Všivák

Milan Koubský / 26 let / Skladník / Praha (ČR - kraj Praha) / uživatel / 583 bodů

Komentáře

Diablo

Všivák
uživatel 583

Odkaz 15.05.2012 20:18 (poslední úprava 15.05.2012 21:38) Dohráno85

Co mě ve své době, a vlastně i dnes, uchvátilo na Diablu, je naprosto skvělá atmosféra, podladěná ještě lepší muzikou. Začínáte v poklidné vesničce a dotoho Vám hraje pohodová akustická kytara. Tahle melodie se mi tak vryla do hlavy, že jsem si později pouštěl hru už jenom proto, abych si jí mohl poslechnout. V kobkách se line dunivá, tísnivá muzika, často přerušovaná zvukem boje. Prostě paráda.

Hra má pěknou grafiku, řekl bych, že v některých ohledech i překonávala původní Diablo 2 (třeba grafika kostlivců). Dnes už to sice působí trochu plasticky, bez života. Ve své době ale neměla konkurenci.

Konkurenci neměla ani hratelnost. Diablo se hraje výborně. Narozdíl od dvojky ještě nekosíte takové hordy nepřátel. Zato jsou boje trochu delší. Z dnešního pohledu už je v hratelnosti mnoho věcí co překážejí. Co by jsme ale vyčítali klasice. Příběh hry je taková komorní předehra k mnohem epičtější dvojce. Jediný zásadní problém vidím v délce. Za dva dny hotovo. 3 postavy = 6 dní. Opakované hraní za stejnou postavu mě už nebavilo. Nahánění Sukub a teleportujících se kouzelníků z válečníkem taky nebylo to pravé ořechové. Zbytečně zdlouhavé. Stejně jsem je nakonec zničil:-)

Diablo si užijí všichni hráči, kterým nevadí jednoduchost, a chtějí se jenom odreagovat. Hardcore RPG hráči radši ruce pryč. Tenhle arkádově pojatý koncept R.P.G by Vám mohl pohnout žlučí.

Pro: úžasná atmosféra a hudba, slušná hratelnost a grafika

Proti: ostudně krátké

Celkové hodnocení komentáře: +14 (+14/0)

Mafia: The City of Lost Heaven

Všivák
uživatel 583

Odkaz 13.05.2012 08:58 (poslední úprava 13.05.2012 09:48) Dohráno90

Když jsem se podíval na počet komentářů, co je k téhle hře napsáno. Nedalo mi to. Musím taky přispět svou vodou do mlýna a napsat jubilejní osmdesátý devátý komentář.

Na začátku asi půjdu trochu proti proudu, ale samotná hratelnost hry mi nepřijde kdovíjak skvělá. Kdyby takové přestřelky jako jsou v Mafii udělali v nějaké čistě akční hře. Kdyby takové ježdění auty udělali v nějaké čistě závodní hře. Byly by to asi propadáky. Ovládání vozů je asi dáno dobou, to se nedá nic dělat, ale díky tomu jsem musel některé mise doslova přetrpět. Akce je zase taková pomalá, nemotorná.

Jenže, o tohle v Mafii ani tolik nejde. Jde tu hlavně o skvělý filmově pojatý příběh, který mi nedovolil vstát od monitoru dřív, než jsem než byl nakonci. Příběh je to neskutečně chytlavý. Své taky určitě udělá skvělý český dabing. Je ale pravda, že pokud máte načteného Kmotra, životopis Al Caponeho, či jakoukoliv jinou mafiánskou knížku nebo film, budete přesně vědět, jak se to asi bude vyvíjet, a jak to dopadne. Neznalci předloh mají určitě výhodu v tom, že je příběh může překvapit.

Druhá věc, co dělá Mafii Mafií je město. Obrovské žijící, fungující město, kde musíte dodržovat předpisy a zákony. Když Vás to například nebaví vlastním autem. Můžete se projít, či se svézt nadzemkou. Vzdálenosti ve městě jsou až překvapivě reálne, takže chůzí si dost protáhnete herní dobu. Celé to má navíc skvělou atmosféru třicátých let a jazzu, který Vám do toho hraje. Prostě pohoda.

Napodruhé už mě Mafia moc nebavila, ale první dohrání byl pro mě skvělý příběhový zážitek, kterým jsem doslova žil. A o to hlavně jde, ne? Už se těším na dvojku. Někdy až budu mít lepší počítač:-)

Pro: filmový příběh, atmosféra, velké fungující město, dabing, slušná délka

Proti: kolísavá hratelnost

Celkové hodnocení komentáře: +11 (+13/-2)

Syberia

Všivák
uživatel 583

Odkaz 09.05.2012 21:41 Dohráno90

Nejsem velký vyznavač adventur. Jednou jsem si ale řekl, že bych si mohl rozšířit obzory. Na doporučení švagrové jsem se pustil zrovna do Sybérie.

Po prvních pár hádankách jsem docela uvítal, že hra není tak těžká. Místo frustrujícího pocení mozkových závitů se zaměřuje na příběh. Pokud máte rádi dobrodružné bijáky, či romány: je to příběh přímo pro Vás. Já jsem si ho například vychutnal až ke konci, který mě naprosto uchvátil.

Docela zvláštní je, že snad polovina lokací ve hře je prázdných. Můžete se v nich alespoň kochat zručností autorů je pěkně vykreslit. Doporučuji použít menší display, na velkých už to dnes není žádný zázrak. Občas hra oplývá i vtipným humorem.Hlavně rozhovory s automatonem strojvedoucím májí takový jemný podtón nenásilného humoru. Ten Vás provází celou hru. Autorům se nedá upřít velká představivost. Lokace jsou hodně pestré, až někdy nečekané. Stroje na kolečka by snad opravdu mohli fungovat.

Hádanky jsou pěkně logické, tudíž nemůže dojít k nějakému nepříjemnému záseku, který by neměl smysl. Atmosféra hry je naprosto skvělá. Výprava do neznáma. Dobrodružství z ní přímo čiší. Do toho Vám hraje dobrodružná muzika. Je to prostě fajn. Jediné co mi trochu vadilo byla délka. To je ale věčný problém. Musím říct, že po dohrání jsem měl ze Sybérie opravdu radost. Bohužel to je tak na víkend intenzivní pařby. Idéální volba pro začátečníky v žánru.

