Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Resident Evil: Outbreak

  • PS2 70
Hra Resident Evil Outbreak vás opět zavede do starého známého Raccoon City. Díl se odehrává v době Resident Evil 2 a Resident Evil 3. V pěti krátkých kapitolách (Outbreak, Below Freezing Point, The Hive, Hellfire a Decisions, Decisions) jste vrženi do různých částí města v Raccoon City (bar, nemocnice atd.) a máte za úkol jak to bývá v RE hrách něco najít, něco vyřešit, něco zabít a hlavně se dostat do bezpečí.

K dispozici před každou kapitolou si budete moci vybrat jednu z osmi předpřipravených hlavních postav pro RE: Outbreak. Každá z postav má u sebe nějaký unikátní předmět. Například: policista Kevin má u sebe do začátku zbraň, reportérka Alyssa má u sebe Lockpick a studentka Yoko má zase batoh, který jí dovolí vzít o čtyři věci navíc, což se někomu může hodit, jelikož váš inventář v této hře obsahuje pouhá čtyři místa. Každá postava má rovněž i specifickou sekundární dovednost, v případě Kevina to je hodně efektivní kop nohou.

Za zmínku určitě stojí, že v sobě máte v každé kapitole zombie nákazu, která se zvyšuje (i když jste v inventáři) a pokud dosáhne 100 procent stanete se zombie. Na druhou stranu jsem s tímhle omezením (na obtížnosti normal) neměl po celou hru žádný větší problém. Obtížnosti jsou zde čtyři (easy, normal, hard a very hard). U hard a výš se dokonce změní pozice herních předmětů a nedostanete k sobě parťáky.

Právě parťáci pohánění umělou inteligencí jsou zde v RE: Outbreaku novinkou, respektive novinkou je, že jim nyní můžete dávat příkazy. V každé kapitole k sobě dostanete dva parťáky, ti jsou předem pro vybranou kapitolu daní. Bohužel ne vždy vás parťáci poslechnou a občas jsou na obtíž. Nejednou jsem kvůli nim zemřel, když na mě útočil nepřítel, tak parťák nic nedělal a prošel si kolem nás a šel si sebrat ze země předmět. Popřípadě mi i přes rozkaz "Pomoc" nepomohli a nechali mě spadnou ze střechy. Občas prostě hrají za sebe. Nakonec se to ale dá zvládnout i bez nich (vyšší obtížnost, kde nejsou k dispozici).

Celková herní doba se pohybuje kolem 5-7 hodin, což není moc je to většinou hodina a něco pro jednu kapitolu. Loadingy jsou občas až zbytečně moc dlouhé, ale dá se to přežít. Hudba nebyla špatná ale na můj vkus působila tentokrát spíš průměrně. Ostatní herní zvuky jsou převzaté z původních her, což mi přišlo fajn a nijak mě to neštvalo. Líbila se mi také grafika hry, která působí uhlazeným dojmem stejně tak se mi líbí cutscény, které měl Resident Evil vždy nádherné.

Resident Evil: Outbreak byl titulem, který měl doplnit čekání na Resident Evil 4. Outbreak není špatnou hrou. Přesto jsem se nezbavil dojmu, že ač se snaží mít hutnou atmosféru svých předchůdců. Tu a tam spíše ztrácí. Hru občas dobře nepodrží ani umělá inteligence, která se často chová nepřirozeně a klidně vás nechá na holičkách. Navíc jsem si k většině postav neudělal ani nijak velký vztah, jelikož každá kapitola vám zabere něco přes hodinu. Na druhou stranu vaši parťáci se tu a tam umí postarat i o část problémů. Lákadlo v podobě hledání speciálních předmětů a možnému znovuspuštění hry s kosmetickou úpravou (kostýmem) je asi fajn, ale mě nijak nezaujme. Grafika je na poměry PS2 pěkná a cutscény vypadají taky dobře. Já si Outbreak užil, jelikož mám sérii Resident Evil rád. Možná bude má známka částečně tímto ovlivněná, přesto se za ní stojím.

