Call of Juarez

Call of Juarez je pro mě osobně největší překvapení za hodně dlouhou dobu, čekal jsem klasickou akci z westernového prostředí, dostal jsem zajímavou směsici střílečky, stealth akce a akční adventury s opravdu velkou náloží skvělých nápadů a zpestřujících prvků.

Příběh sleduje 2 postavy: Billyho, mladého polovičního mexičana, který (většinou) nevyznává hrubou sílu jako řešení, a Reverenda Raye, bývalého pistolníka, nyní kněze, který jde z určitých důvodů Billymu po krku. Obě z postav se střídají a s nimi i samotná hratelnost, která osciluje od stealth přes skákací kola někdy až v tombriderovském stylu za Billyho, až po klasickou střílečku za Reverenda Raye.

Obě postavy jsou vykresleny skvěle a příběh se mi zdál na poměry PC her velmi dobrý. Nejvíce se mi líbilo, že tvůrci tenhle typ paralelního vyprávění uměli využít na maximum - postavy se potkávají, zlomové okamžiky a to co jim předcházelo je vykresleno z obou stran, některé události zažijete z různých úhlů pohledu (když přede mě v jeskyni dírou ve stropě při hře za Raye propadl hořící strom, s radostí jsem si vzpomněl, jak do něj při hře za Billyho v předcházející kapitole několik metrů nad udeřil blesk), a takových okamžiků je ve hře víc a skvěle dotvářejí atmosféru, byť nejsou nijak příběhově důležité. Zpracování obou postav se mi líbilo a zvláště fanatický Reverend Ray, který dokáže zároveň jednou rukou střílet a druhou předčítat svým obětem z Bible, je výborná postava a to i díky famóznímu dabingu.

Vyzdvihnout musím také velmi promyšlený level design a s ním spojená nádherná prostředí divokého západu. Hory, lesy, horské bystřiny, kaňony a prérie v kombinaci s velkým dohledem a spoustou grafických efektů tvoří kouzelné scenérie (a ty mám ve hrách obzvláště rád). Billy disponuje i bičem, pomocí kterého se můžete (přichycení na stromy, přitahování či zhoupnutí) dostávat na různá vyvýšená místa, takže si prostředí můžete vychutnat i z opravdu velkých výšek a je to nádhera. Grafika hry je na rok 2006 špičková (a docela náročná i dnes) a to samé platí i o hudbě.

Když jsem se o hru začal v průběhu hraní více zajímat, docela často jsem v ohlasech četl, že je stereotypní. Já jsem v celkem 15 kapitolách a s přibližně stejnou herní dobou v hodinách nic jako stereotyp nezaznamenal - a autoři pro to taky dělají maximum. Střídání charakterů (a tím pádem samotné hratelnosti) neustále drží hráče v pozornosti a musíme připočíst i spoustu skvělých nápadů: povedený a trochu atypicky ztvárněný bullet time, jízda na koni, skvělé využití biče, přehřívání zbraní, luk jako zbraň (pro mě nejlepší požitek ze střelby za hodně dlouhou dobu), systém duelů, hašení ohně, lov zajíců atd. atd., stále přichází něco nového a nevyzkoušeného, paráda.

Největší problém hry vidím v tom, že je multižánrová. Pro fanoušky stříleček málo akce, pro milovníky stealth či skákaček zase akce příliš. Pokud máte vyhraněný žánrový vkus, pravděpodobně vás bude jedna polovina hry nudit nebo dokonce otravovat. Pokud máte, podobně jako já, rádi všechny zmíněné pod podmínkou, že je hra dobrá, můžu vám Call of Juarez bez nejmenších pochyb doporučit. Tato hra (některými nazývaná jako "budgetovka") mi dokonale sedla a v mých očích v klidu poráží všechny samozvané AAA akce roku 2006 i většinu těch, co byly vydány poté.

Hra z westernového prostředí, není to ale adventura ani strategie. No nakonec proč ne, pomyslel jsem si a ponořil se do hraní... Na první pohled mě zaujala hodně surová atmosféra a ztvárnění alá TENKRÁT NA ZÁPADĚ. Vše je takové oprýskané a z každého póru jde cítit, že to v té době nebyla žádná procházka růžovou zahradou. Tak jako se dnes dělí svět na bohaté a chudé, i zde je tomu stejně, ale snad ještě v intenzivnějším módu.

