Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Deus Ex: Human Revolution

Deus Ex: Human Revolution - Director's Cut

23.08.2011
22.10.2013
kompatibilní
85
553 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Píše se rok 2027 a svět je na vrcholu nové renesance. Lidské tělo je vylepšováno mechanickými implantáty, takzvanými augmentacemi. Nadnárodní společnosti zabývající se jejich výrobou bojují o podíl na trhu, mezi obyčejnými lidmi však kromě nadšení zuří i odpor vůči upravování člověka pomocí technologie.

Vy vstupujete do dění jako Adam Jensen, šéf bezpečnosti ve společnosti Sarif Industries. Hlavní výzkumnice a shodou okolností i Adamova ex-přítelkyně Megan Reed učiní na poli vylepšování lidského těla revoluční objev, záhy však na sídlo firmy zaútočí skupina augmentovaných zabijáků, která zdemoluje laboratoře a povraždí výzkumný personál včetně Megan. Adam je smrtelně raněn a jedinou šancí na záchranu je prošpikovat jeho tělo implantáty. Po půl roce se Adam vrací do akce, aby zjistil pravdu o událostech vedoucích k jeho nedobrovolné přeměně.

Human Revolution je prequelem původního Deus Exu a rebootem celé série. Po vzoru originálu se jedná o mix FPS a RPG, kde je možné dosáhnout cíle různými způsoby. Herní mechaniky stojí na čtyřech pilířích – boj, stealth, hackování a sociální interakce. Můžete je libovolně střídat a kombinovat a vytvořit si tak svůj unikátní styl hry. Odměnou vám jsou zkušenostní body - za ně nakoupíte kterékoli z jednadvaceti augmentací a bezpočtu jejich vylepšení. Mezi novinky patří rozhovorové souboje, komplexní hackovací minihra nebo mnohými kritizovaný krycí systém z pohledu třetí osoby. Herní doba hlavní příběhové linky se odhaduje na 25 hodin, s vedlejšími misemi se však může ještě o pár hodin protáhnout.

Pro Human Revolution je také k dispozici stahovatelný obsah (DLC). Prvním je "Tactical Enhancement Pack", obsahující brokovnici, sniperku a 10 000 kreditů. Dalším DLC je Explosive Mission Pack, nabízející několik dalších předmětů a jednu novou misi. A větším příběhovým DLC je The Missing Link odehrávající se na nákladní lodi při Adamově transportu ze Šanghaje do Singapuru.

Jako závěrečná tečka byla vydána upravená kompilace základní hry a rozšiřujícího obsahu, ta nese název "Deus Ex: Human Revolution - Director's Cut" a přináší kromě jiného přepracované souboje s prvními třemi bossy původní hry. Jejich úrovně jsou prostorově širší, mají více pater, ventilačních šachet a chodeb. Díky nově přidaným taktickým možnostem, jako je např. aktivování automatických střílen nebo zaplynování místnosti, si s nimi poradí i tichošlápci. Vylepšená grafická stránka z posledního vydaného DLC The Missing Link byla aplikována na celou hru. Zbrusu novým obsahem je 45 minutové "Making Of" video, okolo 8 hodin namluvených vývojářských komentářů a možnost rozehrát New Game+, v níž se augmentace získané během předchozího hraní přenesou do hry nové.

Později bylo vydáno i pokračování s názvem Deus Ex: Mankind Divided.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Dohráno. Steam ukazuje téměř přes 40 hodin. Prozkoumával jsem všechno, prolézal všechny šachty, hackoval všechno..takže to tak asi bude. Užil jsem si to. Deus Ex 3 je dobrá hra, a asi i důstojný prequel. Core gameplay je solidní, atmosféra vtahující, příběh slušný, dialogy výborně napsané i zahrané, plus občasné dialogue battles? Super.
Ale je to hodně věcí co mi vadilo, ne že ne.

Např. third person takedowns. Jsou pěkné na koukání. Jenže jen na koukání. Není to gameplay, jen animace. Animace při které se zastaví čas, takže občas vypadá docela debilně. Zkrátka "press a button and awesome happens". To do Deus Ex nepatří..
Neustálé odměňování XP za každou blbost, a navíc takovým tím stylem "když ho omráčíš, dáme ti víc XP"...to tu taky nemá co dělat.

Ingame ekonomika moc nefunguje. Peněz je moc, není za ně moc co kupovat, praxis bodů bylo tolik že jsem nevěděl co s nimi. V jedničce jsem si vážil každého kanistru s nanoboty, navíc šel použít jen jeden ze dvou do každého slotu (yay replayability!). Zde jsem na konci měl i takové krámy jako dermal armor, prostě proto že už nebylo do čeho body cpát. A stejně jsem např. silent running nebo typhoon využil dvakrát za hru..

