Limbo je krásné.

Ani ne grafikou, ale stylizací a prostorem, který dostane hráčova fantazie. Zaujme na první pohled, dobře to ví, a tak si na začátku může dovolit nechat hráče v naprosté nevědomosti bez sebemenších obav, že by o něj přišlo. S hlavním hrdinou totiž chcete jít vpřed, prozkoumávat a nechat se unášet skvělou atmosférou. A že někdy musíte vpřed zatraceně rychle... Limbo totiž dokáže být i děsivé, hra světla a stínu je místy opravdu působivá a k tomu, abyste se báli nepotřebujete ani nic vidět, spíše naopak. Stejně jako ve skutečnosti.

Smrt je na denním pořádku, ale zvyknout si na strach z ní tak snadno nejde. A že způsobů jak přijít o život autoři vymysleli požehnaně. Díky skvěle rozmístěným checkpointům však jde spíše než o otravnou záležitost o takové non-verbální sdělení autorů "takhle by to nešlo, zkus to jinak". Jiná hra by na to použila nápis / zvuk / vyskakovací help obrazovku, tady by to působilo nepatřičně. A tak trochu jde i o výsměch dnešním začátkům her ve stylu "pro pohyb vpřed použijte klávesu W, pro střelbu levé tlačítko myši...".

Limbo má hádanky, nejčastěji založené na fyzikálních principech (světlo, elektřina, gravitace, magnetismus...), ale není založeno primárně na nich, byť jsou často opravdu originální a pěkně vymyšlené. Limbo je hlavně o zážitcích, které vám nabídne každá obrazovka, a i když celá hra trvá jen kolem 3-4 hodin, zažijete jich nespočet. A to je herní vlastnost, za kterou jsem já osobně ochoten zaplatit bez váhání. Více takových her.

Hodně už bylo napsáno, takže jen ve zkratce (a bez spoilerů).

Základní info:
- hodnotím hru za to, co v ní je, nikoliv za to, co v ní být mohlo
- první díl je moje srdcovka (a jediná hra, které jsem dal 100%), dohrál jsem ho X-krát a pokaždé jsem se bavil; naposled jsem jedničku rozehrál asi před týdnem, abych měl přímé srovnání

A tak napíšu, že ve dvojce je (podle mě):
- mnohem zábavnější ježdění
- mnohem zábavnější střílení (krycí systém i částečný auto-heal hře pasují)
- mnohem realističtější a detailnější město
- mnohem dospělejší příběh; pryč je jistá "pohádkovost" jedničky (Tommy byl veskrze dobrák od kosti) a mafiáni se chovají tak, jak bych od nich čekal - jako svině, které zajímá jen vlastní prospěch, prachy, děvky a chlast (a to rozhodně není vlastnost jen záporáků hry, ale i hlavních hrdinů); a takhle je to v celé hře - a obzvláště "óda" na poctivou práci v podobě přenášení beden byla prostě kouzelná (ti co hráli určitě chápou :))

A právě o příběh tady přece jde nejvíc. Oproti jedničce je méně učesaný, možná i trochu chaotický (tady přichází má první výtka, počáteční zimní pasáž hry bych uvítal trochu delší, aby se člověk mohl více sžít s charaktery) - ale ve výsledku působí skvěle. A i ten konec mi přišel fajn.

Dialogy jsou výtečné a ač se to nemusí zdát, Mafia II je neskutečně vtipná hra - perly, co vypouští Joe, jsou prostě úžasné (už dlouho jsem se u hry nesmál nahlas) a jeho interakce s Vitem patří mezi stránky, které táhnou celou hru. Podmínkou je však anglický dabing (ten český jich půlku zabil už jen v těch ukázkách, co jsem viděl na netu).

Empire Bay je krásné, členité - jsou tady převýšení, tunely, mosty, výhledy - přesně to, co od pěkného města chci, paráda. Rozdělení čtvrtí není tak patrné a zapamatovatelné jako v Lost Heaven, ale jako celek funguje. Dobové zpracování (jak zimního, tak jarního) města je famózní a společně s úžasnou grafikou a hlavně efekty (oslňující světla protijedoucích automobilů, počasí, model poškození...) tvoří úchvatnou podívanou.

Proč tedy ne 100%? Hra má své chyby (to sice měla i jednička, ale tam to bylo za jiných podmínek) - čekal bych, že když se autoři ohánějí cut-scénama a prezentací příběhu, tak už budou vědět, jak to do hry začlenit. A ne že dají checkpoint před cut-scénu (která sice jde přeskočit, ale i tak, kolikrát to ve hře ještě uvidím a vytočí mě to?) nebo před zdlouhavou pasáž, která napoprvé vypadá cool, napodesáté už tolik ne (tažení mrtvoly do auta). A podobných "maličkostí" si užijete více.

Ve výsledku: Mafia II je určitě rozporuplná hra. Chápu ty, co v ní vidí to, co vše v ní mohlo být navíc a jak to mohlo být úžasné, ale upřímně, to bych si mohl říkat u každé druhé hry. Tady je to jen trochu více na očích a na rozdíl od jiných her se toho třeba dočkáme v DLCčkách (na kolik to bylo vytrženo násilně za účelem zisku nechci a nebudu spekulovat). Pro mě se ale stále jedná o hru se skvělým příběhem, nejzábavnější hratelností za hodně dlouhou dobu, krásným městem a grafikou, úžasnou hudbou (jak licencovanou, tak původní). A celkově skvělý zážitek, který si rád zopakuju znova. Jděte do toho.

Šílený hype, který doprovází Modern Warfare 2, musel zasáhnout snad každého, kdo alespoň trochu sleduje dění kolem her. Obecně, co jsem tak vypozoroval, mají lidé ve zvyku k podobně očekávaným titulům zaujímat poměrně extrémní názory, ať už pozitivní, či negativní. Já jsem se rozhodl s komentářem vyčkat do té doby, než budu mít pořádně prozkoumané všechny 3 hlavní módy (Singleplayer, Multiplayer a Special Ops).

*** SINGLEPLAYER ***
Bylo o něm napsáno už hodně, ve zkratce: krátký a intenzivní. Zcela ve stylu MW1, avšak tam, kde v jedničce dechberoucí momenty působily jako blesk z čistého nebe, ve dvojce už víte, co zhruba můžete čekat a jen tak vás něco nepřekvapí. Stále se však jedná o hru se skvělou dynamikou (a to i díky autohealu, který už od MW1 považuju za jednoznačné plus), výtečným pocitem ze střelby, pohybu a intenzitou celé akce. I přesto se mi kampaň v MW1 zřejmě líbila o něco více, nicméně na druhé zahrání se těším.