Pro: dobrodružný příběh, atmosféra dobrodružství, fantazie

Proti: hra je až moc krátká

Celkové hodnocení komentáře: +15 (+15/0)

Quake III Arena

Všivák
uživatel 583

Odkaz 06.05.2012 14:06 (poslední úprava 06.05.2012 14:15) Dohráno80

Další hra, ke které mě pojí silná nostalgie. Hlavní důvod je, že až v Quakovi 3 jsem se naučil ovládat FPSka pomocí myši. Zní to neuvěřitelně, ale až po tomhle mě napadlo: Proč jsem nemohl zaměřit toho mozkokraba z Half-Lifu.

Na Quake 3 jsem se tenkrát hodně těšil. Sehnal jsem si ho jako úplnou novinku. Ve své době měla hra samozřejmě bezkonkureční grafiku, která je ke všemu hodně svižná. Jo, tenhle engine je zatím asi největší úspěch ID. Hlavně, je skvěle optimalizovaný. Hra je velmi brutální. Není víc uspokojující, než to do chumlu našít raketometem, a s pocitem dobře vykonané práce proběhnout krvavou mlhou do dalšího boje. Hra je i špičkově ozvučená.

V porovnání s konkurencí Unreala Tournamentu, má Quake hodně rozmanitý vyběr charakterů. Kde každá postava ma svou charakteristickou podobu a minulost. Trochu mi vadilo, že hra neobsahuje zásahové zóny. Alespoň headshot by to chtělo. I když je to hra zaměřená na multiplayer, kde souboj s boty funguje jako takový počátečný trénink. Nebylo by od věci do hry vymyslet nějaký slušný děj. Myslím, že by to mohlo být dobré zpetření.

Zbraně jsou výborné, s trochou tréninku se dá zabíjet se všemi. Žádná netvoří takovou tu trapnou počáteční, nepoužitelnou kulisu. Nejvíc se mi ale líbilo nové pojetí BFG. S tím se dá napáchat solidní paseka. Quake III je sice hra, na kterou občas vzpomínám, ale sám jsem to dotáhl tak na střední obtížnost. Pokaždé, když jsem to zkusil v multiplayeru, tak jsem dostal na prdel. Vřele jí proto přenechám hráčům, co mají více trpělivosti a nadšení pro věc.

Pro: grafika, zvuky, zbraně, hodně rychlá, krvavá řežba

Proti: chybí zásahové zóny, a nějaký ten děj

Celkové hodnocení komentáře: +8 (+8/0)

Severance: Blade of Darkness

Všivák
uživatel 583

Odkaz 29.04.2012 18:38 (poslední úprava 29.04.2012 18:58) Dohráno90

Tak jsem konečně dopařil tuto hru a musím říct, že mi to dalo pořádně zabrat. Už první setkání z rudým Ďáblem bylo docela husté. Když jsem pak skoro ke konci zjistil, že hru nemůžu dohrát, protože jsem nenašel všechny runy, které byly schovány ve formě secretů. Tím pádem jsem se nedostal ke klíčové zbrani, a vracet se nedá (alespoň si vychutnáte ten první, na hovno konec). Takže znova. Řval jsem vzteky.

Naštěstí, je to hra dost kvalitní na to, aby mě bavila stále. Teď po dohrání, když o tom tak přemýšlím, to bylo jen dobře, protože mě to donutilo, naučit se pořádně zacházet se zbraněmi, a konečně se naučit ty červené komba, bez kterých by byl ke konci absolutně v řiti. Hra exceluje skvělým soubojovým sestémem, který je tak něco mezi jednoduchostí v Rune a hardcorem v Die by the Sword.

Protivníka zaměříte, kamera se ustálý a vy můžete mačkat komba. Úplně jak v nějaké bojovce. Hra je to nesmírně brutální, končetiny a krev lítají. Musím říct, že bez toho bych si to nedokázal představit. Protože hra celkově disponuje dost temnou a sirovou atmosférou. Dost v tom hraje roli skvělá grafika a architektura. Příběh sám o sobě nepřekvapí (klasické dobro vs. zlo). Když k tomu ale připočtete skvělou, epickou gradaci, a ještě lepší hudbu. Ta hudba je naprosto skvělá, sedí úplně přesně.

Hrou jsem po ovládnutí elfího meče projížděl jako máslem, ale ke konci tak přituhne. No, některé momenty jsou až frustrující, častokrát jsem si musel dávat pauzu. O to bylo pak větší uspokojení, když jsem rozsekal bose na kusy a hru pokořil.

Pro: sirová atmosféra, grafika, systém soubojů, hratelnost

Proti: otravné hledání run, občas hodně těžké

Celkové hodnocení komentáře: +7 (+7/0)

MechWarrior 3

Všivák
uživatel 583

Odkaz 27.04.2012 15:25 Dohráno90

Do téhle hry jsem se svého času strašně zažral. Už jenom to skvělé intro. Pouštěl jsem si ho stále dokola a řekl bych, že lepšího není.

Mechwarrior se odehrává v daleké budoucnosti, kde války vypadají úplně jinak. Dominují obrovské stroje ovládané lidma, a až po okraj nabouchané kanóny. Atomovky už nejsou v módě, protože by už pomalu neměli co ničit. Ani by to nebyla taková zábava.

Hra samotná je náramně vtahující. Začínáte s průměrným mechem, a postupem ve hře si odemykáte lepší zbraně či větší a větší mechy. Platí tu, že čím máte větší stroj, tím jste silnější. V téhle hře se nehraje na nějaké malé, rychlé skákávé pidižvýky. V tomhle případě stačí jedna salva řízených raket.

Super je, že hra se zaměřuje čistě jen na boj. Většinou v rozlehlých prostranstvých. Žádné hádanky, či bloudění v koridorech se tu nekoná. Ono by to ani jinak nešlo, protože v téhle hře je opravdu všechno megalomanské. S tím souvisí hlavně fyzika. Než rozkmitáte, do slušného pohybu nějakou velkou krávu, tak to dá dost práce. Stroje jsou strašně nemotorné, takže by nějaké překážky akorát překážely zábavě.

Grafika je skvělá. Z dnešního pohledu by se mohla zdát dost archaická, ale umí krásně vykreslit megalomanskou atmoféru bojů v obrovských arénách. Působí tak nějak autenticky a uvěřitelně. Stejně jsou na tom i zvuky. Všechno navíc precizně zpracované, bez chyb. Umělá inteligence se chová tak jak má. Běhá okolo Vás, a jakmile je na dostřel, pálí ze všeho co má k dispozici.