Taky mě štvalo jak tu zpracovali energii. Dobíjí se jen jeden point, na zbytek je nutné žrát čokoládu. Takže jsem bad ass agent nosící shades i ve tmě, ale abych mohl někoho omráčit, musím si dát Snickers? WTF.Tohle zpracování docela omezovalo možnost používat a kombinovat schopnosti.

Boss fighty. Zbytečný, nudný, o ničem. Ne ani tak proto, že by ty samotný souboje byly tak hrozný. Spíš jde o to, že ty bosse prostě hráč, ani Adam, nezná. Prostě na začátku je s nima jedna animace a to je všechno.Jsou zcela 2D. Takže žádnej boss fight zde nemá ani procento náboje co měly boss fighty s Annou, Simmonsem nebo Guntherem.

No trochu jsem zarantoval. Je to skvělá hra. Ale mohla být ještě o dost lepší. Ale jakožto debut nového studia je to úspěch. Snad bude další hra ještě blíže ideálu 11 let starého Deus Ex.

Pro: Atmosféra, dialogy, jádro gameplaye

Proti: Některá design decisions, slabší grafika

+67
  • PC 90
Ke hrám označených jako RPG od jisté doby přistupuji s notnou dávkou obezřetnosti, jelikož jejich loudavý průběh a odlišnější herní principy pro mě nejsou něčím, z čehož bych oplýval nadšením. Oním titulem, v němž jsem se o tomto pocitu přesvědčil, byl první díl věhlasného titulu Deus Ex, takže pustit se do dílu nejnovějšího s názvem Human Revolution byl přinejmenším risk. Ale světe div se, tento můj počin se vyplatil a jeho výsledek mohu proto rozebrat v následujících řádcích.

Třetí díl se podle očekávání snažil držet principů a určité podobnosti prvního dílu a z větší části se tak stalo. Hlavní postava Adam Jensen rozhodně nezapře svého dávnějšího předchůdce J. C. Dentona, a to jak svojí podobou a neústupným chováním a charismem, tak především i svým hlasem. Stejně jako Denton je i Jensen doslova prošpikován augmentačními technologiemi, které si v průběhu hraní je možné vylepšovat za tzv. body Praxis. A právě tady jsem narazil na kámen úrazu. Netvrdím, že to není moje chyba, ale získat tyto body pro mě nebylo zrovna nejjednodušší, přestože jsem po zlepšení hackování lezl všude, kam jen to trochu bylo možné a vybíral vše, co se dalo. Vylepšování Adamovy postavy a přiřazování některých jeho schopností jsem tak musel velmi pečlivě zvažovat a k některým z nich jsem se proto vůbec nedostal.

Výhodou hry je zvolení jejího postupu, a to buď ve formě akčního likvidátora, nebo diskrétně našlapujícího špióna. Přestože jsem si párkrát cvičně vyzkoušel první variantu, zůstal jsem jednoznačně u té druhé. Hlavním důvodem byla určitě moje mnohem větší náklonnost než k akčnímu stylu, ale nejen to. Hra je totiž podle mě k tichému postupu a jeho principům předurčena mnohem více a dává vám podstatně větší šance k plynulejšímu projití. A jelikož se to ve hře strážemi jen hemží a v případě vyzrazení vaší přítomnosti se jejich počet patřičně zvýší, neumím si představit, jak bych akčním stylem hru vůbec zvládl. Dalším aspektem volby stealth stylu byl pro mě také způsob likvidace. Ten hra sice výrazně zjednodušila, jelikož se tak děje stiskem akční klávesy a následným spuštěním animace, v níž Jensen protivníka zpacifikuje různými formami na pohled velmi efektní eliminace.

Po stránce příběhové jsem se občas trochu ztrácel a často proto zavzpomínal na reálnost a především zpracování příběhu v prvním díle.

Co dodat? Až na pár okamžiků v úvodu, kdy jsem proklínal hackovací systém a na občasné nudnější chvíle, které se však vyskytovaly poměrně zřídka, odcházím po dohrání s velmi dobrými pocity, avšak s téměř jistotou, že návrat k prvnímu dílu se s nejvyšší pravděpodobností konat nebude.
+51
  • PC 90
Nemůžu Human Revolution upírat kvality, o kterých si většina dnešní produkce může nechat zdát, ale i když je DX3 kvalitní hrou, nevyrovnává se původnímu Deus Ex. Navíc asi jediné, co by mě v tuhle chvíli motivovalo k dalšímu playthrough, je pokus projet to celé bez zabíjení a alarmů. Jako stealth hra asi nemá DX3 v posledních letech konkurenci.

