Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Heretic

Heretic: Shadow of the Serpent Riders

23.12.1994
78
224 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Jako hlavní hrdina musíte prozkoumat město prokletých a místo, kde staří mniši provedli tajemný rituál. Byl otevřen portál do jiného světa, jediná možnost, jak ho zase zavřít, je pouze z druhé strany.

Známá hra Heretic běžící na upraveném Doom enginu byla jedna z prvních FPS, která dovolovala používat inventář a rozhlížet se nahoru a dolů. Jako zbraně vám poslouží hůlky střílející krystaly, kuše, magické rukavice či kouzelné hole. Prostředí je převážně staré, středověké, proti vám půjdou golemové, gargoylové, nemrtví válečníci či skutečně velká monstra.

Původně Heretic vyšel v shareware verzi s obsahem první epizody „City of the Damned“, čítající devět levelů. Začátkem roku 1995 byla tato verze nabízena masově v prodejnách a později, v témže roce, byla u distributorů shareware k dispozici plná verze. Ta nabízela celkově tři epizody, kromě té první i druhou „Hell's Maw“ a třetí „The Dome of D'Sparil“. Následně 22. března 1996 vývojáři z Raven Software hru rozšířili, a to dalšími dvěmi epizodami! Čtvrtou „The Ossuary“ a pátou s názvem „The Stagnant Demesne“, ve formě patche 1.3. Tím dostal Heretic i nový, oficiální podtitul „Shadow of the Serpent Riders“, který má dodnes.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Heretica jsem si zahrál v rámci "doplňování znalostí" týkajících se starých her. Obecně můžu říct, že střílečky z poloviny 90. let mě baví asi nejvíc a nejinak tomu bylo i u Heretica. Ke hře jsem se sice dostal kdysi dávno, ještě v minulém tisíciletí, ale nějak jsem jí nevěnoval pozornost. Od začátku do konce jsem ji zahrál až v roce 2013. Nejedná se tedy o nějaké nostalgické vzpomínání jak obloha byla modřejší, trávička zelenější a hry zábavnější.

Hra stojí na enginu hry Doom a je to na ní celkem znát. Naštěstí byl původní engine notně modifikovaný a nové schopnosti jako je inventář apod ji oživují. Co se týká zbraní tak tady mi to přišlo, jak kdyby autoři vzali zbraně z DOOMa a převlékli je do středověkého kabátu. Celkem jasně je vidět, která zbraň je místo pistole, brokovnice, rotačáku nebo motorové pily. To ale nebránilo tomu, abych se se zbraněmi velice rychle sžil a výtečně se s nimi vyřádil na nepřátelích. Zbraně doplňuje inventář, který obsahuje předměty na doplnění zdraví nebo levitaci, ale i pro alternativní mód střelby.

Levely jsou klasicky po staru rozsáhlé, spletité a barevné. Postavené jsou na klasickém systému hledání klíčů, které otevřou další části levelu. Naštěstí je Heretic z doby, kdy se ještě používaly mapy a občas byly i potřebné. Dokonce jeden z předmětů zobrazí celou mapu i se secrety a ty je potom jednodušší najít. Nepřátelé jsou různorodí, od nejjednodušších létavic až po nebezpečné lebky, které po mně házely tornáda. Jen je škoda, že autoři nedali více unikátních a výrazných bosů. Pamatuju si jen jednoho, možná jich ale bylo víc.

Troufale řeknu, že Heretic je pro fanoušky původního DOOMu povinností. Připadal jsem si tam jako doma, všechno mi bylo tak nějak povědomé, ale zároveň dost odlišné natolik abych se nenudil. Hru jsem spouštěl přes ZDaemon, který ji hodil do vysokého rozlišení a zlidštil zastaralé ovládání. To jsem zkoušel i původní, ale otáčení pomocí šipek už není nic pro mě. Musím zkonstatovat, že hra obstála na výbornou i v roce 2013.
+35
  • PC 85
Parádní „doomovka“ těžící z osvědčených postupů přímočaré, relativně rychlé a svěží akce. Heretic kopíruje hráčsky atraktivní jádro Dooma a obaluje jej do nového gothic kabátku, což je velice sympatické. Tehdy nikdo neřešil, že krystal je vlastně pistolka, kuš brokovnice, rukavička rotační kulomet a jakýsi okřídlený kyj představuje raketomet. Vypadalo to originálně a pocit z hraní byl rázem jiný, resp. nový. Také příšery se ve své podstatě od Dooma tolik nelišily, a přesto by se nikdo neodvážil Heretica nařknout z plagiátorství…

