The Sims 4 jakožto celosvětově uznávaný lidský simulátor je natolik oblíbený, že jsem mu podlehla i já.
První pozitivní dojmy mne hned překvapili při tvorbě Simíka, kde máte téměř neomezené možnosti jak asi bude vypadat. Po hodince a půl vytváření postav, kdy se nadšeně prolézáte od možností chůze, mluvy až po určité vlastnosti Simíka konečně k jeho umístění na pozemek. Jako první Vás do očí praští fakt, že máte málo parcel na vlastní stavění, domy jsou již na místě či jsou plně obydlené. Po prvotním šoku následuje vlastní výstavba domečku, kde opět strávíte hodinu a dále. A zde se objevují první nedostatky. Nemůžete mít bazén, úprava terénu nepřichází v úvahu, chybí určité spotřebiče. Ale i přes tyto nedostatky nám 4ka nabízí zcela nové možnosti stavění. Ve stavitelském módu máme krásně roztříděné místnosti co a kam patří, můžeme si postavit vlastní střechu. Nesmím zapomenout také na vlastní mobil, kde můžou Simíci takřka dělat vše (od hledání práce, po hledání služeb, chození na dovolenou, adoptování dítěte, stěhování ale také focení a možnost mít vlastní selfie!)

Co ale nejvíce člověka potěší a zároveň zarazí jsou takzvané módy. Vývojáři nám takřka nabízí neomezené možnosti jak si hru zpestřit (od různých druhů vlasů, oblečení přes nové domy, doplňky a také různé druhy podlah, tapet či dokonce možnost změnit město v zimní krajinu).

Nicméně ani tady radost netrvá věčně a stereotyp na sebe nedá dlouho čekat. Každopádně se nezmění fakt, že Simíci ušli dlouhý kus cesty a opět nám říkají, kdo je vládcem simulátorů.

První myšlenka, která mě napadla, když jsem se o téhle hře dozvěděla jsem považovala za velmi hloupý vtip. Sakra, jaký remake? Jak mladá Lara? Jak nezkušená, jako WTF?! Tohle všechno se mi honilo hlavou ještě dřív než jsem to stihla otestovat.
Nicméně přece jenom jsem dala tomu dala šanci a sakra dobře jsem udělala.

I když se nacházíte na úplném začátku, kdy Croft není úplně archeologický profík, má to svoje kouzlo.
V první řadě musím pochválit krásné prostředí, které je je hned na začátku po vylodění a první boj o přežití nádherně představené se západem Slunce. Také mě velmi bavilo učení s lukem a následný lov, abychom mohli přežít.
Avšak hned na začátku a potom už během hry jsem pocítila každý napnutý nerv a stoupající vztek při každém nesmyslném úmrtí a doslova zařvání, jsem myslela, že to rozmlátím na kusy a celou Laru i s posádkou vyhodím oknem.
Nicméně, čím déle jsem hrála, tím víc jsem to prožívala, jako bych já sama stála na místě Lary. Bylo to úchvatné!
Cítila jsem jak mnou emoce mávají, jak vztek narůstá při každém slovu nepřítele, jak slzy mi tečou po tváři při každé smrti člena posádky...to vše a mnohem víc.

A proto mohu říct, že remake nemusí být pokaždé naprostá katastrofa, když tomu dáme šanci!

První hra, první nerdský a geekský svět, první nervy při umírání (ano i tak se dá nazvat sežrání nůžkama), první cheaty! To všechno ve mě vyvolává takhle ta stará nostalgická hra.
A že bych jí někdy dohrála sama? Nehrozí :D ale za pomocí 10ti lidí už by to šlo.

Ezio? Ezio! Kde je sakra Ezio?! Tohle jsou první myšlenky, které mě napadli, když se mi hra poprvé pustila. Z předchozího dílů jsem měla velké obavy, že BF bude jenom na lodi a šmitec. Odsouzení ještě dřív, než jsem hře dala šanci. A jak jsem si tu hru zamilovala! Ale nepředbíhejme....

...Poprvé se objevujete na pláži a honíte prvního assasína v životě mladého Edwarda. Působí na Vás hromada barev v podobě listí, palm a pláže. Zkrátka máte pocit, jako byste jeli na dovolenou do Karibiku. Ale pořád jsem cítila skepsi a dál se nutila do hraní (pořád mě odrazovala myšlenka - být nonstop na lodi). Poprvé se mi hra pomaloučku zarývala pod kůži při plavbě lodí (ironie) a kolem mě pluli nádherní mořští tvorové doplněné jejím lovením.
Při úmrtí piráta Kidda a jeho následovného odhalení jsem příběh už natolik prožívala, že jsem to i oplakala. A to je přesně důvod, proč tuhle hru miluju!

Ačkoliv hra nenabízí žádný příběh ani strhující děj i ona má svoje kouzlo. Zvláště když se při hře platonicky zamilujete, tak nevnímáte nedostatky hry.
Hra je zaměřena na život vlka, který není jenom roztomilý a kouzelný. Ale taky pořádně nebezpečný (ve hře jsou medvědi), kde se nám neustále ukazuje, že být predátorem není všechno. Musíte si zajistit dostatek jídla (přece jenom je králík ve hře rychlejší než Vy) a sem tam nějaké to útočiště na spaní a odpočinek.

Celkově na mě hra působí jako zajímavě nedokončená myšlenka, jejíž potenciál mohl být dál rozvinut. Škoda.