@
Charllize (25.03.2019 21:55): nesmíš chodit do diskuzí! Nestačíme ti my? :D
Tohle "samotné učení je zábava a jakmile se to nakonec podaří, přijde výbuch v endorfinech kraulující extáze, jaký umí jen velmi málo her." je víc než trefné. Zde ty výbuchy mívám i u mini bossů, což je paráda. Vždycky je fajn dokončit souboj tím, že slyším tlukot vlastního srdce ještě v ozvěnách i dny poté. :D
Ale toto je fajn.
"Jinak to řeknu. Hru jsem nedokázal vypnout, dokud jsem nepadl únavou, a to se mi nestalo snad deset let. A ve vší upřímnosti: Už jsem měl obavu, že jsem z toho snad vyrostl. Že už se to nestane, že je to nenávratně pryč, že už se nesvedu až tak nadchnout. Jsem z hloubi duše rád, že mě Sekiro z tohoto omylu dokázal vyvést, a jsem mu za to neskonale vděčný."
Podobné pocity jsem měl před lety u Dark Souls. Už jsem prakticky nehrál a taky jsem si kladl přesně ty otázky, co recenzent. Přecijen, žádná zábava není na furt. Ale zrovna Dark Souls ve mě zas probudil tu chuť, protože to bylo něco nového. Kdo ví, jestli bych vůbec bez Dark Souls ještě hrál - ale jsem rád, že v tom nejsem sám. :D