Budu asi jeden z mála, co nehrál první díl, takže nemůžu srovnávat, ale možná mi to dá trochu jiný pohled na věc. Se Zaklínačem jsem se jako fanoušek fantasy setkal už mnohem dříve a na herní zpracování jsem byl hodně zvědavý. První věc, která mě mile překvapila, je grafika. Zaskočilo mě, jak kvalitní je poměr cena/výkon. Nemám žádnou extrémně nabušenou sestavu, ale výsledek je víc než koukatelný. Je pravda, že vše působí barevněji, než jak by si člověk představoval pochmurný svět pana Sapkowského.
To vše se ale změní s příchodem do druhého aktu, kde se dá večerní deštivá atmosféra ve flotsamském lese krájet. Nic nevidíte, nasloucháte a pak na vás vyběhne pár ošklivě se šklebících zrůd. Naprosto skvělé jsou pohyby postav, monster, apod. Vše sedí a působí velice přirozeně, nikdo nejezdí po zemi jako v mnoha jiných hrách, ale opravdu chodí. V tomhle jsem si tento engine zamiloval.
Příběh začíná relativně nenápadně, ale jak se nám pak pěkně košatí! Máte opravdu reálnou možnost výběru a ono se něco stane. A to do takové míry, že se ubíráte v podstatě jinou dějovou línií, kde potkáváte jiné postavy, plníte jiné úkoly, i když jsou některé modelově stejné, jen v trochu jiném provedení. Každopádně ve vás bude hryzat pocit, "co by se stalo, kdybych se rozhodl jinak?". A to je pro mě součástí RPG a tak často chybí jinde. I když velkou část tvoří úkoly najdi, zabij nebo najdi, přines, i tak jsem se bavil, protože to není jen černobílé klikání. Stejně tak jsou silnou stránkou postavy a interakce s nimi. Rozhovory jsou chytlavé, dobře napsané a hlavně parádně nadabované. Také musim smeknout před opravdu poctivě odvedeným překladem do češtiny. Dalším zpestřením jsou pak různé minidisciplíny jako kostkový poker, páka nebo souboje. Nechybí ani možnost si pročíst něco o historii světa, monstrech, apod. V neposlední si můžete i něco vyrobit z nalezených, koupených nebo vyhraných plánků a to od bot, až po meč. Většinu zbraní či brnění, které jsem ve hře nosil, byly právě vyrobené.
Teď se dostáváme k další části. A tou je variabilita soubojů, kdy nestačí jen co nejrychleji uklikat myš k smrti. To tady nefunguje. Vždy je dobré být připraven, využívat různé schopnosti, které vám hra nabízí. Máte v podstatě 3 hlavní stromy dovedností + 1 základní a ty si vylepšujete s každou další úrovní. Některé z nich můžete dokonce vylepšovat získanými mutageny, což je jakási "buňka", která zmutuje schopnost v lepší. Drobnost, ale příjemné zpestření. Ty 3 hlavní stromy dovedností pak rezprezentují šermířské, alchymistické a "kouzlící" dovednosti v podobě známení. Systém byl pro mě přehledný, lehce uchopitelný, takže nebylo těžké si vybrat, na co měl člověk zrovna chuť. Soubojový systém mi taky sedl. Máte sympatickou možnost "zpomalení" času, kdy si můžete v rámci možností vybrat zbraň, znamení a zkrátka se připravit. Bohužel není možné aktivně během soubojů vypít nějaký lektvar, jak je zvykem. Můžete si je pouze připravit/vypít v jakémsi meditačním režimu, do kterého pochopitelně vstoupíte jen někde, kde je klid. Obtížnost hry mě překvapila, protože tolikrát jsem ve hře už dlouho neumřel. Každý větší souboj je pak výzvou a to nemluvím o soubojích s hlavními monstry či postavami. Obzvlášť souboj s Kajranem je chuťovka, která není zadarmo. Občas jsem byl nucen si obtížnost i snížit, abych prošel dál.
Hudební doprovod jsem moc nepostřehl, což je možná i dobře, protože mě nerušil, ale ukazuje na to, že jde o průměrnou záležitost. Neurazí, nezaujme.
Hodně jsem to tu chválil, protože je pro mě Zaklínač 2 hrou roku, aspoň zatím. Ale má jednu drobnou vadu, kterou přisuzuji tomu, že herní prostředí může vypadat tak, jak vypadá a tou je otevřenost světa. Opravdu až moc často chcete jít dál přes keřík, kámen, prohlédnout si víc, ale není vám dopřáno. Zkrátka je průchod světem opravdu pevně nalinkován, ale to prostředí je tak pěkně vymazlené, že to hře odpustíte.
