Tak jsem právě pokořil hru, na kterou jsem se minulý rok poměrně těšil. Nabídla mi něco přes 33 hodin zábavy naservírované ve stylovém prostředí blízké budoucnosti. A stálo to zato?
První s čím se u hry setkám je grafika a engine a ta je u Deus Ex povedená, ale ne zas až tak kvalitní, jak bych čekal. Předností jsou určitě postavy (až na jakési divné trhání hlavy). Na čem ale ztrácí jsou větší exteriéry v podobě 2D čmáranic, což je opravdu nic moc. Bohužel. Nehrál jsem sice uplně na plné detaily, ale na dost vysoké, abych dostal něco lepšího. Nicméně grafika je pro mě u her vžy až jakési plus. Hlavní jsou další aspeky jako hratelnost, příběh, apod.
Musím říct, že i když mě první minuty hraní nadchly a já se těšil, že si tohle prostředí vychutnám - ten zlatavý filtr tam sedí a hlavně Adam je sympaťák - nemůžu se ubránit dojmu, že je vše trochu napůl. Čím více se do toho boříte, tím více po čase začnete mít pocit lineárnosti a to jak v průchodu lokacemi, tak při eliminaci nepřátel, nacházení různých šachet, rozbíjení zdí, hackování, atd. Vše se prostě hrozně opakuje a tolik "povalujících se" hesel k počítačům (účtům) snad všude nemohli nechat ani v kriminálce v L.A. Na druhou stranu hackování samo o sobě mě bavilo natolik, že jsem prostě ohackoval co šlo, i když jsem našel heslo předem.
Systém soubojů a celková hratelnost mi sedly do ruky. Pěkně vychytané jsou i augmentace, které jsem ke konci měl už skoro všechny, ale z toho používal tak kolem pěti. Větší část hry jsem jel ve stealthu, ale přišlo mi, že druhá část trochu tlačí na akčnější prvky a všude se povaluje plno zbraní a nábojů. Já si až na boss fighty v klidu vystačil se Stun Gunem a hrál pacifistu. Není nad to někoho omráčit a pak ho strčit do šachty. Obtížnost "give me a challenge" má představovat normální obtížnost, se kterou bez problémů projdete celou hru (jen při souboji s druhým bossem jsem umřel asi 30?).
Velkou předností jsou bezpochyby rozhovory a dabing. Hlavně máte možnost si trochu vyhrát a k tomu přispívá i augmentace na zjišťování emocí, čehož pak právě v rozhovorech můžete využít. Ty pak slibují jiný výsledek a dopad na právě plněný quest. Trochu krkolomné je dobíjení energie na využití augmentací, kdy pojídáte "magické" tyčinky, kterých obecně moc není, hlavně ve druhé části hry. Ale dá se na to zvyknout, i když nevím, proč jsem mohl mít až 5 slotů energie - trochu předimenzované.
Silnou stránkou je pak solidní hudební doprovod - tenhle soundtrack patří mezi ty lepší a najde si místo v mém playlistu. Zkrátka ambientní, jak má být.
Závěr hry je pro mě přeci jen trošku zklamání plné zbytečného klišé. Bylo to tak opravdu potřeba? Ale co už, nemůžu mít vše. Vypadá to trochu negativně, ale Deus Ex je i přes to nadprůměrná hra a určitě bych ji doporučil. Hlavně je potřeba brát v úvahu, že s touto značkou to není žádná sranda, protože Deus Ex je pojem a i přes ty mouchy, je tohle kvalitní "předchůdce".
První s čím se u hry setkám je grafika a engine a ta je u Deus Ex povedená, ale ne zas až tak kvalitní, jak bych čekal. Předností jsou určitě postavy (až na jakési divné trhání hlavy). Na čem ale ztrácí jsou větší exteriéry v podobě 2D čmáranic, což je opravdu nic moc. Bohužel. Nehrál jsem sice uplně na plné detaily, ale na dost vysoké, abych dostal něco lepšího. Nicméně grafika je pro mě u her vžy až jakési plus. Hlavní jsou další aspeky jako hratelnost, příběh, apod.
Musím říct, že i když mě první minuty hraní nadchly a já se těšil, že si tohle prostředí vychutnám - ten zlatavý filtr tam sedí a hlavně Adam je sympaťák - nemůžu se ubránit dojmu, že je vše trochu napůl. Čím více se do toho boříte, tím více po čase začnete mít pocit lineárnosti a to jak v průchodu lokacemi, tak při eliminaci nepřátel, nacházení různých šachet, rozbíjení zdí, hackování, atd. Vše se prostě hrozně opakuje a tolik "povalujících se" hesel k počítačům (účtům) snad všude nemohli nechat ani v kriminálce v L.A. Na druhou stranu hackování samo o sobě mě bavilo natolik, že jsem prostě ohackoval co šlo, i když jsem našel heslo předem.
Systém soubojů a celková hratelnost mi sedly do ruky. Pěkně vychytané jsou i augmentace, které jsem ke konci měl už skoro všechny, ale z toho používal tak kolem pěti. Větší část hry jsem jel ve stealthu, ale přišlo mi, že druhá část trochu tlačí na akčnější prvky a všude se povaluje plno zbraní a nábojů. Já si až na boss fighty v klidu vystačil se Stun Gunem a hrál pacifistu. Není nad to někoho omráčit a pak ho strčit do šachty. Obtížnost "give me a challenge" má představovat normální obtížnost, se kterou bez problémů projdete celou hru (jen při souboji s druhým bossem jsem umřel asi 30?).
Velkou předností jsou bezpochyby rozhovory a dabing. Hlavně máte možnost si trochu vyhrát a k tomu přispívá i augmentace na zjišťování emocí, čehož pak právě v rozhovorech můžete využít. Ty pak slibují jiný výsledek a dopad na právě plněný quest. Trochu krkolomné je dobíjení energie na využití augmentací, kdy pojídáte "magické" tyčinky, kterých obecně moc není, hlavně ve druhé části hry. Ale dá se na to zvyknout, i když nevím, proč jsem mohl mít až 5 slotů energie - trochu předimenzované.
Silnou stránkou je pak solidní hudební doprovod - tenhle soundtrack patří mezi ty lepší a najde si místo v mém playlistu. Zkrátka ambientní, jak má být.
Závěr hry je pro mě přeci jen trošku zklamání plné zbytečného klišé. Bylo to tak opravdu potřeba? Ale co už, nemůžu mít vše. Vypadá to trochu negativně, ale Deus Ex je i přes to nadprůměrná hra a určitě bych ji doporučil. Hlavně je potřeba brát v úvahu, že s touto značkou to není žádná sranda, protože Deus Ex je pojem a i přes ty mouchy, je tohle kvalitní "předchůdce".
BioShock Infinite
Pro: adamovy brýle, rozhovory, dabing, hudba, stealth
Proti: exteriéry, lineárnost