Pravděpodobně můj neoblíbenější Tekken a to hned z několika důvodů. Byla to jedna z prvních her na u nás(doma) nový Playstation 2. Také to byla první hra na tuto konzoli co jsem si koupil a mám ji dodnes. Vždycky jsem chtěl Playstation hlavně kvůli tekkenu a když ta chvíle nastala stálo to za to. Měl bych také zmínit nekonečné souboje s kamarády ty opravdu stály za to.

Hlavní důvod proč mám tuhle hru tak rád jsou postavy. Máte jich tady opravdu hodně na výběr. Hudba je hodně dobrá a pouštím si jí dodnes. Taky je zde velké množství módů na výběr. Team battle, Survival, Time attack a další. Jeden z nejlepších je tekken bowl, který je zábavný dodnes. Jo a pokud by někoho zajímalo kdo je mou nejoblíbenější postavou tak je to Kazuya. Ten jeho pohrdavý postoj u mne vždycky vyhraje.

Alone in the Dark bylo pro mě první setkání se strašidelnou hrou. První kroky na půdě ve vile Derceto mám hluboko vryté do paměti. Stejně jako hranatý knírek Edwarda Carbyho. Atmosféra tohoto pradědy survival hororů na mne působí do dnes. Pro mne to bylo poprvé co jsem se setkal s Lovecraftovskou tématikou. Grafické zpracování se mi pořád líbí i po letech. První díl je za mne nejlepší v celé sérii.

Zajímavé je, že i tenkrát byli souboje na blízku krkolomné a nábojů málo. Ze začátku to bylo komplikované ale jak si zapamatujete postup tak je hra docela krátká. Za zmínku stojí poslední část hry ve sklepení, která mne nikdy nebavila. Tak dvakrát šipku dopředu a hurá za dobrodružstvím.

Tak dohrát tuhle hru mi trvalo 25 let. Ne že bych ji hrál tak dlouho. Prostě jsem se tenkrát dostal do bodu, že jsem nevěděl kudy kam, tak jsem ji odložil. "Jednou se k ní vrátíš" říkal jsem si. No a trvalo to čtvrt století. Asi za to mohlo že jsem rok poté dohrál mou nejoblíbenější hru Broken Sword: The Shadow of the Templars. Ne že by mě nedokončení budilo ze spaní nebo bych blouznil a koktal. Prostě sem si na to občas vzpomenul. Prostě přišla ta pravá chvíle.

A jaký mám po dohrání pocit? Pořád dobrý je to klasická humorná adventura s pěknou grafikou a ujetým příběhem. Už mě to nebralo jako před lety, ale to je můj problém. Hodnocení vyplívá z mého prvotního hraní. Protože si myslím že je tak lepší.

Walker je pro mě víc než zapomenutá hra na Amigu. Je to vzpomínka. Vzpomínka na dobu kdy jsem byl nadšený z našeho Atari 800 a pak mě kamarád pozval na návštěvu. Doma měl Amigu 500. Tenkrát se mi změnil pohled na hry. Hry měly intra, příběhy a hlavně úžasnou hudbu. Dodnes mám diskety s přebalem vytisknutém na jehličkové tiskárně. 

Walker samotný je docela prostou záležitostí. Prostě jdete s obrovským robotem z leva do prava a ničíte vše co na vás útočí. Vše je krásně vyobrazeno a ozvučeno. Dodnes si pamatuju skřípaní plechů a hlavně dupání kuřete jak jsme mu s kamarádem říkali. Za zmínku stojí také intro, které si pamatuji i po třiceti letech. Prostě dobré časy.