Zaklínač 2 je skvělá hra a pro fanoušky RPG povinnost. Krásně totiž můžete vidět kvalitní práci týmu, který za tím stojí a to je v dnešní době poloproduktů, kdy stahujete dalších xGB přes steam, vzácnost.
To vše se ale změní s příchodem do druhého aktu, kde se dá večerní deštivá atmosféra ve flotsamském lese krájet. Nic nevidíte, nasloucháte a pak na vás vyběhne pár ošklivě se šklebících zrůd. Naprosto skvělé jsou pohyby postav, monster, apod. Vše sedí a působí velice přirozeně, nikdo nejezdí po zemi jako v mnoha jiných hrách, ale opravdu chodí. V tomhle jsem si tento engine zamiloval.
Příběh začíná relativně nenápadně, ale jak se nám pak pěkně košatí! Máte opravdu reálnou možnost výběru a ono se něco stane. A to do takové míry, že se ubíráte v podstatě jinou dějovou línií, kde potkáváte jiné postavy, plníte jiné úkoly, i když jsou některé modelově stejné, jen v trochu jiném provedení. Každopádně ve vás bude hryzat pocit, "co by se stalo, kdybych se rozhodl jinak?". A to je pro mě součástí RPG a tak často chybí jinde. I když velkou část tvoří úkoly najdi, zabij nebo najdi, přines, i tak jsem se bavil, protože to není jen černobílé klikání. Stejně tak jsou silnou stránkou postavy a interakce s nimi. Rozhovory jsou chytlavé, dobře napsané a hlavně parádně nadabované. Také musim smeknout před opravdu poctivě odvedeným překladem do češtiny. Dalším zpestřením jsou pak různé minidisciplíny jako kostkový poker, páka nebo souboje. Nechybí ani možnost si pročíst něco o historii světa, monstrech, apod. V neposlední si můžete i něco vyrobit z nalezených, koupených nebo vyhraných plánků a to od bot, až po meč. Většinu zbraní či brnění, které jsem ve hře nosil, byly právě vyrobené.
Teď se dostáváme k další části. A tou je variabilita soubojů, kdy nestačí jen co nejrychleji uklikat myš k smrti. To tady nefunguje. Vždy je dobré být připraven, využívat různé schopnosti, které vám hra nabízí. Máte v podstatě 3 hlavní stromy dovedností + 1 základní a ty si vylepšujete s každou další úrovní. Některé z nich můžete dokonce vylepšovat získanými mutageny, což je jakási "buňka", která zmutuje schopnost v lepší. Drobnost, ale příjemné zpestření. Ty 3 hlavní stromy dovedností pak rezprezentují šermířské, alchymistické a "kouzlící" dovednosti v podobě známení. Systém byl pro mě přehledný, lehce uchopitelný, takže nebylo těžké si vybrat, na co měl člověk zrovna chuť. Soubojový systém mi taky sedl. Máte sympatickou možnost "zpomalení" času, kdy si můžete v rámci možností vybrat zbraň, znamení a zkrátka se připravit. Bohužel není možné aktivně během soubojů vypít nějaký lektvar, jak je zvykem. Můžete si je pouze připravit/vypít v jakémsi meditačním režimu, do kterého pochopitelně vstoupíte jen někde, kde je klid. Obtížnost hry mě překvapila, protože tolikrát jsem ve hře už dlouho neumřel. Každý větší souboj je pak výzvou a to nemluvím o soubojích s hlavními monstry či postavami. Obzvlášť souboj s Kajranem je chuťovka, která není zadarmo. Občas jsem byl nucen si obtížnost i snížit, abych prošel dál.
Hudební doprovod jsem moc nepostřehl, což je možná i dobře, protože mě nerušil, ale ukazuje na to, že jde o průměrnou záležitost. Neurazí, nezaujme.
Hodně jsem to tu chválil, protože je pro mě Zaklínač 2 hrou roku, aspoň zatím. Ale má jednu drobnou vadu, kterou přisuzuji tomu, že herní prostředí může vypadat tak, jak vypadá a tou je otevřenost světa. Opravdu až moc často chcete jít dál přes keřík, kámen, prohlédnout si víc, ale není vám dopřáno. Zkrátka je průchod světem opravdu pevně nalinkován, ale to prostředí je tak pěkně vymazlené, že to hře odpustíte.
Zaklínač 2 je skvělá hra a pro fanoušky RPG povinnost. Krásně totiž můžete vidět kvalitní práci týmu, který za tím stojí a to je v dnešní době poloproduktů, kdy stahujete dalších xGB přes steam, vzácnost.
BioShock Infinite
Pro: grafika, engine, příběh, propracovanost svět, postavy, rozhovory, dabing
Proti: otevřenost světa