Against the Storm

U téhle hry není úplně jednoduché napsat, že jsem ji dohrál, protože nemá jasný konec. Po 20+ hodinách a jednom kompletním průchodu až po pečeť si ale myslím, že už jsem schopen napsat příspěvek, o čem hra je a jak se hraje. Jsem si dost jistý, že po dalších 20 hodinách by ten příspěvek byl asi trochu jiný a kdoví, možná ho v budoucnu ještě zedituji.

Kombinace city builderu a roguelite zní asi zvláštně a já ještě něco takového nehrál, ale v tomto případě to funguje perfektně. Hra se dělí na dvě části: V té první, strategické, hrajete na tahy, vidíte obrovskou neprozkoumanou mapu s hlavním městem uprostřed, a plánujete cestu své karavany hustým lesem, která po cestě buduje osady. Hra se odehrává v tzv. cyklech, kdy má každý cyklus pevně daný počet herních let, načež bouřka zničí vše kromě hlavního města a jedete nanovo. Některé věci se ale přenášejí z cyklu do cyklu, viz dále. V této strategické části hráč tráví výrazně méně času, ale mě osobně tahle část hodně baví. Na neodkryté mapě si člověk plánuje optimální trasu karavany, potkává náhodné eventy, které mají vliv nejen na bezprostřední osadu, ale i na zbytek cyklu (kupříkladu získáte "quest", který vám následující osadu výrazně ztíží, ale získáte tím bonus pro další osady v tomto cyklu). Trasu plánujete s ohledem na to, že nemáte dost času a měli byste se dostat k pečeti (závěrečné osadě).

Kromě toho mezi jednotlivými osadami můžete navštívit hlavní město, kde si především kupujete upgrady pro všechny osady a to i do budoucích cyklů. Jsou to například startovní suroviny pro osady a různé číselné bonusy. Strom dovedností, které si postupně odemykáte, je poměrně velký a pro mě je jeho odemykání jedna z nejzábavnějších částí hry. Opravdu se těším na každý další upgrade, který má reálný dopad na veškeré následující osady.

Druhá část hry, ve které strávíte 99 % času, je pak už budování jednotlivé osady. To už se odehrává v reálném čase, ale s pauzou, takže kdykoli můžete hru zastavit, všechno si prozkoumat, proklikat, naplánovat, rozdat úkoly, přeorganizovat priority, distribuci surovin, atd.

Každá osada začíná na zelené louce, resp. na větší mýtině uprostřed lesa. K dispozici máte Hearth, což je srdce vaší osady, ve které musí neustále hořet oheň (spotřebovává to suroviny) a ke kterému se osadníci chodí ohřát a najíst. Pak máte sklad s nějakými surovinami do začátku a k tomu pár vesničanů. Ze surovin stavíte produkční budovy (tuhle dřevorubce, který kácí les a získává dřevo, vedle pilu, kde se z klád vyrábí prkna potřebná ke stavbě složitějších budov, však to znáte ze všech city builder her), do kterých poté přiřazujete jednotlivé osadníky. Ti mají navíc různé rasové složení - k úvodním lidem, bobrům a ještěrům se postupně přidají další. Každá rasa má nějaké implicitní specializace (například lidi mají bonus k farmaření, bobři k těžbě dřeva) a potřeby na jídlo, ošacení apod.

Co tuhle hru výrazně odlišuje od typických city-builderů, je fakt, že je tu vždy nějaký časový tlak, značný prvek náhody, kterému se musíte přizpůsobovat, a že máte k dispozici jen save&exit, tedy žádný save scumming. Rozhodnutí jsou nevratná a musíte s nimi umět žít. Selháním ale hra nekončí, člověk vždy může pokračovat dál a něco vždy získává.

Časový tlak tu funguje tak, že máte dole na obrazovce dva ukazatele. Modrý se naplňuje, jak plníte úkoly (ty si navíc v pravidelných časových intervalech sami volíte z několika náhodně generovaných možností, třeba objevit tři nové mýtiny, doručit X kusů nějaké suroviny, koupit od obchodníků zboží v nějaké celkové hodnotě, mít X spokojených bobrů po nějaký čas, apod.), plněním různých eventů v mýtinách anebo tak, že máte nějakou dobu hodně spokojené obyvatele. Jakmile se modrý ukazatel naplní, osada je soběstačná, vyhráli jste a můžete se pustit do další osady (nebo můžete pokračovat pro zábavu v této osadě jako v sandboxu, ale už nic nemůžete získat). U mě se odhadem průměrný čas na jednu osadu pohybuje okolo 2-3 hodin.

Červený ukazatel vyjadřuje netrpělivost královny a jakmile se naplní, osadu prohráváte. Naplňuje se ale poměrně pomalu a ještě se jeho hodnota úspěšným plněním úkolů snižuje. Funguje tak perfektně jako určitý mírný setrvalý tlak, který ale není akutní a nezpůsobuje paniku. Spíš tak hráči dává najevo, že čas není neomezený a nejde usnout na vavřínech. Samozřejmě ale záleží na zvolené obtížnosti.

Prvek náhody tu funguje na opravdu mnoha úrovních. S jakým složením osadníků osadu začnete, jaké úkoly dostáváte, jaká naleziště surovin objevujete, jaké obchodní nabídky dostáváte, jaké budovy se vám odemykají, jaké si volíte během osady perky (různé trvalé bonusy, například k produkci), atd. Prvek náhody je tu všudypřítomný a opravdu mimořádně zábavný. Dobré je, že náhodu lze prakticky vždy do nějaké míry kontrolovat. Například perk si vybíráte z několika možných, takže uvažujete nad synergiemi s tím, jak máte osadu rozjetou. Stejně tak úkol pro královnu si vybíráte tak, aby dával smysl vzhledem k tomu, jak máte složenou populaci, jaké máte k dispozici zdroje a jakým směrem máte specializovanou ekonomiku. Velmi často samozřejmě přijde něco, co vás vykolejí - ani jeden z úkolů se nezdá být při současných možnostech v blízké době splnitelný, nebo objevíte mýtinu, kde je nějaký artefakt, k jehož odemčení potřebujete zdroje, které nemáte. Super na téhle hře je ale to, že prakticky každý problém jde řešit více způsoby. Hráč se tak nikdy necítí ztracený, vždy jsou možnosti, jak překážku obejít a je to pak hodně uspokojující.

Dokázal bych k téhle hře napsat ještě tuny textu (například jsem vůbec nepopsal střídání sezón sucha, deště a bouřky během budování osady, což je úplně corová mechanika), ale už je můj příspěvek příliš dlouhý, tak se omezím jen na pár závěrečných poznámek. Hra je to extrémně návyková, já ní teď trávil na Steam decku během dovolené každý večer a samozřejmě cestu tam i zpět v autobuse, na letišti i v letadle. Nešvarů jsem zatím moc nenašel, možná určitá repetitivnost (hlavně start každé nové osady jede trochu jako přes kopírák), nevýrazná hudba nebo ne úplně dostatečný tutorial (na některé pokročilejší mechaniky jsem si musel přijít postupně sám; ale to už je spíš takové hnidopišství, úvod má hra pořešený velice dobře a nikdy člověk netápe).

Napsal jsem tedy na úvod Dohráno, ale ve hře pokračuji dál :-) Stále je co objevovat, odemykat a získávat.