"Every word you read of this useless print is another second of your life."

Hra The Plan očividně nonverbálně filozofuje nad krátkostí a především nesmyslností života mouchy. Máme s ní něco společného? Minimálně to druhé může člověk lehce pocítit. Smysl života je odvěkou otázkou podobně jako nekonečnost vesmíru. To první záleží na subjektivním pohledu a co člověk v životě dělal. Někdo se bude cítit, že jeho život byl nabitý zážitky a využil v něm každé situace. Pro někoho naopak budou menší události zanedbatelné a přijde mu, že se celý život pachtil za jediným cílem, kterého dosáhl?

Doporučuji si před čtením názorů hru prostě zahrát, což zabere pár minut. Téma hry je jasné z krátkého popisku a vše ostatní vám její obsah prozradí natolik, že následné hraní bude postupně ztrácet smysl. Má však nějaký smysl i bez toho? Má cokoliv, co děláme, nějaký smysl? Dříve (možná je to furt aktuální) se takové otázky pokládaly lidem hrajícím videohry a bylo jim navrženo radši jít někam ven. Podle mě je ultimátním cílem každého člověka štěstí. Dá se ho dosahovat opakovaně a v tom je právě ta krása. Nemusí se jednat o nějaký bájný cíl, kterého se neustále snažíme neúspěšně dosáhnout. Člověk se může dostat do bodu, kdy bude mít pocit, že na světě udělal vše, co opravdu chtěl a už nic nepotřebuje. Jednotlivé věci mají tedy v rámci našeho života určitý smysl, má ale smysl i život samotný? Taková otázka bude nejspíš navždy nezodpovězená. Pro uklidnění mysli můžu jen říct, že to zřejmě není v lidských silách. Podobně, jako není v silách mouchy přemýšlet na naší úrovni.

A teď k samotné hře. Ta vám naštěstí mnoho peněz ani času (a jak známo "čas jsou peníze") neubere, pokud snad sami nebudete chtít. Ovládáte mouchu, která se zrovna vydala na cestu, a koukáte se na situaci z lidského pohledu. Samotná moucha totiž asi nepocítí nastolenou atmosféru. Celá cesta se zdá býti monotónní až na několik situací, jako když se dramaticky chytíte do pavučiny (žádný pavouk ale nepřijde, takže ta dramatičnost není velká); občas vás odvane vítr a musíte se pro cestu dál vyhnout padajícím listům. Nic ale nepředstavuje pro mouchu reálné ohrožení a ta se může rychle vrátit na klidnou, apatickou cestu. Vyostření přichází až na konci, kdy se blíží k vytoužené žárovce, aby byla následně sežehnuta jejím teplem.

Nelze si nevšimnout symboličnosti této části. Jednak samotná věc, že moucha letí za jakýmsi světlem (což myslím mouchy normálně nedělají), tedy "vyšším cílem". Dále to, že moucha je na začátku v přírodě a poté se dostává jakoby do vesmíru, mezi hvězdy (kde by samozřejmě neměla kyslík, nebo by se třeba předtím vyčerpala, takže by nastal ještě víc brzký konec) a nakonec k něčemu, co by mělo být Sluncem, ale přitom je to podle "ozubení" žárovka. Má to navozovat pocit možného rozčarování, když konečně dosáhneme něčeho dlouho touženého a zjistíme, že to naše představy vykreslily jinak? I kdyby to však bylo Slunce, osud by se nezměnil.

Ještě uvedu několik věcí, co jste mohli při hraní přehlédnout (do popisku ani zajímavostí se moc nehodí). Při kliknutí na "credits" hry můžete hrát za světlušku, přičemž gameplay ale zůstane stejný. Na konci hry budete mít prostor něco napsat. Intuitivně jsem napoprvé napsal svou přezdívku, ale ať už napíšete cokoliv, váš text se poté může někomu zobrazit při přejetí myší na jednu z hvězd na závěrečné obrazovce. Stejně jako vám se ve hvězdách ukáží texty ostatních hráčů.

Pokud bylo cílem hry vyvolat v hráčích hlubší zamyšlení, tak to je rozhodně fajn. I když na indie scéně takových titulů určitě najdeme více.

Jedná se spíše o experiment než cokoliv jiného. Také, že hra soutěžila a vyhrála v několika kategoriích, takže mimo tuto soutěž může působit zvláštně.

