Jediný díl plešatého zabijáka 47, který jsem měl tu čest hrát. Celá hra je opravdu velmi povedená, jedna z nejlepších her co jsem hrál. Graficky je hra na dobré úrovni, engine zvládá desítky lidí na jednou i na starých kompech. Příběh je také povedený, vracení se flashbacky do minulosti je zajímavý nápad. Nejlepší jsou samotné mise a likvidace cíle. Likvidaci můžeme provést hromadou tichých způsobů, přičemž nejlépe se ohodnocuje vražda vypadající jako nehoda. Nic nám ve hře nebrání nakoupit zbraně a zahrát si na Ramba (nebo snad na Kana a Lynche?) a vystřílet vše živé. Hra se jde dohrát i tímto způsobem, samozřejmě jde dohrát i bez použití jediné (střelné) zbraně, to není zas tak obtížné, zvláště když už máte hru jednou dohranou.

Dost chvály, teď nějaké ty zápory. Určitě největší problém je málo misí - hra se dá dohrát i během hodiny (když už víte ,,co a jak"). Během hraní jsem narazil na několik grafických chyb (jen maličkosti). Trochu mi lezli na nervy divné zvuky zbraní, zvláště ta pistole, kterou používali všichni.

Tahle hra má opravdu zajímavý potenciál, ale působí nedodělaně. Při hraní jsem se nemohl zbavit dojmu, že by "tohle" a tuto" ve hře mělo být jinak. Ze začátku se to hraje dobře, dá se taktizovat, svět vypadá živě, pestře. Jenže.. časem se vše mění - hra se totiž ukládá systémem checkpointů, to je ve strategii opravdu nestrategické. Navíc hru jsem neměl sílu dohrát ani kvůli obtížnosti, která je opravdu šílená. No a co příběh? K tomu nám musí postačit věta: tři bratři přijeli do města, čtvrtý aby je zabil (nebo nějak tak to bylo, už si nevzpomínám). Grafika (na svou dobu) ujde, a hra má i jistou originalitu - RTS z mafiánského prostředí.

Tak tohle je pro mě jedna z nej starých her. Hodně lidí začínalo s doomem, ale já začínal hrát právě s hereticem. S doomem jsem se setkal až po delší době, co jsem hrál heretika. Nedávno jsem si heretika z nudy zapnul a zkusil ho hrát. Musím říct, že i po té době měl "cosi" do sebe, až tak že jsem ho hrál skoro hodinu:)Při tom jsem musel zamáčknout nostalgickou slzu. Jinak co se týče hry plusem je na svojí dobu originální prostředí zbraně a hromada temných monster. I zvuky jsou zdařilé. Ve hře je dokonce voda ve které můžeme dokonce "plavat", inventář, létání a hromada vychytávek.
Jak píše Caelos, remaku z dnešní grafikou bych se určitě nebránil. Naopak bych ho uvítal s obrovskou radostí.

