation v asi největším průseru dříve věhlasného studia BioWare však začátkem příštího roku navždy utichne, takže lepší teď, než nikdy. K mému značnému překvapení to nebyl ani zdaleka takový brak, jak jsem s obavami očekával. Troufám si tvrdit, že kdyby s něčím jako Anthem přišel třeba Ubisoft, bylo by přijetí hry jiné. Anthem mě upřímně bavil více, než letos protrápený Division. Tím, že ho mám v živé paměti, se nejspíše pár srovnání neubráním.
Anthem je v podstatě dost typický zastánce subžánru live service lootovacích stříleček a to s sebou nese určitá specifika a zápory. Náplň misí je tak bohužel hodně stereotypní a s trochou nadsázky s postavou jen slepě sledujete šipku, co vás jako slepce vede od jednoho střetnutí k druhému. Já však bohužel asi ještě nenarazil na kousek, který by v rámci žánru nabízel zásadně variabilnější a zajímavější mise (Outriders pořád vedou). Podobné hry však poměrně dobře fungují jako absolutně nenáročný výplach po práci a Anthem v tomhle není výjimkou.
Hra má bohatý lore, ve kterém se zpočátku není problém ztratit. Rozhodně to nebyla láska na první pohled a spoustu poznámek jsem četl spíše ze setrvačnosti. Nakonec musím konstatovat, že zdejší svět v BioWare zase tak blbě nevymysleli a původní nezájem tak pramenil spíše z velmi nízkých očekávání.
Hratelnost zejména příběhové části, která však dokáže vydržet několik desítek hodin, se sestává z akčních výprav a courání po soukromém hubu Fort Tarsis, kde se hra přepne do pohledu z první osoby. Zde na hráče čeká spousta interakcí s postavami, které mě překvapivě bavili. Scénář je sice v porovnání s legendárními díly studia podstatně horší, ale stále má Anthem daleko více osobnosti než již několikrát poplivaný Division od Ubisoftu.
Podstatně pestřejší mi přišly i souboje, které se (doslova) nedrží tolik u země. Byť se jednotlivé "javeliny" odemykají až přehnaně pomalu (pro představu, po čtyřiceti hodinách mám stále přístup jen ke třem ze čtyř), hraje se za ně dostatečně odlišně a každý má navíc poměrně variabilní plejádu skillů. Minimálně na PlayStationu má hra dost silný autoaim, který nelze vypnout. Po původní nevoli jsem to akceptoval a u střílení se obstojně bavil. Tříd zbraní je hodně, byť minimálně některé poměrně dost splývají. Variabilita nepřátel ujde. Opět si vzpomenu na ubohý výkon v vývojářů v Divisionu a nakonec jsem za ta monstra a různé typy ozbrojených hmyzáků v Anthemu rád. Jasným tahákem je možnost (a často nutnost) létání, která Anthem od konkurence poměrně zdatně odlišuje. Průzkum světa však moc zábavný není a zdejší "collectibles" jsou ubohé. Prostředí hry celkově se dočkalo oproti původním ukázkám značného downgradu a vlastně mi přišlo, že hra není příliš hezká.
Připadám si již trochu jako kolovrátek, ale i systém lootu je v Anthemu povedenější než v Division. Tady mě alespoň trochu zajímalo, jaké nové hračky dostanu za splnění mise a tentokrát to není čistě jen o vyšších čísílkách. Jen mi přišlo trochu zvláštní, že není problém si za herní měnu takřka okamžitě nakoupit endgame vybavení. Možná to je však proto, že je hra v současnosti již vyloženě ve smrti a ekonomika hry již nefunguje tak, jako dříve.
Odmyslím-li si fakt, že hra bezesporu zaostává za reputací svých autorů, nejde v zásadě v mantinelech subžánru o nic vyloženě špatného, vlastně spíš naopak. Anthem jsem z 95 % odehrál sólo a absence offline režimu tak vnímám jako totální nesmysl. Ze hry se tak nakonec vyklubalo spíše překvapení a nakonec je přeci jen trochu škoda, že počátkem příštího roku upadne tenhle kousek v úplné zapomnění.
