Svět byl okraden o barvy a s nimi zmizela veškerá radost a naděje. Kletba dle mnohých vzešla ze zámku Talos, obrovské stavby uprostřed ničeho. Po devět let byla osiřelá dívka trénována v bojovém umění, aby měla šanci tam, kde ostatní neuspěli. Vybavena halapartnou vstupuje do zámku s jiskřičkou naděje, že kletbu zlomí. Jenže je záhy napadena obřím monstrem a uprostřed šedých chodeb leží na pokraji smrti. V nouzi největší ji ale objeví Apino, malý létající méďa, schopný léčit a navracet okolí barvy. Dívka díky němu dostává druhou šanci, kterou nesmí promarnit, jinak bude vše ztraceno.
9 Years of Shadows je metroidvania zpracovaná v pixelartovém provedení, tematicky se točící kolem hudebních motivů. S hrdinkou hráči objevují polootevřený svět uvnitř obrovského zámku plného překážek, nestvůr a tajemství. Nechybí ani získávání nových pohybových schopností a vylepšení, přičemž prim hraje čtveřice elementárních brnění propůjčující dívce nové dovednosti pro odemykání dalších cest. Hrdinka toho moc nevydrží, ale doprovází jí malý medvídek, který poskytne štít a možnost střílet projektily na nepřátele. Kromě nich lze najít i NPC včetně členů orchestru, pro něž je možné plnit za odměnu úkoly.
Luksa
Hráno po velkém patchi z roku 2025, který hru znatelně vylepšil a upravil věci, kvůli nimž hra získala v době vydání od fanoušků žánru spíše rozporuplné přijetí. Mám na mysli hlavně fast-travel systém, speciální útoky pro jednotlivá elementární brnění a umožnění léčení v pozdější fázi hry, díky čemuž je finální boss zvládnutelný i pro člověka s průměrnými reflexy, čili mně.
Jedná se o dost slušnou metroidvanii s fajn exploraci, líbivým pixelartem, hudbou i zasazením. V ničem hra vyloženě neohromí, ale svůj účel plní a já se slušně bavil.
Obtížnost je docela nízká, ale pár bossů dalo slušně zabrat. Běžní nepřátelé, platforming a procházení mapou jsou v pohodě, no v druhé půlce hra sype jednoho bosse za druhým skoro bez oddechu. Někteří jsou lehcí (ti nepovinní hlavně), někteří zajímaví (šachy) některé už nikdy nechci potkat (bojovnice Miria). Obtížnost u big-bads vychází spíše ze systému léčení, kdy to klasické je hodně pomalé a pro speciální je třeba trefit v přesný okamžik modré pole, což se mi ve víru boje často nedařilo.
Je fajn, že tvůrci zbavili hry memory leaků, takže vše jelo stabilně. Hra stále není prosta bugů a pár nedomyšleností, kdy se něco špatně načetlo nebo hra špatně reagovala na interakce s NPC nebo s výtahy. Na nic zásadního jsem naštěstí nenarazil.
Kolem a kolem slušný debut, na Mariachi Legends se těšit budu.
Jedná se o dost slušnou metroidvanii s fajn exploraci, líbivým pixelartem, hudbou i zasazením. V ničem hra vyloženě neohromí, ale svůj účel plní a já se slušně bavil.
Obtížnost je docela nízká, ale pár bossů dalo slušně zabrat. Běžní nepřátelé, platforming a procházení mapou jsou v pohodě, no v druhé půlce hra sype jednoho bosse za druhým skoro bez oddechu. Někteří jsou lehcí (ti nepovinní hlavně), někteří zajímaví (šachy) některé už nikdy nechci potkat (bojovnice Miria). Obtížnost u big-bads vychází spíše ze systému léčení, kdy to klasické je hodně pomalé a pro speciální je třeba trefit v přesný okamžik modré pole, což se mi ve víru boje často nedařilo.
Je fajn, že tvůrci zbavili hry memory leaků, takže vše jelo stabilně. Hra stále není prosta bugů a pár nedomyšleností, kdy se něco špatně načetlo nebo hra špatně reagovala na interakce s NPC nebo s výtahy. Na nic zásadního jsem naštěstí nenarazil.
Kolem a kolem slušný debut, na Mariachi Legends se těšit budu.
Pro: fajn mapa a explorace, někteří bossové, líbivý vizuál a hudba
Proti: nějaké bugy, prodlevy ve výtazích, auto-save systém, málo vyloženě wow-monentů