Jediné co mi vadilo. V pozdějším stádiu hry zjistíte, že nepotřebujete nic jiného, než čtyři nějaké výkonné lasery. Koupit si pořádný zaměřovač a na zbytek stroje narvat co nejvíc chlazení. Potom stačí na dálku protivníkovi zaměřit nohu, ze všeho najednou vypálit, a je po boji. Nějak mi chybí využitelnost ostatních zbraní a vybavení. Po tomhle se stává z hry procházka růžovou zahradou.

No nic, stejně mě to strašně bavilo. Připadal jsem si jako absolutní král..ha, ha, ha. Kdo se mi teď postaví!

Pro: megalomanské zpracování, boje, boje, pocit z bojů

Proti: nevyvážené zbraně, po zjištění správné taktiky, velká jednoduchost

Celkové hodnocení komentáře: +8 (+8/0)

Return to Castle Wolfenstein

Všivák
uživatel 583

Odkaz 24.04.2012 17:47 Dohráno95

Pamatuju si, že ještě na mém starém počítači byl Return To Castle vrchol techniky. Hrál jsem ho na nejhorší grafiku. I tak jsem se šíleně bavil. Po letech hra neztratila své kouzlo. Ta atmosféra je opravdu zvláštní.

Pořád mě baví skvělá různorodost misí. Začátek si odbydete na hradě. Prostředí na hradě, jako by z oka vypalo starému Wolfovi. Poté se přenesete do vesnice. V poklidném akčním tempu se dostanete až do katakomb. A tam, zničehonic začne survival horror, který je opravdu horrorový. Ve hře vyzkoušíte mnoho stylů hraní.

Hru drží nad vodou i skvělý příběh, který kloubí druhou světovou válku ze středověkou mystikou.Return to Castle Wolfenstein oplývá vynikající hratelností, kdy jsem se za celou hru vůbec nenudil. Určitě k tomu přispívá vyvážená UI, která je k poměru počtu nepřátel tak akorát. Vojáci uskakují, hází zpět granáty atd.. Rozhodně se nestane, že vytuhnou nebo se zaseknou o zeď, jak tomu jinde bývá. Také to ale nejsou žádní supermani. Hra je opravdu vyladěná a bech chyb, takže srábácké taktiky tady nefungují.

Kupodivu mě bavily i stealh mise, které mě jinak v akčních hrách dost štvou. Zbraně jsou všechny super, jak skutečné, tak smyšlené. Jen ten nožík se až moc podobá tomu z původního Wolfa a strach rozhodně nenahání. Grafika je svižná, bez chyb. Zvuky jsou pěkné. Jen ta hudba je strašná. Ještě, že šla vypnout. Hra je délkou na slušné úrovni. Akorát bossové jsou trapní. Vždycky mají grandiozní nástup. Velmi rychle jim ale odpadne brnění a zaklepají bačkorama. Jinak je obtížnost dobře vyvážená. Pěkně stupňuje.

Return to Castle Wolfenstein je pravá nefalšovaná střílečka ze staré školy. To se ještě hledali secrety a zbíraly lékárničky. Takové mam nejradši.

Pro: hratelnost, atmosféra, různorodost, skoro vše

Proti: trapní bossobé, nožem by se daly otevírat zámky, strašná hudba (na můj vkus)

Celkové hodnocení komentáře: +13 (+13/0)

Clive Barker's Undying

Všivák
uživatel 583

Odkaz 19.04.2012 21:10 (poslední úprava 10.05.2012 22:55) Dohráno95

Mám rád FPSka, a pokud se někdy dostanu ještě jednou k takovému skvostu jako je Clive Barker's Undying budu plesat blahem.

Hru charakterizují hlavně dvě věci. První je příběh. Ze začátku se rozjede do vcelku konvenčních rovin, ale postupem času vygraduje do neuvěřitelné fantaskní zvrácenosti, při kterých se autor nebojí na scénu pouštět nové a nové přídavky zvrhlých představ, aniž byste vůbec tušili, že to takhle daleko může dojít. Nakonci máte pocit, jako po uběhnutí maratónu. Kdo zná třeba Velké Tajné Show a líbilo se, ví o čem mluvím.. No dobře, na potřeby hry něco tak monstrózního udělat ani nešlo. To málo je ale vystihlé skvěle (vlasně není divu, když to psal sám autor).

Druhá věc je: ATMOSFÉRA. Ta tu funguje tak, že jsem měl prostě strach. Všechno co tady uslyšíte, nakonec i uvidíte. Děsivý pocit samoty uprostřed pustiny. Slyšíte jen zlověstné vytí. Šílený hrad plný přeludů strašlivých událostí. Zapadnutí do dimenze z jiného světa, která si nezadá s peklem atd.. Motivů tu je dost a dost, a všechno funguje. Nevětší zásluhu na tom má skvělé ozvučení (co taky jiného:-)).

Naštěstí fungují i vaše zbraně. Které jsou přesně úměrné své době a podle toho se i tak chovají. Když tedy nepočítám vymyšlené zbraně, a kouzla. Která jsou mimochodem to správné koření, a hru posouvají opět o něco dál před konkurenci. Všechno je navíc ztvárněno hodně naturalisticky, sirově, uvěřitelně. Není radno si pustit k tělu pekelného čokla. Hra má docela slušnou délku a ani na chvíli mě nepustila, dokud jsem jí nezdolal. Mám jen ty nejlepší vzpomínky. Jedinné, co bych vytknul je obtížnost. Převrácená. Na začátku tuhá. S příchodem pekelné kosy a kouzla štít, se dost věcí zjednodušuje. Já jsem si ale skvělý pocit střelby z revolveru nenechal vzít.

Clive Barker's Undying je klenot. Škoda, že se komerčně nechytl, a skoro upadl v zapomění. Třeba takový Doom 3 se ještě má co učit. Clive Barker's Undyingu nesahá ani po pás.

Pro: atmosféra, příběh, délka, kouzla, skvělé zpracování boje, snad všechno

Proti: s příchodem kosy se hra stává jednoduší

Celkové hodnocení komentáře: +11 (+11/0)

Unreal II: The Awakening

Všivák
uživatel 583

Odkaz 13.04.2012 20:56 (poslední úprava 28.04.2012 20:05) Dohráno85

Hned na začátek musím říct, že dvojka Unrealu má s jedničkou společný akorát svět ve kterém se odehrává. Je to úplně jiný příběh, proto se oba díly nedají moc srovnávat.

