Hra Posel smrti by mohla být má nejoblíbenější a nejlepší adventura. Má parádní příběh a atmosféru (pro mě jeden z nejlepších herních příběhů), ale body ztrácí za hratelnost.

Nejdřív tedy kladné stránky, hra má správnou melancholickou atmosféru anglického venkova, a spolu s detektivním, lehce hororovým příběhem si mě hned získala. Hlavně musím pochválit český dabing a grafiku prostředí. Postavy už tak dobře nevypadají, ale nevadí.

Samotné hádanky jsou většinou logické a děj nijak zvlášť nezdržují. Co se týče používání pravého tlačítka, tak tam není co řešit, pár kliknutí navíc nikoho nezabije. Ale zbytečné je, to se musí nechat.

Čím mě hra ale neskutečně naštvala, bylo čekání. Když jsem potřeboval pomoc od nějaké herní postavy, aby pro mě něco udělala, tak jsem musel za ní přijít snad dvacetkrát. V některých případech musí hráč mezitím navštívit určitou oblast a něco zjistit, i když to udělal předtím. Jak to má ale vědet? Další věc je smrt hlavní postavy. Kdyby měla hra autosave, tak dobře, ale takhle musí hráč hrát od začátku, pokud si to neuložil.

Verdikt: Hra má obrovský potenciál ve zpracování příběhu a atmosféry, ale kazí to technické chyby

Tak jsem se k tomu konečně dokopal. Takové strategie moc nemusím, takhle staré mě už vůbec nelákají, protože mám obavy z toho, jak si zvyknu na ovládání.

Mé obavy byly ale zbytečné, neboť tutoriál i způsob ovládání je dobře zmáknutý, takže jsem se do hry rychle dostal. Díky své jednoduchosti a zábavnému fantasy námětu je hra velmi návyková a nutila mě stále pokračovat dál v kampani a jednotlivých scénáří.

Do hry je možné nainstalovat HD patch, ale i bez něj hra dobře vypadá. Animovaným hrám stáří nevadí, a právě stavění měst mě bavila nejvíce. Technicky zvládnuté je ale i cestování po mapě, kde jsem strávil nejvíce času. Na výběr je mnoho stran, z níž každá má své vlastní hrdiny a jednotky. Ty jdou kombinovat, takže po obsazení nepřítelova hradu můžete používat i jeho.

Jednotlivé souboje jsem většinou přeskakoval, ale díky RPG systému hrdinů, kouzlům a rychlosti jednotek může být dalším zpestřením hry.

Verdikt: Není třeba se rozepisovat, vše bylo napsané již předtím. HoMaM III je legenda, která jen tak nezestárne.

Brotherhood beru jako rozsáhlý datadisk k AC II. Nemá tak epický příběh, Cesare Borgia není tak dobrý antagonista jako Rodrigo a děj se odehrává většinu času jen na jednom místě. Tím místem je Řím.

Řím samotný je však velmi rozsáhlý a pěkně zpracovaný. Celkově grafika série patří mezi mé nejoblíbenější a Koloseum je jedním slovem balada. Díky zaměření na jednom místě, nemusí chodit hráč daleko za jednotlivými úkoly a navíc si může zavolat kdykoliv koně, kterým může jet i ve městě. Největší vylepšení považuji možnost najmou si vlastní skupinku assassinů, kteří za vás mohou zabíjet cíle a sami se zlepšují, díky čemuž mohou mít lepší zbraně a brnění. Ale i samotný boj byl vylepšen tak, že nyní vyřídíte více protivníků rychleji.

Pasáže s Desmondem jsou v této hře akčnější, více lezení a skákání, ale na boj nedojde. Přesto mě konec hry s ním bavil, a proto mě nepotěšil cliffhanger, který mě nutí zahrát si další díl.
Hra samotná není tak revoluční jako AC II, ale jako vylepšené pokračování Eziova příběhu stojí za zahrání.

Má nejoblíbenější hra, u které jsem strávil nejvíce herního času a dohrál ji na 100%. To se mi u žádné jiné hry nepodařilo.

Hra mě vtáhla od chvíle, co jsem se seznámil s vyzáblým Carlem Johnsonem, kterému všichni říkají CJ. V roce 1992 se vrací do svého rodného Los Santos( Los Angeles) kvůli pohřbu své máti., kterou zastřelil nepřátelský gang. Navíc zjistí, že se jeho gang rozpadá, rodina mu stále něco vyčítá a místní policie ho vydírá a vzala mu téměř všechny peníze. Je tedy na úplném dně jak to u každého GTA bývá.

Zhostíte se role gangstera, který chce pomstít svou rodinu a získat respekt ostatních. Nezůstane jen ale gangsterské rockstarovské Los Angeles, ale navštívíte i San Fierro (San Francisco), Las Venturas (Las Vegas). Místo mezi těmito městy doplňuje venkov a poušť.

Čím více v příběhu postoupíte, tím více možností vám hra nabídne. Kromě jízdy v autech a na motorce, na kterých můžete i závodit, se tak naučíte i létat a plout na lodi. Ve volném čase můžete zajít do restaurace na rande nebo jen tak zahrát kulečník do baru. Určitě budete chtít i nějak vypadat, a tak si zajdete do tělocvičny, abyste nabrali nějaké svaly nebo se zbavily špeků z fast foodů, kde jste si dali 10 hamburgerů. A nakonec si půjdete koupit nějaké slušné oblečení a pořídíte si pořádný stylový účes.

Všechno samozřejmě ovlivňuje vaši postavu. Čím více jíte, tak jste tlustější a špatně se pohybujete. Pokud často střílíte z jedné zbraně, tak se v ní zlepšujete a v pozdější fázi hry budete lépe mířit. Tak je to i s řízením dopravních prostředků. Někdy to může být ale otravné jako v případě jedné mise, kde nemůžete postoupit dál, dokud se nezlepšíte ve výdrži pod vodou. Pokud budete hrát delší dobu bez uložení, tzn. zajet domů a prospat se, tak budete ztrácet svaly a nakonec i životy.

Jen 20 hodin trvá než dohrajete celý příběh a dalších 20 na projití vedlejších úkolů. Pokud připočteme dobu, kdy jen tak projíždíte krajinou nebo vedete válku s policií či kradete tank armádě, vyjde vám zábava na velmi dlouho. A to vyšla zhruba 10 let před GTA V.

Má oblíbená hra z mého období na prvním stupni základky. Když jsem ji objevil na internetu, stáhl jsem si ji, abych zjistil, zda mě bude po 10 letech stále bavit.

A stále baví. Díky jednoduché grafice a principu známého Hada, kdy postupně sbíráte více surovin a předmětů(klidně i slony a žirafy) a dáváte pozor, abyste s rostoucím vlakem nenabourali, odolává hra zubu času.

Jediné, co může někomu vadit je starý zvuk, co vlak vydává stále dokola, pokud neudělá ,,bum´´.