Tak rovnou z kraje: tato hra je fantastická! Ani nevím, jak jsem se ke hře dostal. Ani nevím, proč jsem si jí nainstaloval. Hlavní je, že mě baví. A nejen tak. Baví mě přímo pekelně. Jako první jsem si prošel singleplayer, ve kterém mě hra naučila bojovat, pohybovat se, velet, ovládat tanky a nakonec pracovat s rádiem. Taky jsem si dal pár těch bitev s boty, ale to nebylo ono. Ano, chovají se celkem chytře. Ano, je celkem těžké je zabít, ale.....pořád tam prostě byl ten pocit, že bojuji proti počítači. Pak jsem ovšem zaplul do vod multiplayeru a musím se přiznat, že z nich asi hodně dlouho nevypluju. Je to prostě bomba! Hra se snaží reálně ztvárnit válku a její surovost a brutalitu. Celá hra je koncipovaná jako vojenský simulátor, ovšem kdo si hned představí Armu, tak je vedle. Red Orchestra 2 je totiž FPS, ve které se počítá s věcmi, která Arma ani nezná, jako třeba systém krytí, balistika, podpěra a přehřívání kulometu atd. Všechny tyto vymoženosti vám pomáhají přežít a také vám dávají pocit, že jste opravdu ve válce. Kdo má ovšem radši hry typu Call of Duty, ať jde jinam. Zde platí, že jedna přesně mířená střela = smrt. Hra obsahuje okolo dostatečně mnoho map a tři herní módy. Prvním je klasický Territory, kde zabíráte území. Druhým módem je klasický Team Deathmatch a ve třetím módu plníte úkoly, ovšem kdo zemře, může se respawnovat až v příštím kole. Proto není tento mód moc oblíbený, ale rozhodně ho stojí za to vyzkoušet. Jestli se ptáte na vozidla, za každou stranu (Rusko a Německo....překvapivě) vás čekají asi dvě mise v tanku, no ale to je teda něco. Jestli čekáte, že uvidíte celý tank, WSAD = jízda, levá myš = dělo, pravá myš = kulomet, tak vás opět zklamu. V singleplayeru se přepínáte do jednotlivých pozic tanku a obstaráváte tak všechno. V multiplayeru je to jinak. Co si obsadíte, to taky děláte. Nečekejte tak třeba že si zastřílíte s tankem, když zaujmete pozici řidiče. Navíc vše vidíte z pohledu vlastních očí, takže výhled je minimální. Můžete sice vylézt z poklopu, ale riskujete kulku do hlavy. Tímto bych to asi ukončil. Hra má sice někdy pár grafických chyb a také pár nelogických momentů (třeba když ve výcviku trefíte terč půl kilometru daleko pistolí) , ale to vůbec nevadí a hra tím nic neztrácí. Pro válečné maniaky, nebo jen pro lidi, co hledají zábavu na pár týdnů, jasná volba.

Nevím, co moc o takovéto hře psát, a tak to vezmu velmi rychle. Donedávna jsem ani neměl tušení, že taková hra existuje. Když jsem od kamaráda slyšel, že je to skákačka, řekl jsem si "pane bože". Jenže jakmile jsem viděl první obrázky ze hry, uvědomil jsem si, jak strašně jsem se mýlil. Limbo je oddechová 2D skákačka, která vás dokonale pohltí svou ponurou atmosférou, stylizovanou černobílou grafikou a také stále těžšími hádankami, kde nejde ani tak o přemýšlení, jako spíš o to si vše načasovat a vytipovat tu správnou chvíli na provedení akce. Co se zvuků týče, nemohu si stěžovat. Během hry slyšíte většinou jen zvuky okolí, jako třeba chůze, pasti nebo jiné efekty. Hudba se spustí pouze u vypjatých situací (třeba když se chytnete do pavučiny a pavouk si vás "zabalí"). Hra je velmi jednoduchá na pochopení, a přesto je velmi zábavná. Věřte mi, že jakmile si Limba zahrajete, jen těžko se od něj odtrhnete, dokud nedojdete na konec hry. Ten bohužel přijde poměrně brzo, ale co se dá dělat. Alespoň že ty 4 hodiny vašeho života, co u této hry strávíte, nejsou zbytečné a že se u nich budete skvěle bavit.