Poprvé, když jsem vyběhl do akce, mě zaujali dvě věci. Hra má krásnou grafiku. Na tu dobu to musela být špička. Modely postav by se neztratili ani dneska. Jakmile jsem zmáčkl pohyb dopředu, už jsem hledal tlačítko pro běh. Jakmile jsem ho zmáčknul, pohyb se ještě zpomalil. Nikdy jsem snad nezažil pomalejší pohyb postavy, a musím říct, že jsem si na to dlouho zvykal.

Držák Unrealu 2 jsou bezespotu svěle zpracované zbraně, ze kterých je opravdu radost. Hlavně střelbu ze samopalem a z plamenometem jsem si opravdu užíval. Druhá věc čeho si všimnete, jsou různorodé a obsahem hodně promakané mise. Není divu, když lítáte z planety na planetu. Nejvíc mě ale bavili obranné mise, kde musíte i trochu přemýšlet. Někdo může namítnout, že hra je strašně lineární a jednoduchá. Linearita v tomhle případě vůbec není na škodu, protože tím udržuje skvělý příběh pěkně pohromadě. Obtížnost se dá nastavit. Je fakt, že hra by mohla být delší.

Už jsem se zmínil o příběhu. Ten je podle mého názoru naprosto skvělý. Ze začátku Vám to ani nepřijde. Proč se sakra můžu pohybovat na lodi, kecat s posádkou? Poznávat jejich osobnosti a problémy? Poznávat mojí osobnost a problémy? Příběh (i díky krátkosti hry) strašně rychle vygraduje. Z několika dějovými zvraty a dá Vám to pěkně sežrat. Na konci jsem jenom zíral, a donutilo mě to zapřemýšlet. Skvěle

Unreal 2 stojí zato. Krátký, ale intezvní a hlavně zábavný zážitek. Počítal jsem slovo jsem, a je napsaný fakt hodněkrát, ale na předělání jsem líný.

Pro: Super příběh, zbraně, různorodost misí, zábava

Proti: pomalý pohyb, krátký zážitek

Celkové hodnocení komentáře: +9 (+9/0)

The Suffering: Ties That Bind

Všivák
uživatel 583

Odkaz 07.04.2012 23:32 (poslední úprava 08.04.2012 11:29) Dohráno80

Do druhého dílu Sufferingu se určitě nepouštějte dřív, než dohrajete jedničku. Příběh totiž přímo navazuje, a byla by to velká škoda.

Ač by se mohl zdát konec jedničky jasný. Potom co se Torgue probudí vedle svého mrtvého parťáka, už to tak jasné není. Torgue si opět nic nepamatuje a snaží se ve svém rodném Baltimoru vzpomenout. Bohužel, s ním přišlo i zlo. Jak je to jenom možné? Příběh je opět vyprávěn Flashbacky, které jsou tak časté, až s toho někdy bolí oči.

Hra začne v horrovém duchu klasického survivalu, ale už záhy po nějakých 20 minutách hraní, se proměný v klasickou akci z třetího pohledu. Tak vydrží až dokonce. Akce je to ale velice zábavná, a hodně krvavá. Autoři přidali krev v bojích, a to hodně. Poznáte to hlavně nablízko při boji z brokovnicí. Často budete muset, narozdíl od jedničky, používat Torgueho druhé já. Protože některé monstra jinak zabít nejdou nebo na rozbití prasklých zdí.

Nepřátel dost přibylo. Těch je ale v akčních hrách vždycky dost. Vesměs jsou to staří známí, jen s jiným popisem. Pár nových se najde, ale více invence by neškodio. Grafika, až na model krve, velkých změn nedoznala. Je bezvadně funkční a optimalizovaná. Ovládání je navrženo tak, aby nerušilo pohodovou akční, krvavou hratelnost.

Jenom škoda, že hra ztratila takovou tu děsivou atmosféru věznice. Holt, v akční hře se asi bát nemusíme. Zakončení příběhu si ale určitě vychutnají všichni horrorový nadšenci. I když, ti by to mohli předvídat. To tomu ale sílu neubírá.

Pro: skvělé zakončení příběhu, zábavné krvavé střílení

Proti: atmosféra se poněkud vytratila + klasický nešvar dobré, krátké hry

Celkové hodnocení komentáře: +6 (+6/0)

The Suffering

Všivák
uživatel 583

Odkaz 04.04.2012 16:21 (poslední úprava 15.05.2012 14:17) Dohráno80

Už od dob Residenta evila 2, kterého jsem viděl na playstationu v době, kdy byl horká novinka, jsem měl slabost pro survival horrory (mám jich rozehraných mnoho, ale málo dohraných). Namlsán Silent hillem, Jsem se s chutí pustil do The Sufferingu.

První co si musíte uvědomit vy, kteří máte jako já slabost pro japonský styl, jako já. Hra pochází ze západu. I když je zde snaha o tajemný a hrůzostrašný příběh lidských osudů, tak mě to citově nějak nedojímalo. Hlavního hrdinu se ale povedlo zakomponovat na výbornou, a vy budete celou hru (pokud u ní vydržíte) v napětí, že nevíte s kým máte tu čest. On to vlastně neví ani hrdina Torgue, který má velké výpadky paměti. Pamět se mu vrací častýmy flashbacky a není to nic záviděníhodnýho.

Zpočátku vypadá prostředí věznice hrůzostrašně. Je to nevyzpytatelné a hrůzostrašné místo, které působí na psychiku vězňů jen v tom nejhorším slova smyslu. Všechno ještě reflektují tajemné a bezútěšné zápisky, které nacházíte. Později tenhle pocit přebije akce, které je ve hře tolik, že se přestanete bát. Za to si pořádně zastřílíte. A to, do zatraceně originálních monster, které úzce souvisí z minulostí či současnotí ostrova, kde se nachází věznice.

Grafika je na dobré úrovni. Je svižná, nenáročná a koukatelná. Všude je krev, mrtvoly a všudypřítomné násilí, ale samotné boje tak krvavé nejsou. Zato jsou docela tuhé, protože monstra hodně vydrží a ze začátku je málo nábojů. Ozvučení je na výborné úrovni, jak se patří do pořádné hororrové hry. Délka je na slušné úrovni, i když ke konci je to možná až moc akční a lineární. Obča si i zapřemýšlíte. Ovládání je přesné, naprosto bez problémů.

Pokud se odprostíte od toho, že hra nemá kdovíjakou hloubku, a budete jí brát takovou jaká je, hororrová střílečka. Budete se dobře bavit.