Ale jinak... mě prostě štve, že pocity z hraní DX1 mi po tomhle už asi nikdo nezopakuje. DX3 je pořád po stránce mechanismů zjednodušené, po audiovizuální stránce snad až přeplácané. Možná že moderní grafika se všemi těmi detaily je taky část problému, ale nevěřím, že by to nešlo i jinak.

Čím mě DX3 zklamal nejvíc? Možnostma řešením situací. Za prvé tam, kde v DX vedle sebe existovalo páčení zámků, oblbování elektrických krabiček multitoolem a hackování systémů, tady je jen hackování. Narvete do toho pár bodů a dostanete se prakticky všude. Na konci jsem měl cca 40-50 podpůrných programů a kdybych to nevyhazoval kvůli místu v inventáři, tak určitě i přes 20 automatických odemykátek. Nutno uznat, že minihra je dobře zpracovaná a zdaleka člověka neomrzí tak snadno, jako konkurenční pokusy.

Za druhé ono "řešení situací podle herního stylu hráče" tady obvykle znamená, že k cíli vede x cest a na každé leží trochu jiná překážka. Vaše augs pak už jen určují, kterou cestu můžete projít a kterou ne. Neřeším, jestli mi někde za rohem nebudou chybět lockpicky/multitools, když je použiju teď, nebo jestli bych radši neměl obětovat emp granát na robota, co hlídkuje kolem dveří v sousední chodbě... Prostě buď tady přeskočím plot, nebo támhle projdu pro jiné smrtícím plynem, nebo tuhle vodou pod proudem, nebo tady prorazím zeď, nebo tady ty dveře hacknu. Ale do budoucna ničím z toho nic neriskuju.

Což mi připomíná, že přítomnost přesné mapy s vyznačeným cílem zážitku taky bůhvíjak nepomáhá. Mapy jsou navíc relativně kompaktní a spíš zaměřené na konflikt s nepřítelem, než na překonávání automatických bezpečnostních prvků, což mi trochu vadilo z hlediska toho, že skoro nikde nejde překážku odstranit hlučně, protože snad pokaždé je poblíž někdo, kdo to uslyší.

A samozřejmě bych mohl pokračovat o absenci chladných zbraní, alternativní munice, a vůbec řady vybavení, které mělo svoje místo v systému jedničky a které tady prostě není, nebo třeba o okamžité dostupnosti všech augs a skutečnosti, že jejich výběr v drtivé většině případů váš styl hraní nijak zásadně neovlivní. Jo a alarm se spustí v momentu, kdy jste rozpoznán jako nepřítel, čili alarm, bo "moment před smrtí si vás oběť všimla" je tu bohužel běžná věc. A i když vás při běhání nepřátelé slyší, když schovaný za rohem skáču jak blbec, abych nepřítele nalákal do pasti, tak to ignoruje. A hodit mu někam nějaký krám... můžete zvedat v podstatě jen obří krabice a bedny, zbytek je jen blbá dekorace.

Já vim, no, chci DX1, který jsem ještě nehrál, ale to mi už nikdo nedá, protože DX3 je líbivá a velmi kvalitní hra a minimálně mainstream bude mít za to, že legenda DX1 je tímto překonána, jakkoliv budu nesouhlasit. Takže dneska místo komentáře jen takovýhle rant. A možná po přečtení přehodnotíte ty vaše absolutna.

A ještě si kopnu do konce: ve finálním "souboji" jsem vůbec nevěděl, co se po mě chce. Rozstřílel jsem a nahackoval co šlo a pak byl konec, kde jsem si vybral tlačítko. A jinak je to celé takové Square-enixovsky efektní a líbivé a pro fandy DX1 je tu mrtě odkazů, které ani většinou nevyznívají nějak nuceně. A příběh? "Everybody lies?" ho ho. Nikdo zásadně neotočil, žádná MJ12 pod podlahou není. Ty největší zvraty jsou předloženy dost pomalu na to, by si je člověk dřív domyslel sám.

Je to hezké, je to po všech stránkách lepší, než skoro všechno, co v poslední době vychází. Ale i když Deus Exu ostudu nedělá, nemůže se s ním měřit. To vůbec.

No, mohl bych určitě napsat něco o tom, co je na DX:HR všechno pěkné a tak, ale při těch vašich hodnoceních to za mě jistě rád udělá někdo jiný.
+50 +52 −2
  • PC 80
,,What a shame."
,,Yeah, RIP."