Co bych tak jenom napsal. Už vím. Tato hra je prostě skvělá! Můžete si dělat co chcete, jít kam chcete a tam postavit co chcete. Některým se možná nemusí zamlouvat grafika, ale věřte, že právě v tom je kouzlo Minecraftu. V jednoduchosti. Je libo postavit si levitující dům obklopený lávou? Jak chcete. Nebo snad radši podmořský komplex ze skla? Jak je libo. A nebo si snad chcete postavit podzemní chodby plné pastí, nástrah a monster? I to je možné. Zkrátka v Minecraftu se meze nekladou. Jsou postavit i různé pokročilé mechanismy, jako třeba velké hradní brány, generátory nebo mosty, které se sami donekonečna opravují. Stále vám to přijde málo? Přidejte k tomu téměř nekonečný svět, tvorbu nástrojů a jiného vybavení, spousta druhů kostek, monster i zvířat a také desítky různých módů stažitelných z internetu. Co dodat. Prostě skvělá hra, která vám dlouho vydrží a která dokáže rozvinout vaše tvůrčí a kreativní schopnosti.

Abych pravdu řekl, z této hry jsem si odnesl rozporuplné dojmy. Akcí ala GTA přibývá stále více a více a mám pocit, že naivita těchto autorů přesahuje zdravé meze. Naštěstí se mezi těmito "klony" GTA občas najde i nějaká ta kvalitnější hra. Mercenaries 2 by mělo patřit mezi ně. Čeká na vás velká otevřená mapa z prostředí Venezuely, takže nečekejte nějaká moderní města, luxusní auta nebo funkční infrastrukturu. Mapa je téměř celá porostlá džunglí. Kde není džungle, tam je moře nebo řeka. Jen občas narazíte na nějaké město nebo vesničku. Ve hře budete hrát za jednoho ze tří žoldáků známých z prvního dílu na konzole. Ve hře potkáte spousta frakcí, pro které můžete plnit mise, za které dostáváte peníze. Za ty si pak můžete v obchodech pořizovat různé dopravní prostředky, nálety nebo muniční balíčky. Všechny tyto věci si můžete nechat dopravit přímo do terénu, což vás ovšem stojí palivo. To jde získat dvěma způsoby: ničením vozidel a kradením nádrží. Kapacita paliva je ovšem omezená, takže pozor, co použijete. K dispozici je velké množství zbraní a dopravních prostředků. Můžete používat auta, motorky, obrněné vozy, tanky, čluny nebo vrtulníky. Ve zbraňovém arzenálů najdete klasické kousky, jako třeba
AK 47 nebo raketomet RPG. Když si chcete během hry přivlastnit nepřátelské vozidlo, stačí zmáčknout danou klávesu a spustí se speciální animace, ve které musíte mačkat symboly, které se vám zobrazují dole. Tady je ovšem malý zádrhel, jelikož místo konkrétních kláves se objevují pouze náznaky (obrázek zásobníku = klávesa pro nabíjení, obrázek pěsti = klávesa pro útok zblízka atd.). Zdá se vám to lehké? Pche! To si neumíte představit, kolikrát jsem padal z vrtulníku, který jsem si chtěl přivlastnit. Dost to naštve a myslím si, že v tomto ohledu mohli autoři přijít s něčím chytřejším. Dost mě také naštvala (ne)inteligence jednotek, ať už vlastních, či nepřátelských. Během hraní mi připadali jako nějací porouchaní roboti, kterým se místo příkazu "najít a zničit nepřítele" přehrává "stát a střílet do zdi". Je to otravné a dost to kazí celkový dojem. Také se může stát, že se dostaví stereotyp, jelikož všechny úkoly (až na pár výjimek) jsou stejného charakteru a po čase vás omrzí. Také mě naštvalo, že po dokončení příběhové linie nemůžete pokračovat ve volné hře. Chtěl jsem toho ještě tolik zkusit, ale ono ne. Jakmile skončí titulky, objevíte se opět v hlavním menu a máte po srandě. Jak tedy tuto hru hodnotím? Je to docela povedená a zábavná hra, kterou ovšem sráží některé nedodělky v hratelnosti.