Design prostředí působil skvěle, středověké, vyzdobené chodby i potemnělé komnaty se základními světelnými efekty byly ve své době originální. Doom (2) se snažil v mnohém evokovat realitu, ale Heretic byl skutečná fantasy – tedy alespoň pro nezkušené hráče, kteří nedokázali vydržet u Dungeon Mastera déle než 5 minut.

Vzpomínám, že i Heretic si na mě připravil nejeden strašidelný moment, což je zpětně trochu absurdní, protože Heretic byl přeci jen malinko odlehčenější než Doom. Určitě by hře prospělo, kdyby obsahovala nějaký epický souboj s nekonečnými hordami mumií, či megalomanského bosse. Sečteno a podtrženo pro mě jedna z (nej)lepších pařeb na 486 a chytlavější hra než Hexen.
+28
  • PC 80
Nedlouho po odehrání prvního Dooma se mi do rukou dostal i Heretic, ve kterém se jako v jedné z mála doomovek poprvé vyskytoval inventář. Já jeho služeb však moc nevyužíval, protože jsem pořádně nevěděl jak se do něj dostanu.

Co jsem ale využíval hojně byla většina zbraní. Pomocí elfí hole střílející krystaly, jejíž náboje se válely téměř všude, éterické kuše či speciálních rukavic, jsem zabíjel vše od Gargoyly až po Golema, který mi nevím proč připadal jako panáček Michelin.

Občas jsem se přitom prolétl vzduchem, nebo se má postava stala neviditelnou, či dokonce nesmrtelnou. Díky těmto výše zmíněným činnostem a také díky skvělému hudebnímu doprovodu, se mi Heretic vryl do paměti, kde mu navždy bude patřit čestné místo.

Pro: atmosféra, zbraně, hudba, artefakty na vylepšování vlastností, Golem

Proti: neexistence remaku

+27
  • PC 75
Doom ve středověkém fantasy hávu, tak to byla kdysi voda na můj mlýn. Přes původní shareware a jiné nechutně osekané verze jsem se časem, neznámo jak, propracoval až ke konečné edici o všech pěti epizodách pod názvem "Shadow of the Serpent Riders". Po mnoha letech jsem se tedy konečně dobelhal k možnosti dokončit první Heretic zcela kompletně. Co si pamatuji, nakonec mi to netrvalo více než dva dny pohodového střílení.

To prostředí a ozvučení mě svého času bralo a děsilo mnohem více než oba dva díly Doomu dohromady. A to už pak vůbec nemluvím o přímo-nepřímém pokračování HeXen: Beyond Heretic. Zábava společně s nadšením se stupňovala každým dalším odehraným levelem a nově nalezenou zbraní. Nejvíce si ale stejně vybavuji základní hůlku nebo kuši se zelenými projektily. Nepřátelské jednotky mě řádně děsily a někdy i možná jenom tím, že jsem je kvůli stařičké kostičkované grafice spatřil až na poslední chvíli. To vše se ale někdy ke konci čtvrté epizody změnilo a hra mě v tu chvíli začínala malinko nudit. Důvod byl jednoduchý, veškeré protivníky a zbraně už člověk znal a hra tím pádem již, krom dalších a dalších bludišťátek, nepřinášela nic nového.

Level design mi celkem seděl, s procházením jednotlivých lokací jsem moc problémů neměl, akorát sem tam došlo k párminutovému záseku kvůli fikaně schovanému klíči nebo páce. Velkým plusem budiž něco jako inventář, ve kterém ale stejně jako dítě beztak nikdo neuměl listovat (já tedy určitě ně) a s tím související pomocné předměty. Lahvičky se zdravím mi určitě více než několikrát zachránily život.

