Max Payne 2: The Fall of Max Payne

Max Payne 2 je nadčasovou hrou. Zatímco v prvním díle už není co obdivovat, tady si autoři dali pořádně záležet a vytvořili něco, co se i dnes hraje nádherně. Hry jako Max Payne 2 se dnes již nevytvářejí. Příjemně ostrá grafika, žádný konzolově-rozmazaný hnus. Výzva v obtížnosti. Žádné barevné ikony vyskakující všude, žádné "Press any button to continue". Žádné berličky v podobě autoheal, žádný humpolácký zaměřovač přes půl obrazovky, žádné kýčovité fráze.

Propracované lokace, variabilní hratelnost, velikonoční vejce, hudba ještě podmanivější, než v prvním díle (především pak Last Goodbye v závěrečných titulcích) a v neposlední řadě Mona Sax.

Pouze dvakrát jsem měl pocit, že by bylo fajn se zase pohnout dál (Mona a Max – staveniště), to jsou ale jen nepatrné skvrny na jinak výtečné hře. Nestává se mi často, abych byl zklamaný z krátkosti hry, abych chtěl po dohrání ještě pokračovat. Nestává se mi často, abych byl nadšený od začátku až do konce. Max Payne 2 je první hrou, kterou se chystám dohrát i počtvrté...

K Maxovi 2 jsem nejdřív přistupoval dost skepticky... Ale hned po několika minutách hraní si mě získal. Oproti minulému dílu se toho moc nezměnilo, snad jen drobně upravený bullet-time (nabíjení zbraně s rotující kamerou je úplně nehorázně cool ;)), celkem povedená grafika a možnost střílet ze dvou Desertů najednou. Musím říct, že příběh je celkem obyčejný a tuctový, ale je podán takovým stylem, že to vůbec nevadí a Maxova cesta nocí vás do sebe prostě vcucne. Škoda jen, že není trochu delší, 6 hodin je opravdu málo :(
Ano, Max Payne je lineární hra, ale nemyslím si, že by to něčemu vadilo. Koneckonců je to "jenom" TPS, tak co :) I přesto mě Max Payne 2 dostal, hlavně svojí ponurou atmosférou, ponurým příběhem, ponurým hlavním hrdinou a ponurým prostředím. Závěr hry je správně filmový a kdo náhodou neví, při dohrání na nejtěžší obtížnost vás čeká alternativní konec.
I kvůli tomu dávám tak vysoké hodnocení.

Takže nezapomeňte... .mirrorS arE morE fuN thaN televisioN ;)

"Have no fear, Vlad is here!"

Původně jsem měl u dvojky vyšší hodnocení než u jedničky, ale před nedávnem jsem si znovu střihl oba díly a musel jsem přehodnotit.

Paradoxně nejvíc mi asi nesedl nový bullet-time, který mi už přijde až moc zvýhodňující Maxe nad nepřáteli. Než stihne na zem dopadnout první protivník, tak stihnete 2x přebít libovolnou zbraň a sejmout ještě 5 jeho kamarádů. Místo skoků už se spíš používá prosté zpomalení času a kosení všeho živého. Celkově mi hra už přišla dost lehčí a situací, kdy jsem se bál o život, razantně ubylo. Na začátku lze navíc zvolit pouze jedna obtížnost, takže se tomu nedá moc vyhnout.

Jinak už zbývají jen pozitiva - podání příběhu je opět parádní, stejně jako atmosféra, i když sněhová vánice se mi líbila asi o trochu víc. Maximální pochvalu si opět zaslouží hudba - pro mě půl atmosféry celé Max Payne série. Pokračuje se i v tradici televizních seriálů - těšte se na nové díly vašich oblíbených pořadů jako Lords and Ladies nebo Captain BaseballBat Boy. A ano, hra je krátká, ale jak člověk ztrácí čas na hraní, tak už mu to spíš vyhovuje.

A nezapomeňte: "Max Payne's journey through the night will continue."

Často sa stáva, že pokračovanie prekoná pôvodnú hru. Býva to ale väčšinou v prípadoch, že pôvodná hra buď za veľa nestála alebo obsahovala mnoho chýb a podobne.
Pri Maxovi Paynovi je to ale trochu iné. Už prvý diel bol podľa môjho názoru dokonalý ale 2. dielu sa podarilo niečo skoro nemožné. Vyrovnať sa predchodcovi a vylepšiť mechanizmy, ktoré fungovali na jednotku už v jednotke (keď na to pozerám takto, znie to celkom humorne :-).

Príbeh pokračuje tam kde predchádzajúci diel skončil. Nie je núdza o dejové zvraty a príbeh je opäť to, čo ženie hráča vpred ako keď zapijete veľkú porciu zmrzliny dvoma veľkými pivami (to nemám odskúšané, no riskovať radšej nebudem).

Pokiaľ ide o hrateľnosť, všetko zostáva po starom, teda opäť priam až filmovo ladené prestrelky akurát pribudla možnosť efektne prebíjať pri zapnutom bullettime.

A grafika, ako sa na pokračovanie patrí, ubehla dosť veľký kus vpred.

Max Payne 2 je jedno z mála pokračovaní, ktoré ma dokázalo zabaviť rovnako ako predchádzajúci diel. Mnohí ľudia tvrdia, že dvojka je lepšia ako jednotka. Ja si to nemyslím. Podľa mňa sú obidve hry rovnako dobré a preto si zaslúžia byť na pomyselnom vrchole môjho herného rebríčka.

Dvojka je kromě délky ve všem lepší jak jednička. Lepší grafika, fyzika, příběh, bullet time, lokace (i když často recyklované), dokonce i ta brokovnice má účinnost jakou bych očekával a ne jako v jedničce, kdy jsem často napálil týpka z metru a on jakoby nic, oklepal se a střílel si dál. Při procházení lokacemi lze konečně potkat někoho jiného než nepřítele, sem tam vyleze z pokoje babka s brokovnicí nebo se k Maxovi někdo připojí.
Další věc jsou ty pořady co běží v televizi, Lords and Ladies nebo jak se to jmenovalo. Rád jsem se na chvíli zastavil, přestal na okamžik skákat a zabíjet a shlédl další díl ujetýho seriálu.
V podstatě si nevzpomínám na nějaké hluché místo, tahle hra má prostě spád a je asi dobře že autoři dali přednost kvalitě před kvantitou. Krátké ale výborné