Pro: grafika, hudba a zvuky, speciální doplňky pro vaše postavy

Proti: umělá inteligence parťáků, loadingy, herní doba

+7

Half-Life 2

  • PC 100
Jsou jen dvě hry, které hrají již několik let každoročně během dovolené či delšího volna tou první hrou je Mafia (2002) a tou druhou hrou je právě Half-Life 2. Jde i o jednu z mých nejoblíbenějších her vůbec. A tak když se během Herní výzvy 2022 objevila kategorie „Ticho jako v hrobě“, tak jsem si po přečtení byl na sto procent jistý, kterou hru si pro tuto kategorii zahraji.

Dvojka se odehrává cca 20 let po jedničce, kvůli událostem z jedničky jsou nyní na Zemi vojáci „Combine“. Vy přijíždíte ve vlaku do City 17, a hned vidíte na vlastní oči tyranii, která probíhá na obyvatelech tohoto města. Freeman brzy narazí na staré přátele a hlavně dostanete i své ikonické páčidlo. Brzo se plně dostanete do světa a to už budete na vznášedlu ničit nepřátelské letadlo shazující na vás bomby a decimovat hromady nepřátel, navštívíte Ravenholm, město plné různých druhů zombie a hlavně headcrabů (Moje oblíbená kapitola). Budete pracovat s feromony, abyste mohli používat armádu Antlionů (říkám jim kobylky). Příběh a celé dobrodružství je zde prostě ohromné a nebudete se ani chvilku nudit.

Grafika je popoháněna source enginem, na kterém běží například: Left 4 Dead, Vampire: The Masquerade - Bloodlines nebo Portal. Všechno hry u kterých jsem také strávil nezdravé množství svého času. Baví mě také velká interakce s předměty ve světě Half-Life. Také modely oněch předmětů vypadají hodně dobře. Hudba a hlavně zvuky z této hry jsou naprosto skvělé a ikonické (doplňování HEV obleku, zdraví nebo zvuky zombie). Hra je rozdělená do 13. kapitol, přičemž herní doba je kolem 13-15 hod, což beru jako velkorysou herní dobu.

Negativa jsem hledal opravdu těžce. Ano, Gordon nemluví, což mě mrzí na druhou stranu si na tichého hlavního hrdinu brzy zvyknete. Tím druhým negativem pro mě bude načítací obrazovky, které občas bývají dlouhé a pokud se hra rozhodne zrovna načítat u výstřelu či jiného velkého ruchu ve hře, tak z toho máte velmi nepříjemnou zábavu ve sluchátkách. Také jsem se občas při delším načítaní i bál, že se hra prostě sekla.

Half-Life 2 je výjimečnou hrou, kterou si musí každý hráč za svůj život alespoň jednou zahrát, už kvůli místy tajemnému příběhu okolo celkového dějí v tomto světě, skvělé a originální hratelnosti, dobrému technickému zpracování nebo příjemnému hernímu soundtracku. Pořád si přeju abych se někdy dožil i plnohodnotného pokračování v podobě Half-Life 3, tak snad to jednou vyjde.

Pro: příběh, atmosféra a design světa, hudba, zvuky

Proti: načítací obrazovky bývají dlouhé

+15

Doom

  • PC 100
DOOM je dnes již legendární a revoluční hrou. Hra která je praotcem všech moderních FPS stříleček. Hra která zavedla termín „důmovky“. Doom je rovněž hra o které se v průběhu let řeklo už snad naprosté všechno. Mezi mé oblíbené zajímavosti platí rozhodně to, že se hru povedlo rozjet snad na všem co jde. Pro příklad hru se povedlo rozjet na kalkulačce, chytrých hodinkách, bankomatu, tiskárně, GPS, na těhotenské testu, v samotném DOOMu nebo pomocí energie z brambor (ano, opravdu).

Mé první vzpomínky na něj pochází z návštěv u bratranců, kteří měli několik her, které téměř stále hráli a doom byl jednou z nich. Měl jsem možnost vidět tu krásu, tu hudbu ty monstra a démony, např. Cacodemon je můj nejoblíbenější nepřítel ve hře. Miloval jsem, když mi bratranec ukázal skryté místnosti. Věděl jsem, že tu hru si jednou musím zahrát! 

Po nějaké době jsem svoje první PC dostal a mohl jsem se plně pustit do tohoto krvavého „Pekla" (v dobrém slova smyslu) a ničit vše co mi přišlo pod ruce. Brokovnice se stala mou nejlepší kamarádkou a hromada mrtvých démonů zůstávala za mnou. Doom byl a pořád je o temné atmosféře a tehdy velmi propracovaném a vymazleném level designu. Sklidil i kritiku za ukazování pentagramů a podobných satanských výjevů. Ale o tom tady psát nechci.