Kdo by od Mesiáše čekal Oblivion, bude asi zklamán. Ačkoli jsou ve hře RPG prvky, tak jsou to jen dovednostní body pro postavu, zvyšující znovuhratelnost téhle "řežby". Právě tyto prvky určují zdali budeme hrát za mága, válečníka nebo vraha. Zážitek ze
hry se mění podle toho do čeho dáváme své dovedností body. Rozhodně nejzábavnější je hra za bojovníka - souboje mečy, přehnaná fyzika, kopání a spousta dalších vychytávek je to nejlepší co hra může nabídnou. Při hře za mága se neušpiníte od krve, ale zábava je do taky. Například jednoho takového šermíře můžete pěkně potrápit- nejdříve ho necháte uklouznout na zamrzlé podlaze, následně jej můžete třeba osmažit ohnivými plameny, pak ho třeba uchopíte do telekinetické moci a ukončíte jeho život elegantním hodem na naostřené bodce, které se náhodou válí okolo. Za vraha se zase budeme plížit ve stínech a dýkami podřezávat nebohé orky, zbrojnoše a další havěť. Když se pokusíme zkombinovat dovednosti mága, vraha a bojovníka vznikne "paskvil", který nebudeme moci používat většinu dobrých zbraní, zbrojí, bude mít málo zdraví, many, prostě bude neschopný.
Ve hře můžeme zvedat většinu předmětů, které se jen tak válejí po světě, a vrhnout je proti nepřátelům. Někdy je docela sranda hodit proti rozzuřenému orkovi vidličku. Co se týče dějě, ten je sice předvídatelný, ale patří k nadprůměru. Ve hře narazíme na několik dobrovolných úkolů a možností jak se rozhodnout, ale v zásádě na nich příliš nezáleží. Další klad jsou bosové - někteří jsou jen obyčejní "maníci", kteří vydrží více ran, ale je tu několik speciálních a ty opravdu stojí za to. To pao-kai, kyklopové a obří královna pavouků. Navíc ve hře potkáme dvě fajn dívky:) Za pochvalu ještě stojí ozvučení hry (jak mluva postav, hudba, a celkové zvuky prostředí).
Možná mě trochu zklamalo, že zde narazíme na málo příšer, které bych ve světě might and magic čekal. Hra by mohla být delší.

Noc havrana je pro mě nejlepší (nebo jeden z nejlepších) datadisků co jsem kdy hrál. Tenhle skvělý datadisk do hry přidává několik nových věcí ( předměty, nové možnosti plnění úkolů, nové postavy), ale hlavně novou část herního světa - Jhakendar. V tomto novém tropickém světě potkáme spoustu zajímavých postav, nové frakce (bohužel se k nim nemůže napevno přidat) a také zde potkáme naše nové nepřátele - jak zlého bývalého rudobarona Ravena a jeho pomocníky, tak hromadu nových monster - přerostlé kudlanky, luční mrchožrouty, břitvy. Herní krajina je úchvatná a působí nádherným pohádkovým dojmem.
Škoda je, že po splění naší ,,mise" v Jhakendaru se zde již nic nového nestane a my už nemáme důvod se sem vracet.
Do starého herního světa přibyli vodní mágové a záhadný kruh vody, nové cesty k splnění úkolů, nové postavy, předměty, ale původní herní svět i herní děj zůstal stejný, ,,jen" si hru spestříme výletem do exotiky. Datadisk zvyšuje obtížnost hry, nyní hodně dovedností a atributů stojí více dovednostích bodů, ale zase získáme o hodně více zkušeností díky Jhakendaru.

Herní klasika Gothic 2 sebou přináší velký svět, kvalitní děj a spoustu dalších kladů. Narozdíl od Gothic 3 se hra dělí na kapitoly což je jedině dobře. Kapitoly ve hře někdo může považovat za zápor, např. to že nemůže v 1. kapitole přeběhnout /bez cheatů/ do kolonie, ale rozdělení na kapitoly zlepšuje atmosféru celé hry a celého herního světa. Za další klad považuji nutnost přidat se k jedné guildě, to zvyšuje znovuhratelnost, ale hra má větší logiku. To znamená, že nebudeme pracovat pro mágy, když hrajeme za paladiny (nebo pro ně splníme jen okrajové úkoly) nebo ve hře za žoldnéře nemůže pobíhat po světě v paladinské zbroji apod. Herní svět je velký tak akorát. Bohužel občas budeme běhat sem a tam, vracet se na ta samá místa, ale to k rpg prostě patří. Svět je navíc propracovaný do detailu (přístav, farmy, skryté a originální jeskyně, hornické údolí, zamrzlá část..). Za zápory hry považuji trochu zdlouhavou a možná i příliš obtížnou likvidaci draků. Dnes už i grafiku. Pro někoho může být zápor obtížnost celé hry a napoak jednoduchost závěru hry.