Během hraní se ujmete dvou rolí, což nebývá moc zvykem. Indiánského mladíka Billyho Candla, prchajícího před spravedlností za zločin, který nespáchal (pomalý a tichý postup) a reverenda Raye s temnou minulostí (akční pasáže), který Billyho pronásleduje. Příběh je sice velmi kvalitní a vyšperkován funkčními zvraty (s tím je spojená ideální délka hry), kde se střetnete s proradnými mexikány, dětmi, ženami lehčích mravů i muži zákona, právě tady však nastává první kámen úrazu – od samotného začátku jsem měl pocit, že se ne a ne sžít s ovládanými postavami. Chápu, že kdyby se odehrála kampaň za Billyho a pak až za reverenda, tak by se ztratila návaznost na příběhovou linii, problém ale je, že vím, že je Billy nevinný, ale i přes to ho musím v roli Raye chytit a potrestat. Toto dilema se sice časem poněkud vytrácí a já si začal plně užívat kvalitně zpracovanou fpsku, ale i tak.

Když se vrátím k zmíněné kvalitě, jde skutečně poznat, že si vývojáři dali záležet na každé prkotině. Herní svět je rozlehlý a téměř bez koridoru (ne jednou jsem se přistihl, že jen tak cválám na koni lesy, loukami a úžasně zpracovanou vodou a přitom se zaposlouchávám do nádherné hudby a zvuků okolí). Pochvalu si také zaslouží uchu lahodící hlas dabérů a celkové animace pohybů s možností střílet obouruč. Jasným příkladem v tomto směru je jízda na koni nebo šplhání na skalní výběžek, kdy jsou jasně vidět ruce. Dalším plusem jsou zbraně, kterých není sice mnoho (dvě pistole, brokovnice, winchesterovka, luk s šípy a více účelový bič), ale o to jsou lépe zpracovány - od zvuků, přes nabíjení, až po samotné zničení. Zničení, ptáte se? Ano je to tak, palné zbraně nevydrží věčně a po nějaké době střílení vám explodují v rukou a již nejsou k užitku. Někdo by mohl namítat, že taková novinka je pěkně na pytel (jemně řečeno), ale dle mého názoru to přidává na autentičnosti. Se zbraněmi je spojen i tzv. polední souboj, známka každé správné westernovky. Při zaznění zvuku musíte tasit pohybem myši dolů nahoru a po té vystřelit na protivníka z řad (většinou) šéfů banditů.

Další věc, co hru trochu sráží, je v některých částech nuda a jednotvárnost, u reverenda potom nemožnost přeskakovat vyšší překážky. A také poslední pasáž, než si člověk uvědomí, co má vlastně udělat.

Pln dojmů z právě dohraného Call of Juarez 2 jsem si řekl, že by nebylo špatné zkusit si zahrát jedničku (k čemuž jsem se při předchozích dvou pokusech kvůli hw nárokům nedostal).

Hodně mě překvapilo, jak dobře příběhy jedničky a dvojky na sebe navazují a vlastně jen za to dávám extra 5 bodů v hodnocení - závěrečná slova revrenda Raye prostě účinkují docela jinak, když jste s ním předtím prošli kus života ve dvojce :)

Graficky je Call of Juarez velmi pěkný. Prostředí se vedle dvojky zdá trochu málo detailní, ale srovnání s například Oblivionem snese naprosto v pohodě.

Hratelnost je svým pojetím na úrovni, kterou bych s ohledem ke "stáří" titulu hodnotil jako kvalitní. Hra obsahuje řadu zajímavých prvků, ale k řadě prvků je přistupováno i na rok 2006 tak trochu oldskoolově. Na rozdíl od dvojky je ale poměrně konzistentní a nejsou tu žádné šílené výkyvy v obtížnosti. Co mi z novějších herních prvků chybělo je bezlékárničkový systém zdraví - když máte před sebou pole plné nepřátel, které vy nevidíte, za to oni vás ano, na druhé straně pole je gatling a ukazatel zdraví v této situaci praví 001, nasere to.

Rozpačité dojmy jsem měl hlavně z ovládání, hlavně kvůli nemožnosti přesnější střelby skrz pravé tlačítko alespoň s jedním revolverem. Je tu spousta fičur s minimálním využitím které spolehlivě sežerou všechny klávesy v oblasti WASD - zbytečně překombinované. Možnost vyklánění, sic jsem ji sem tam používal, je tu proti jiným hrám tak trochu zkriplená a přinejmenším reverendovi žere snadno dostupné klávesy, například pro rychlopalbu, na kterou jsem od jejího představení nesáhnul.

