Ačkoliv riskuji mnoho palců dolů. Nedá mi to abych neokomentoval tuhle skvělou gamesu.
Na začátku se chci zeptat vás i sám sebe, je Human Revolution lepší či horší než první Deus ex (kterého sám považuji za absolutní vrchol herní historie). Podle mě se to nedá aš tak dobře určit. Pokud odmyslíme grafiku která je u DX3 logicky lepší. Zůstává nám obsah. Zde taky tápu, protože obě hry se podle mě hrají úplně jinak a zároveň mají hodně společného. Nejspolečnějším faktorem je možnost každou situaci, misi či úkol splnit či provést mnoha způsoby a díky tomu má hra vysokou znovuhratelnost. Oproti prvním DX se tu poměrně rychle získávají zkušenosti a tak se z hráče rychleji stává superman. Ovšem má to i jistou nevýhodu, rychlí frkot úrovní má za následek že během hry můžete bez obav přeškolit z tichošlápka na Ramba a kazí to tak pocit ze hry. V původním DX jste si museli hned na začátku říct jak budete hrát a jeké si hned na začátku vyberete dovednosti, protože během hry byla jen minimální možnost se přeorientovat (i když se to taky dalo, ale jako tichošlápek vystřílet celí komplex raketometem to chtělo trpělivost vzhledem k tomu že nebylo zkušenosti) Tady si počkáte hodinku než dostanete dva tři body a už můžete vylepšit přesnost střelby sebrat si samopali a na nějaký obcházení a tichou likvidaci se vykašlat. (jak jsem to nakonec hrál sám.. ze začátku Sam Fisher později Painkiller). Největší problém mě připadl s energii. Během hry si můžete naskillovat až (tuším) pět „baterek“ ovšem někdy po vás hodí Emp granát a pic máte jen jednu která se doplňuje a ostatní nic. Tudíš je tu inventář (taky rozšířitelný pomocí agmentací což považuji stejně jak u energie za blbost) ze kterého si vezmete twixku a hned je o baterku víc. A protože energie u baterek hodně rychle ubývá, není tu moc velký protor pro kombinování několika schopností (jako tichošlápek jsem investoval do Tichého běhu a neviditelnost) jejichž společném spuštění jsem je mohl použítat sotva pár vteřin. Ale zas je dobré že některé agmentace se spouštějí automatiky ve chvíli použití. A ubírání baterky za tichou likvidaci mě zas tak nevadilo, později jsem to tejně používal minimálně.
Kategorii samou o sobě je hackovní, které je podle mě vyřešeno velmi dobře a zábavně a vyžaduje i hráčovu šikovnost, Jensen to za něho všechno neudělá.
A dostáváme se k boosům, kteří jsou pro mě vždy metlou a často mi znechutěj hraní jinak skvělé hry. Stejný problém jsem měl taky. Prvního jsem udolával asi měsíc než jsem si na netu našel jak na něj (použít výbušné kontejnery kterých se po místnost povaluje mraky mě fakt nenapadlo). Drhej byl docela v pohodě, ale taky mi musel poradit youtube. U třetího jsem se právě zasek a nevím kdy se mi zas do něj bude chtít. Víte, mě se hra poměrně pomalu načítá a tak když umřu během půl minuty musím další minutu čekat a to je fakt peklo. Ovšem tohle samosebou není dáno hrou je to spíš mou neschopností.
Takže jaká je odpověď na utázku kterou jsem položil za začátku komentáře?? Je DX3 lepší než DX? Myslím že není, ale je to velice důstojný následovník (preguel??) a je o barák lepší než DX2