Hudební podkres a celkově zvuky stojí také za to. Robert Prince je pro mě naprostý génius. Hudba si bere zjevnou inspiraci v metalových skupinách jako Pantera, Metallica nebo Slayer. Hra má 3 epizody Knee-Deep in the Dead, The Shores of Hell a Inferno na konci každé z nich čeká boss a já patřím mezi skupinu lidí, kteří mají za to, že boss v The Shores of Hell, je mnohem těžší, než ten v Infernu. Co se zbraní týče, tak jsem rád řezal své nepřátele motorovkou, ale prostě brokovnice pro mě vždy byla number one. Pistole (byla vždy spíš do počtu), kulomet (hodil na silnější nepřátele), stejně tak jako raketomet, (kterým jsem se několikrát hloupě zabil), plazmovka a hlavně BFG (ty jsem si šetřil převážně na bosse).

Ještě bych k úspěchu připsal i skvělé modifikace, jaké hra dostala. Ty už jsou jen třešničkou na tak skvělém dortu. Doom také dostal své knihy i filmy. Co se filmu týče ten první se natáčel dokonce u nás České Republice a v hlavních rolí se představili například: Dwayne Johnson, Karl Urban nebo Rosamund Pike. Druhým filmem je Doom: Annihilation (2019) jde o béčko, které ovšem obsahuje celkem dost odkazů na původní hru jako barevné karty z původní hry, jeden z mrtvých vědců se podle jmenovky jmenuje John Carmack (spolutvůrce DOOMa). Jeden z vojáků se zase jmenuje Blazkowicz, což je zase přímý odkaz na slavného hlavního hrdinu další hry od ID Software Wolfensteina. 

Hodnotit takhle legendární hru je prostě těžké, protože jak jsem psal na začátku. Doom byl ve své době revoluční hrou, měl skvělou hudbu i level design a hlavně se stal praotcem všech moderních FPS stříleček. Dnes je doom již nesmrtelnou legendou a i díky všem těm krásným vzpomínkám na něj a na mé dětství nemohu jinak, než dát plnou známku.

Pro: Temná atmosféra, level design, zvuky, soundtrack, dnes již nesmrtelná hra

+20

The Howler

  • PC 70
Ve hře The Howler hrajete za horkovzdušný balón, se kterým nesmíte narážet do žádné z překážek. Vlastně se celou dobu řídíte levou lištou na které vidíte pohyb větru a jeho sílu. V každém levelu vám také ubíhá časový limit, ale ten je k vám velmi milostivý. Kromě létaní z místa na místo, budete ve hře sbírat také balíčky a později i bomby, které musíte na určitých místech shazovat.

Hra někoho může odrazovat minimalistickou kreslenou grafikou. Mě se ovšem tento styl kresby velmi líbil a neměl jsem k němu žádné výtky. Celkově hra není nijak těžká, ačkoliv určité levely si nejspíš párkrát zopakujete. Pokud si budete chtít ze hry udělat vyšší výzvu, tak si zkuste létaní balónu ovládat pomoci vašeho hlasu (hra obsahuje možnost ovládaní skrz mikrofon) a věřte mi, že hra je s tímhle mnohem těžší ale i zábavnější, jen netuším co si teď o mně myslí sousedi.  

Hra nabízí krásných 15 levelů (a 1 bonusový tentokrát ornitoptérou). Herní doba je opravdu krátká a se pohybuje kolem jedné hodiny. Závěrem bych rád dodal, že hra minimálně stojí za vyzkoušení i proto, že je v současné době zcela zdarma na steamu.

Pro: oddechovka, hra je zdarma

Proti: herní doba

+5

Outlast

  • PC 80
V roli novináře jedete do opuštěného ústavu v Mount Massive, kde se podle vašeho zdroje dějí divné věci. Máte zápisník a hlavně kameru, kterou máte vše zaznamenávat. Nejste nijak jinak ozbrojen, čili před nebezpečím, které na vás v ústavu čeká musíte utéct nebo se před ním schovat. To že na vás čeká velké nebezpečí zjistíte velmi brzy. Hra vás na začátku nešetří a ukazuje vám několik nepříjemných výjevů a nikdy nevíte od koho vám nebezpečí hrozí a od koho ne.