Příběh a jeho vyprávění i bez ohledu na druhý díl potěšily. Za prvé je zápletka sama o sobě obstojí velmi slušně, za druhé příběh je dostatečně vypracovaný aby dával tušit vybudované pozadí, na kterém staví dvojka. Střídání dvou hlavních postav funguje překvapivě dobře, mnohem líp než jsem čekal.

Mise za Billyho daly postupně vzpomenout na Thiefa i Oblivion a jsou náplní rozmanitější než mise za Raye, kde jde až na vyjímky čistě o střelbu. U Billyho s rozmanitostí trochu kolísá i zábavnost, u Raye nekompromisní a brutální postup vpřed baví velmi dobře sám o sobě, jen jsem musel potlačit nutkání vyklánět se z poza rohů, používat přesné míření a naučit se mačkat R víckrát než jednou :) No prostě za každého z nich se hraje docela jinak a nemyslím si, že mise za jednoho z nich by byly lepší/horší.

Docela mě mrzí že mi tahle hra ve své době neběžela v nějakých rozumných detailech, dost možná bych šel s hodnocením ještě o stupínek výš. A možná ne. Trochu mě zaskočilo, že jsem CoJ dohrál rychleji než jeho pokračování (prakticky na jeden zátah s pauzou na jeden díl seriálu).

Po dlouhém shánění této hry, jsem se jí konečně dočkal na Score DVD, přerušil jsem tedy všechny dosavadně rozehrané hry a vrhnul se na Call of Juarez, neboť FPS z westernového prostředí tu už velmi dlouho nebyla.

Určitě mnoho hráčů potěší, že hra není originální pouze prostředím, nýbrž i pojetím. Ať už se jedná o možnost hrát za dvě postavy, kdy na herní svět můžete koukat očima fanatického reverenda Raye, nebo mexického mladíka jménem Billy. U prvně zmíněného si užijete spíše klasickou FPS akci, se zajímavým, i když ne zrovna nějak perfektním bullet timem. Další inovace ovšem přicházejí hlavně v misích za Billyho, který není kdovíjaká bojová mašina a spíše si libuje v plížení a nenápadném odstraňování nepřátel. Mimo jiné v roli Billyho si užijete i pár zajímavých a originálních adventurních misí, ať už se jedná o lov králíků, či získání orlího pera, nebo hašení ohně, hru to docela okořeňuje a nejedná se tedy o pouhou střílečku.

Technická stránka hry je opravdu perfektní a v roce 2006 patřila mezi špičku, což ostatně jde poznat ještě dnes, stejně tak zvuková a hudební stránka je na velmi vyspělé úrovni a pěkně se mísí pohodová klidná hudba s tou akční (dojde-li k boji).

Při svém putování u sebe můžete nosit pouze několik zbraní a to je právě asi kámen úrazu, neboť z toho inventář zabírají 2 kolty a pak už máte místo pouze pro jednu zbraň a to si můžete vybrat buďto pušku, nebo brokovnici a za Billyho máte jako bonus ještě luk, čili celkově je arzenál docela malý a omezuje se většinou právě na používání oněch koltů, popř. luku za Billyho. K tomu ještě se vám zbraň může čas od času zničit, což bylo spíše otravné a nechápu jediný rozumný důvod implementace tohoto do hry. Dále mi trochu zpočátku vadilo nemotorné používání lana (biče), na které si ovšem časem hráč zvykne a naštěstí v dalších případech je jeho použití už jednodušší (opravdu tu první rokli šlo překonat asi nejhůře:)).

No zde asi výčet negativ končí, při hře jsem se opravdu ani chviličku nenudil, protože hra vždy přišla s něčím novým, osvěžujícím a originálním. Bohužel chápu, že hra nemůže bavit každého, protože pro ty co hledají čistou akci, je tam zkrátka několik méně akčních adventurních misí, které je bavit zrovna nemusejí. Ovšem pro hráče, kteří hledají zase něco nového a mají rádi všechny zmíněné žánry (FPS, Stealth, popř. akční adventuru) je tohle ta pravá hra.

O hře Call of Juarez jsem donedávna věděl jen to, že i dost dlouho po vydání to byl docela zabiják výkonu a setkával jsem se s ní v testech grafik. A také, že šlo o jeden z prvních titulů s podporou DX10. Pak to vyšlo jako plná hra u časopisu Level, ale tak nějak jsem to odložil bokem. Zájem o tuhle hru ve mě probudilo až preview na pokračování CoJ s názvem CoJ: Bound in Blood. Prostředí divokého západu, žádná vyloženě tupá střílečka, ale i náznak silnějšího příběhu, prostě jsem neodolal a vyhrabal DVDčko s hrou. První dojmy lehce rozpačité.

