Afterimage je v mnohém klasická metroidvanie, která hezky vypadá a dobře zní, hráč postupně nabírá spoustu schopností během celkem rozsáhlého příběhu s množstvím dialogů a postav – ale bohužel se to celé nehraje úplně skvostně.
Kámen úrazu spočívá v klíčovém atributu tohoto typu her, a sice designu herního světa. Což o to, tvůrci se rozmáchli a připravili okolo dvaceti nejrůznějších prostředí, vesměs pěkně vykreslených. Problém je, že tyto lokace spolu moc „nemluví“, jsou propojeny spíše sporadicky a výsledkem je roztahaná mapa s nepříliš logickým layoutem (asi podobně jako v Dark Souls 2).
V důsledku málo promyšleného a komplexního designu nefungují ani zkratky, nutné to koření každé dobré metroidvanie. Naštvou, když na ně narazíte z druhé strany, ale když je otevřete, tak nakonec ani moc nepomohou a nepřinesou tu správnou radost.
Ve hře jsem strávil asi 23 hodin a přibližně tolikrát jsem i zemřel. Opravdu nejsem geniální plošinkář a souboje z bossy (kterých je tu požehnaně) obyčejně nedávám na poprvé, ovšem na normální obtížnost po vás hra až na pár míst nevyžaduje nijak zvláštní úsilí. A jsem za to rád, protože kdyby mě hra měla ještě frustrovat vysokou obtížností, zcela určitě bych ji nedohrál (na rozdíl třeba od Ender Lilies, kde mi relativně vysoká obtížnost vzhledem ke kvalitám hry nevadila). Nepomohl by tomu ani příběh, který jsem trochu sledoval snad jen skrze dialogy, různě poházené logy jsem ignoroval a celkově mě neurazil, ale ani bych jej neuměl celistvě odvyprávět.
Ve výsledku je Afterimage taková rutinní metroidvanie, která občas zaujme pěknou lokací, ale většinu času bezmyšlenkovitě jedete, ať už to máte za sebou.
Kámen úrazu spočívá v klíčovém atributu tohoto typu her, a sice designu herního světa. Což o to, tvůrci se rozmáchli a připravili okolo dvaceti nejrůznějších prostředí, vesměs pěkně vykreslených. Problém je, že tyto lokace spolu moc „nemluví“, jsou propojeny spíše sporadicky a výsledkem je roztahaná mapa s nepříliš logickým layoutem (asi podobně jako v Dark Souls 2).
V důsledku málo promyšleného a komplexního designu nefungují ani zkratky, nutné to koření každé dobré metroidvanie. Naštvou, když na ně narazíte z druhé strany, ale když je otevřete, tak nakonec ani moc nepomohou a nepřinesou tu správnou radost.
Ve hře jsem strávil asi 23 hodin a přibližně tolikrát jsem i zemřel. Opravdu nejsem geniální plošinkář a souboje z bossy (kterých je tu požehnaně) obyčejně nedávám na poprvé, ovšem na normální obtížnost po vás hra až na pár míst nevyžaduje nijak zvláštní úsilí. A jsem za to rád, protože kdyby mě hra měla ještě frustrovat vysokou obtížností, zcela určitě bych ji nedohrál (na rozdíl třeba od Ender Lilies, kde mi relativně vysoká obtížnost vzhledem ke kvalitám hry nevadila). Nepomohl by tomu ani příběh, který jsem trochu sledoval snad jen skrze dialogy, různě poházené logy jsem ignoroval a celkově mě neurazil, ale ani bych jej neuměl celistvě odvyprávět.
Ve výsledku je Afterimage taková rutinní metroidvanie, která občas zaujme pěknou lokací, ale většinu času bezmyšlenkovitě jedete, ať už to máte za sebou.
boovol
ActualPigeon5
Pro: Audio/video
Proti: Nepříliš promyšlený, málo komplexní design světa