Nejsem kdovíjaký adventurysta,v podstatě jsem za tu dobu co hraju hry dojel jen dvě adventury a obě z velké části pomocí návodu(NI.BI.RU. a právě posla smrti 2)Nebaví mě někde se příliš dlouho zasekávat a zkoušet možné a nemožné.Radši se kouknu do návodu a jdu dál.Adventury považuji za interaktivní film a baví mě pomalu odhalovat příběh.Příběh je to co mě zajímá,ne hádanky a podobně,většinou jsem využil možnosti rychlého řešení hádanky.Už první Posel smrti mě zaujal,ale nějak jsem neměl sílu jej hrát.Dvojku jsem zkusil jen tak rozehrát a najednou koukám že už jedu druhou kapitolu a že mě to i baví.Příběh není špatný. Horor s prvky detektivky to já rád.Hlavní hrdina není kdoví jaký simpaťák,ale dá se to.Postupně jsem se s ním docela sblížil a později mu i za klávesnicí nahlas radil a komentoval jeho činy.Někdy se zasmál pitomosti co proved i docela povedená sarkastické hlášce.Například to že ho v pozdější části hry hned dvakrát po sobě chytli to bylo fakt trapný.To že si k sobě vzal žebřík to mě docela rozesmálo.
Hra má také poměrně zajímavé charaktery.Především Angelinu..taky jsem se nechal oblbnout jako Darren,ale pozdeji jsem si říkal že ta holka nebude ta za kterou se vydává a ani s tím co se stalo u majáku jsem se nějak nemoh smířit,tušil jsem že to tak prostě není.
Některé těžké příběhové zvraty jsem tak nějak vydedukoval už docela do předu především co se Angeliny týče.I tak mě však spousta věcí dostalo i překvapilo.
Tři lekací záblesky patří mezi ně.Přísahám že jsem se pokaždé lekl,například když jste podruhé ve Willow Creek potkali toho ožralu.(ti co hráli vědí co myslím)
Celkově vzato je Posel smrti 2 velice kvalitní záležitost,kterou trochu sráží slabší začátek.(stačila by jedna kapitola v Maine) a taky se mi moc nelíbil konec,čekal jsem něco víc obyčejného.
Přesto až výjde trojka,tak do ní jdu.

Klasické fantasy s klasickými fantasy povoláními,ale už ne tak klasické zpracování.
Fantasy jako plošinovka,to je splnění mích dávných snů..
První věc která vás u Trine flákne přes oči je překrásná grafika…nevím kdy naposledy jsem viděl tak roztomilou nádhernou grafiku,za kterou by se nemuseli stydět třeba i střílečky či RPG.
Už jsem nakousl tři povolání Zlodějka,bojovník,čaroděj.Každé z nich má své zvláštní schopnosti a vlastnosti a klíčové pro dokončení hry je jejich vzájemná kombinace.
Je to spousta možností jak jednotlivé „logické“ pasáže vyřešit… Můžete si s čarodějem postavit můstek a jednoduše po něm přejít nebo pomocí lana u zlodějky se přehoupnout,nebo skombinovat obojí..fantasii se meze nekladou.
Co mě včak neskutečně iritovalo,byl častý respawn kostrounů a to většinou v místech,kde se potřebovali v klidu přemýšlet jak tu či onu skákací sekvenci vyřešit.
Ke konci hry mě někdy trochu vadilo rozestavění checkpointů..které často bývali daleko od sebe a museli jste procházet někdy poměrně těžké pasáže i několikrát.
Trine však lze doporučit,je to nádherný návrat ke hrám na kterých jsme začínali.2D plošinovky ještě neumřeli.

SKVOST…pro mě hra číslo jedna …. Už delší dubu jsem uvažoval jaká hra je pro mě jednička..váhal jsem mezi BG,Half-Life,Zaklínačem a právě Deusem.
Nakonec to vyhrál Deux…
Tahla hra je neuvěřitelně hratelná i po letech a to i přes dnes už hroznou grafiku..ale tohle je jasný příklad toho že obsah vítězí na vzhledem.
A jaký je ten obsah…no bomba..už jen proto že hned na začátku si můžete rozmyslet jak budete hru hrát a tak rozdělit startovní body.
Chcete být neviditelný tichošlápek..není problém..co takle Rambo co všechno a všechny pokropí dávkou za samopalu..jak je libo…chcete bojovat na blízko,metat těžké bedny,být nejpřesnější odstřelovač na světě,hacker na kterého si nepříjde žádny firewall..neskutečně rychlí …to vše můžete být když si spustíte Deus ex..
Možná největší předností této božárny jsou bioimplantáty..jen škoda že nejsou ve hře na místech kde je nacházíte ..daný náhodně…vysvětlím…po dokončení první mise najdete první lahvičku s implantátem..vždy je to na vylepšení rukou…já bych však uvítal kdyby mě hra pokaždé když ji spustím v tomto směru překvapila a já místo vylepšení na ruce našel třeba na nohy,ale tohle je spíš jen moje malé přání.
Bioimplantáty vylepšují vaše schopnosti a je to sakra znát když máte pár kousků třeba na 3.úrovni už se z vás stává malý Superman…
Implantáty stejně jako schopnosti nejvíce ovlivňují styl jakým budete hrát.
Tyhle dvě věci a to že každou úroveň,každou situaci můžete vždy provést jiným způsobem má za následek to že se nemůže stát že by někdy dva lidi hráli Deus ex úplně stejně..
A tohle jen tak nějaká hra neumí..
A v tom je tato hra jedinečná..
Zkrátka dokonalí mix system shock a Thief který si však jde svou vlastní cestou.