Portal je pro mě jedna z nejlépe provedených logických her, alespoň co se "velkých" her týče. Skvělý nápad (který už jsem sice viděli jinde, ale zde je dotažen k dokonalosti), neotřelý humor, vtipné hlášky, spousta otázek a jedno velké překvapení. Tak takhle by se dal ve zkratce charakterizovat Portal. Může se vám to zdát málo, ale pro hru tohoto typu je to naprosto dostačující. Jde o to, že umělá inteligence GlaDOS vás drží ve výzkumném středisku Aperture Science, ze kterého se snažíte uniknout. Drží vás tu proto, aby jste otestovali nový prototyp portálové zbraně, pomocí které budete muset řešit nejrůznější logické hádanky a zapeklité situace. Někomu se obtížnost může zdát nízká, ale věřte, že ke konci se váš mozek bude smažit. Zhruba ve třetí čtvrtině hry vás čeká velký dějový zvrat, po kterém se tempo hry dost zrychlí a události ve hře naberou na vážnosti. Škoda jen, že hra je tak neskutečně krátká. Je to zkrátka taková malá logická jednohubka, která vás ovšem dokonale pohltí a dokonce i pobaví.

Ruku na srdce, série Call of Duty je jedna z vůbec nejpovedenějších a nejznámějších sérií FPS stříleček, ve kterých jde hlavně o filmovou atmosféru a nikdy nekončící, zábavnou akci. Ovšem každá úspěšná série musela mít někde začátek. V případě série Call of Duty to byl začátek více než skvělý, jelikož první Call of Duty, odehrávající se v době 2. světové války, bylo ve své době více méně revoluční počin. Různorodé mise, tři hratelné strany konfliktu, filmová atmosféra, skriptované situace a mnoho dalších faktorů zajistily této sérii skvělou budoucnost, které se také dočkala. Jak už jsme řekl, zahrajeme si za tři vojáky (Američan, Brit, Rus), přičemž každá hratelná postava používá jiné zbraně, bojuje v jiných lokacích a celkově se mise všech tří vojáků liší svým stylem. Za Američana se pohybujete většinou na volném prostranství, kde musíte hledat kryty a dobře vybírat cestu dalšího postupu. Za Brity se spíše jedná a o sabotážní mise, kdy musíte např. zničit německý torpédoborec, nebo protrhnou hráz Eder. Za Rusy se pak dočkáme hlavně interiérových misí (kromě první a poslední mise), kde musíte čistit místnost po místnosti a dávat pozor na každé dveře. Za všechny vojáky se hraje dobře, mise mají rychlý a filmový spád a občas se dokonce objeví i speciální mise, jako třeba průjezd německých linií v ukradeném vozidle, nebo jízda v tanku. Jde rozhodně o skvělé osvěžení hratelnosti, která už je i tak svělá. Ohromná škoda ovšem je, že to celé dohrajete za jedno odpoledne. I tak ovšem této hře nelze téměř nic vytknout a ve své době to byla rozhodně špička ve svém žánru.

K této hře jsem se dostal úplnou náhodou, a to přes mého kamaráda. Ze hry byl nadšený, tak jsem si řekl, proč ji nezkusit. Hned ze začátku mě překvapilo, že Assassin's Creed svým způsoběm není ve středověku, ale v blízké budoucnosti. Ve středověku se odehrávají pouze vzpomínky Desmonda na svého předka Altaira, za kterého ve hře hrajete. Nápad zajímavý, ale když jsem dál postupoval hrou, příběh se úplně vytratil. Co se mi ovšem líbilo, byla rozlehlost měst a volný pohyb po nich. Ve městech se dají plnit různé ukoly, u kterých mě ovšem zarazilo, že většinou se jednalo stále o to samé. Někoho zabít, někomu něco ukrást, dostat se do cílového místa v určeném čase, atd. Ze začátku fajn, ale po čase se dostaví stereotyp, který obvláště u této hry docela zamrzí. Soubojový systém je skvělý, pohyby plynulé a animace skvělé. Ovšem každý souboj je víceméně stejný, a co je horší, strašně jednoduchý. Stačí se jenom krýt, když nepřítel útočí, rychle jít do protiútoku a je to. Můžete používat několik zbraní, od skryté čepele, přes měč, až po házecí nožíky. Atmosféra je skvělá, hlavně když procházíte živoucím městem, jehož ulice jsou plné lidí. Můžete využívat i různé skrýše, jako třeba kupky sena, dav mnichů (nebo co to je) a nebo lavičky. To se hodí hlavně uprostřed honiček s městskou stráží, která vás může pronásledovat dokonce i po střechách. Blížím se ke konci a na mě je, abych shrnul celkový dojem ze hry. Na jedné straně stojí výborná atmosféram hratelnost, grafika a volnost, na straně druhé nevyužitý potenciál příběhu, jednoduchost a stereotyp. Je tedy na vás, jestli se do této hry pustíte, ale já osobně rozhodně nelituji toho, že jsem si jí tehdy zahrál.