Her založených na multitaskingu už jsem pár viděl (především flashovky), takže zrovna originalitou tento titul neoplývá. Je to spíš celkový humor vtipných miniher, kdy v jedné z nich máte zjevně zhuleného koně, který pravděpodobně blouzní a vidí něco trochu jiného než realitu, a povzbuzující hudby, která nakonec tvoří půlku zážitku. Sem tam, když v textu zazní "BE A MAN", se objeví obrázek např. nějakého kovboje z divokého západu (jeden z nich byl herec Hercule Poirota, jinak nevím). Co se ale týče samotné hratelnosti, zdá se to téměř nezvladatelné udržet se ve všech minihrách bez ztráty životů, a pravděpodobně také je. Životy se ztrácí docela rychle, takže vaším cílem ve výsledku je, aby ubývaly co nejpomaleji a vy stihli za tu dobu dohrát co nejvíce miniher, které se údajně navíc stěžují, i když jsem si toho nevšiml. Nechybí sice záznam nejvyššího skóre, ale přesto je hra namísto challenge, ve které byste se snažili překonávat svoje předchozí pokusy, spíše jednorázovou zajímavostí.

Zpracováním jednoduchá, ale hratelností obtížná freewarovka ve stylu Super Meat Boye. Hlavním hrdinou je (zdánlivě) jednooká koule s nohama a úkol má prostý - dostat se na konec úrovně ke dveřím.
Nikoho zde nezabíjíte, maximálně sami sebe, díky čemuž se vám úroveň postupně vybarvuje krví. Hra navíc zaznamenává pohyb postavy při vašem posledním neúspěšném pokusu.
Teoreticky je zde 20 úrovní, prakticky to není tak úplně pravda.. Osobně mi nejvíc daly zabrat úrovně 9 a 14 a hru jsem si často na pár minut pustil po načtení Windows. Pokud se Vám náhodou stane, že se zaseknete na levelu 18, nezoufejte, dejte si pauzu a zkuste to znovu. ;)
Co se týče ozvučení, tak je zde jedna repetitivní melodie, která může společně s neúspěšnými pokusy přidávat na frustraci, ale mně nijak nevadila.

Jestli Vás hra bude bavit a měli byste jí vyzkoušet záleží v podstatě na tom, jestli máte rádi výzvy a vysokou (přemrštěnou) obtížnost. Pokud Vám tohle ve hrách chybí, tak nelze nedoporučit, ale pokud jste výbušní, tak za rozbité klávesy a herní příslušenství neručím a výhružné maily hážu do spamu.

Btw tohle je první hra, kterou jsem pravděpodobně nedohrál. :)

Archibald's Adventures je česká logicko-akční plošinovka. V roli mladého puberťáka se na skateboardu dostanete do komplexu šíleného vědce, kterému se (tradičně) výzkumy trochu vymkly z rukou, a tak všude pobíhají monstra. Navíc jste zde oba uvězněni a máte tedy za úkol se dostat ven.

Úrovní je po bezplatných updatech skoro 200 a jsou buď logické nebo akční (nebo kombinace obojího). U akčních pasáží záleží na vašich reakcích a přesnosti. Někdy proto můžete dokola umírat a nadávat, zatímco u hádanek budete třeba zaseklí na jednom místě několik minut přemýšlet, jak se dostat dál. Hra ale není ani v jednom ohledu příliš těžká, i když jsou zde bonusové levely, které buďto dají zabrat, nebo jsou to takové příjemné jednohubky.

Začínáte tedy s Archibaldem na skateboardu, přičemž máte také k dispozici užitečného přítele žvýkačkovou bublinu. S její pomocí můžete trochu nereálně létat po celé úrovni a přesouvat bedny nebo mačkat tlačítka. Profesor(vědec) vám dává pokyny a vy se později dostanete k velmi užitečné robotické kouli, která se může přitahovat ke kovovým předmětům a rozbíjet věci pod sebou. V některých úrovních si zahrajete za profesora, který má k dispozici jet-pack křeslo zastupující funkce bubliny.

Nastavit můžete pár základních věcí jako rozlišení, obtížnost je jen jedna. Grafika je v takovém klasickém 2D kresleném stylu. Výhodou úrovní je, že jsou tak akorát dlouhé, takže hru můžete vždy na pár minut zapnout, čímž se vám tolik neomrzí.

Díky novodobé trilogii od Nolana jsem si Batmana oblíbil ze všech superhrdinů nejvíc a byla by škoda propásnout hru, která navíc sklízela velmi pozitivní ohlasy.

Celá hra se odehrává v arkhamském ústavu a základy má postavené na komiksech, takže se např. některé postavy od těch filmových docela liší. Začátek ve formě interaktivního "filmu" vám dává tušit, co se asi za chvíli stane a zároveň máte možnost ochutnat pár Jokerových hlášek, které vás poté provází po celou dobu hraní.