Série Deus Ex má vskutku ty nejlepší stoický protagonisty. A přesně to se mi na ní také líbí. Stejně tak se mi i zamlouval v pořadí již třetí díl, který mi spravil náladu mu velice neuspokojivém Invisible War.
Na Human Revolution jsem byl hodně zvědavý, protože jsem na něho ze všech stran slyšel jen samou chválu, plus Eidos Montréal upoutal mou pozornost poté, co jsem od něho hrál Shadow of the Tomb Raider, u něhož patřím k menšině hráčů, kteří tu hru považují za lepší než předchozí dva díly od Crystal Dynamics. Takže jsem do hry vstoupil s velkým zájmem.

Začnu tou nejlepší a nejsilnější věcí na celé hře, kterou je samotný gameplay. HR má zcela bezpochyby ten nejparádnější combat ze všech dílů. Je svižný, headshoty jsou uspokojivé, arzenál zbraní také, plus nepřátelé se (většinou) nechovají jako úplní dementi. A kulky bolí. Hodně. HR je tak jedna z mála her, ve které mi vůbec nevadil auto-heal, což je u mě velký thumbs up. Navíc se přiznám, že jsem ve všech hrách opravdu nehorázná špinavá děvka na XP. Takže kdykoliv byla možnost je někde získat, ihned jsem toho využil. Díky tomu jsem strávil opravdu HODNĚ času hackováním, které jsem využíval i v případě, že jsem znal potřebný kód. Holt člověk přece nesmí vyjít ze cviku! Dokonce i stealth, který jinak ve hrách nesnáším, mi zde velice vyhovoval. Skill Tree rozhodně nejuspokojivější ze všech her, obzvlášť plášť neviditelnosti byl učiněnou radostí.

Atmosféru má hra na většině místech vynikající. Detroit byl poměrně fajn, ale skutečnou lahůdkou byly Hengsha ulice. Obzvlášť lokace Court Gardens mě z nějakého důvodu nesmírně uchvátila. Díky kombinaci zvuků a celkového zasazení mi to fakt připomínalo jako něco z Blade Runnera. Dialogy jsou obecně zajímavé, plus hra má velice svižné tempo, díky kterému nedojde v ději k žádné vyloženě mdlé sekvenci. Jen teda těch side-questů mohlo být víc.

Teď chci ale psát o největším zklamání, které se projevilo i na finálním hodnocení hry. Tím je samotný setting a probíraná herní témata. HR se odehrává 25 PŘED událostmi v původní hře. Tak proč to sakra vypadá, že se odehrává 25 let PO jeho událostech? Na původní hře jsem hrozně oceňoval ono uzemněné zasazení, díky kterému jsem v něm mohl lépe hledat paralely se světem skutečným. Ten svět vypadal zkrátka velice podobně tomu dnešnímu. HR ale (jak se říká) "went full sci-fi", přičemž hráčovi nadělil poměrně futuristický design interiéru a exteriéru určitých budov, extravagantní hadry mnohých postav (největší extrém je reportérka Eliza Cassan - seriózní zpravodajství, lol) a města, která by za 6 let měla vypadat asi nějak takhle. Já samozřejmě chápu, že by nová hra z blízké budoucnosti měla vypadat co nejvíce podmanivě, ale tohle všechno na mě opravdu nekřičí: Prequel k Deus Ex. Spíš přesně naopak.

Pak tu jsou samotná témata. Původní Deus Ex se zaobíral hned několika velkými tématy, které se přímo týkají i dnešního světa. HR se však věnuje pouze a jedině jednomu velkému tématu - augmentace. Občas trochu nakousne vliv/kontrolu médií a konspirační teorie, ale příliš se jimi nezaobírá. Augmentace jsou primárním tématem, kolem kterých se točí i celý příběh, jenž je naštěstí poměrně zajímavý a dobře odvyprávěný. I tak mě to ale poměrně zklamalo, protože ze všech témat jsou "superhrdinské" augmentace opravdu jednou z největších science fiction záležitostí.

Obecně je Human Revolution dobrá hra, která se sice hraje jako Deus Ex, ale svou narativní/settingovou stránkou tak nepůsobí. Díky onomu skvělému gameplayi, atmosféře a kvalitně odvyprávěnému příběhu jí to ale jsem schopný odpustit. Finální hodnocení nakonec 80%, protože do žlutých barev si ta hra jít fakt nezaslouží. Jsem si totiž na sto procent jistý, že kdybych nehrál původní hru, hodnotil bych rozhodně výše.

