Přídavek napasovaný do původní hra tak šikovně, že nebýt potřebné vyšší úrovně, člověk by si ho na první dobrou ani nevšiml. Na první pohled velká rozloha, plná otazníků, slibuje dlouhou zábavu. Bohužel ale nenabízí mnoho vedlejších úkolů. Ty by se možná daly spočítat na prstech jedné ruky. Přídavek se zaměřuje hlavně na hlavní dějovou linku.

Příběh, který je narvaný dlouhými rozhovory a cut-scénami až po okraj. Celou dobu podle stejného mustru. Rozhovor, film, boj. Nebo, film, rozhovor, boj. Celé to působí tak moc filmově, až se mi do boje kolikrát ani nechtělo pouštět. Jako, že to vždycky muselo přijít. Jako v každém správném akčním RPG. Na začátku Srdce z Kamene jsem byl čerstvě na úrovni 39. Na konci čerstvě před úrovní 40. Velký zkušenostní otisk DLC nezanechalo. A to jsem vyzobal úplně vše.

Co ve mě zanechalo otisk, byl skvělý příběh. Melancholický, s vtipnými momenty a velkým hororovým nádechem. Příběh se povedl. Hru táhne rázně vpřed a nedá moc hráči předvídat, jak dopadne. Dům hrůzy v malovaném světě je skvělý nápad. A jeho obranné mechanismy dají zabrat. Zaklínače 3 jsem po pár hodinách přepnul na nejtěžší obtížnost. Velký otevřený svět mi umožnil nespěchat a udělat si náskok ve vývoji postavy. Tady to nejde. Tady se musíte potýkat s obtížností se vší parádou. Ne, že by soubojů bylo přehnaně moc. Jde hlavně o filmový zážitek.

V prvním díle jsem si vybral Shani a v Srdci z Kamene jsem díky tomu naskočil trochu na nostalgickou vlnu. Celé by to bylo takřka ideální. Bohužel samotný konec příběhu je v mých očích celkem slabý. Na to, jak byl hlavní záporák vykreslen jako nepřekonatelný démon, závěrečný souboj byl až směšně jednoduchý. Celková nálada tohoto DLC je ale skvělá.

Do Ofieru bych se s radostí podíval.

Karbaník