Než přejdu na popis dalších módů, neodpustím si malou vsuvku. Vůbec mi nevadí, když někdo hodnotí hru pouze po dohrání singleplayeru. Co mě naopak dovede vytočit je to, že se neustále někdo ohání tím, jak je "za 6 hodin hotovo a dál hra nemá co nabídnout" popřípadě "to jsem utratil 1000Kč za pár hodin zábavy?".

1) Rozpočítávat investované peníze na hodiny je přinejmenším hodně podivné.
2) Jestli byl u MW1 singleplayer 50% hry (a to ještě přeháním), tady je to regulérní jedna třetina (na investované hodiny i méně).
3) Pokud vás zajímá jen singleplayer a stěžujete si na utracené peníze, je to vaše chyba. Koupili jste si luxusní jídlo o třech chodech, z nějž jste snědli jen předkrm.


*** MULTIPLAYER ***
Byl jsem zvědav, jak se autorům podaří vylepšit skvělý motivující systém z MW1, kdy se postupem času hráči s vyššími a vyššími dosaženými levely odemykají nové schopnosti a zbraně, za jejichž používání se zase odemykají jejich vylepšení. Systém dvojky zůstal prakticky nezměněn, jen byl notně nabit novým obsahem. Přibyly nové skvělé killstreaky (odměny za zabití v řadě bez vlastní smrti), deathstreaky (bonusy když se nedaří a cesta, jak zabránit frustraci hráče - X smrtí v řadě bez zabití) - obojí hodnotím velice kladně. Killstreaky si můžete zvolit celkem 3 a je to často opravdu dilema (zvolit menší bonusy za méně zabití nebo ty brutální, ke kterým se dostanu jen zřídka kdy?). Perky mi připadají vyvážené a konečně odpadl (přesunul se do deathstreaků, kde nezpůsobí žádnou škodu) ten nejotravnější z MW1 (odhození odjištěného granátu po vlastní smrti), který jen kazil hru a na hodně dlouho mi zdeformoval online hraní, kdy jsem automaticky po zabití protihráče odbíhal sprintem pryč od jeho těla, protože tuhle prasárnu používal skoro každý. Zbraně jsou výtečné a jejich vylepšení (tlumič, rozšířený zásobník, vylepšená mířidla a spousta dalších) opět získáváte za jejich používání, často vás tyto úkoly učí i hrát jinak (pro odemknutí senzoru tlukotu srdce známého ze singleplayeru potřebujete X killů s tlumičem atp.) a lépe (střílet přes mířidla atp.). V celkem 70 levelech si tedy budete moci odemknout spoustu zbraní, perků, vylepšení a blbůstek typu obrázek a hláška u jména (nechybí ani česká vlajka), stále je tedy pro co hrát.

Co se týče samotné hry, obsahuje spoustu módů (od těch akčnějších až po taktické ve stylu Counter-Strike, kdy nedochází k respawnu během kola), je rychlá, ale ne bezhlavá (zabije vás jedna, dvě rány). Paniku, která vznikla kolem multiplayeru ještě před vydáním, považuju za směšnou a neopodstatněnou (alespoň pro mě, ne zas tak hardcore muliplayerového hráče). Systém hledání hry sice není ještě zcela vychytaný, ale věřím, že po čase tomu tak bude. Skvělý je také Party systém, kdy se při hraní se Steam Friends hodíte do party a hra má tendenci vás přiřazovat do stejného týmu, načež se pak na minimapě vidíte odlišnou barvou. Celkově od MW1 velký pokrok vpřed.

*** SPEC OPS ***
Co-op multiplayer, na který jsem se před vydáním těšil asi nejvíc, určitě nezklamal. Pokud máte s kým hrát a ideálně s ním komunikovat přímo při hraní, jde o úžasnou zábavu. Opět vás hra motivuje hrát kola, která jsou hodně variabilní, na vyšší obtížnost, kde už bez pořádné kooperace nemáte šanci. Vzdušná podpora AC-130 pro parťáka na zemi, odpočítávání do headshotu při sniperování v zamlženém lese, zvedání parťáka ze země (ve Spec Ops je aplikován systém z Left 4 Dead, kdy při obdržení velkého zranění parťák upadne na zem, může se jen plazit a střílet pistolí a vy ho z toho musíte dostat) při totálním obležení - to jsou momenty, které se řadí k vrcholům celé hry. Trvanlivost jen módu Special Ops je o něco vyšší, než samotného singleplayeru. Nejlepší co-op zážitek za hodně dlouhou dobu, pro mě překonávající i primárně co-op L4D, a asi bych dlouho neváhal utratit další peníze za DLC s novými Spec Ops misemi.

Abych to nějak shrnul, Call of Duty 4: Modern Warfare 2 jsou u mě tři výtečné hry v jedné, které v součtu nabízejí dlouhotrvající zábavu plnou atmosferických momentů. Těm, kteří chtějí hrát jen singleplayer, a zdá se jim to moc, doporučuju počkat nějaký ten čas na slevu, pro ostatní krátký vzkaz: "Kupte to hned!". :)

Pipboy a ugra to vystihli moc pěkně, takže už se nemusím tak moc rozepisovat (pokud se chcete dozvědět více o hře, zavítejte k nim). :)

Jen bych si chtěl lehce obhájit těch 90%, tedy ode mě stejné hodnocení jako u Gothicu I a II (souhlasím s tím, že Risen je opravdu více nástupce těchto her, než nová hra či pokračovatel Gothic 3). Všechny tři hry spojují hlavní poznávací znaky v podobě krásného detailního světa (který je radost prozkoumávat a pokud to děláte opravdu důkladně, autoři vás za to neustále odměňují), drsného prostředí plného divokých zvířat (které vás při troše nepozornosti během chvíle roztrhají na kusy), jednoduchého a účinného RPG systému a dalších, pro fanoušky série tak oblíbených prvků. I přes tato pojítka si však u mě každý díl vysloužil toto hodnocení něčím jiným: Gothic hutnou atmosférou těžební kolonie, dvojka asi nejlépe nadesignovaným prostředím včetně ultimátního návratu do údolí z jedničky a Risen jednoduše proto, že se mi zdál po herní stránce nejvíce dotažený.

Risen má především skvělý soubojový systém, kde se dá opravdu taktizovat - na nižší úrovni mi souboj se smečkou vlků zabral i několik minut: musíte se neustále krýt, uhýbat, léčit se, útočit v pravý moment. Také mě potěšilo, že členové smečky spolupracují a zatímco jeden útočí, další se vás snaží obejít a dostat se vám do zad. Každé zvíře má jiný styl útoku, takže tupá klikačka ze trojky vás přivede leda tak do hrobu a to pekelně rychle.

