Brotherhood beru jako rozsáhlý datadisk k AC II. Nemá tak epický příběh, Cesare Borgia není tak dobrý antagonista jako Rodrigo a děj se odehrává většinu času jen na jednom místě. Tím místem je Řím.

Řím samotný je však velmi rozsáhlý a pěkně zpracovaný. Celkově grafika série patří mezi mé nejoblíbenější a Koloseum je jedním slovem balada. Díky zaměření na jednom místě, nemusí chodit hráč daleko za jednotlivými úkoly a navíc si může zavolat kdykoliv koně, kterým může jet i ve městě. Největší vylepšení považuji možnost najmou si vlastní skupinku assassinů, kteří za vás mohou zabíjet cíle a sami se zlepšují, díky čemuž mohou mít lepší zbraně a brnění. Ale i samotný boj byl vylepšen tak, že nyní vyřídíte více protivníků rychleji.

Pasáže s Desmondem jsou v této hře akčnější, více lezení a skákání, ale na boj nedojde. Přesto mě konec hry s ním bavil, a proto mě nepotěšil cliffhanger, který mě nutí zahrát si další díl.
Hra samotná není tak revoluční jako AC II, ale jako vylepšené pokračování Eziova příběhu stojí za zahrání.