Mafia má jeden z nejlepších příběhů který kdy ve hrách byl..podle mě je to příběh doslova filmový…je škoda že si toho ještě nikdo nevšiml,ale možná že i naštěstí jinak by to zprznili.
Co dál…skvělý otevřený město kde si můžete jen tak projíždět(mezi misema),spousta dobových aut která se špatně řídí,perfektní dobová hudba.Vynikající mise(pro mě nejlepší je jak na jisté farmě za městem obchodují s alkoholem..následuje přestřelka,záchrana Sama a zběsilí útěk v kamionu…supr,,)…
No a neposlední řadě potom ten závěr..nejen úžasná poslední mise,ale myslím tím to co se stane úplně na samém konci po letech…znalci vědí…to mě opravdu dostalo a několik minut potom jsem tupě civěl na monitor s nevysloveným COŽE?
..Zkrátka Mafia je nejlepší česká hra která kdy byla…a jediná hra která by ji mohla porazit je jen její připravované pokračování.
No a samozřejmě je to jedna z nejlepších her na světě.

Tohle je dort uvařen více méně z toho nejlepšího,ale funguje to??Je to o dost lepší jak GTA,ale taky o dost horší než MAFIA.Je to trochu assasins creed,trochu Hitman..malinko prince of persia.No a ono to pohromadě vcelku funguje.
Story klasika.Hlavní hrdina sympaťák který k sobě má dvě pěkný baby.
Celkem dobře se to hraje už jen proto že jste(na normál) téměř nesmrtelný,což mě na druhou stranu připravilo o jisté kouzlo.Hru jsem hrál spíše jako hopsačku a docela se to dalo,přesto jsem se přistihl že hraju jakoby s povynosti nebo chceteli strojově.Tupě jsem chodil,jezdil a tak nějak sem si moc neužíval to co se kolem mě děje.Sem tam někde projedu záteras,což není žádný problém.Stačí vyjet z rudého kolečka kolem vaší šípky a jste zase v cajku,i přes to že ještě před chvílí za váma jelo několik motorek.
Už od půlky hry jsem tušil kde proběhne velké finále,které není zas tak velké a spíš mě dost zklamalo.
Moje hodnocení je vysoké především proto jak mě hra uchvátila ze začátku,to jsem dával 95%..Postupem času jsem začal střízlivět a zjišťovat že to není zas taková bomba.
Za celou dobu hraní mě tam chyběl nějaký silný zážitek co by mě uzemnil..jako třeba u MAFIE která uzemňovala prakticky neustále.
No a co mě vyloženě sralo,ale zas takový problém,jak se postupem času ukázalo bylo že mi nefungoval SAVE nechápu to..jestli jsem měl nějakou divnou verzi nebo to byla chyba hry..každopádně uložení před klíčovou přestřelkou mě po jeho následném načtení hodilo někam do baru a to jsem fakt nepobíral.
Co závěrem..tuhle hru jsem dohrál..jako celek se mi líbila a fungovala,ale jednotlivé kousky už tak dobré nebili…musím to znovu nadhodit tu zmíněnou nesmrtelnost…jo je fajn že díky tomu celkem v klidu ujedete pronásledovatelům,ale už je to moc když po vás pálí půl Paříže a vy pořád žijete..nebo sem si s klidem uprostřed palby vylezl na střechu a pěkně se schoval… je to zkrátka jeden z kladů,protože ubývá frustrace z nekonečného opakování misí,ale na druhou stranu se ztrácí takové to kouzlo že jste jen člověk.