Při hodnocení Disciples: Reincarnation je třeba přihlédnout k tomu, vůči čemu to člověk hodnotí. A že možností není málo - Disciples II, dřívější verze Disciples III, série HoMaM, nebo může člověk hru brát samu o sobě.

Ve všech srovnáních přitom Reincarnation dopadá více či méně dobře. Oproti dřívějším verzím D3 je tu méně chyb, i když se pořád nějaké najdou, přibyla kampaň za Undead Hordes, mnoho menších změn k lepšímu, které ze hry dělají vyváženější a příjemnější zážitek. Ještě by to chtělo dořešit ty zbývající chybky (hlavně v nové kampani jich je dost).

Oproti Disciples II je srovnání složitější, protože jsou hry hodně rozdílné, ale v zásadě je toho jen málo, co by mi v D3 oproti D2 chybělo. Naproti tomu mi teď při hraní D2 chybí některé věci z D3. Bojový systém (o který jde ve hře především) je v D3 mnohem propracovanější, což dělá bitvy zajímavějšími. Jen škoda, že už ve hře nejsou Mountain Clans, ti by si zasloužili taky zařadit.

Oproti sérii HoMaM podle mě dost záleží na osobních preferencích. Za mě je první místo dělené mezi Reincarnation a HoMaM 3. Přitom na HoMaM se mi zdá lepší zejména technická stránka a také rozrůzněnost kampaní, zatímco v Disciples mám radši systém zlepšujících se jednotek než hromadění armád.

Sama o sobě pak hra stojí za zahrání, i když na dnešní dobu je příliš velké procento času strávené čekáním (všelijaké načítání - někdy trvá déle načtení bojiště než boj samotný, než zahraje soupeř, atd.) a je tam ještě pořád pár chyb. Po příběhové stránce je poměrně zajímavá, najde se pár zvratů a i nová kampaň se povedla. Obzvlášť se mi líbila atmosféra hudby při hře za Undead Hordes.s

Gorasul bych hodnotil jako takovou odpočinkovou hru, která neurazí ani nijak zvlášť nepotěší. Systém dračích skillů je sice poměrně originální, ale na druhou stranu není moc užitečný a ve hře jsem využil prakticky jen Dragon's Eye. Jinak jsou zde klasické statistiky, pár kouzel, žádné zvláštní schopnosti. Další inovací je levelující zbraň, nicméně i tady platí, že je to vlastně jen pro formu a reálný dopad na hru to skoro nemá. Obzvlášť u té zbraně by přitom mohl být ten potenciál využit o dost víc.

Celkem pozitivní je systém dialogů a jejich provedení. Někdy sice dochází k rozbíjení čtvrté zdi, ale nekazí to atmosféru. Což je dáno i tím, že atmosféra není moc silná. Příběh mi přišel tak trochu jako slátanina a ve hře vlastně ani moc nefiguroval.

Co bych vyzvedl je možnost výběru modu, ve kterém bude hra probíhat. Na výběr je bojový, vyvážený a hádankový mod. Podle zvoleného modu budou jednotlivé situace probíhat různě, takže buď budete muset projít sérií soubojů, sérií hádanek nebo kombinací obojího. Řekl bych, že tady ale zase zůstalo ještě hodně prostoru pro implementaci.

Celkově je v Gorasulu docela dost pěkných nápadů, které jsou ale většinou nedotažené. Ve výsledku tak hře vlastně nic moc nepřidávají. Zato je tu pár věcí, které jí ubírají. Mezi ně patří i časté pády, se kterými jsem se potýkal (nejspíš to bude systémem, za což sice hra nemůže, ale potká to asi všechny současné hráče). Dalším problémem je celková krátkost hry, kterou lze dohrát za několik hodin. Rozmanitost přitom moc nečekejte. Nakonec mi dost vadilo, že u mnoha předmětů chybí jakýkoliv popis toho, co dělají a to samé platí i o dalších věcech (kouzla, povolání...).

Zkrátka a dobře tu jsou sice náznaky, ale ve výsledku nic navíc. Naproti tomu tu je pár chyb, se kterými se sice dá žít, ale herní zážitek spíš oslabují.

Když jsem si četl ty komentáře tady, měl jsem trochu strach, ale nakonec se z té hry vyklubala docela slušná strategie na způsob Disciples. Nicméně mě nenapadá žádný herní prvek, ve kterém by byla tahle hra lepší než zmíněné Disciples, takže se nejedná o nic převratného. Nejdůležitější změnou je úplně jiný kabát a jinak nastavená pravidla, ale v podstatě se jedná o stejný princip.

Jenže tady se dostáváme k prvnímu negativu. V Eador - Genesis jsou sice na výběr čtyři druhy hrdinů, jenže lučištníci a kouzelnící jsou úplně nepoužitelní. Zkrátka nemají dostatečnou obranu, aby byli schopni porazit silnější monstra a tak je brzy rozsekají válečníci, popřípadě vojevůdci. Válečníci se mi osvědčili vůbec nejlíp, protože poměrně brzy mohou začít chodit úplně sami bez jakékoli armády a vraždit všechno, na co přijdou. Stačí dávat pozor, aby měli opravené vybavení. Tuhle herní nevyváženost nespraví ani možnost dvojpovolání. Zatím jsem zkoušel Slayera (válečník/lučištník) a osvědčil se mi výborně.

Dobrým rysem hry jsou různé náhodné události, prozkoumávání provincií a lokace v nich, jenže i tady najdeme negativa. Náhodná událost každé kolo, 15+ lokací na provincii a sáhodlouhé prozkoumávání provincií už tak dobré nejsou. Člověk pak nedělá nic jiného, než že s hrdinou zkoumá a prochází lokace a mezitím donekonečna odklikává události. Ty jsou navíc většinou negativní (i když se vlastně tváří pozitivně). Jsou totiž řízeny náhodou a i když dostanete relativně pozitivní událost, nemusíte z ní mít žádný užitek. Naopak negativní události vás vždycky něco stojí.

Již jsem se zmínil i o třetím negativu hry, a tím je zdlouhavost. Krom zkoumání provincií a procházení lokací v nich se jedná i o stavění budov v hlavním městě a provinciích. Ve hře je snad 150 budov a můžete postavit jednu za kolo. Než se tedy dostanete k něčemu slušnému, máte za sebou tak hodinu hraní. Navíc většinou chybí peníze, takže je potřeba čekat a spořit a zase čekat. Stejně jako v případě lokací a náhodných událostí, budov je prostě zbytečně moc.

Zatím jsem Eador sice nedohrál, ale příběh je zatím dobrý. Líbí se mi komunikace s gremlinským pomocníkem a dalšími pány astrálního světa. Jsem celkem zvědav, jak se bude dál příběh vyvíjet, ale trochu se obávám, že mě bude čekat ještě mnoho hodin strávených bojem o zlomky světa, tím víc, že ve hře není možnost ukládání a lze se tak vrátit jen o kolo zpátky.