Pro: Gameplay, atmosféra, souboje, dobře odvyprávěný příběh, skill tree

Proti: fakt to nepůsobí jako prequel na Deus Ex, příliš velké dějové zaměření na augmentace

+39
  • PC 90
...but you can see it from here.

Vítej v 21. století, Perkmane.

V první řadě; Deus Ex bez pořadové čišlovky je pro mě top-notch. Vyjádřit 11 leté čekání skrz zábavný oslí můstek jde stěží, takže jednoduše: za tu dobu se tu pro mě neobjevilo nic, co by zpětně DE překonalo. Svět. Atmosféru. Pulz. Šumění větru v Paříži a ambientní hudbu, návaznosti příběhu i jeho pozadí. Do toho v ůvodu i zpětně Spector, ION Storm, vzpomínky. A demo. Červen 2000.

Uběhlo 11 let, při hraní trojky jsem si tohle hodně řikal. A objevil jsem, že Human Revolution dělá čest principům a ideálům dnešních her – bere si z nich od začátku to nejlepší, potom je taví do moderních mechanismů a nakonec zalije jednoduchostí; ať už vzhledem, všudepřítomným capslockem, ukazatelem směru mise, autohealem. A přes slabší ůvod – po první volnost v Detroitu – jsem se nejednou zastavil a řikal si - líbí se mi to? Je správně, že to vypadá jednoduše? Kde je multitool, kde je páčidlo? Je správně, že vím, kam jdu, je správně, že ačkoliv ten top-notch Deus Ex je nedotknutelný, tohle mě baví?

A ono baví. Principy třetího Deus Ex jsou pro mě krystalizovaná zábavnost v duchu vzpomínaných ‚moderních‘ her a vzdáleným úsměvem k prvnímu dílu. Funguje to. Bavilo mě prozkoumávat, bavilo mě zkoušet NPC, bavilo mě sledovat tu vzdálenost, jakou hry uběhly za jednu dekádu. I s tímhle se člověk nutně setká, pokud miluje první díl.

Nejsou tu multitooly, není tu „hra stínů“, všechno to vynahrazují ale jiné mechanismy – stealth, cover systém, hacking, jsou vnitřní, vlastní zábavné minihry, které dovolují hnát momentum hry dopředu. A že ho ženou vehementně.

Zatímco jednička kroužila kolem cyberpunku s malým fontem, žádnými ukazateli, kódy jste si museli psát na papírek a měla o něco větší nelinearitu, trojka zamířila ke ‚khool oranžové‘ vizi, která nabízí ponor, atmosféru, odkazy a nový, (opět) moderní desing, který patří a musí patřit do světa po 11 letech od originálu.

Jedničku jsem nečekal, ale mohl jsem – nakonec jsem ale pochopil vývoj a přišlo mi vyškrtnutí těch herních ideálů z minula a dodání jiných - jako jediná správná věc. Nečekal jsem Spectorovské „tři cesty na druhou“ (tichošlápek, akce, hacking a každá z nich ještě jednu vlastní odbočku), čekal jsem moderní, rychlou, jasnou hru, která ano, bude jednuduší, ale s pevným zázemím a fungujícím světěm. Dostal jsem. Co mě dohnalo k potlesku a ještě většímu nadšení pak byla ta všudepřítomná pokora a láska měrem k originálu, kterou Montreal hře dal. Rádio, remake některých (příběhových, mapových) schémat, poslední tóny některých skladeb a desítky dalších, drobných věcí.

Hra mě bavila, dohrál jsem ji na normální obtížnost za celých 32 hodin (lamička!) plus všechny ty zkoumání, mluvení a objevování a zažitek to byl stoprocentní. Plus závěrečné titulky, že jo. Den na to jsem to rozehrál znova, kvůli přitažlivosti a chtíči se vrátit. Chci víc. Investice absolutní a nelituju ani koruny.

Human Revolution je proto pro mě dospělé dítě, které našlo vlastní cestu od jedničky v zhýčkaném, zkratkovitém světě a pokud opravdu nečekáte, že hra v roce 2011 bude hrou z minulé dekády (jako kdyby původní Deus Ex kopíroval 20 let staré věci, že), dostanete ultimátum, krásu i oranžový desing, který patří do cyberpunkové evoluce stejně tak dobře, jako všemi milovaný originál od Spectora. Bravo!

Pro: Atmosféra, styl a moderní desing; zabalené v pokoře k jedničce

Proti: Občas buginy, pravděpodobně boss fighty

+37 +38 −1