Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Max Payne 2: The Fall of Max Payne

Remedy Entertainment •  Rockstar Vienna (Xbox, PS2, PS3, X360)
15.10.2003
25.11.2003
03.12.2003
27.04.2009
01.05.2012
87
834 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Druhý díl se odehrává 2 roky po událostech z Max Payne, kdy Max vyšetřuje podivnou sérii vražd. Setkává se také s Monou Sax, postavou z prvního dílu, po které nyní jdou nájemní vrazi, a společně hledají odpovědi na otázky, které postupně vyplouvají na povrch.

Max Payne 2 přináší od svého předchůdce řadu vylepšení. Oproti prvnímu dílu, kde většinu postav hráli sami vývojáři, byli ve druhém díle najati profesionální herci a celá hra tak působí filmovějším dojmem. Nechybí opět tradiční komix a samozřejmě bullet-time, který má nyní více využití a dává Maxovi větší výhodu oproti jeho nepřátelům. Hra tak dostává rychlejší spád a může se tak zdát, že je oproti předchozímu dílu kratší. Přesto nabízí srovnatelný počet kapitol. Sněhovou vánici vystřídal vytrvalý déšť, a tak se nemusíte bát úpadku temné atmosféry.

Třetí díl, na kterém už ale nepracovalo finské studio Remedy Entertainment, vyšel o 9 let později.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Max Payne 2 je nadčasovou hrou. Zatímco v prvním díle už není co obdivovat, tady si autoři dali pořádně záležet a vytvořili něco, co se i dnes hraje nádherně. Hry jako Max Payne 2 se dnes již nevytvářejí. Příjemně ostrá grafika, žádný konzolově-rozmazaný hnus. Výzva v obtížnosti. Žádné barevné ikony vyskakující všude, žádné "Press any button to continue". Žádné berličky v podobě autoheal, žádný humpolácký zaměřovač přes půl obrazovky, žádné kýčovité fráze.

Propracované lokace, variabilní hratelnost, velikonoční vejce, hudba ještě podmanivější, než v prvním díle (především pak Last Goodbye v závěrečných titulcích) a v neposlední řadě Mona Sax.

Pouze dvakrát jsem měl pocit, že by bylo fajn se zase pohnout dál (Mona a Max – staveniště), to jsou ale jen nepatrné skvrny na jinak výtečné hře. Nestává se mi často, abych byl zklamaný z krátkosti hry, abych chtěl po dohrání ještě pokračovat. Nestává se mi často, abych byl nadšený od začátku až do konce. Max Payne 2 je první hrou, kterou se chystám dohrát i počtvrté...
+53
  • PC 95
K Maxovi 2 jsem nejdřív přistupoval dost skepticky... Ale hned po několika minutách hraní si mě získal. Oproti minulému dílu se toho moc nezměnilo, snad jen drobně upravený bullet-time (nabíjení zbraně s rotující kamerou je úplně nehorázně cool ;)), celkem povedená grafika a možnost střílet ze dvou Desertů najednou. Musím říct, že příběh je celkem obyčejný a tuctový, ale je podán takovým stylem, že to vůbec nevadí a Maxova cesta nocí vás do sebe prostě vcucne. Škoda jen, že není trochu delší, 6 hodin je opravdu málo :(
Ano, Max Payne je lineární hra, ale nemyslím si, že by to něčemu vadilo. Koneckonců je to "jenom" TPS, tak co :) I přesto mě Max Payne 2 dostal, hlavně svojí ponurou atmosférou, ponurým příběhem, ponurým hlavním hrdinou a ponurým prostředím. Závěr hry je správně filmový a kdo náhodou neví, při dohrání na nejtěžší obtížnost vás čeká alternativní konec.
I kvůli tomu dávám tak vysoké hodnocení.

Takže nezapomeňte... .mirrorS arE morE fuN thaN televisioN ;)

Pro: Fungující a efektivní bullet-time, noir atmosféra, Mona Sax :),

Proti: Krátká doba hraní

+47
  • PC 85
"Have no fear, Vlad is here!"

Původně jsem měl u dvojky vyšší hodnocení než u jedničky, ale před nedávnem jsem si znovu střihl oba díly a musel jsem přehodnotit.