Souboje s vězni, "šílenci" a popř. bossy jsou díky Batmanovu odporu ke střelným zbraním zejména pěstní + nějaký ten batarang (vrhací hvězdice ve tvaru netopýra) a pár výbušnin odpalovaných na dálku, ale zabíjet tu nikoho nebudete. Zato nepřátelé občas po zbraních sáhnou, a proto musíte využívat své stealth schopnosti a často se nenápadně přesouvat po místnostech, umisťovat pasti a sundávat nepřátele po jednom. Hi-tech přístroje vám budou přidělovány při průstupu hrou. Kromě různých háků na přitahování se k objektům (nebo naopak) tu máme třeba naváděný batarang, přístroj na odlákání pozornosti a pomůcku k vypínání elektrické barikády pomocí minihry podobné snaze o naladění rádia.

Chvaty při soubojích se neokoukají a soubojový systém je záživný. Bitvy s bossy jsou poměrně rozmanité a nápadité, zejména pak Scarecrow, se kterým bojujete v jeho světě a snažíte se pouze, aby vás nespatřil. Dále můžete při průchodu hrou sbírat různé skryté bonusy a řešit hádanky.
Jako odměny dostáváte bia (informace o) postav z batmanovského univerza, nahrávky rozhovorů s některými pacienty, které stojí za to si poslechnout a také 3D modely postav/objektů ve hře. V samotné hře pak kromě řady ztvárněných charakterů budete narážet i na plno odkazů, což určitě potěší fanoušky komiksu.

Mapa se skládá z několika velkých budov (oddělení) a venkovních lokací. Herní doba je tak akorát, po dohrání si samozřejmě můžete dál běhat po ústavu a hledat bonusy, ale moc záživné to není, takže pokud jdete po 100% dokončení, doporučuji je sbírat hlavně při průchodu hrou.
Poté jsou zde odděleně různé výzvy, kde buď různými způsoby zneškodňujete nepřátele v lokaci, nebo se je snažíte co nejefektivněji zmlátit a dosáhnout vysokého skóre.

Suma sumárum hra obsahuje moderní rozhraní a filmové zpracování, grafiku můžete zlepšit aktivací nVidia PhysX, kterou jsem po pár spadnutích radši vypnul.. Obličeje i celkový vzhled postav jsou detailní. Dějová linka je originální a přesto poutavá, stejně jako dialogy. Batman se z mého pohledu charakterově liší od filmového a nenamluví toho moc, narozdíl od Jokera, který k vám promlouvá skrze rozhlas.

Krátká freewarovka, která vyšla v každoroční várce z univerzity Digipenu. Jsou zde 4 úrovně a hra vám zabere asi tak 10 minut. I díky tomu si z ní odnesete poměrně intenzivní zážitek. Hra oplývá zejména skvělou grafikou a ačkoliv tu není hlavní menu, hru můžete pozastavit a nastavit si takové ty běžné věci, pokud s ní třeba máte nějaké problémy. Dále je zde skvělá hudba a to je asi tak všechno.
Ve hře hrajete za totem, který se musí dostat skrz podzemní komplexy plné lávy a také uniknout lávě, která se valí za vámi. Ovládání tudíž spočívá v rychlé jízdě dopředu a skákání přes propasti. Pokud chcete u hry strávit více času, je zde k dispozici impossible obtížnost, která se na první pohled od té normální neliší, ale po chvilce zjistíte, že je to přeci jenom docela challenge.

Nexuiz jsem měl možnost zdarma vyzkoušet během free weekendu na Steamu. V podstatě je to Unreal Tournament (v mém případě spíš Quake 3 Arena, protože jsem UT nehrál) na CryEnginu 3. Hra tedy vypadá dobře, ale nijak oslnivá mi grafika nepřišla. Pro osvěžení konceptu jsou zde přidány tzv. mutátory, které po sebrání mohou změnit běh hry a vy si vybíráte ze 3 možných, který chcete použít. Mohou ovlivnit vás, váš tým, nebo všechny hráče (např. všichni skáčou; vidíte spoluhráče po celé mapě,..). Lze zvýšit pravděpodobnost výskytu jednotlivých mutátorů přidáváním nasbíraných bodů.
Hra jede ve vysokém tempu a je často obtížné dát třeba někomu headshot sniperkou. Jinak ale nic nového nečekejte, stejně jako v Quake Aréně zde sbíráte různé zbraně, štíty, zdraví a munici, běháte po futuristické mapě s teleporty a "pružinami" a snažíte se zabít co nejvíc nepřátel/ šlohnout jim vlajku. Naštěstí má hra nastavenou rozumnou cenu 10 eur, na druhou stranu zde není singleplayer, pouze boti. Hra trpí i pár bugy včetně nestability a zamrzání, dále jsou zde asi dost prázdné servery, což nemůžu úplně posoudit, protože v době free weekendu hru samozřejmě zkoušelo mnohem víc lidí. Hra zkrátka nepřináší nic revolučního a může potešit ty, kteří si chtějí zahrát graficky renovovanou Quake 3 Arenu.