Vydal jsem se cestou síly (meč a kuše) a připojil se k Donu Estebanovi, spíše než o volbu příběhových preferencí jde o volbu zaměření (rebelové = bojovníci, inkvizice = mágové). Nevadilo mi ani akčnější pojetí posledních dvou kapitol, protože jsem si užíval každý souboj, nicméně je pravda, že ostrov a svět v nich už hrají druhé housle a to u Gothicu nikdy není úplně dobře. Rozhovory jsou často vtipné a hlavně "rozptylovací" volby při kapsářství jsou opravdu vytříbené. Co se týče grafiky, možná není tak precizní jako u Gothic 3, ale vynahrazuje to naprosto famózní hrou světla a stínu (noční bouřka s blesky je opravdu zážitek) a umně využitým HDR. O dechberoucí přírodní scenérie není nouze.

Když to shrnu, Risen je důstojným nástupcem série Gothic a budu se těšit na další díl. Piranha Bytes to zvládli a opět vytvořili jedinečné RPG, které je sice úplně stejné, jako předchozí díly, ale tím pádem úplně jiné než cokoli, co vychází v dnešní době.

Call of Juarez je pro mě osobně největší překvapení za hodně dlouhou dobu, čekal jsem klasickou akci z westernového prostředí, dostal jsem zajímavou směsici střílečky, stealth akce a akční adventury s opravdu velkou náloží skvělých nápadů a zpestřujících prvků.

Příběh sleduje 2 postavy: Billyho, mladého polovičního mexičana, který (většinou) nevyznává hrubou sílu jako řešení, a Reverenda Raye, bývalého pistolníka, nyní kněze, který jde z určitých důvodů Billymu po krku. Obě z postav se střídají a s nimi i samotná hratelnost, která osciluje od stealth přes skákací kola někdy až v tombriderovském stylu za Billyho, až po klasickou střílečku za Reverenda Raye.

Obě postavy jsou vykresleny skvěle a příběh se mi zdál na poměry PC her velmi dobrý. Nejvíce se mi líbilo, že tvůrci tenhle typ paralelního vyprávění uměli využít na maximum - postavy se potkávají, zlomové okamžiky a to co jim předcházelo je vykresleno z obou stran, některé události zažijete z různých úhlů pohledu (když přede mě v jeskyni dírou ve stropě při hře za Raye propadl hořící strom, s radostí jsem si vzpomněl, jak do něj při hře za Billyho v předcházející kapitole několik metrů nad udeřil blesk), a takových okamžiků je ve hře víc a skvěle dotvářejí atmosféru, byť nejsou nijak příběhově důležité. Zpracování obou postav se mi líbilo a zvláště fanatický Reverend Ray, který dokáže zároveň jednou rukou střílet a druhou předčítat svým obětem z Bible, je výborná postava a to i díky famóznímu dabingu.

Vyzdvihnout musím také velmi promyšlený level design a s ním spojená nádherná prostředí divokého západu. Hory, lesy, horské bystřiny, kaňony a prérie v kombinaci s velkým dohledem a spoustou grafických efektů tvoří kouzelné scenérie (a ty mám ve hrách obzvláště rád). Billy disponuje i bičem, pomocí kterého se můžete (přichycení na stromy, přitahování či zhoupnutí) dostávat na různá vyvýšená místa, takže si prostředí můžete vychutnat i z opravdu velkých výšek a je to nádhera. Grafika hry je na rok 2006 špičková (a docela náročná i dnes) a to samé platí i o hudbě.

Když jsem se o hru začal v průběhu hraní více zajímat, docela často jsem v ohlasech četl, že je stereotypní. Já jsem v celkem 15 kapitolách a s přibližně stejnou herní dobou v hodinách nic jako stereotyp nezaznamenal - a autoři pro to taky dělají maximum. Střídání charakterů (a tím pádem samotné hratelnosti) neustále drží hráče v pozornosti a musíme připočíst i spoustu skvělých nápadů: povedený a trochu atypicky ztvárněný bullet time, jízda na koni, skvělé využití biče, přehřívání zbraní, luk jako zbraň (pro mě nejlepší požitek ze střelby za hodně dlouhou dobu), systém duelů, hašení ohně, lov zajíců atd. atd., stále přichází něco nového a nevyzkoušeného, paráda.

Největší problém hry vidím v tom, že je multižánrová. Pro fanoušky stříleček málo akce, pro milovníky stealth či skákaček zase akce příliš. Pokud máte vyhraněný žánrový vkus, pravděpodobně vás bude jedna polovina hry nudit nebo dokonce otravovat. Pokud máte, podobně jako já, rádi všechny zmíněné pod podmínkou, že je hra dobrá, můžu vám Call of Juarez bez nejmenších pochyb doporučit. Tato hra (některými nazývaná jako "budgetovka") mi dokonale sedla a v mých očích v klidu poráží všechny samozvané AAA akce roku 2006 i většinu těch, co byly vydány poté.

Předně bych chtěl poděkovat Paulovi a ostatním, jejichž kladné ohlasy mě přinutily tuhle hru za směšných 129,- koupit, přesně tohle jsem měl na mysli, když jsem se v rubrice "O webu" rozepisoval a zvyšování povědomí o hrách, Chameleona bych totiž zaručeně minul a nebýt DH, nikdy bych ho nehrál. Nebudu se nijak moc rozepisovat o tom, jaká je škoda, že vydavatel tuhle hru doslova pohřbil, pravděpodobně udělal ze hry propadák a znemožnil jí se případně zařadit vedle takových legend stealth žánru jako je Splinter Cell či Hitman. Ale dle mě by na to měla a narozdíl od výše zmíněných jsem ji jedním dechem dohrál.

Hodně už bylo řečeno, proto zmíním jen to, co mě opravdu zaujalo a udrželo mě u hry od začátku až do konce. Především jde o krásně zpracované lokace, ať už se jedná o letiště, přístav, nádraží či malebnou přírodu s dřevěným kostelíkem, vývojáři dokázali prostředí udělat atraktivní a pohledné, LS3D engine a jeho barevná paleta mi prostě sedí a společně se Source enginem z HL2 je mým nejoblíbenějším. Nejde jen o grafiku, ale také o design. Od hry stealth žánru jsem rozhodně nečekal zpracované a vymodelované celé kusy měst, kde se můžete více či méně volně procházet. Docela zábavná je skutečnost, že si podobné zpracování a iluzi volnosti nepamatuju z žádné hry z poslední doby, která měla na krabici "nelineární postup, rozsáhlá prostředí" a nezapomněla se tím chvástat měsíce před vydáním, ale u Chameleona ano. Přitom autoři mohli celou věc odfláknout a postavit vás na začátek mise do interiéru jako ve většině jiných her a nikdo by nemohl říct ani popel. Ale neudělali to, dali si s tím práci navíc a to si zaslouží velkou pochvalu.

Stealth a akční pasáže jsou v příjemné rovnováze a velmi mě potěšil pocit ze střelby, který je lepší než v lecjaké akční hře a motivuje vás pistolkou s tlumičem dávat headshoty a vše řešit na jeden náboj - čistě a rychle. Podstatnou roli hraje samozřejmě také likvidace nepřátel zblízka, ať už holýma rukama či elektrickým paralyzérem. Bavily mě i čistě akční pasáže, kde přijdou chod rychlé reakce a možnost vyklánění.

