A je to za mnou. Řekl bych, že většina fanoušků původní série od nového XCOMu měla velké očekávání a já sám jsem jím také. Jen je potřeba se odprostit od nostalgického uvažování, že dříve byla "tráva zelenější a podívat se na to trochu střízlivým pohledem. Když jsem zaslechl, že se dělá "remake" původního UFa, natěšeně jsem hledal informace a trochu nečekaně mě naopak potěšilo, že graficky to nevypadalo uplně nejlíp. O to víc jsem si říkal "sakra, tady nehrajou na grafiku, tady půjde o hratelnost".

A teď už trochu k věci. Asi nemá smysl se zde rozepisovat o příběhu, protože ten je jako v původním UFu postavený na "zabij všechny ty emzáky a zachraň zemi", takže nic nad čím byste měli dlouho přemýšlet. Systém je zde poměrně obdobný, máte základnu XCOMu, sestřelujete UFa, zachraňujete lidi od terorizování cizáky, vyrábíte, zkoumáte, pitváte a všechna ta sranda okolo.

Takže se pojďme podívat na to, co se mi nelíbilo a co naopak ano. Bylo to tu několikrát - nejvíce sráží celou hru bugy a glitche kamery. Takže je celkem běžné, že střílíte skrze zdi a různé další překážky a samozřejmě stejné možnosti má nepřítel. Linie pohledu je zde více než sporná. Za těch 30 hodin se mi dokonce dvakrát stalo, že se mi zasekla mise - jednou stačil load a podruhé jsem musel celou hru shodit uplně. Kamera si občas dělá, co chce, ale to se dá s kouskem sebezapření přežít. Výzkum a ufopedie jsou trochu nedotažené a je škoda, že za celou hru máte jen jednu další loď. Pak se zde bohužel až moc často opakují různé cutscény, stejně jako bych uvítal více map. Je škoda, že DLC nebyly součástí původní hry, protože mají pár kosmetických úprav, které celou hru okoření. Hudba je zklamání - celé to sice drží Michael McCann, ale bohužel k jeho smůle slyším jen variace na Deus EX: HR.

Co mě naopak těší je, že někdo měl dost odvahy, aby vzal takovou modlu a zkusil to udělat trochu jinak. Musím říct, že celý systém a hratelnost funguje perfektně. Chvíli trvalo než jsem si zvykl na akční část (máte akce místo akčních bodů), ale nakonec mi vyhovovala stejně jako systém povolání vojáků a jejich skillů/perků. Zároveň jsem se neoprávněně bál, že zde máte jen jednu základnu a k tomu satelity a "hangáry" po celé zemi, odkud sledujete, co se děje. A pak jsem si uvědomil, že v původním UFu jsem vlastně nedělal nic jiného než, že jsem ostatní báze měl kvůli pokrytí a jako hangáry. Takže nakonec se z toho stalo elegantní řešení. Potěšila mě i výroba, kde je více zajímavé výbavy. Kombince snipera a ghost armoru je snad uplně nejlepší, co můžete udělat. Kvalitu hry jsem poznal ve chvíli, kdy mi začly hodiny utíkat nebezpečně rychle a já si jen říkal ... ještě jedna mise, jedno povýšení, jeden výzkum.

Každopádně po dohrání hry ve mě zůstal takový ten pocit, jak by hra mohla vypadat, kdyby se vývoji dalo ještě pár týdnů až měsíců. To jsme tu pak mohli klidně mít i nejlepší hru za posledních pár let. To už se ale nedozvíme. Teď mě omluvte, čeká mě impossible ironman.

Pamatujete si, jak se tahle hra šířila v českém překladu na disketách? Pamatujete, jak hodně byla zabugované třeba přetékání času u jednotlivých vojáků tak, že jste začínali zase na začátku? Nebo to, kdy vám to nehledě na zvolenou obtížnost, dalo opět začátečníka po první udělané misi?

Tohle vše k tomu patřilo a i tak je pro mě první UFO nejlepší z celé série. Zároveň určitě nejsem jediný, kdo to dohrál několikrát za sebou. Taky jste to celé prošli s laserovou puškou, létající energetickou zbrojí a psi-ampem? Poměrně promakané herní principy jako přizpůsobování si výzkumu, výroby, vytváření nových bází a chytlavé mise. To je prostě staré dobré UFO. Na začátku se v podstatě připravujete na záhadnou rasu Ethereálů, kteří dokážou ovládat mysl a přiletí si rovnou v bitevní lodi. To je pro mě takový ten pomyslný bod, kdy dostanete do ruky zajímavé hračky a naopak vy budete ovládat mysl těch emzáků, no tfuj. Vypitváte vše, co vám příjde pod ruku a hledáte dál, abyste našli tu jejich zpropadnou základnu a aspoň na čas odvrátili jejich útoky na Zemi. Všechny ty hrátky s eleriem, cizíma technologiema, apod. Zkrátka a dobře na svojí domu ultimátní hra. Hudební doprovod je solidní, i když velice krátký v podání Johna Broomhalla, který má na triku i specifický jazzový soundtrack k Transport Tycoonu. Mělo to celé atmosféru, kterou následující díly ztrácely, i když měly zase jiné pozitiva.