Pro: hlavní hrdina, originální nepřátelé, drsné prostředí, slušný příběh

Proti: později až moc akční a lineární, horror se tím vytrácí, city tolik nedojímají

Celkové hodnocení komentáře: +7 (+7/0)

SiN

Všivák
uživatel 583

Odkaz 29.03.2012 21:01 (poslední úprava 29.03.2012 21:28) Dohráno65

Pamatuji si, že někdy ke konci roku 1998 vyšly v jednom měsíci tři velké FPS hry. Sin, Blood 2, , Half-Life. Paradoxně měla největší kvalitu třetí zmiňovaná, od které se nic nečekalo. Protože je Half- Life opravdu úplně nikde jinde, tak se přímo nabízí srovnání s Bloodem 2.

Věc, kterou mají hry nejvíc společného jsou souboje s velkými protivníky. Stačí se schovat do výklenku a počkat až se zaseknou o roh. A to jsem hrál nejnovější, opravenou verzi. Naštěstí, je to jediná velká, technická chyba. Na začátku hry, namlsán Bloodem 2, jsem byl šokován z titěrnosti nepřátel v dálce (oproti bloodovi, kde byli všichni pomalu přes obrazovku). Do nepřátel se i špatně trefuje. Jsou relativně chytří. Uhýbají, přivolávají si posily atd. To je rozhodně plus. Zbraně jsou fajn, akce je slušná, kdyby..

hra udržela stejné tempo i v druhé polovině. Zábavnost ustane s úbytkem akce. Mě prostě takové mise jako byla procházka v Darwinově komoře, po opuštěném baráku plným pastí, souboje s odstřelovači nebo jakési náznaky frustrující stealth ve tmě, nebaví. Co mě ale rozčilovalo nejvíc, že jste mohli opustit misi aniž byste jí prohledali alespoň s poloviny a splnili primární úkol. Když ho nesplníte, na další průběh to nemá vliv. Nulová motivace. Alespoň trochu to zachrání finální boss, který opravdu stojí za to. Klišovitý příběh o zloduchovi (zlodušce), co chce ovládnout svět, je docela dobře kompenzován zábavným humorem.

Grafika mi přišla, že je to takový barevnější Quake 2 s zničitelnějším prostředím (jestli to nebude tím enginem). V tomhle bych řekl, že vyhrává Blood. Stejně tak i se zpracováním brokovnice. V Sinovi vypadá jak špuntovka s malým rozptylem a učinkem. Naštěstí to zachraňuje skvělý samopal. Ozvučení a dabing je na super úrovni.

Kdybych to měl všechno shrnout. Blood 2 mě i přes velké chyby bavil víc. Sinovi k dokonalosti chybí hodně, ale kozy Elexis Sinclair skáčou dokonale.:-)

Pro: první polovina hry, samopal, Elexis Sinclair, AI

Proti: druhá polovina hry, brokovnice, zasekávání velkých zmetků o překážky, krysy

Celkové hodnocení komentáře: +7 (+7/0)

Rune

Všivák
uživatel 583

Odkaz 25.03.2012 20:43 Dohráno90

Rubačky založené na boj tělo na tělo mám hodně rád. Die by the Sword jsem si hodně užíval. Není tedy divu, že na Rune jsem se docela těšil. Určitě nezklamala.

Hra běží na enginu prvního Unrealu Tournamentu, a myslím, že engine hře sedne. Hra je to pěkná, svižná a bez zbytečných chyb (hrál jsem opatchovanou verzi). Rune se odehrává na severu v prostředí drsných vikingů. K příběhu využívá Vikingskou mytologii a božstvo. Užijete si fantasy, nepříliš originálního příběhu, točícího se okolo zrady a pomsty. Příběh je ale dost poutavý na to, aby probudil zvědavost. Jak tohle všechno dopadne? Dočkáme se i jednoho zajímavého zvratu.

To co ale hru drží hlavně nad vodou, je soubojový systém. Je jedním slovem, fantastický. Ovládání hrdiny při soubojích je jednoduché. Tak jednoduché, že ho pochopí i naprostý analfabet. O to víc si užijete krytí štíty, a následné výpady či jinou taktiku. Vypadá, a hraje se to skvěle. Ve hře jsem nenarazil na nějaký zbytečný zákys. Jenom na postupně se stupňující obtížnost. Hra má sice trochu pomalejší začátek, kdy trochu bloudíte a bojujete jenom proti zvířatům, ale velmi záhy se rozjede. Na konci jsem měl takový ten dobrý pocit z dohraného příběhu.

Jak to tak bývá skoro u každé dobré hry. Je Rune krátká hra. I když, to se mi možná jenom zdálo, protože jsem se královsky bavil, a nechtěl aby hra zkončila. Během hraní si také všimnete, že hra nebsahuje žádné kouzlení, či zbraně na dálku. Všechny problémy řešíte pěkně z očí do očí, což má své kouzlo.

A teď vzhůru vysloužit si své čestné místo u slavnostní tabule na Valhale!

Pro: soubojový systém, svižná grafika, celkově super zábava

Proti: pomalejší začátek, krátké (to je ale vždycky, když je hra dobrá)

Celkové hodnocení komentáře: +10 (+10/0)

Die by the Sword

Všivák
uživatel 583

Odkaz 21.03.2012 19:51 (poslední úprava 21.03.2012 20:06) Dohráno90

Když si vzpomenu na Die by the Sword, ukápne mi nostalgická slza. Ano, tohle je první plná hra, kterou jsem pařil na svém počítači. Pamatuji si, když jsem jí s Levelem dostal k vánoců s máminým komentářem, že na druhé straně časopisu píšou, jaký hra slibuje úžasný zážitek.

Úvodní filmek ukazuje únos rytířovy slečny u táboráku. Nejspíš na středověkém randeti. Rytíři nezbývá nic jiného, než tasit meč, a zcela bez přípravy se pustit za únosci do podzemí. Originality příběh moc nepobral, ale svoje brutální kouzlo má. Zvlášť, když si představíte, že hrdina neví kam jde a co ho tam čeká.

Hra se vyznačuje dokonalou středověkou atmosférou schnilých sklepení. Každé vrznutí spouštěcího lana, každé rozseknutí strouchnivělého sudu. Je to hodně sirové. Prostě paráda. Už od začátku budete muset používat hlavu, protože hra obsahuje překvapivě dost hádanek. Především si ale užijete vynikajících soubojů s Kobolty, Prasaty, s přerostlými Kundlankami (z jejich nehybné mimiky, trhající se hlavy a především zabijácké síly, jde děs) a jiné verbeže.

