Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Ronik Ronik

ČR - kraj Královéhradecký / uživatel / 5571 bodů

Komentář

Dyscourse


Herní výzva #5

Dyscourse se snaží trochu být jako celá série adventury od Telltale zkomprimovaná do jedné hodiny herního času. Na to, jak malé studio Owlchemy Labs jsou a jaký rozpočet tahle hra měla, se jim to docela povedlo, i když to trochu skřípe.

Ocitnete se na opuštěném ostrově s partou pěti více či méně ujetých lidí, ze kterých všichni mají jiný názor na to, jak přežít a zachránit se a je na vás, komu pomůžete a koho odsoudíte k smrti. Hlavním problémem je, že za krátkou herní dobu si nestihnete k postavám vytvořit žádný vztah, takže dramatická rozhodnutí, kdo přežije, často vyzní naprázdno. Navíc se některé postavy občas chovají jak úplní psychopati, což je hlavně vina lenosti autorů, kteří pro některé situace a kombinace postav nepřipravili unikátní dialogy. Například když stařeně umrzne manžel a ona místo toho, aby truchlila, pokrčí rameny a zeptá se, jestli ho sníme nebo ne. What?

Další problém je, že některé volby, hlavně ty na začátku hry, jsou "falešné" a vedou k tomu stejnému výsledku. Jeden příklad za všechny, na úplném začátku máte volbu, zda jít lovit kance, který vám ukradl zásoby nebo bránit tábor před dalšími divokými zvířaty - když se vám povede ulovit kance, zjistíte, že jeho maso je nakažené a vrátíte se do tábora, kde vám mezitím zvířata ukradla půlku zásob a jedna z postav vám vynadá, že jste nezůstali bránit tábor. Když se pokusíte bránit tábor, stejně zvířata zaútočí, stejně přijdete o půlku zásob a kanec uteče, akorát vám jiná postava vynadá, že jste jí nešli pomoct s lovem. Hra se takové případy sice snaží maskovat tím, že v dialozích opakuje, že kdybyste udělali něco jinak, mohli jste na tom být líp... pak to ale zkusíte a zjistíte, že vám hra akorát lže.

Když ale na hru, kterou s vámi hraje Dyscourse, přistoupíte a nebudete čekat zásadní změny v příběhu, tak se budete (jednou, dvakrát) celkem slušně bavit. Není to tak, že by Dyscourse měla nulovou znovuhratelnost, ba naopak – má tři velmi různé konce, v průběhu jedné hry nemůžete navštívit všechny lokace a unikátních situací vzniklých kombinací postav a lokací hra nabízí dost, stačí se podívat na seznam achievementů. Pokud vás zajímají příběhy nějakých konkrétních přeživších, můžete celou "partii" Dyscourse věnovat jim a při každé příležitosti je zpovídat a pak je do budoucna uvidíte v trochu jiném světle. Na můj vkus jsou ale opakované průchody Dyscourse moc repetitivní, dohrál jsem ji dvakrát a víckrát už ji asi nedohraju.

K přídavku Indie Island jen pár slov – je to vysloveně jen taková krátká (cca 20 minut) srandička, kterou si užijete, hlavně pokud jste obeznámení s účinkujícími vývojáři a jejich hrami. Nechybí vtipy o Schaferově Kickstarteru a jeho prodlevách, o zbraních z her Ramiho Ismaila nebo pro mě jako velkého fanouška The Binding of Isaac vtipná scéna, kde musíte rozplakat Edmunda McMillena, aby svými slzami zabil roj much. Pokud vám předcházející odstavec nic neříká, pravděpodobně se u Indie Island moc nezasmějete.
+8+8 / 0