Naprosto skvěle je zpracován pohyb, můžete jít či běžet, skrčeně, vleže či ve stoje, se zbraní schovanou (nejrychlejší), připravenou (středně rychlé) či zamířenou (pomalé). Od toho se pak v nepřímé úměrnosti k rychlosti chůze odvíjí rychlost reakce na protivníka - jednoduché, ale pekelně zábavné.

Ještě bych zmínil jeden game-designový prvek - zrychlený tlukot srdce v případě, že je v blízkosti nepřítel. Nerealistické (ve smyslu, že takhle "vidíte" i za roh), ale hodně platné a hře prospívající. Ve stísněných prostorách je pak pocit úzkosti a nutnosti "rychle se schovat" bezchybný.

Když to shrnu, Chameleon má napětí, svižnou hratelnost, nádherná prostředí, pěknou grafiku, jednoduchý, ale příjemný příběh a atmosferickou hudbu. Hra je stabilní, nenáročná a až na pár menších zaváhání umělé inteligence bez chyb. Až budete příště kupovat nějakou hru, zamyslete se, jestli vám nestojí za to vynechat příštích 5 piv a přidat si Chameleona do košíku. :)

Na Mirror's Edge jsem se, jako jednu z mála her minulého potažmo letošního roku, opravdu těšil už od prvního, vskutku velmi povedeného traileru. Ať si říká kdo chce, co chce, zpracování pohybu z pohledu první osoby je zde originální a zasloužilo si svou pozornost - někdo tomu říká hype, jak je libo, ale pokud budou namísto grafiky do budoucna "hypovány" inovativní prvky přímo ovlivňující hratelnost, budu jedině rád.

Příběh hry pojednává o jednom ostře totalitním státě blízké budoucnosti, kdy lidé žijí své uniformní životy v uniformním městě, kde je veškerá komunikace pod dohledem policie a každý náznak odporu tvrdě potírán. Existují však lidé, a mezi nimi i hlavní hrdinka Faith, kteří se nazývají Běžci, doručující depeše pěkně po svých, mimo kontrolu vševidoucího státu. K tomu však musí využívat cesty, kudy by se normální poslušný občan jen těžko odvážil - střechy mrakodrapů, větrací šachty a podobně. Příběh v globálním měřítku není ve hře příliš rozvíjen, sledujeme spíše osudy samotné Faith, její sestry Kate a několika vedlejších postav a to hlavně v krátkých kreslených filmečcích mezi misemi.

Co se týče hratelnosti, jde přesně o to, co bylo prezentováno ve videích. Překonávat překážky, nevyhledávat konflikty s nepřáteli (kteří jsou v palbě ze svých zbraní velmi nepřesní) a když už k nim dojde, řešit je rychle a účinně. Pohybů není moc a nemusíte se bát nutnosti zapamatovat si desítky kláves či jejich kombinace, všechno zvládnete pomocí tlačítek pro skok, skrčení, rychlé otočení a útok/odzbrojení a jejich logických kombinací skok+útok atp. K dispozici je i zpomalení času, které se hodí hlavně při souboji s nepřítelem, kdy se alespoň prodlouží velmi krátká reakční doba na rychlé odzbrojení (známo z videí), označená zčervenáním oponentovy zbraně. Po získání zbraně máte k dispozici právě nabitý zásobník k likvidaci zbylých cílů, avšak nemůžete provádět skoky a jste pomalejší - proto je mnohdy lepší zbraň ihned zahodit a vypařit se z dohledu, soustředěná palba dvou a více nepřátel znamená rychlou smrt. Ve hře funguje poslední dobou oblíbená (a po stránce hratelnosti mnou i celkem vítaná) automatická obnova zdraví - zde je, v kombiancí s barevností hry velmi chytře, využit efekt šednutí okolí, až vidíte téměř před smrtí zcela černobíle.

Již v trailerech byl jasně vidět výtvarný styl a je to jedna z věcí, která nemusí sednout každému. Mně se líbil moc, pastelové barvy velkoměsta tvoří krásný kontrast k jeho dokonalé chladnosti a anonymitě. Často narazíte na lokace, které jsou zpracovány například jen modře, žlutě či zeleně v kombinaci s bílou. Červená označuje (tzv. "běžcova vize", lze vypnout) předměty (odrazové bedny, lana, dveře), které slouží k postupu dále. Je to taková záruka plynulé hratelnosti zabraňující bloudění a zbytečným pádům. Dle mě dobrý nápad. Samotný pohyb je, jak se čekalo, zpracován výtečně, napomáhá tomu realistické zobrazení částí těla i hojně (někdy až příliš) využívaný blur efekt v kombinaci s HDR. Rychlost sama o sobě není zase tak důležitá (časový limit v kampani nečekejte), spíše vás bude hnát vpřed střelba nepřátel (často vrtulníku).

Hra je opravdu krátká (odhaduju 6-8 hodin, možná méně), docela jednoduchá pohybově (čekal jsem možná složitější kombinace pohybů), těžká při kontaktu s více nepřáteli, které nejde obejít (takových situací je opravdu jen pár). Bavily mě i střílecí pasáže, které jsou, na to že hra není střílečkou, zpracovány pěkně. Bojím se o znovuhratelnost, která asi bude docela malá - avšak k tomu je připraven mód Time Trial, který dodá potřebnou motivaci ke sebe-zlepšování. Nevýhodu vidím v tom, že jeho "místnosti" jsou poskládány z kousků úrovní z kampaně, takže nenarazíte na nic moc nového.

Nedokážu přesně odhadnout, koho bude Mirror's Edge bavit a koho ne, názory jsou dost rozporuplné. Někdo ve hře vidí "jen běhání a to je jako všechno", jiný si užívá radost z plynulého lidského pohybu, skoků a všech těch věcí, které v reálu na podobných místech jen těžko zažije. Spolu s precizní audiovizuální stránkou a příjemným, byť ne nijak podrobně vyprávěným, příběhem se u mě jednalo o skvělou zábavu od začátku do konce. Málo kterou hru v poslední době dohraju do konce na jeden dva zátahy ať už je jakkoliv krátká, Mirror's Edge se to podařilo s tím bonusem, že herní náplň nebyla složena z toho, co už bylo 100x viděno jinde.