A abych jen nechválil. Co kromě obřího množství bugů je pro mě osobně mínus, je konec hry - nemastný a neslaný. Kdyby si s tím trochu pohráli, mohlo to být ještě lepší. Jo a někomu by to možná časem mohlo přijít trochu stereotypní. I když dohrál jsem to jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát, pětkrát, ... jak to jen ta hra dělá.

Tak tohle je jedna z mých top adventur tohohle typu. Naprosto parádní záležitost, která je povinností pro všechny adventuristy. Vše je skvěle pohádkové, záporák Malcolm i přes svůj úsměv správně záporácký (co by měl jako šašek taky dělat jiného) a co je na téhle hře snad uplně nejlepší je skvělá hudba od Franka Klepackiho, který má na starosti i muziku ke známějším věcem (C&C, Red Alert, apod.). Proto se perly jako The Timbermist Woods, Pool of Sorrow nebo Serpent's Grotto nezapomenutelně vryly do mojí paměti. Pokaždé mě zmůže nostalgická nálada a já se dál vpíjím do téhle pohádky mého dětství. Díky za ni!

Tak jsem právě pokořil hru, na kterou jsem se minulý rok poměrně těšil. Nabídla mi něco přes 33 hodin zábavy naservírované ve stylovém prostředí blízké budoucnosti. A stálo to zato?

První s čím se u hry setkám je grafika a engine a ta je u Deus Ex povedená, ale ne zas až tak kvalitní, jak bych čekal. Předností jsou určitě postavy (až na jakési divné trhání hlavy). Na čem ale ztrácí jsou větší exteriéry v podobě 2D čmáranic, což je opravdu nic moc. Bohužel. Nehrál jsem sice uplně na plné detaily, ale na dost vysoké, abych dostal něco lepšího. Nicméně grafika je pro mě u her vžy až jakési plus. Hlavní jsou další aspeky jako hratelnost, příběh, apod.

Musím říct, že i když mě první minuty hraní nadchly a já se těšil, že si tohle prostředí vychutnám - ten zlatavý filtr tam sedí a hlavně Adam je sympaťák - nemůžu se ubránit dojmu, že je vše trochu napůl. Čím více se do toho boříte, tím více po čase začnete mít pocit lineárnosti a to jak v průchodu lokacemi, tak při eliminaci nepřátel, nacházení různých šachet, rozbíjení zdí, hackování, atd. Vše se prostě hrozně opakuje a tolik "povalujících se" hesel k počítačům (účtům) snad všude nemohli nechat ani v kriminálce v L.A. Na druhou stranu hackování samo o sobě mě bavilo natolik, že jsem prostě ohackoval co šlo, i když jsem našel heslo předem.

Systém soubojů a celková hratelnost mi sedly do ruky. Pěkně vychytané jsou i augmentace, které jsem ke konci měl už skoro všechny, ale z toho používal tak kolem pěti. Větší část hry jsem jel ve stealthu, ale přišlo mi, že druhá část trochu tlačí na akčnější prvky a všude se povaluje plno zbraní a nábojů. Já si až na boss fighty v klidu vystačil se Stun Gunem a hrál pacifistu. Není nad to někoho omráčit a pak ho strčit do šachty. Obtížnost "give me a challenge" má představovat normální obtížnost, se kterou bez problémů projdete celou hru (jen při souboji s druhým bossem jsem umřel asi 30?).

Velkou předností jsou bezpochyby rozhovory a dabing. Hlavně máte možnost si trochu vyhrát a k tomu přispívá i augmentace na zjišťování emocí, čehož pak právě v rozhovorech můžete využít. Ty pak slibují jiný výsledek a dopad na právě plněný quest. Trochu krkolomné je dobíjení energie na využití augmentací, kdy pojídáte "magické" tyčinky, kterých obecně moc není, hlavně ve druhé části hry. Ale dá se na to zvyknout, i když nevím, proč jsem mohl mít až 5 slotů energie - trochu předimenzované.

Silnou stránkou je pak solidní hudební doprovod - tenhle soundtrack patří mezi ty lepší a najde si místo v mém playlistu. Zkrátka ambientní, jak má být.

Závěr hry je pro mě přeci jen trošku zklamání plné zbytečného klišé. Bylo to tak opravdu potřeba? Ale co už, nemůžu mít vše. Vypadá to trochu negativně, ale Deus Ex je i přes to nadprůměrná hra a určitě bych ji doporučil. Hlavně je potřeba brát v úvahu, že s touto značkou to není žádná sranda, protože Deus Ex je pojem a i přes ty mouchy, je tohle kvalitní "předchůdce".