Napětí v Outlastu rozhodně dopomáhá také noční režim na vaší kameře, aby toho nebylo málo kamera se vybijí a vy musíte hledat a doplňovat do ní baterie, které vlastně mohou být kdekoliv, takže vás hra nutí důkladně prozkoumávat okolí a kromě již zmíněných baterií můžete také nacházet dokumenty, které vám objasňují události, které v minulosti probíhaly v tomto ústavu (a možná ještě probíhají). Úkoly, které budete v ústavu plnit jsou většinou jednoduché (něco zapnout, nebo něco najít), ovšem nevede k nim až tak jednoduchá cesta. Spíš čekejte nepřítele a nějakou tu naháněčku.

Postupem času začne atmosféra hry kolísat. Vy si začnete všímat jak fungují nepřátelé a že mají své nedostatky. Nepřítel většinou vyrazí dveře, (pokud je za sebou zavřete) při tom jak vás pronásleduje, pak si nakráčí doprostřed místnosti a když vás nevidí, prostě odejde. Na druhou stranu tohle je chyba kterou trpí téměř většina her, ale je to obrovská škoda pro Outlast, že po vás nepřátele více nepátrají, když musí vědět, že tam jste!

Ve hře logicky narazíte také na lekačky či naháněčky, ať už lepší či horší. Nic to nezmění na to, že  celková atmosféra ústavu v Mount Massive je nepříjemná, depresivní a pro slabé žaludky by mohla být i odporná a nechutná. Herní doba je kolem 5-6 hodin, což pro mě nakonec byla adekvátní doba. Pokud chcete příběh ústavu Mount Massive dovršit dokupte si také DLC Whistleblower, to vám zabere asi 3 hodiny.
 
Kanadskému studiu Red Barrels, se hrou Outlast povedlo udělat si jméno mezi hráči hororových her a není divu. Outlast je dobrou atmosférickou hororovou hrou s krásných prostředím ústavu a mít jen lepší umělou inteligenci nepřátel, tak se nebojím dát i vyšší hodnocení.

Pro: atmosféra, prostředí ústavu, nutnost stále prozkoumávat okolí

Proti: umělá inteligence pokulhává

+14

Brothers: A Tale of Two Sons

  • PC 95
Jakožto hráč dostanete v této hře možnost ovládat rovnou dvě postavy, přesněji dva bratry každého s jinými atributy. Naiee (mladší bratr) se například bojí vody a není tak silný jako jeho starší bratr. Umí být ovšem mrštnější. Naia (starší bratr) je silnější a umí plavat, ovšem v některých fázích spoléhá na mrštnost mladšího bratra.

Příběh je jednoduchý váš otec onemocněl a vy s oběma bratry se vydáváte na cestu za lékem pro vašeho nemocného otce, dřív než bude pozdě. Z počátku procházíte vesnicí ve které žijete a vše je krásně až pohádkové (severská atmosféra je úžasná), jenže velmi brzy při vaši cestě poznáváte nová místa, která už nejsou tak pohádková, ba dokonce jsou dost děsivá a nebezpečná, cestou také potkáte mnoho zajímavých vedlejších postav. A během vašeho putování můžete splnit i několik zajímavých achievementů, které si pro vás hra přichystala.

Příběh bratrů se nevleče a užíváte si každou lokaci hry. Abych nezapomněl na to nejdůležitější. Emoce! Emoce jsou rozhodně důležitým prvkem celé hry dokonce bych řekl tím nejdůležitějším a to poznáte už od samého začátku hry. (bez spoilerů)

Hratelnost a ovládání obou bratrů a vlastně hraní coopu sám se sebou může ze začátku působit zvláštně, ale vše si velmi brzy změní a ovládaní se vám vžije do rukou a zaryje do kůže a po pár minutách už to vůbec nebudete vnímat a začnete si užívat onu krásu hry. Atmosféra a vizuální stránka je opravdovou nádherou. Pohádková grafika a překrásné severské scenérie, které si občas můžete vychutnat ještě více, kdy vám hra dovolí se posadit na lavičkách, které jsou na určitých místech a užít si onu krásu.

