Hra Afterimage hráče přenese do magického světa Engardin, v němž se kdysi odehrála válka mezi lidmi a božskými Goliáši. Po devastujícím výbuchu skončila civilizace v troskách a poslední přeživší se přesídlili do malých osad. V jedné takové žila i studentka Renee, nadaná dívka, která se po zničení její vesnice potýká se ztrátou paměti. V doprovodu vznášející se postavičky Ifree se vydává do širého světa a její akce dají do pohybu události, které mohou navždy změnit chod světa.
Jedná se o zástupce žánru metroidvanie ve stylu asijského fantasy. Hra klade důraz na nelinearitu a rozlehlost světa, jež se skládá z dvacítky unikátních lokací, uvnitř kterých může hráč narazit na 170 variant nepřátel, tři desítky bossů, stovky unikátního vybavení a plno odboček, tajných lokací a NPC. Hlavní postavu lze specializovat na šest tříd zbraní a k dispozici má i zbraně vedlejší, kouzla a další předměty. Při nasbírání potřebného množství zkušeností také získává talentové body, jež hráč může investovat do stromů dovedností. Jak je zvykem v řadě metroidvanií, důraz je kladen na exploraci, souboje i platforming, přičemž hrdinka tradičně získává nové pohybové dovednosti umožňující dostat se do předtím zapovězených lokací.
boovol
Afterimage je v mnohém klasická metroidvanie, která hezky vypadá a dobře zní, hráč postupně nabírá spoustu schopností během celkem rozsáhlého příběhu s množstvím dialogů a postav – ale bohužel se to celé nehraje úplně skvostně.
Kámen úrazu spočívá v klíčovém atributu tohoto typu her, a sice designu herního světa. Což o to, tvůrci se rozmáchli a připravili okolo dvaceti nejrůznějších prostředí, vesměs pěkně vykreslených. Problém je, že tyto lokace spolu moc „nemluví“, jsou propojeny spíše sporadicky a výsledkem je roztahaná mapa s nepříliš logickým layoutem (asi podobně jako v Dark Souls 2).
V důsledku nepříliš promyšleného a málo komplexního designu nefungují ani zkratky, nutné to koření každé dobré metroidvanie. Naštvou, když na ně narazíte z druhé strany, ale když je otevřete, tak nakonec ani moc nepomohou a nepřinesou tu správnou radost.
Ve hře jsem strávil asi 23 hodin a přibližně tolikrát jsem i zemřel. Opravdu nejsem geniální plošinkář a souboje z bossy (kterých je tu požehnaně) obyčejně nedávám na poprvé, ovšem na normální obtížnost po vás hra až na pár míst nevyžaduje nijak zvláštní úsilí. A jsem za to rád, protože kdyby mě hra měla ještě frustrovat vysokou obtížností, zcela určitě bych ji nedohrál (na rozdíl třeba od Ender Lilies) – nepomohl by tomu ani příběh, který jsem trochu sledoval snad jen skrze dialogy, různě poházené logy jsem ignoroval (protože tento styl vyprávění mi většinou tvoří mžitky) a celkově mě neurazil, ale ani bych jej neuměl celistvě odvyprávět.
Celkově je to taková rutinní metroidvanie: občas na chvíli zaujme pěknou lokací, ale většinu času bezmyšlenkovitě jedete, ať už to máte za sebou.
Kámen úrazu spočívá v klíčovém atributu tohoto typu her, a sice designu herního světa. Což o to, tvůrci se rozmáchli a připravili okolo dvaceti nejrůznějších prostředí, vesměs pěkně vykreslených. Problém je, že tyto lokace spolu moc „nemluví“, jsou propojeny spíše sporadicky a výsledkem je roztahaná mapa s nepříliš logickým layoutem (asi podobně jako v Dark Souls 2).
V důsledku nepříliš promyšleného a málo komplexního designu nefungují ani zkratky, nutné to koření každé dobré metroidvanie. Naštvou, když na ně narazíte z druhé strany, ale když je otevřete, tak nakonec ani moc nepomohou a nepřinesou tu správnou radost.
Ve hře jsem strávil asi 23 hodin a přibližně tolikrát jsem i zemřel. Opravdu nejsem geniální plošinkář a souboje z bossy (kterých je tu požehnaně) obyčejně nedávám na poprvé, ovšem na normální obtížnost po vás hra až na pár míst nevyžaduje nijak zvláštní úsilí. A jsem za to rád, protože kdyby mě hra měla ještě frustrovat vysokou obtížností, zcela určitě bych ji nedohrál (na rozdíl třeba od Ender Lilies) – nepomohl by tomu ani příběh, který jsem trochu sledoval snad jen skrze dialogy, různě poházené logy jsem ignoroval (protože tento styl vyprávění mi většinou tvoří mžitky) a celkově mě neurazil, ale ani bych jej neuměl celistvě odvyprávět.
Celkově je to taková rutinní metroidvanie: občas na chvíli zaujme pěknou lokací, ale většinu času bezmyšlenkovitě jedete, ať už to máte za sebou.
Monte Karstark
Riotekk
Pro: Audio/video
Proti: Nepříliš promyšlený, málo komplexní design světa