Už několikrát jsem si řekl, že Davea prostě musím dohrát - je to jedna z prvních her, co jsem hrál (možná dokonce první?). V roce 2008, 18 let po vydání PC verze, se mi to konečně splnilo. :) Hra to není nějak přehnaně těžká, ale jednoduchá také ne. Patří do té kategorie her, které se (abyste je dohráli) musíte učit a zlepšovat se krůček po krůčku (level po levelu) - chce to hodně trpělivosti. První levely už budete v pozdějších fázích chodit téměř poslepu a to vše jen pro to, abyste v posledních úrovních mohli prozkoumat terén, 3x se zabít a začít zase od začátku. :) O to lepší je pak pocit dobře odvedené práce po dohrání, a tak to má být.

Pár tipů:
- za každých 20 000 bodů vám přibude 1 život, nemůžete však mít více než 3 (proto se hodí taktizovat - pokud tedy chcete hru dojet do konce a kašlete na body - a brát bonusy jen když se vám to hodí)
- ve hře jsou skryté lokace, obvykle se jetpackem dostanete nad obrazovku, zajdete ke kraji a přenesete se do "WARP ZONE" (jen v určitých levelech - po dohrání se i dozvíte ve kterých); jsou to sice bonusové lokace, ale dá se v nich velmi snadno přijít o krk, pozor na falešné plošinky

Bodové zisky:
Fialová koule - 50
Modrý diamant - 100
Červený diamant - 150
Prsten - 200
Koruna - 300
Žezlo - 500
Pohár (nutný pro přechod do dalšího levelu) - 1000
Přechod do dalšího levelu - 2000

Přeji hodně zábavy a silné nervy, Dave je parádní hra i po letech. Navíc ji v klidu rozjedete i na WinXP.

Hodně už bylo řečeno, ale podle mě si Warhead nezaslouží vyšší hodnocení jako původní Crysis a zkusím vysvětlit proč.

Co mě nejvíc zklamalo, je absolutní nevyužití potenciálu paralelního vyprávění. Když už se autoři rozhodli k tomuto kroku, tak bych čekal, že to mají promyšlené. Když se díváte na film, který využívá poslední dobou docela populární techniku paralelního vyprávění z jiného úhlu pohledu, tak nejlepší okamžiky jsou ty, kdy se "nová postava" setká se "známou postavou" a vidíte celou scénu jejíma očima, v kontextu s "novými" událostmi (i když ve filmu většinou logicky ve formě jedné scény a 2 osudů). Crysis k tomu ale dokonce vybízí, Nomád se s Psychem v původní hře párkrát potká. Ve Warhead se dělá jako že nic. Přitom jsou to krátká setkání (autoři si v původní hře někdy až okatě dávali pozor, aby s vámi nikdo nešel a nekooperoval), která by do hry šla zakomponovat bez nudného znovu-hraní známých lokací.

Na druhou stranu autory trochu chápu - k tomu aby to fungovalo potřebujete možná trochu silnější příběh a hlavně vymodelovaný ksicht Nomáda. :)

Paralelní složka tedy nefunguje krom pár zpráv ve vysílačce vůbec. Což je škoda dvojnásob vzhledem k tomu, že tvůrci ve Warhead mají větší tendenci vykreslovat charaktery (i pomocí cut-scén a nepochopitelných audionahrávek :), za což je v akční hře můžeme i pochválit (kdyby se na to vykašlali, nikdo je peskovat asi nebude).

Jinak je to pořád poměrně zábavná akce s příjemným nano-oblekem. Zvýšil se poměr mimozemšťani:korejci, což mně osobně moc nevyhovuje, Far Cry/Crysis mě vždy víc bavil v džungli proti přesile vojáků/korejců.

Poznámka: Zmíněná mise na vlaku mi připadala jako normální "pojízdná" scéna jak to známe z mnohem starších her, stacionární zbraň a nekonečně nábojů - žádná novinka (závěrečná scéna CoD4 se mi líbila mnohem více).

Nápad je úžasný, bohužel zatím v této verzi není dotažen k dokonalosti. Při kreslení objektů se pořád moc často stává, že to hra "nepochopí" respektive neumožňuje složitější křivky. Musíte si tedy vystačit pouze se základními útvary.

Moc se těším na finální verzi plné hry, která dle videa vypadá skvěle. Ale jestli byla tato verze opravdu vytvořena během jednoho týdne, tak je autor vážně machr a o plnou hru se nebojím.

Fahrenheit skoro není hra, ale o to lépe se hraje. Po všech těch propracovaných RPG a zběsilých akcích mě prostě moc bavilo si ke hře sednout a nechat se unášet příběhem a skvělou atmosférou, jen občasnými zásahy popohánět děj a užívat si to.

Prokázat "herní" dovednosti musíte prakticky jen v akčních sekvencích, které jsou místy i docela těžké - respektive mi tak zpočátku přišly ("rozpadající" scénu v bytě jsem trénoval skoro den, ne-li víc), napodruhé už to bylo bez problému.

To, jak vás Fahrenheit zabaví a chytne záleží čistě na tom, co od hry očekáváte. Pokud dokážete na chvíli postavit příběh a atmosféru (doplněnou úžasnou hudbou) nad hratelnost a komplexnost herních principů, je hodně pravděpodobné, že se budete královsky bavit (představte si skvělý film s tím, že do něj občas můžete jemně zasáhnout a přizpůsobit si ho). Jen škoda dějového zmatku na konci hry, nebýt ho, šel bych možná i na 100%.

"Have no fear, Vlad is here!"

Původně jsem měl u dvojky vyšší hodnocení než u jedničky, ale před nedávnem jsem si znovu střihl oba díly a musel jsem přehodnotit.

Paradoxně nejvíc mi asi nesedl nový bullet-time, který mi už přijde až moc zvýhodňující Maxe nad nepřáteli. Než stihne na zem dopadnout první protivník, tak stihnete 2x přebít libovolnou zbraň a sejmout ještě 5 jeho kamarádů. Místo skoků už se spíš používá prosté zpomalení času a kosení všeho živého. Celkově mi hra už přišla dost lehčí a situací, kdy jsem se bál o život, razantně ubylo. Na začátku lze navíc zvolit pouze jedna obtížnost, takže se tomu nedá moc vyhnout.

Jinak už zbývají jen pozitiva - podání příběhu je opět parádní, stejně jako atmosféra, i když sněhová vánice se mi líbila asi o trochu víc. Maximální pochvalu si opět zaslouží hudba - pro mě půl atmosféry celé Max Payne série. Pokračuje se i v tradici televizních seriálů - těšte se na nové díly vašich oblíbených pořadů jako Lords and Ladies nebo Captain BaseballBat Boy. A ano, hra je krátká, ale jak člověk ztrácí čas na hraní, tak už mu to spíš vyhovuje.

A nezapomeňte: "Max Payne's journey through the night will continue."