Budu asi jeden z mála, co nehrál první díl, takže nemůžu srovnávat, ale možná mi to dá trochu jiný pohled na věc. Se Zaklínačem jsem se jako fanoušek fantasy setkal už mnohem dříve a na herní zpracování jsem byl hodně zvědavý. První věc, která mě mile překvapila, je grafika. Zaskočilo mě, jak kvalitní je poměr cena/výkon. Nemám žádnou extrémně nabušenou sestavu, ale výsledek je víc než koukatelný. Je pravda, že vše působí barevněji, než jak by si člověk představoval pochmurný svět pana Sapkowského.

To vše se ale změní s příchodem do druhého aktu, kde se dá večerní deštivá atmosféra ve flotsamském lese krájet. Nic nevidíte, nasloucháte a pak na vás vyběhne pár ošklivě se šklebících zrůd. Naprosto skvělé jsou pohyby postav, monster, apod. Vše sedí a působí velice přirozeně, nikdo nejezdí po zemi jako v mnoha jiných hrách, ale opravdu chodí. V tomhle jsem si tento engine zamiloval.

Příběh začíná relativně nenápadně, ale jak se nám pak pěkně košatí! Máte opravdu reálnou možnost výběru a ono se něco stane. A to do takové míry, že se ubíráte v podstatě jinou dějovou línií, kde potkáváte jiné postavy, plníte jiné úkoly, i když jsou některé modelově stejné, jen v trochu jiném provedení. Každopádně ve vás bude hryzat pocit, "co by se stalo, kdybych se rozhodl jinak?". A to je pro mě součástí RPG a tak často chybí jinde. I když velkou část tvoří úkoly najdi, zabij nebo najdi, přines, i tak jsem se bavil, protože to není jen černobílé klikání. Stejně tak jsou silnou stránkou postavy a interakce s nimi. Rozhovory jsou chytlavé, dobře napsané a hlavně parádně nadabované. Také musim smeknout před opravdu poctivě odvedeným překladem do češtiny. Dalším zpestřením jsou pak různé minidisciplíny jako kostkový poker, páka nebo souboje. Nechybí ani možnost si pročíst něco o historii světa, monstrech, apod. V neposlední si můžete i něco vyrobit z nalezených, koupených nebo vyhraných plánků a to od bot, až po meč. Většinu zbraní či brnění, které jsem ve hře nosil, byly právě vyrobené.

Teď se dostáváme k další části. A tou je variabilita soubojů, kdy nestačí jen co nejrychleji uklikat myš k smrti. To tady nefunguje. Vždy je dobré být připraven, využívat různé schopnosti, které vám hra nabízí. Máte v podstatě 3 hlavní stromy dovedností + 1 základní a ty si vylepšujete s každou další úrovní. Některé z nich můžete dokonce vylepšovat získanými mutageny, což je jakási "buňka", která zmutuje schopnost v lepší. Drobnost, ale příjemné zpestření. Ty 3 hlavní stromy dovedností pak rezprezentují šermířské, alchymistické a "kouzlící" dovednosti v podobě známení. Systém byl pro mě přehledný, lehce uchopitelný, takže nebylo těžké si vybrat, na co měl člověk zrovna chuť. Soubojový systém mi taky sedl. Máte sympatickou možnost "zpomalení" času, kdy si můžete v rámci možností vybrat zbraň, znamení a zkrátka se připravit. Bohužel není možné aktivně během soubojů vypít nějaký lektvar, jak je zvykem. Můžete si je pouze připravit/vypít v jakémsi meditačním režimu, do kterého pochopitelně vstoupíte jen někde, kde je klid. Obtížnost hry mě překvapila, protože tolikrát jsem ve hře už dlouho neumřel. Každý větší souboj je pak výzvou a to nemluvím o soubojích s hlavními monstry či postavami. Obzvlášť souboj s Kajranem je chuťovka, která není zadarmo. Občas jsem byl nucen si obtížnost i snížit, abych prošel dál.

Hudební doprovod jsem moc nepostřehl, což je možná i dobře, protože mě nerušil, ale ukazuje na to, že jde o průměrnou záležitost. Neurazí, nezaujme.

Hodně jsem to tu chválil, protože je pro mě Zaklínač 2 hrou roku, aspoň zatím. Ale má jednu drobnou vadu, kterou přisuzuji tomu, že herní prostředí může vypadat tak, jak vypadá a tou je otevřenost světa. Opravdu až moc často chcete jít dál přes keřík, kámen, prohlédnout si víc, ale není vám dopřáno. Zkrátka je průchod světem opravdu pevně nalinkován, ale to prostředí je tak pěkně vymazlené, že to hře odpustíte.

Zaklínač 2 je skvělá hra a pro fanoušky RPG povinnost. Krásně totiž můžete vidět kvalitní práci týmu, který za tím stojí a to je v dnešní době poloproduktů, kdy stahujete dalších xGB přes steam, vzácnost.