Paradoxně nejvíc mi asi nesedl nový bullet-time, který mi už přijde až moc zvýhodňující Maxe nad nepřáteli. Než stihne na zem dopadnout první protivník, tak stihnete 2x přebít libovolnou zbraň a sejmout ještě 5 jeho kamarádů. Místo skoků už se spíš používá prosté zpomalení času a kosení všeho živého. Celkově mi hra už přišla dost lehčí a situací, kdy jsem se bál o život, razantně ubylo. Na začátku lze navíc zvolit pouze jedna obtížnost, takže se tomu nedá moc vyhnout.

Jinak už zbývají jen pozitiva - podání příběhu je opět parádní, stejně jako atmosféra, i když sněhová vánice se mi líbila asi o trochu víc. Maximální pochvalu si opět zaslouží hudba - pro mě půl atmosféry celé Max Payne série. Pokračuje se i v tradici televizních seriálů - těšte se na nové díly vašich oblíbených pořadů jako Lords and Ladies nebo Captain BaseballBat Boy. A ano, hra je krátká, ale jak člověk ztrácí čas na hraní, tak už mu to spíš vyhovuje.

A nezapomeňte: "Max Payne's journey through the night will continue."
+43
  • PC 90
Max Payne je jedním z kultovních hrdinů herní scény. Hlavní postava série celkem tří herních titulů (a jednoho filmového příběhu), osudem zkoušený drsný detektiv newyorského policejního sboru, kterému Fortuna nepřisoudila mnoho štěstí do vínku jeho temného žití. V prvním díle se mstí za zmařené životy své milované ženy a malé dcerky. Díl druhý - The Fall od Max Payne, který jsem si zvolil v Herní výzvě 2016 jako jednu ze 100 nejlépe hodnocených her na DH, nabízí pro změnu love story detektiva a elitní vražedkyně, na pozadí vražd a propletených nitek vztahů mezi gangstery a policisty.

Studio Remedy se tentokrát spojilo s AAA společností Rockstar, jejíž neomezený rozpočet přinesl znatelné vylepšení ve své době špičkového provedení předchozího titulu. Propracovanější technologie umožňuje ještě kvalitnější vzhled, což i dnes činí hru uspokojivě hratelnou na nových strojích. Max dostal nový obličej v podání známého herce Timothy Biggse a na rozdíl od nouzového řešení v podobě místy statické tváře scénáristy Sama Lakea v první hře je vzhled hlavního hrdiny jednoznačně lepší.

Hry od Rockstaru vynikají dokonalým scénáristickým zpracováním a scénaristům z Remedy se podařilo vytvořit podmanivý příběh lásky mezi kapkami krve, který umocňuje dokonalý dabing. Navíc české titulky dodávají i českým hráčům možnost si plně vychutnat temnou zápletku. Story je podávané pro mě atraktivní kombinací hutných komiksových stripů s krátkými animacemi v enginu v průběhu hry. Odpadá tak statické sledování dlouhých videosekvencí, která některá studia ráda prezentují, a jež mě často nutí tyto story videa přeskakovat a rychle se dostat k hraní.

Jakkoliv preferuji v akčním žánru střílečky z vlastního pohledu, u Maxe mi pohled na záda postavy nevadí. Jeho ovládání je intuitivní a nekomplikované a střelba jakožto hlavní činnost byla plně pod mou kontrolou. Remedy jsou průkopníkem tzv. bullet timu, což je zpomalení času, které se v prvním Max Paynovi objevilo snad poprvé v herní historii a zanedlouho získalo řadu napodobitelů. V první hře s Maxem byl pro mě bullet time určitý alternativní doplněk a pokud si dobře pamatuji (je to již chvíli, co jsem jej hrál), tak se hra dala relativně dobře zvládnout i bez něj.

V pokračování se ale bez něj prakticky neobejdete, a hra vás do jeho použití de fakto nutí. Zpravidla větší skrumáží protivníků najednou nebo jejich strategickým umístěním v levelu. Bez zpomalení toku času se mi ani náhodou likvidace zlých hochů nedařila. Naštěstí je jeho využití zábavné a řetězení mrtvých nepřátel a následná animace Maxe jako smrtícího přízraku je prostě boží. I když zprvu jsem si na jeho neustálé používání musel zvykat.