S vědomím, že hra vyšla před třemi lety jsem nastavil vše na max. i s vyhlazováním a aniso filtrováním a odměnou mi byly poklesy i k 20 FPS. Po přečtení pár diksusí jsem to tak nechal a jen o stupeň snížil vyhlazování, protože patřím k lidem, kteří raději obětují pár FPS, hlavně že hra vypadá pěkně. A to CoJ rozhodně vypadá, prostředí jsou velmi rozmanitá, od westernového městečka, přes osamocené farmy, husté lesy, skalnaté oblasti plné různých roklí i rozlehlejších (v rámci možností) prérií. Tvůrci vyždímali z enginu Chrome opravdu hodně, a speciálně přírodní scenérie občas dokázaly brát dech, občas jsem se, pokud to hra dovolila projížděl jen tak a kochal se.

Ve hře hrajete za dvě postavy, mladíka Billyho a jeho strýce reverenda Raye. Obě postavy sledují stejnou příběhovou linii, takže některé mise si projdete nejdřív za jednoho a následně z trochu jiného pohledu i za druhého z nich. Příběh, který by měl navazovat na novinku CoJ: Bound in Blood je v herním žánru určitě nadprůměrný, ačkoliv i dost klišovitý. Aspoň mě dost chytil a byl tím hnacím motorem, který mě nutil hrát dál a dál. Ve zkratce - Ray přistihne Billyho nad mrtvolou jeho rodičů a považuje ho za jejich vraha, takže opouští svůj malý kostelík a vydává se za Billym, aby ho zabil a pomstil tak smrt svého bratra.

Reverend Ray je vůbec dost zajímavá postava s dost pohnutou minulostí, která se odkrývá během hry. Hra za něj je hlavně o akci a potom ještě akci. Ray řeší většinu situací hrubou silou. Na začátku hry mě bavila hra za Raye víc než za Billyho, u kterého bylo nutné občas používat spíš tišší postup a občas i taková malá hopsačka a skákačka za pomocí biče, který se kromě zabíjení malých potvor dal používat také ke šplhání. Nicméně i za Billyho se dají situace řešit pěkně na férovku a tady jsem hodně oceňoval skvěle zpracovný luk, který byl spojen s takovým mírným bullet-timem, takže efektní likvidace protivníků byla velmi snadná. Zbytek arsenálu je víceméně klasický, pár druhů pistolí, opakovačka na 12 nábojů, dlouhá a krátka brokovnice, dynamit a potom ještě bible u Raye, ze které při bojí dokáže předčítat, ale já jsem jí vůbec nepoužíval. Na některých místech bylo možné se postavit za Gattling a asi 3x za hru (už nevím přesně) se mi od ruky dostala opakovačka s optikou.

Ve hře z divokého západu samozřejmě nesmí chybět střelecké duely, takže několikrát během hry je hráč vyzván na souboj, který je ale velmi snadný. Trochu těžší mi přišly pěstní souboje za Billyho, který je slabší a méně vydrží, ale i na ně se dá po chvilce vyzrát. O

vládání je víceméně standartní, ze začátku jsem trochu zápasil s jízdou na koni, než jsem si zvykl na to, že se zatáčí jen šipkami a myš slouží k rozhlížení bez vlivu na změnu směru.

Samozřejmě, že ne vše je dokonalé. To, že Billy je obratnější a mrštnější než Raypřekvapující není, ale nemělo by to být hnáno až tak daleko, že z Raye se udělá důchodce neschopný přelézt trochu větší bednu. Občas tak nastala komická situace, kdy k výstupu na odhadem metr a něco vysokou překážku si musí Ray přistavit menší bednu. Poškozování zbraní používáním je také dobrý nápad, jenže tady to bylo zřejmě několikanásobně urychleno.

Co říci na závěr ? Asi tolik, že pro fanoušky FPS a westernu je tato hra povinnost, nabízí rozmanité prostředí a vynikající hratelnost. Ostatním bych ji ale doporučil také, za cenu za kterou se dá dnes sehnat nabízí hodně a dokáže pobavit víc, než spousta dnešních her.

Malá poznámka na závěr - nevím proč, ale hudba mi v některých pasážích strašně připomínala hudbu ze hry Gothic :)