Budu asi jediný kdo napíše, že ho Portal nepřekvapil, ale je to opravdu tak. Přesně co jsem od něj čekal a co bylo prezentováno ve videích, jsem také dostal - společně s pár hláškama a veselým závěrečným bossem. Ideální hra pro koncept "hra ke hře" - dostáváte pocit že je Portal zdarma, ale přitom si za něj zaplatíte...:) Skvěle dotváří pestrost celého Orange Box, ale přesto jsem měl pocit, že místností by mohlo být ještě víc a ještě víc úchylnější - nechtěl jsem to, ale lehký pocit nevyužitého potenciálu se u mě dostavil. Ten však můžou zahnat fanouškovské mapy, ke kterým jsem se už bohužel nedostal, snad to ještě napravím.

Respekt těm co tuhle hru dohráli, dal jsem myslím jen 71 levelů. Ale každopádně jedna z nejlepších logických her co jsem kdy hrál. Skvělá je také možnost porovnávat si své výsledky s ostatními hráči na webu. A nezapomeňte: "Tři piva a domů!" :)

Nedávno jsem Dune II hrál a skoro i dohrál, skončil jsem myslím v posledním kole. Na dnešní dobu je označování jednotek vážně otravné, ale to je asi tak jediný větší zápor. Přidávám se a vykřikuji: "Nechť zloba Harkonnenů dopadne na změkčilé Atreidy!" :)

Velice zábavné závody ať už v singlu, tak po LANu. Kampaň je výzvou - neustále musíte vylepšovat auto, včas si kupovat lepší a hlavně opravovat šrámy z odježděných závodů, což vám mnohdy spolkne všechny vydělané peníze. Skvělé jsou různé kladné a záporné bonusy na trati, obzvláště muchomůrka červená vás nejednou pošle do kolen...:) Autoři odvedli dobrou práci, ale že někdy udělají Max Payne , to od nich nečekal asi nikdo.

Dechberoucí tísnivá atmosféra je prostě nezapomenutelná, Max Payne sází na styl a daří se mu to. Tento zážitek si rádi zopakujete vícekrát a zábava je garantována.

Rozhodně je také třeba vyzdvihnout skvělý soundtrack v čele s hlavní hudební linkou, která vás doprovází celou hru. Řev z nočních můr budete slyšet ještě hodně dlouho po dohrání hry.

Pro někoho možná zbytečně brutální a samoúčelná akce, ale pro mě při bližším prozkoumání příjemné překvapení. Soldier si nehraje na nějakou přemýšlivou hru, to je jasné na první pohled. Příběh je jednoduchý jako facka a levely poměrně lineární, ale prostředí jsou promakaná a střílení zábavné a o to hlavně u střílečky jde - bavilo mě to až do konce. Zajímavý je i multiplayer, byť jsem ho hrál jen párkrát.

Asi nejlepší čistokrevné RPG, které jsem kdy hrál. Už jen ta atmosféra, kdy jste vysazeni před New Sorpigalem a rozezní se ta nádherná hudba... krása. Perfektně propracovaná povolání, magie a souboje. Rozsáhlé dungeony, které jsou mnohdy tak velké, že spíš tvoří "vnitřní exteriéry" (kdo hrál Arx Fatalis ví o čem mluvím). Moc se mi líbí RPG systém - levelujete, získáváte body a za ty se pak trénujete u učitelů, které mnohdy není úplně snadné najít. Zajímavý je i systém reputace u obyvatel, kteří se s váma za určitých okolností vůbec nemusí bavit. Lokace jsou nádherné a na svoji dobu nevídané, 3D grafika v MaM6 se mi líbí i dnes (obloha atp.). První pohled na hrad Ironfist, procházení po Sněžné čapce, bloudění ve Svobodném přístavu, létání nad městy - to jsou okamžiky na které asi nikdy nezapomenu. Ve hře je strašně moc možností a bez problému bych jí dal 100%, ale bohužel pro mě konec už nebyl tak atraktivní jako začátek.

Gothic II je jedno z nejlepších RPG co jsem kdy hrál - pro mě osobně je jeho největší síla ve velkém živém světě plném zvířat a lidí, ze kterého si po několika hodinách hraní (spíše desítkách :)) budete pamatovat každý metr a to díky jeho detailnosti - každé místo je svým způsobem unikátní. Je velký tak akorát aby jste si ho zapamatovali, ale zároveň aby nebyl moc velký a anonymní (pro mě Morrowind, Oblivion). Velmi mě potěšily odkazy na první díl v podobě přátel, ale i hornické kolonie, do které se v jednom aktu podíváte. Jelikož jsem dvojku hrál hned po jedničce, byl jsem z toho nadšený. Skvěle vyvážený je RPG systém - začátku jste jako obvykle totální nula a stále potkáváte adekvátní a těžší soupeře, málokdy narazíte při postupu vpřed na něco co si dáte levou zadní. Parádní hra.

Gothic 1 sice není tak rozlehlý a propracovaný jako Gothic II, ale z celé série ho mám asi nejraději. Pěkná atmosféra po pádu do bariéry, první seznámení a přátelství, poznávání Gothic světa. Velmi rozdílné 3 tábory, po připojení k jednomu z nich budete mít opravdu pocit, že jste jeden z členů - i když tak trochu výjimečný...:) Od začátku jasné mantinely kam můžete (mrchožrouti atd.) a na co ještě ani zdaleka nemáte (stínová šelma) - respekt ze silných zvířat, které vás rozcupujou během chvíle. V každém Gothicu (snad kromě trojky, to sem ale nepatří) si svět dokonale zapamatujete, protože je tvořen s velkým citem pro detail. Soubojový systém nemusí sednout každému, ale poté co jsem si zvykl, tak bych asi neměnil - na klávesnici bez myši jsem poté hrál i dvojku, která už to nevyžadovala.

NOLF má unikátní styl, který mě nepřestával udivovat. Někdo by mohl namítnout, že jde o prachobyčejnou střílečku s pár zajímavýma vychytávkama, ale pro mě osobně bylo originální hlavně pojetí celé hry - příběh, parádní bossové, skvělé lokace - kdy jste ve hře naposled někomu vzali padák za letu nebo se celou misi potápěli a stříleli z harpuny? Hru jsem hrál už opravdu dávno a mám v plánu si ji zopakovat, poté napíšu čerstvější dojmy...:)

UPDATE (o 5 dní později): NOLF dohrán před deseti minutama znovu a troufám si říct, že to bylo ještě lepší než minule. Zmíním to co mě opravdu zaujalo. Ve hře je naprosto dechberoucí hudba, jedna z nejlepších co jsem ve hrách slyšel. Rozhovory na akční hru možná až moc dlouhé a místy nepochopitelnou "britskou" angličtinou (navíc 60.let) - ale alespoň jsem se přiučil nová slova...:) Skvělé jsou charaktery postav ve hře - nejvíce se mi líbil asi skotský voják Armstrong se slabostí pro Cate, díky které ji namísto zabití vždy zajme (díky čemuž pak přirozeně vždy uteče) :) Styl opravdu NOLF nepostrádá. Po celou dobu sbíráte různé dopisy, zápisky atp. které (často humorně) dotvářejí atmosféru. Bezvadné jsou taky rozhovory (často přiblblých) strážných. Hra je na dnešní dobu opravdu dlouhá (odhaduju kolem 20 hodin). Ke konci hra rychle graduje, lahodné jsou poslední zimní mise - zde se vyřádila moje nejoblíbenější zbraň - kuše s optikou (ideální na headshoty). Pěkný je taky výlet do vesmíru. Game of the Year edice hry obsahuje i bonusovou misi "Rest & Relaxation" s nejlepší hudbou z celé hry. Naprosto zasloužených 90% a chvíli jsem uvažoval o vyšším hodnocení protože ve hře je lanovka a ty já rád!;)

