Pokud je pro mě nějaká hra srdcovka tak je to právě Gothic.

Jedna z prvních her vůbec co jsem hrál ve svých mladých letech skutečně já osobně. Jako malý gamer samozřejmě konzole cheaty a jede se dál, ale dokonalá atmosféra Gothica působí tak dobře, že se člověk podvádět dokonce stydí.

Bavil jsem se s nejedním člověkem co mi řekl "Já bych si tu hru hrozně zahrál, ale to ovládání fakt nedám". Mě vždy chvilku trvá než si z moderních her zvyknu na netradiční ovládání, ale k té hře to prostě patří. Gothic je jedna z her, u které ke svému NTB, na kterém hraji, v těch momentech ani nepřipojuji myš. Ale právě to ovládání je podle mě jedna z věcí, které atmosféru Gothica nesou na svých zádech. Však když se s tím zžijete a zabijete své první monstrum tak je to čiré herní štěstí.
Herní atmosféru také podtrhuje perfektní soundtrack a skvělý dabing. Je určitě trochu škoda, že není český, ale já jsem se s angličtinou zžil a užiji si hru i v ní. Ale není to tak dávno co jeden z tvůrců Historie Khoronisu řekl, že obdivuje hráče národů, které nemají svůj dabing, a i tak si Gothica zamilovali.
Další věc co mě na Gothicu hodně baví je obtížnost. Já mám rád výzvy a Gothic i po těch letech co ho pravidelně hraji jednu představuje. Nedovedu si představit jinou hru, kde jste v poslední kapitole. Máte nejlepší výbavu a i tak se bojíte o život a často umíráte Alespoň já tedy v poslední kapitole ve Spáčově chrámů vždy zemřu asi tak 100x. Není to tedy, že se bojíte každého vlka, ale někteří nepřátelé stále dovedou zatopit, o to hůře, když se jich na vás vrhne několik najednou.

Pro mě je Gothic i přes své malé nedostatky neskutečně důležitá hra a pravidelně si ho musím alespoň jednou do roka zahrát. A i když spousta lidí hodnotí dvojku ještě lépe, pro mě bude vždy nejlepší právě jednička.
Nyní jsem s ohlédnutím dohrál oba duchovní následovníky, jak sérii Risen tak hru ELEX. A musím říct, že všechny čest Vývojářům z Piranha Bytes, že se jim alespoň částečně povedlo přenést skvělou atmosféru i jinam, ale Gothic pro mě bude vždy jen JEDEN.

Na začátek se musím přiznat. Crysis 2 je jediný díl série, se kterým jsem měl tu čest se blíže seznámit, ale i tak mě naprosto uchvátil.
Hru jsem kdysi dávno vyhrál v giveway a tím vlastně nastartovalo mou sběratelskou vášeň. Plně ho dohrát jsem se nicméně dokopal až někdy vloni. A rozhodně nelituji hodin do toho investovaných.

Hra je úchvatná a jsem si poměrně jistý, že nejsem jediný, kdo se při průchodu kampaní často zastavil a prostě se za perfektní muziky oddával úchvatným scenériím.

Hra mě za celou dobu nepustila ani na okamžik a až na frustrující část kdy ke konci hry jsem se svými vlohami pro stealth prošel přes nepřátele které bylo nutné zabít pro další postup. Nepřátelé se tímto zabugovali a já strávil napřed půl hodiny slíděním co mám udělat, poté vzteky googlil a dalších 20 minut hledal zabugované neviditelné nepřátele mě opravdu celá bavila.

RPG prvky ve formě vylepšování nano obleku a zbraní umožňuje každému přizpůsobit si herní styl dle sebe a já osobně jsem třeba režim maximum armor použil za celou hru asi 3x.

Bylo to tu řečené už mockrát, ale hudba od jednoho z nejlepších skladatelů dnešní doby je zárukou kvality a celou hru pozvedává ještě o úroveň výš. Prostě Hanz Zimmer

Plusy a mínusy nemá cenu uvádět, jelikož bych do mínusů nenapsal vůbec nic. Hra je prostě perfektní a pokud se opravdu najde ještě někdo, kdo ho ještě nehrál rozhodně to stojí za to.

Dohrál jsem již tolikrát, že se to nedá ani počítat. Hra je perfektní a mám na ní výborné vzpomínky z dětství. Minimálně jednou ročně se k ní vracím a letos jsem nevynechal už v lednu v rámci herní výzvy.

Čím déle jí hraji tím více detailů si všímám a pořád bych někde našel sešity popsané poznámkami s kódy, vzorci pák a tipy.

A schválně. Kolik z vás si všimlo geniálních sarkastických hlášek vikingů samotných, když mockrát level pokazíte. Když to přeháníte hodně, připojí se samotný Thor, a vynadá vám co jste to za Vikingy, že jste tolikrát selhali.

Tak jsem se opět k Machinariu vrátil v rámci letošní herní výzvy. Nezklamalo mě jako ostatně nikdy. Skvělá odpočinková hříčka, která dokáže pěkně potrápit i když už jí hrajete po několikáté.