Hratelnosti rozhodně dominuje akce a hra odsýpá jako dobře promazané soukolí. Reálně zpracované lokace z prostředí New Yorku věrně zobrazují tu odvrácenou tvář megalopole, kterou nevídáme na fotkách a pohlednicích. Mapy jsou designovány lineárně a nic nezdržuje hráčův postup. Bohatý arzenál zbraní umožňuje vybrat si tu vaši nejoblíbenější, jež sedí vašim preferencím a nabídka zbraní hromadného ničení v podobě granátů také dostačuje k eliminaci gangsterů.

Jen jednou jsem se zasekl, když jsem přehlédl cestu vedoucí skrz výtah. Vítaným zpestřením je hra za Maxovo alter ego Monu Sax a zejména její jištění Maxe z pozice sniperky byla vítaným oživením. Naštěstí absentuje psychedelická vložka z minulé hry, a situace ve hře plně odpovídají realitě. Obtížnost je vyladěna tak akorát, s využitím bullet timu jsem neměl zásadní problémy a zamrzí snad jen poněkud jednoduchý finální boss.

Herní doba je poměrně krátká, neměl jsem sice zapnutý Raptr a tak ji jen odhaduji na přibližně 6 hodin. Tento čas strávený dynamickou kampaní byl vyplněn zábavnými přestřelkami a nikde se nedostavil pocit nudy nebo stereotypu. Lokace i herní situace jsou pestré, prostředí se mění a prskání některých hráčů nad krátkou herní dobou považuji za neopodstatněné. Vše je podřízeno příběhu a případné umělé natahování a prodloužení herní doby by událostmi naplněnou story notně rozmělnilo. Vysoké hodnocení si Max Payne 2: The Fall of Max Payne za dokonalý akční zážitek s filmovým nádechem plně zasluhuje.

Pro: Dynamická akce, bullet time, story, vizuál, hudba

Proti: Místy snad až příliš lineární

+40 +41 −1
  • PC 90
Maxe Payna 2, jakkoli klišovitě to může znít, nelze hodnotit jinak než jako kultovní hru s nakažlivou noir atmosférou, která se dostane pod kůži.

Detektiv, který svými glosami a úvahami, jimž rozhodně nechybí cynismus a ironie, nezaměnitelným hlasem doprovází situace, ve kterých se v rámci příběhu ocitá, odhaluje zkorumpovanost vlastního oddělení, a na své pochmurné pouti plné kriminálních živlů za doprovodu podmanivých tónů violoncella prožívá milostný, zároveň však komplikovaný vztah s charizmatickou Monou Sax, která by z hlediska zákona měla být Maxovým nepřítelem.

Detektiv, který rozhodně není prototypem nezranitelného všemocného spasitele, ale znechuceného chlápka, kterého kromě Mony (jak psychicky, tak fyzicky) drží při životě kupa bandáží, analgetik a do jisté míry i vnitřní touha po spravedlnosti, kterou si Max i v prostředí překypujícím úpadkem dokázal uchovat.

Snové a deprimující prostředí Maxových nočních můr, které jsou protkány hlasy, jež k Maxovi v někdy až hororové atmosféře promlouvají, a surrealistickými výjevy, které jsou výplody Maxovy světobolem zmítané mysli, také patří k ojedinělým herním zážitkům.

Akční pasáže, kterých je ve hře požehnané množství, jsou typické nejen Maxovým arzenálem (nemůžu nezmínit Ingramy), ale zejména použitím bullet time, který v graficky zdařilém prostředí obstarává nesmírně zábavné a skvěle vypadající přestřelky a la Matrix se zpomalenými záběry na kulky razící si cestu vzduchem do hlavy nepřítele, působivé otočky při přebíjení či kotouly nebo úskoky vzad. Engine hry také disponuje interaktivním okolím, a vzpomínám si, že když jsem oddělal prvního chlápka v nemocnici, kterého má střelba vzápětí odmrštila na hromadu beden, aby se nakonec spolu s padajícími předměty svalil do rohu místnosti a vymaloval ho krví, sledoval jsem to s otevřenou pusou.

Pro: Nezapomenutelná atmosféra noir příběhu s osobitými hlavními postavami, skvělý dabing, geniální hudební kulisa, výborné přestřelky v bullet time

Proti: Hra možná mohla být delší (ale jinak má k dokonalosti skutečně velmi blízko)

+33