Obtížnost hry se dost odvíjí podle toho, jak dobře se naučíte hru ovládat. Ovládání je hodně těžké. Chce to hodně trpělivosti. Nejlépe se učí v aréně. Bohužel, vysoká obtížnost je korigována krátkostí hry. Pokud si dobře pamatuju, tak hra obsahuje nějakých šest úrovní. Sice těžkých, až hodně těžkých. Některé úseky budete často opakovat, ale ne tak často aby nebyla hra rychle dohraná.

Grafika a fyzika se mi moc líbily. Na protivnících je vidět poškození. Můžete jim usekat končetiny. Meč má takovou sílu, jak se Vám podaří švihnout (většinou lehtání). Svým způsobem je to taková bojovka, ve které ale máte hodně volnosti v ovládání meče. Ze začátku je potřeba mít hodně trpělivosti, ale když to vydržíte, hra se Vám bohatě odmění. Nabídne skvělý herní zážitek.

Pro: atmosféra, boje, model poškození, obtížnost, aréna, volnost v ovládání meče, kudlanky

Proti: krátkost, někdy až drsná obtížnost

Celkové hodnocení komentáře: +13 (+13/0)

Jagged Alliance 2

Všivák
uživatel 583

Odkaz 18.03.2012 20:49 (poslední úprava 18.03.2012 20:57) Dohráno100

Musím říct, že před tím, než jsem poznal hru Jagged Alliance 2, měl jsem k žánru tahových strategií velké předsudky. Hra se mi dostala do rukou v době pařanského sucha a absolutní nudy. Za zkoušku nic nedám, a váhavě jsem spouštěl instalační program.

Už od prvního rozhovoru je zřejmé, že i přes všudypřítomný válečný konflikt, je hra docela humorná. Proč se taky otravovat s nějakou depkou. Boje se mi pod kůži vryli okamžitě. Jsou neskutečně zábavné, přehledné, mají lehce srozumitelné ovládání a musíte při nich opravdu používat taktiku, využívat terén atd. Ať útočíte, nebo se bráníte přepadení. Žoldáci po postřelení krvácí a pokud je rychle nezalátáte, máte problém. K tomu ještě připočtěte, že Vaši žoldáci nejsou jenom statičtí vojáčci, ale opravdové osobnosti. Prostě páráda.

Po příběhovém začátku zjistíte, že máte k dispozici celou mapu. Vyzkoušíte si i své manažerské schopnosti a schopnost myslet dopředu. Musíte se starat o výbavu, peníze. Musíte správně vybalancovat svou skupinku. Postupně dobíjíte území, města (která pak bráníte, což je velmi zábavné,), obsazujete doly. Nebo můžete v obsazených městech budovat milici, boj funguje atomaticky, a vy se můžete soustředit na jiné věci. Můžete dělat co se Vám zlíbí. Máte naprostou volnost. Vše je vyvedeno v líbivé grafice. Vidět létající projektil, který s dunivým zvukem omráčí nepřítele mě neskutečně naplňovalo.

Hru jsem si užíval jedním dechem a na konci jsem se s ní nedokázal rozloučit. Jako když čtete strhující knihu. Vďycky je moc tenká. Teď mě napadlo, že bych si mohl zapařit datadisk.

Pro: volnost, boje, příběh, humor, návykovost, celé hře palec nahoru

Proti: i přes svou velkou délku, pořád krátká hra

Celkové hodnocení komentáře: +9 (+9/0)

Puzzle Quest: Challenge of the Warlords

Všivák
uživatel 583

Odkaz 14.03.2012 16:19 (poslední úprava 14.03.2012 16:21) Dohráno75

Přiznám se, že na tuhle hru mě nálákali kladné recenze z několika webů. Psali o tom, jak je hra dlouhá a návyková. Že je kladen velký důraz na RPg, bla bla bla, bla bla bla.. A celkově hru vynášely do výšin.

Je fakt, že Rpg prvky tam jsou, a to docela ve velkém měřítku. V soubojích sbíráte různé vybavení a prachy. Cestujete po mapě (pěkně vykreslené), dobýváte města, nebo pro ně plníte spousty vedlejších úkolů. Sledujete (dosti tuctový) příběh. Všechno je to pěkně vykreslené v manga stylu. Vypadá to téměř ideálně.

Jenom kdyby všechno nestálo na těch pořád stejných a v poslední třetině hry dost stereotypních soubojů alá Emilka Holubová. Neříkám ale, že jsem se nebavil. Tak prvních dvacet hodin je to náramná zábava. Dalších pět se to ještě dá přežít, a k dohrání jsem se už musel nutit, abych zbytečně nepromarnil těch prvních dvacet hodin.

Ono v těch soubojích ani nejde o kdovíjaké taktizování. Stačí se vším možným zaměřit jenom na blesky, odrovnat co nejdříve nepřítele a všechno ostatní Vám může být ukradené.
Nějaké škudlení prachů či podobných nesmyslů nemá cena. Stačí se zaměřit na barvu koleček co přidávají blesky a to ostatní s toho vyplyne.

Může se zdát, že hru jenom haním, ale to hodnocení si za těch dvacet hodin určitě zaslouží. Navíc hru spustíte na každé šunce. Možná si jí i víc vychutnáte, když to nebudete brát, jako já, jedních dechem a pojmete hru jako občasné odreagování.

Pro: Většina hry slušná zábava, pěkná grafika

Proti: velká pravděbodobnost stereotypu, nic moc příběh

Celkové hodnocení komentáře: +3 (+3/0)

Blood II: The Chosen - The Nightmare Levels

Všivák
uživatel 583

Odkaz 11.03.2012 20:18 (poslední úprava 11.03.2012 20:24) Dohráno50

Blood 2 byla docela slušná řežba, takže jsem byl na datadisk hodně zvědavý. Dva zdejší komentáře varovali nad krátkou hrací dobou. No, snad to nebude tak strašné. Říkal jsem si.

Hra začíná rozprávkou u táboráku s buřty, kde si hrdinové (nehrdinové) vyprávý strašidelné zážitky z minulosti. Vtipný nápad. A hlavně má svůj pozitivní účel. A to takový, že chtě nechtě si vyzkoušíte hru za všechny postavy. Každá je trochu jiná a v tom svém levelu střílý z trochu jiných zbraní. A hlavně díky vyprávění různých historek se i mění radikálně prostředí. Mise jsou dobře udělané a zábavné. Hlavně za Caleba, se kterým si užijete se starými známými z jedničky.