Knajtíci jsou o dost akčnější než The Settlers II a pro mě tím pádem i atraktivnější. Nelze než vyzdvihnout parádní dabing ("Čas k jídlu, pánové") a animace jednotek a budov, na jejichž stavění a následný provoz by se dalo (a taky se tak u mě dělo) dívat dlouhé minuty (vinař šlapající víno, horník sjíždějící do dolu, žranice v hospodě...). Souboje mi taky přišly zábavné a poměrně taktické - kopiníci dopředu, lučišníci dozadu a jízda nájezdy z boku. Jen škoda těch několika bugů, ale i tak jsou K&M parádní hrou.

Super pařba - velmi dobrá kampaň a tuning auta. Moc nemusím akrobacii, ale některé disciplíny jsou fajn. (* jiná dimenze: dali jsme si jedno, pak druhé, chtěli jsme platit - donesl třetí, to dáte, chlapi - jiná dimenze konec *). Největší škoda je, že k LAN bitkám se nedají přidávat počítačoví hráči - proto je třeba, aby se sešlo hodně lidí.

Tak tohle je klasika. Jedna z prvních závodních her, co jsem kdy hrál. Nejlepší na celé hře byl určitě editor tratí, kde se daly vymýšlet naprosté šílenosti (čti prasárny) - pak obvykle trať dojel jenom její autor...:) Skoky do vody nebo přímo do překážek, kde se obvykle rozsekal hned i nejlepší počítačový jezdec, jsou nezapomenutelné. Například trať co stvořil brácha, který jinak hru ani moc nehrál, by se bez obav dala nazvat obludnou až dekadentní - o něčem už vypovídal její název "Klídek", bohužel ji nedohrál ani sám autor :). Hra vyšla v roce 1990, hrál jsem ji mnohem později a neuvěřitelně mě bavila a věřím že by to tak bylo i dnes.

Jeden z mála leteckých simulátorů u kterých jsem se bavil a to přímo královsky. I přes (možná právě pro) výrazně zjednodušený letecký model je létání velká zábava - můžete dělat obligátní piruety, otočky, let střemhlav, úhybné manévry a to vše jen za použití klávesnice. Souboje jsou skvělé a když bylo vydáno před plnou verzí demo, hrál jsem pořád dokola jednu mapu...:) Unikátní je také dobývání obrovských vzducholodí, které nejsou nechráněné - mají střílny a kolem obvykle patroluje spousta letadel. Široký výběr letadel dává spoustu možností hraní - slabší rychlík a nebo obrněný jako tank, popřípadě něco mezi tím. Prolétání mezi mraky při soubojích, pod mosty nebo mezi skálami je nezapomenutelné...

Naprostá klasika, k tomu se nedá říct moc víc. Split-screen mód je neuvěřitelná zábava, která dokáže pohltit na hodiny.

Myšlenkové pochody autorů musely být neuvěřitelné:
"OK, závodní hra se zvířaty"
"Yop, ale dal bych dam i střílení a power-upy"
"Jasan, ale střílet se budou ježci, které budeš sbírat na zemi. Budou mít animace - třeba jak si čtou noviny či sedí na WC"
"To zní rozumně..."

Jedna z prvních modernějších stříleček které jsem hrál. Hra má opravdu divný začátek, kdy začínáte v pekle a dle očekávání to tam nevypadá zrovna přívětivě. Sem tam kusy těl, stěny plné krve a sem tam nějaký ten pekelný přisluhovač. Nemáte zbraň, pouze své andělské síly. Je to spíš taková probíhačka a skákačka (nebo také velmi pochybný tutorial :), až se dostanete na konec, konečně se přesunete na samotnou Zemi. Tam už je to jiná káva. Zubožený svět, na každém rohu žebráci a patrolující vojáci. Po získání pistolky jsem zkusil jen tak letmo vystřelit na vojáka za sklem, to se roztříštilo a voják dostal headshot! Vím, že už v té době asi zásahové zóny nebyly žádná novinka, ale stejně mě to dostalo - pocit ze střelby, což je věc u které mi u FPS jde primárně, není u téhle hry vůbec špatný a řadil bych ho i nad téměř souběžně vydaný Half-Life. Temný příběh příjemně ubíhá a vy získáváte další skvělé zbraně - často využívanou útočnou pušku účinnou i na dálku, brokovnici, pro mě ve své době neuvěřitelný granátomet, snajperku atd. Až dojdou náboje, tak pomůžou andělské síly - velmi používané "hejno včel", léčení nebo zpomalování času. Hra pro mě byla velkým zážitkem a to hlavně i proto, že jsem se u ní bál - měla velmi silnou atmosféru. Procházení stok s minimem nábojů bylo opravdu adrenalinové...:) Bohužel jsem nějak nedokázal porazit posledního bosse, nepřišel jsem na nějakou fintu, která by na něj platila...:/

Velký Oblivion, všemi recenzenty vynášen do nebes ještě před vydáním natolik, že jsem znovu (po Morrowindu) udělal tu chybu a začal jsem se na něj těšit. Devítková až desítková hodnocení napovídají, že je to skvělá hra, ale já si to nemyslím a napíšu proč. Nutno uznat, že Oblivion má opravdu dobrý začátek - celý první dungeon jsem měl pocit, že tohle RPG mě opravdu bude bavit. Dobrý RPG systém, kde se vylepšuje to co často používáte, krásná grafika, svižné souboje z první osoby. Po dokončení tvorby postavy a vycházce ven však už mé nadšení jenom sláblo. Svět je opravdu velký a na můj vkus opravdu prázdný. Můžete jít třeba několik minut aniž byste někoho potkali, což je dle mě v RPG hodně špatně. Sem tam potkáte nějakého toho srnce, který vám bleskurychle uteče a zase jste sami. Svět musí připadat prázdný a uniformní každému, kdo hrál někdy kterýkoliv díl ze série Gothic. Oblivion namísto toho (stejně jako Morrowind) sází na rozlohu a nějaké detaily ho moc nezajímají. Druhým, pro mě také zásadním bodem, jsou "vesnice". Jsou to všechno města s hradbami a připadají mi všechna nakopírovná i s obyvateli, kteří odpovídají na otázky pořád stejně. Každé město má velké kamenné hradby, dveře s loadingy a vypadá (pro mě) prostě totožně. Klasická středověká vesnice je pro vývojáře z Bethesdy vesnicí španělskou. Postavy jsou nemastné neslané a nevybudoval jsem si k nim žádný vztah, přitom by stačilo, aby rozhovoru-přístupná byla třeba jen desetina z nich a namísto defaultních odpovědí měla předkonstruované rozhovory. Když k tomu přidám system levelování příšer, které jsou pořád na stejné úrovni jako vy, takže na levelu 1 můžete vymlátit komplet jednu z pekelných bran a chybí tak nějaká výzva, tak mi z toho nevychází víc jak 60%. Série TES mi prostě svým pojetím nesedí a bavila by mě v případě, že bych za a) hleděl jen na grafiku nebo za b) nikdy nehrál jiné RPG, které jsou prostě lepší. Podotýkám, že jsem hrál první verzi hry bez jakýchkoliv modifikací.