Herní doba není nijak dlouhá trvá asi kolem 3 hodin, což není moc a upřímně bych si klidně dal i dvojnásobnou herní dobu. Na druhou stranu někdy méně je vlastně více. Švédské studio Starbreeze předvedlo, že dokáže dělat i jiné hry, než akční střílečky (The Darkness, Syndicate nebo The Chronicles of Riddick). Moc bych si přál, aby podobně zaměřený projekt studio Starbreeze v budoucnosti ještě udělalo.

Hru Brothers - A Tale of Two Sons mohu všem doporučit. Hra z vás bude pomalu ale jistě ždímat emoce. Jde o krásný a silný herní zážitek, který si nenechte ujít. Věřím, že pokud si na příběh těchto dvou bratrů najdete trochu svého času nebude litovat.

Pro: příběh, atmosféra (nádherná severská krajina), originální nápad, hudba

Proti: délka hry

+14

Metro 2033

  • PC 90
Příběh se odehrává v Rusku po nukleární válce. Lidé se byli nuceni ukrýt do rozsáhlých komplexů moskevského metra. Vy v roli Arťoma jste do tohoto světa vrženi. Kromě monster která se v tunelech metra skrývají, tak mezi sebou soupeří také ostatní přeživší z jiných stanic. Ve hře budete moct během předem daného lineárního příběhu navštívit také povrch zničené země. Tady se objevuje můj oblíbený a originální prvek hry a to, že si musíte nasadit ochrannou masku a po určité době si vyměňovat ochranné filtry. Pamatuju si své první hraní, kde jsem velmi brzo zemřel, když jsem se o masku vůbec nestaral. Aby toho nebylo málo, pokud se dostanete do konfliktu s monstry (kterých je zde několik typů, víc prozrazovat nechci) tak i ta se mohou přičinit dřívějšímu zničení vaší ochranné masky. 

Celé mě to přivádí k dalšímu bodu a tím jsou steath pasáže, které budete v některých situacích nutně potřebovat. Hra nemá možnost quicksave a to občas může ze hry udělat pořádně těžkou výzvu, pokud tedy nechcete zbytečně plýtvat s náboji, což bych vám nedoporučoval. Je důležité si říct, že munice není příliš a s tou silnější se obchoduje jako s platidlem. Navíc si vzpomínám, že jsem v určité části hry měl co dělat s municí, kterou jsem právě zbytečně použil a dost mi chyběla.

Pokud jde o grafiku, tak se povedla stejně tak i textury různých předmětů jsou opravdu krásně vymodelované. Dále je potřeba pochválit autory i za hru světel a stínů. Soundtrack je taky skvělý a moc mě bavil. Herní doba bude asi různá viděl jsem hráče hru zvládnout do 6-7 hodin. Já jsem nad hrou nakonec strávil necelých 10 hodin a nelituju ani jedné minuty.

Co se týče záporů hry, vadili ceny za vybavení v shopu. Munice je zde totiž jak jsem již psal platidlem a příliš jí nenacházíte na druhou stranu doba je zlá a ve světě metra to platí víc než dvojnásob. Větším problémem mohou bývat herní bugy. Za sebe můžu pomyslně zaklepat na dřevo, že jsem za svůj průchod narazil pouze na jediný větší bug. Ten mi sice téměř znemožnil dokončit hru, ale nakonec byl velmi snadno opravitelný. Bez většího spoileru jen napíšu, že šlo o misi, kde s Arťomem někam spadnete a při skriptu, se máte probrat a jít dál, jenže můj Arťom se sice po pádu probral, ovšem v černotě a jelikož to vypadalo, že to možná je součást hry, ač jsem pochyboval, tak jsem nad tím přeci jen chvílí dumal, než jsem se rozhodl kouknout na něčí longplay na youtube, abych zjistil, že se něco při skriptu opravdu stalo. Nakonec už naštěstí žádný další bug nepřišel a já mohl hru dokončit. 

I po těch letech má Metro 2033 co nabídnout. Hra je stále skvělou atmosférickou akcí, s parádním soundtrackem. Vyzdvihnu i originální dabing, který vám doporučuji si přepnout, jelikož dostanete ten plnohodnotný pocit, že se nacházíte v moskevském komplexu metra. Metro 2033 je hrou, kterou byste si měli zahrát i dnes.