V datadisku se dočkáte dvou nových zbraní, dvou nových nepřátel a trochu vylepšené grafiky. Humor zůstal pořád stejně vtipný. Bohužel zůstalo špatné technické zpracování a naprosto debilní AI. Bohužel jsem měl hru dohranou za nějaké 2 hodiny hrubého času. Alespoň, že se mi podařilo dohnat rest z původní hry a přiškrtila mě ruka.

Blood II: The Chosen - The Nightmare Levels je zatím nejkratší hrou se kterou jsem se setkal. A absolutně nechápu, jaktože si můžou autoři dovolit chtít za to platit. Kdejaké demo je délkou na srovnatelné úrovni.

Pro: nové mise jsou vtipné akční a zábavné, ale

Proti: je jich žalostně málo, pořád debilní AI a špatné technické zpracování

Celkové hodnocení komentáře: +7 (+7/0)

Blood II: The Chosen

Všivák
uživatel 583

Odkaz 08.03.2012 15:38 (poslední úprava 08.03.2012 15:48) Dohráno70

Blood 2 byl jeden z mých dávných restů. Poprvé jsem ho rozehrál někdy v roce 2000. Hru jsem nedohrál, protože mi tehdy došly náboje. Hra mi připadala dost těžká, a neměl jsem vůli jí dokončit. Kdybych věděl, jak už jsem byl daleko..

Nedávno jsem si řekl, že už jsem po propaření spousty akcí snad konečně dozrál a hru jsem rozjel nanovo. Obtížnost jsem si nastavil na střední, a musím říct, že hra je pořád těžká. Na první pohled se to nemusí zdát, ale zkuste si po dohrání zpočítat, kolikrát jste asi tak zařvali. Holt, tlačítka save a load jsou všemocné. Využíval jsem je často, protože zvlášť ke konci hry se stává, že vykouknete zpoza zdi, a než se rozkoukáte, dostanete dvě rychlé rány odstřelovačkou a load. O pijavicích, lepících se na k ksicht, či skoro nesmrtelných obrů ani nemluvě.

Naštěstí, nebo bohužel se to dá obejít. Umělá inteligence je tak blbá, že zvlášť větší nepřátelé mají tendenci buďto úplně stuhnout, jít proti zdi nebo střílet do zdi, místo toho, aby jí obešli. Vám stačí okrytá polovina těla. Vzít si zbraň s dobíjejícím se střelivem, zatížit myšítko, třeba botou a jít se vyčůrat. U vojáčků zase stačí vystrčit na chvilku čumák zpoza zdi, přezbrojit na dvě upilované brokovnice a čekat, až si přijdou pro smrt. Dělat to ale nemusíte, pak hra chytne ty správné grády a u spoustů přestřelek vře adrenalin v krvi.

Technická stránka je celkově na mizerné úrovni. Výbuchy se prolínají zdí, často vypadává obraz v menu, nebo hra úplně spadne. To ani nemluvím o tom, že jsem si musel hrát alespoň půl hodiny s grafickým nastavením abych hru vůbec spustil.

Pokud tohle vydržíte, odmění se Vám hra poctivou akci ze staré školy, plná vtipného, černého humoru. Ve které neexistují zásobníky. Mimochodem, zbraně jsou slušně vyvážené. Na každý druh protivníka se hodí něco jiného. Nepřátel je docela slušný počet druhů. Bossové jsou docela tuzý (pokud nevyužijete výše popsanou taktiku). U hry jsem se slušně bavil, i když kvůli délce, ne zas tak dlouho.

Pro: Svižná, zábavná a dobře hratelná střílečka ze staré školy plná černého humoru

Proti: strašná umělá inteligence spojená se strašnou, nedodělanou technickou stránkou (pro grafiku to neplatí)

Celkové hodnocení komentáře: +6 (+6/0)

Myth II: Soulblighter

Všivák
uživatel 583

Odkaz 04.03.2012 15:37 Dohráno95

Může se zdát, že pokračování výborné strategie Myth: The Fallen Lords je hodně podobné, ne-li úplně stejné jako její předchůdce. Někomu by se na první pohled mohlo , že je to spíš takový datadisk.

Na první pohled bych se jim ani nedivil. Grafika je, s mírným vylepšením, stejná. 3d terén se skvělou fyzikou. Postavičky jsou sice 2d sprity, ale citlivě vykreslené a krásně to do sebe zapadá. Prvních 15 misí se ani nedočkáte nové jednotky ve vlastních řádách. To hlavní a nejdůležitější je náplň misí. Jsou hodně rozmanité, a hra se pomalu stupňuje do pořádného masakru.

Jak už to tak bývá, jste v menšině. Takže, asi tak každá třetí mise je obranná (ty jsou nezábavnější). Pár misí je dobývacích, nějaké honičky, či úprky. Nebo velké taktické bitvy na otevřené planině. Čím dále jste ve hře, tím více jde proti Vám nepřátel. Země se tak zbarvý krvý a těly, že máte opravdu na konci pocit, že je po těžké bitvě. Přeživší vojáci zbarvení krví a mnohdy zranění se nefalšovaně radují z vítězství. Nezapomenu na ten pocit, když jsem beze strát ubránil tu proklatou přehradu. Ještě k tomu si připočtěte, že vám následný boj osvětlý atmosferický brífing s geniální melancholickou hudbou a nepřekonatelným vypravěčem. Prostě lahůdka.

Jen škoda, že ta skvělá hudba je jenom v menu a brífingu. Misí je 24 + jedna tajná a vydrží na dlouho. Dobře, že autoři od jedničky nic moc neměnili. Když něco dobře funguje, tak proč to měnit? Falloutu 2 to taky málokdo vyčítá. Místo toho se autoři zaměřili na zlepšení ovládání (formace fungují mnohem lépe), rozmanitost prostředí a hlavně na větší a propracované taktické bitvy.

Pro: obranné mise, atmosféra, brífing, propracované taktické bitvy, délka, rozmanitá náplň misí

Proti: hudba jenom v menu a brífingu, jednotky už tolik nehláškují

Celkové hodnocení komentáře: +2 (+2/0)

NHL 2001

Všivák
uživatel 583

Odkaz 03.03.2012 08:16 (poslední úprava 03.03.2012 08:28) Dohráno100

Tahle hra představuje můj vrchol sportovního virtuálního života. Už se jí asi žádná jiná nepřiblíží. V době když vyšla, se Ea Sports chlubili, jak moc se to podobá realitě. Namlsán z playstationa jsem se bál ovládání. Speciálně proto jsem si koupil nový gamepad. Nelituji.