Druhý díl, který vyšel až o čtyři roky později, mi tenkrát díky svému 3rd person pohledu už tolik nesedl, ale své kvality dozajista měl. Ty jsem ocenil až mnohem později a v budoucnu popíši v samostatném komentáři. Jednička si ode mě vysloužila pěkných 75%. (cca 85 kdysi, cca 65 dnes = průměr 75).

Pro: středověká atmosféra, zbraně, inventář a předměty, ozvučení

Proti: malá nabídka zbraní, v pozdějších fázích už nelze čekat nic nového = stereotyp

+27
  • PC 80
Heretic je taková herní klasika ze začátku 3D her, ke které se nedá moc napsat. Dohrál jsem jej mockrát, ještě na starých 14-15 palcových CRT monitorech s ovládáním přes šipky. Vzhledem k tomu, že hrát bez myši už opravdu neumím a že hra se svým rozlíšením vypadá dnes tragicky, sáhl jsem po ZDoomu. Ten přidává plynulé ovládání myší, vypnutelný mouselook nahoru a dolů (není zde potřebný) a především vyhlazení grafiky ve větším rozlišení. Zároveň ale nechává grafiku tak jak byla, takže zážitek je to stejný jako kdysi.

Heretic takový fantasy klon Doomu se vším všudy - od stylu vyprávění příběhu, členění na epizody, zbraní až po některé věci z inventáře. Samotný příběh je bez intra, jen s nějakým pozadím v manuálu, mezi epizodama si přečtete nějaký ten holý text a na konci Vás čeká k textu ještě obrázek s pomrknutím na další díl. Jste Corvus, nakopat musíte jednomu ze tří Hadích jezdců D´Sparillovi, který dostal zálusk na Váš svět a to je vše co potřebujete vědět.

Hratelnost je od A až do Z obšlehnutí z Doomu. Máte tři epizody, v každé z nich sedm normálních kol, jedno tajné a jedno s bossem. Každé kolo nabízí pár desítek nepřátel, troje dveře na klíč, spoustu secretů a nějaké to víceméně generické bludiště. Dlužno říct, že díky přehledné mapě se neztratíte (nevím jestli to nebylo spíše vylepšenou mapou v ZDoomu), většinou máte jasno kam jít a co tam udělat.

Takže to hlavní co zbývá je řežba. Nepřátelé jsou slušní a pestří, ale na perfektní sestavu z Doomu nedosahují ani náhodou. Od otravných netopýrů přes různé ještěry, rytíře a mágy až po mocné lichy s jejich tornády. Většina nepřátel háže nějakou tu formu magického útoku, případně Vám jdou po těle a k jejich udržení máte 7 zbraní.

Inspirace Doomem je zjevná i tu - místo pistole krystal, místo brokovnice kuše s rozptylem, nechybí fantasy ekvivalent kulometu, raketometu i plazmovky. Jen místo BFGčka jsou tu nějaké nanicovaté koule, které jsem úpřimně skoro nevyužil. Na kosení potvor bohatě stačí kombinace modrého kulometu a rudé plazmovky s občasným použitím magického raketometu.

Jedinou novinkou je inventář, do kterého sbíráte různé víceméně nepotřebné vylepšení, rovněž z větší části obšlehnuté z Doomu. Neviditelnost, nesmrtelnost, světlo, léčení... Je fajn, že si tak zvláště s poctivým prolézáním secretů můžete nasyslit slušnou zásobu, není fajn, že Vám ji tvůrci na konci kola nemilosrdně zabaví. Je tu víceméně nevyužitelný jetpack (alias netopýří křídla), vynikající mapový svitek, který Vám zobrazí všechna neodkrytá místa na mapě včetně secretů a kniha síly, která mění střelbu u každé ze zbraní. Jen škoda, že mapový svitek dostanete většinou až na konci kola, na začátku by se hodil víc.

Heretic je zkrátka naprostá kopie Doomu. Ovšem v tomto případě to není na škodu, protože tvůrci hru odlíšili stylovou grafikou a zároveň okopírovali i perfektní hratelnost, takže jsem ani na chvíli neměl pocit, že mě ve hře něco štve.

Pro: Klasická doomovka se vším všudy.

Proti: Až příliš očividná kopie Doomu.

+25