Pro: příběh, atmosféra světa a design prostředí (komplex moskevského metra, postapokalyptický povrch světa), stealth pasáže, soundtrack

Proti: občasné bugy, ceny v obchodech, quicksave (občas by se tak moc hodil)

+8

Untitled Goose Game

  • PC 80
Indie scéna občas dokáže upoutat netradičním titulem a právě jedním takovým je Untitled Goose Game. Hlavní roli ve hře totiž jak už název vypovídá bude mít husa, kterou samozřejmě budete ovládat vy. A váš cíl cesty je jednoduchý, musíte znepříjemňovat život místním obyvatelům v jedné malé vesničce. Husa má svůj To Do list, který když splníte otevře se vám hlavní úkol pro danou lokaci, který když splníte hra vás pustí dál do další lokace.

Lokace jsou opravdu hezké a zajímavé stejně tak se mi ve hře líbilo grafického ztvárnění, které se podle mě pro tuto hru povedlo. Pěkné a povedené jsou i animace herních postav i samotné husy. Rozhodně jde o hru s originálním nápadem, humorem a kvalitním zpracováním.  

Ve hře můžete ovšem lehce zažít i zákys a to hlavně v moment, kdy díky vašemu řádění některá z postav ve hře neudělá specifický úkon, který potřebujete aby udělala. Většinou je tedy dobré dotyčné postavy chvíli sledovat co právě dělají.

Klavírní soundtrack na kterém dělal australský skladatel Dan Golding mi sice přišel příjemný na poslech, bohužel občas chvílí trvá než se spustí nebo jsem to tak alespoň cítil.
Herní doba je kolem 2-3 hodin, během kterých si vy jako hráč užijete škodolibosti, humoru a zábavy až až.

Pokud se tedy chcete odreagovat a máte chuť se také zasmát, tak se do hry Untitled Goose Game klidně pusťte. Hru bych rovněž doporučil milovníkům indie her.

Pro: humor, originalita, pěkná grafická stylizace, ovládaní

Proti: délka hry, občasný zákys

+10

Trust Me, I Got This!

  • Browser 70
Vtipná a kratičká česká point and click adventura, ve které hrajete za muže, který musí v jedné místností svého bytu udělat pár jednoduchých úkolů jako pověsit obraz, zrcadlo či zprovoznit televizi. A jak to tak bývá, ne vždy jde práce přesně podle jeho představ. 

Za zmínku stojí vtipný doprovázený dabing a brblání hlavního hrdiny. Za další zmínku stojí, že hra vznikla za pouhých 48h během Global Game Jam 2020. 

Nakonec je ještě třeba říct, že vám hra zabere pouhých 5-10 minut. Za sebe ale můžu napsat, že jsem si vtipná řešení banálních úloh užil a hra rozhodně stojí za vyzkoušení.

Pro: vtipné řešení banálních úloh, dabing

Proti: škoda, že těch úloh nebylo o maličko více

+8

Harry Potter and the Half-Blood Prince

  • PC 55
Na úvod bych rád napsal, že jsem velkým fanouškem knižní i filmové série, proto jsem se na šestý díl s pod titulem Princ dvojí krve velmi těšil po příjemném pátém díle, který měl dokonce český dabing. Ten tady nečekejte, k dispozici ovšem máte české titulky.

Na začátku jsem se ihned setkal se zklamáním, v podobě létaní na koštěti, Koště létá samo a vy pouze ovládáte kterými směry poletíte. Průlety skrz překážky snad ani nejde trefit, naštěstí vás náraz nezraní ani neshodí z koštěte, ale vypadá to hrozně divně. Po tomto úvodu na koštěti vás hra naučí používat první kouzla. Doupě vypadá opravdu hrozně a celkově i následný zbytek hry bude vypadat hrozně chudě a prázdně. Trošku to odpouštím Bradavickému hradu, kde chodby a různé místnosti se opravdu snaží podobat filmové předloze, pro tuto hru.

Po příjezdu do Bradavic vás čekají první "vylepšené" mechaniky pro tento díl. Jsou jimi kouzelnické souboje, vaření lektvarů a famfrpál. První se zaměřím na souboje. Vy dostanete možnost, se připojit do kouzelnického klubu a pokud porazíte daného šampióna každé koleje, vaše kouzla budou silnější, což je ale úplně zbytečné, jelikož se obejdete i bez nich. Celkově je to strašně nudné a navíc bodové ohodnocení, po každém souboji (bodová tabulka je i u lektvarů a famfrpálu) nedává vůbec smysl. A proč tady vlastně je? Ve hře můžete získávat odznáčky, které jsou rovněž naprosto zbytečné a nic vám nepřidají. Dalším je famfrpál, který je také velkým zklamáním, vlastně vše probíhá pokaždé stejně. První je trénink po kterém následuje samotný zápas, ten probíhá následovně. Proletáte vyznačené kruhy, pak vás otravuje soupeřům chytač a vy jej šťoucháte a, když odpadne, tak se vám povede chytit zlatonku. Poslední je míchání lektvarů, které se mi z miniher líbí nejvíc.