Anthem je v podstatě dost typický zastánce subžánru live service lootovacích stříleček a to s sebou nese určitá specifika a zápory. Náplň misí je tak bohužel hodně stereotypní a s trochou nadsázky s postavou jen slepě sledujete šipku, co vás jako slepce vede od jednoho střetnutí k druhému. Já však bohužel asi ještě nenarazil na kousek, který by v rámci žánru nabízel zásadně variabilnější a zajímavější mise (Outriders pořád vedou). Podobné hry však poměrně dobře fungují jako absolutně nenáročný výplach po práci a Anthem v tomhle není výjimkou.
Hra má bohatý lore, ve kterém se zpočátku není problém ztratit. Rozhodně to nebyla láska na první pohled a spoustu poznámek jsem četl spíše ze setrvačnosti. Nakonec musím konstatovat, že zdejší svět v BioWare zase tak blbě nevymysleli a původní nezájem tak pramenil spíše z velmi nízkých očekávání.
Hratelnost zejména příběhové části, která však dokáže vydržet několik desítek hodin, se sestává z akčních výprav a courání po soukromém hubu Fort Tarsis, kde se hra přepne do pohledu z první osoby. Zde na hráče čeká spousta interakcí s postavami, které mě překvapivě bavili. Scénář je sice v porovnání s legendárními díly studia podstatně horší, ale stále má Anthem daleko více osobnosti než již několikrát poplivaný Division od Ubisoftu.
Podstatně pestřejší mi přišly i souboje, které se (doslova) nedrží tolik u země. Byť se jednotlivé "javeliny" odemykají až přehnaně pomalu (pro představu, po čtyřiceti hodinách mám stále přístup jen ke třem ze čtyř), hraje se za ně dostatečně odlišně a každý má navíc poměrně variabilní plejádu skillů. Minimálně na PlayStationu má hra dost silný autoaim, který nelze vypnout. Po původní nevoli jsem to akceptoval a u střílení se obstojně bavil. Tříd zbraní je hodně, byť minimálně některé poměrně dost splývají. Variabilita nepřátel ujde. Opět si vzpomenu na ubohý výkon v vývojářů v Divisionu a nakonec jsem za ta monstra a různé typy ozbrojených hmyzáků v Anthemu rád. Jasným tahákem je možnost (a často nutnost) létání, která Anthem od konkurence poměrně zdatně odlišuje. Průzkum světa však moc zábavný není a zdejší "collectibles" jsou ubohé. Prostředí hry celkově se dočkalo oproti původním ukázkám značného downgradu a vlastně mi přišlo, že hra není příliš hezká.
Připadám si již trochu jako kolovrátek, ale i systém lootu je v Anthemu povedenější než v Division. Tady mě alespoň trochu zajímalo, jaké nové hračky dostanu za splnění mise a tentokrát to není čistě jen o vyšších čísílkách. Jen mi přišlo trochu zvláštní, že není problém si za herní měnu takřka okamžitě nakoupit endgame vybavení. Možná to je však proto, že je hra v současnosti již vyloženě ve smrti a ekonomika hry již nefunguje tak, jako dříve.
Odmyslím-li si fakt, že hra bezesporu zaostává za reputací svých autorů, nejde v zásadě v mantinelech subžánru o nic vyloženě špatného, vlastně spíš naopak. Anthem jsem z 95 % odehrál sólo a absence offline režimu tak vnímám jako totální nesmysl. Ze hry se tak nakonec vyklubalo spíše překvapení a nakonec je přeci jen trochu škoda, že počátkem příštího roku upadne tenhle kousek v úplné zapomnění.
JohnCZ
Vivaldi
pajmič
Korbitch
Ronik
Hitman_47
Pro: Drobné interakce ve Fort Tarsis; do jisté míry lore světa; nenáročná hratelnost; létání; hudba; hlavní postava
Proti: V podstatě stereotypní jako blázen; slabá náplň misí; nevyužitý potenciál světa i herních mechanik; chybějící offline režim