Musim říct, že hra má snad nejhezčí a nejpřehlednější menu z celé série (co jsem tedy poznal). K tomu je menu podpořeno chytlavou hudbou, takže vytvářet soupisky byla jedna báseň. Ve hře zjistíte, že ve výkonosti hráčů tehdy nechali propastný rozdíl. Hráči jsou rozděleni do několika kategorií. Hráč s hokejkou (extrémně tvrdá střela), hráč s terčíkem (přesná střela), hráč s kladívkem (prase). Ty ostatní hráči, co nemají nic, jsou dobří na zprasení. A tady začíná ta největší sranda.

Realita hodně rychle vezme za své, když natáhnete střelu hráčem s hokejkou. Ten vystřelí tak prudce, že to gólmana povalí na zadá a odražený puk může nějaký šmudla dorazit. Nebo když si vezmete Jágra (mimochodem, Jágr má k hokejce i štítek), speciálním pohybem prokličkujete celé hřiště, i když po Vás skáčí kladiváři a příklepem od modré vymetete víko. Bránit stačí tak, že si do obrany narvete samé kladiváře (vykonostně můžou stát za prd, ale hlavně, že mají kladivo), počkáte si na útočníka, zmáčknete speciální pohyb, obránce vyskočí z napřaženou hokejkou a útočník dostane takový úder, že hodí dvě salta dozadu omráčený na led.. Rozhodčí neviděl (ani při zvýšeném nastavení vylučování) a jede se dál. Zní to absurdně, ale je to neskutečný pocit. Na obtížnost all stars se to ještě prohloubí. Prostě maso.

Největší výzva ovšem je, vyhrát na nejtěžší obtížnost stanlyecup, třeba s tehdy debutující Minesotou (jediný hokejka Geof Sanderson s nepřesnou střelou). Nebo mistrovství světa s Itálií (zkuste porazit tým kanady superborců). Ale ta největší výzva je multiplayer. Ten je prostě bezkonkurenční a nářezojidní.

Jsem rád, že se tvůrci vykašlali na realitu. Už jenom kvůli tomuhle si pamatuju většinu hráčů a sleduji jestli pořád hrají. Další díl poskočil mílovými skoky dopředu, ale mě už to tak nikdy nechytlo. Mimochodem, v módu kariéra je zajímavé si zkusit, kdo bude ještě hrát v roce 2010.

Pro: nerealita přináší zábavu, multiplayer, dá se prasit i po přerušení hry

Proti: s týmem Kanady je to moc lehké

Celkové hodnocení komentáře: +11 (+11/0)

Resident Evil 2

Všivák
uživatel 583

Odkaz 29.02.2012 22:21 Dohráno90

Prvním čím Vás hra přivítá je neskutečně hnusné menu. Snad nejhnusnější v dějinách. Pokračuje v docela dobrém videu ( konzole se nezapřou). A skočí do extrémě hnusné grafiky pozadí (konzole se nezapřou). Celé je to takové podivně rozmazané. Na tom jsou slušně vymodelované postavy (640krát480). Působí to opravdu jako pěst na oko. Možná s nějakým čtrnáctipalcovým monitorem by to vypadalo dobře. Možná. Grafika se ale vždycky dá přežít, když je dobrá hra.

A tím Resident Evil 2 bezesporu je. Hlavní tahák hry je jistě atmosféra. Té má Resident na rozdávání. Apokalypsa z něj přímo číší. Nejde o to, že by tupí a pomalí zombíci byli vysloveně nebezpeční. Jde spíš o to, že neni kam utéct. Nábojů je málo. Noční Racoon City vydává děsivé zvuky a skrývá ještě mnohem horší nebezpečí, než se na první pohled může zdát.

Na výběr máte z dvou postav Leona a Clair. Každého(ou) přivedl do Racoon City jiný motiv, ale oba dva se ocitli na špatném místě ve špatnou dobu. Každý má trochu jiný postup hrou, a to je ten hlavní důvod, proč si hru zahrát podruhé a prodloužit si zábavu o nějakých 6 hodin. Resident evil je na rozdíl třeba od Silent hillu zaměřený hodně na lekačky, tak se připravte, že párkrát vyletíte z kůže, protože jsou opravdu nečekané.

To co mají obě dvě hry společného je kvalita příběhu. Skvělý horrorový thriler mě spolehlivě vtáhnul do děje. Všechno podbarvuje ponurá hudba a skvělé zvuky. Resident Evil 2 je prostě klasika. Jedna ze dvou mých nejoblíbenějších horrorových her. Zvláštní je, že to jsou vždycky dvojky. Když to takhle píšu, tak se snad brzy pustim do jedničky.

Pro: atmosféra, dvě odlišné cesty, super příběh, hrůzu nahánějící zvuky města, intro

Proti: hnusné menu,nevyváženost grafiky

Celkové hodnocení komentáře: +8 (+9/-1)

Diablo II: Lord of Destruction

Všivák
uživatel 583

Odkaz 28.02.2012 10:21 Dohráno100

Datadisk, který vyslyšel prosby všech fanoušků a ukázal, jak měla vypadat hra hned. Možná, že to autoři udělali schválně, aby se měli s čím vytáhnout. Každopádně až tenhleten datadisk udělal hru legendou. Vytvořil nové motivace k hraní. Odstranil většinu neduhů (i když po tom vyšlo dalších pár patchů). A celkově posunul hratelnost dál do ještě návykovějších výšin...

barbarské vysočiny, kde vás chytne jemná melancholická hudba a ještě víc nepřátel. Grafika se zlepšila. Prostředí je pestřejší, živější. I když, co bych se rozepsával. Lord of Destruction je tak srostlý s původním Diablem, že se nedají rozdělit. Všechno dobré co platí tam, platí i tady. Možná až na trochu horší videa. Nové postavy mi taky moc nepřirostly k srdci. Barbar mi bohatě vystačí.

Nejlepší datadisk co kdy byl vytvořen.. A teď mi Mariusi řekni. Jak to bylo?

Pro: nekonečná replaybilita

Proti: horší úroveň videí

Celkové hodnocení komentáře: +11 (+11/0)

Zobrazit další komentáře

Komentáře

Všivák naposledy…