Herní doba vám příliš času nezabere, pokud nebudete plnit nepovinné vedlejší úkoly, kterých je zde na napočítaní prstů jedné ruky, tak máte za 4 hodin hotovo. Po většinu hry v hradě máte k dispozici ducha vaší Nebelvírské koleje Skoro bezhlavého Nicka, který vás doprovodí na místo určení kam potřebujete. Během pobíhaní po chodbách hradu si jistě všimnete právě prázdnoty celého hradu a také moc studentů nebudete potkávat, a čekat nějaké věkové skupiny žáků už nehledejte vůbec. Co se týče známých tváří, tak ty potkáte také maximálně jen během misí, kde mají svou roli pro příběh. Ten se drží filmové podoby tohoto dílu, takže neočekávejte nějaké větší odchylky. Ještě asi přidám, že cutscény mají temnější barevnost a vypadají trošku líp, než následné přepnutí do in-game scény, která vypadá jako chudý příbuzný.

Harry Potter and the Half-Blood Prince rozhodně není tou nejhorší hrou z tohoto kouzelnického světa, ale i tak jde jen o průměrnou hru, kterou si nejspíše vyzkouší převážně fanoušci této kouzelnické ságy.

Pro: Bradavice a školní pozemky, vaření lektvarů

Proti: délka hry, kouzelnické souboje, famfrpál, prázdné prostředí, scénář hry

+10

The Binding of Isaac

  • PC 80
Tato Roguelike záležitost vás při prvním hraní nenechá dojít příliš daleko a vy budete umírat, umírat a umírat, jelikož nebudete vědět jak který nepřítel či boss útočí nebo co který předmět či karty dávají za bonusy/schopnosti.

Když ale zjistíte pohyby nepřátel a zjistíte co který předmět a karty umí, budete hru mít téměř v kapse, alespoň co se týče této stránky hry. Hra vás totiž stále může svým random generátorem pořádně překvapit. Hlavně ve vyšších a těžších levelech třeba dostanete místnost, která vám prostě nesedne a vy odcházíte z místnosti s půlkou srdíčka budete muset pokračovat do další místnosti, kde se hra rozhodne vám dát úplně stejné nepřátele jako v té předchozí a vy víte, že už se můžete chystat na novou hru.
 
Isaac není jedinou postavou, která vám bude zpřístupněna, dostaneme možnost si zahrát za Magdalénu, Kaina, Jidáše, Evu nebo Samsona (ten se zpřístupní v Wrath of the Lamb), každá z postav má do začátku jiné statistiky (damage, speed, range). Že vám ta jména něco říkají? Ano, biblická jména a tématika je tady na téměř každém rohu. Ale nebojte jde o zábavnou formu, proto například budete bojovat proti chamtivosti, chtíči nebo obžerství. Vaši hlavní zbraní, kterou zabíjíte nepřátele a bosse jsou vaše slzy. Za povedené považuji také animace nepřátel a bossů. Za vtipné považuji také přeskinování vašeho vybraného charakteru v návaznosti, jaké předměty budete sbírat. Dám příklad, když sebere matčiny podpatky váš charakter je bude nosit na sobě a získá tím vyšší range.

Hra se postupně stane návykovou záležitostí a po každé smrti budete chtít hrát znovu a znovu. Co se týče hrání, hra funguje skvěle, ovšem nečekejte, že u hry strávíte celý den, i přes generované levely vás brzy omrzí nepřátelé i bossové. Hru je pak dobré vypnout a vrátit se k ní zase po čase, jelikož vás hra po opětovném spuštění opět dokáže zabavit, protože to tahle hra opravdu dokáže.

Pro: proměnlivost (náhodně vygenerované levely), rychlá navýkovost, zajímavé schopnosti předmětů, pěkné animace nepřátel a bossů, hudba

Proti: nepřátelé i bosové vás po čase omrzí

+8