Ale zpět ke Getaway. Celé dobrodružství se odehrává v suterénu jedné budovy v Praze na Vinohradech, pár kroků od Náměstí Míru. U jejího nenápadného vchodu by vás ani ve snu nenapadlo, že v podzemí se každé dvě hodiny snaží parta bláznů utéct z vězení. A aby se jim to povedlo, musí se snažit docela intenzivně.

V suterénu budovy nás přivítal jakýsi chlápek s dotazem, zda mluvíme anglicky. Ve mě trochu hrklo, zda jsem omylem nezarezervoval hru v angličtině (ano, i to je v nabídce), ale vše se vzápětí vysvětlilo. Jeho česká, a jak se později ukázalo i velmi sympatická kolegyně měla drobné zpoždění. Zatímco jsme na ni čekali, dostali jsme k prostudování úvodní instrukce o tom, jak hra bude probíhat.
Víceméně nám bylo sděleno, že nikde ve hře nejde o nějakou náhodu nebo tipování, ale vše má logické návaznosti a další postup se dá odvodit z nalezených informací. Není potřeba rozebírat nábytek nebo pročítat knihy, které zde slouží jen jako rekvizity. Na předmětech, se kterými nemáme manipulovat, jsou příslušné nálepky, většinou šlo o zařízení jako zásuvky, topení, potrubí apod. Po dobu hry jsme byli pod dohledem kamer, takže obsluha mohla monitorovat náš postup, nicméně nás neslyšela. Proto jsme do výbavy dostali vysílačku, pomocí které s námi v nutných případech komunikovali. A to je v podstatě vše, co jsme potřebovali vědět.
Že tu nejsme jen na společenské návštěvě nám došlo ve chvíli, kdy jsme se začali spouštět po požárním žebříku do jakéhosi bývalého protiatomového krytu. Víceméně to ale byla jediná fyzická aktivita, kterou jsme byli nuceni vykonat. Zato z hlav se nám začalo kouřit velmi záhy. Slečna průvodkyně nám v úvodní místnosti ještě ukázala nouzové otevírání dveří pro případ nějakého zdravotního problému a poté nás už nechala na pospas osudu.

Asi čekáte, že teď přijde to nejzajímavější a to popis samotné hry. Bohužel vás musím zklamat, protože předpokládám, že se na DH najde určitě další parta, která tuto hru bude chtít vyzkoušet. Vřele to všem doporučuji, a proto nehodlám vám zkazit zážitek jakýmkoliv spoilerem. Čím méně víte o tom, co na vás za zavřenými dveřmi čeká, tím intenzivnější zážitek to nakonec pro vás může být. Místo popisu hry, se tedy pojďme radši podívat na dojmy jednotlivých účastníků.
1) S jakým očekáváním si do toho šel a myslíš, že se splnilo? Nebo to dokonce tvá očekávání předčilo?
Ze hry jsem nadšený, nic moc jsem nečekal tím pádem jsem si to víc užil. Doporučuji všem. (Strady)
2) Měl si pocit, že jsi součástí týmu, nebo sis připadal nadbytečný?
Myslím, že se nám povedlo to sehrát tak, že se zapojil opravdu každý. Na pár věcí se mi podařilo přijít, takže pocit, že jsem tu do počtu, jsem opravdu neměl. Na druhou stranu jsem byl před začátkem vmanévrován do pozice velitele družstva (to proto, že byl nejstarší ;o), pozn. Ugra), a nemám pocit, že bych jí úplně zvládl. Naštěstí k žádnýmu okamžiku, kdy by bylo potřeba rozhodné slovo šéfa, naštěstí nedošlo, takže depku z toho rozhodně nemám. (Crash)
3) Jaký byl tvůj nejintenzivnější zážitek ze hry?
Určitě závěr hry. Už jsem myslel, že to nezvládneme, když se nám konečně podařilo rozlousknout šifru, díky které jsme získali kód na otevření posledních dveří. V ten moment jsem se ohlédl na časomíru a zbývalo nám něco přes minutu. Všichni jsme běželi ke dveřím a křičeli na Stradyho, ať to už sakra otevře :) Nakonec nám při útěku zbývalo nějakých 49 vteřin. (ugraugra)
4) Sledoval si v průběhu hry čas a věřil si, že to zvládnem?
O čase jsem věděl, ale nějak jsem to nehrotil, prostě jsem věřil, že to dáme. (Strady)
5) Bylo ve hře něco, co ti tam chybělo, nebo něco, co ti vyloženě vadilo?
Asi mi trochu chyběl příběh, který tu vlastně nebyl, šlo jen o to zdrhnout. Umím si představit, že do příběhu z období reálného socialismu, na který poukazovaly rekvizity a vytvořené prostředí, bych se dokázal vžít dost dobře. (Crash)
6) Je hra pro každého, nebo myslíš, že se najdou tací, kterým bys hru nedoporučil?
Myslím, že v podstatě se do toho může pustit každý. Uměl bych si tu představit i rodinku s většími dětmi, tak řekněme od 10 let výš. Samozřejmě pro partu dětiček to asi úplně není, pokud vím, tak hra je doporučena od 14 let, ale jedno dítě do týmu bych se rozhodně vzít nebál. (Crash)
7) Šel bys na podobnou hru znovu?
Jelikož můj oblíbený herní žánr jsou adventury a tohle byl v podstatě "útěk z místnosti" na živo, čímž to dostalo úplné jiný rozměr - místo, abych klikal na myš a čuměl do monitoru, tak jsem tam doopravdy běhal sem a tam a řval na ostatní, když jsem našel nový předmět nebo na něco přišel - tak musím odpovědět - rozhodně ano. Jsem rád, že se na stejném místě chystá další hra se jménem "Gambler", kterou otevřou snad během ledna + po Praze lze najít další. Jen škoda, že to není tak o stovečku levnější... (ugraugra)
8) Je ještě něco, co bys chtěl čtenářům sdělit?
Doporučil bych další zájemcům, kteří to ještě nehráli, aby šli vždy všichni nezkušení. O to budou mít lepší zážitek. Člověk co už to hrál (i jinou hru) bude o dost napřed před ostatními. (Strady)