Half dvojka je opravdu skvělá hra a pokaždé když ji hraju znovu se v tom jenom utvrdím. Věřím, že každému se nemusí líbit jeho zvláštní styl, ale mě dokonale vyhovuje. Hra sází na velice silné momenty ve kterých se také často rozezní atmosferická hudba, která je jinak poněkud v ústraní. Nezapomenu na první spatření obrovské citadely, oblečení HEV obleku doplněné charakteristickou halflajfovksou znělkou, ponurou atmosféru Ravenholmu a následný východ na denní světlo, nádraží plné sniperů, akci na obrovském mostě a spoustu dalších momentů. Může vám to i připadat chvílemi stereotypní, ale pak stejně přijde další takový moment a vám nezbyde nic jiného než uznale pokývat hlavou... alespoň mně tedy nezbývalo. :)

Přistupoval jsem k této hře dost skepticky, téma SW mě ve hrách nějak nikdy nelákalo, i přes to, že filmy mám rád. Po střílecí misi jsem myslel, že to zabalím - nudná střílečka v šedém ohraném prostředí. naštěstí jsem byl přemluven, ať to vydržím a počkám si na ten... světelný meč...:) Vyplatilo se, z Outcastu se po jeho získání stává úplně jiná hra, zábavná, filmově akční a i příběh se rozjede. Světelný meč má 3 módy používání - rychlý, střední a silný pomalý, takže souboje jdou řešit takticky a není to jen tupé mlácení...

Na tuhle hru mám opravdu silné vzpomínky. Nezapomenu jak jsme se s bráchou střídali v hraní - každý byl expert na něco jiného a každému se líbila jiná kola. Já jsem hrál technické, které se často odehrávaly na různých místech zároveň a byly celkem nepřehledné, on zase sladké (to se jinak nedá popsat:)), kde se vikingové nafukovali a lítali jak splašení milimetry od bodáku, kde je čekala jistá smrt. Všechny prostředí byly skvěle zpracovány a měly jiné zákonitosti na které si člověk musel zvykat.

V kombinaci s pokaženým monitorem, který měl tendence se přepínat do jakéhosi čtyřbarevného módu, ve kterém nešel přečíst kód k danému kolu na začátku, což vyústilo třeba v pětiminutové čekání, než se monitor přepne zpět, šlo o opravdu unikátní herní zážitek. :) Mé hodnocení je tak asi z velké části ovlivněno nostalgií - snad na žádnou hru nemám tolik vzpomínek plných emocí, střídání radosti, kdy člověk skákal 3m nad zem, a čistého koncentrovaného vzteku bylo opravdu hbité - ale když ono to bylo tak krásné! :)

Málokterá hra si zaslouží pojmenování "klasika" víc než Civilizace. Jedna z prvních her, které jsem na PC hrál a možná právě proto na ni mám tak silné nostalgické vzpomínky. Rozhodně je to ale skvělá hra. Užíval jsem si vynalézání nových technologií, vyjednávání s nepřáteli a jejich podvedení v ten pravý čas, stavbu města, světových divů, které vždy mohl vlastit pouze jeden národ, neustálé stavění budov (jen za tahy) a jejich prodávání (za peníze :)). V Civilizaci šlo dělat prostě spoustu zábavných věcí a to dělá hru dobrou hrou.

Hodnotím trochu lépe než datadisk Warcraft III: The Frozen Throne, hlavně díky pro mě atraktivnějšímu příběhu singleplayerové kampaně. Jinak hra je to nepochybně skvělá, i přes to, že mi chvíli trvalo si zvyknout na nový 3D engine a způsob hry. Proto u mě W3 zabodoval až poté, co jsem mu dal druhou šanci. Kdybych měl něco vyzdvihnout, tak jsou to naprosto parádní příběhové filmečky, ty prostě Blizzard umí skvěle.

Kampaň jsem bohužel nedohrál, zdála se mi ke konci celkem tuhá. Jinak příběhově opět skvělé. Nové jednotky jsou povedené, zvlášť u orků nový léčící (skvělý sekundární) hrdina a "obnovovač" taurenů. Limit jednotek byl zvýšen z 90 na 100, což je dobrá zpráva pro všechny massovače...:) Rasy se opět trochu vyvážily, a tak je multiplayer perfektní zážitek ať už po LANu, tak po battle.netu.

Naprosto parádní adventura s neuvěřitelně silným příběhem, krásnými kontrastními lokacemi a skvělými rozhovory. Obzvláště dialogy s Vránou jsou prostě úžasné. Jen škoda, že obtížnost některých hádanek pro mě byla tak velká, že jsem musel použít návod a poté ho používal čím dál častěji, jen abych posunul dále herní příběh...:) Bezvadný zážitek!

Mafia je pro mě nejlepší hra kterou jsem kdy hrál a zatím jediná, které dám 100%. Pro mě nezapomenutelným prvkem je příběh, ze kterého by se mohl poučit nejeden filmový scénář. Skvěle zachycená atmosféra 30.let, perfektně propracované zapamatovatelné město, kde každá čtvrť má svoji jedinečnou tvář. Velmi povedené dobové automobily, které není lehké řídit a klasické zbraně, v čele s legendárním Tommy gunem. Mafia je hra, po jejímž dohrání jsem si přál, abych si mohl vymazat vzpomínky na ní a prožít příběh od začátku...:) Je dělána s maximálním citem pro detail. Kapitolou samou pro sebe je hudba. Tehdejší songy jsou opravdu chytlavé a skvěle pasují do hry, stejně jako složená instrumentální část. K tomu všemu přidejte ještě bezchybný český dabing s nezapomenutelnými hláškami a máte postaráno o luxusní zážitek. Myslím, že mi tahle hra dala do života víc než jenom zábavu a právě proto těch 100%...