Dříve než skončím bych možná měl vysvětlit ty čtyři termíny použité v úvodu tohoto článku. Že jsme v průběhu několikrát zakysli ve slepé uličce, a nevěděli jak dál, asi nikoho nepřekvapí. Nakonec o tom ta hra je. Každý, kdo hrál nějakou adventuru ví, že v takovém případě se hodí nějaká ta nápověda. I to tady dost dobře funguje a slouží k tomu vysílačka, pomocí které vám obsluha lehce napoví, když už se dost dlouho plácáte na místě. Druhou možností nápovědy je monitor s odpočtem času, na kterém obsluha může zobrazit obrázkovou nápovědu. Potupně musíme přiznat, že jsme nápovědu využili vícekrát. Zvláště zámky s číselným kódem nás párkrát pozlobily. Na druhou stranu jsme se dozvěděli, že ten samý den, tam měli vůbec poprvé skupinu, která hru dokončila bez jediné nápovědy. Takže “hint” je tu běžná praxe.

Říkáte si jasně, ale co ten bug a cheat? Ne nespletl jsem se, skutečně jsme zažili obojí. V první řadě je potřeba si uvědomit, že nová hra začíná každé dvě hodiny a přitom hodinu běží vlastní hra, plus nějaká úvodní instruktáž a závěrečná výměna dojmů a informací s obsluhou zabere také nějaký čas. Takže suma sumárum mají na přípravu nové hry pro další skupinu tak 30-45 minut. A to není zas tak mnoho, zvláště pokud tam nějaká skupina zanechá po sobě ještě větší bordel, než jsme zanechali my. A tak o nešťastnou záměnu klíčů nebo zámků při přípravě není až tak nouze. A přesně to se nám stalo. Kvůli menší chybě obsluhy při přípravě jsme odemkli zámek, který jsme ještě odemknout neměli, a naopak nám chyběl klíč k tomu, co jsme odemknout potřebovali. Vzápětí následoval z vysílačky překvapený dotaz, čím jsme dotyčný zámek odemkli a po chvíli nám přistály u vchodu náhradní klíče, abychom mohli pokračovat ve hře.
Snad neprozradím moc, když vysvětlím, že tím malým podvůdkem, tedy čítem, se staly jedny dlouhé ruce, které dosáhly na vypínač, na který dosáhnout neměly. Podařilo se nám tak rozsvítit ve vedlejší místnosti, ve které jsme si do té doby museli svítit mnohem krkolomnějším způsobem. Nutno podotknout, že to v dané chvíli nebyl ani podvod vědomý, ale spíše snaha o řešení další zákysové situace.
Ve finále jsme odcházeli spokojení - vyzkoušeli jsme si něco nového, bavilo nás to, dokázali jsme vyhrát a užili jsme si i adrenalinový konec, kdy nám zbývalo jen pár vteřin. Osobně doufám, že se "real life room escape" hry stanou novým trendem a v budoucnu se otevřou nové. Jejich obrovská nevýhoda je bohužel to, že jakmile je jednou vyřešíte, už tam znovu nepůjdete.
Zdroj fotografií: Oficiální web Getaway
Crash & editace Ugraugra