Po 8 měsících píšu komentář. Nic moc výkon, moje aktivita zde je sestupující :D. Ale konečně se našla po dlouhé době hra, ke které cítím povinnost něco napsat.

Na Amnesii: A Machine for Pigs jsem se těšil už od jejího ohlášení. Jednička je výborná hororová adventura, kterou hraju vlastně doteď. Měl jsem však nejisté pocity ohledně toho, že dvojku má dělat jiný vývojář – thechineseroom a Frictional Games má pouze dohlížet. A mé obavy byly oprávněné, neboť mě nová Amnesia poměrně zklamala.

Hra se odehrává v roce 1899, tedy 60 let po jedničce. Uběhlo půl století a na světě už jsou modernější stroje a zařízení. Tentokrát je hra situována do prostředí zpracovatelské továrny a tedy do prostředí, v němž hrají hlavní role stroje. A je to opět výborné. Kromě výše zmíněné továrny se podíváte konečně i ven – do ulic Londýna, na hřbitov. Právě venkovní prostředí jsem v jedničce postrádal. Je tedy pravdou, že v závěru už pro mě bylo prostředí docela stereotypní , ale rozhodně palec nahoru. To neustálé sestupování do hlubin mi přišlo zajímavé a originální.
Grafika se mi jako obvykle líbila. Je vidět, že od jedničky přišla změna a autoři toho z enginu hry vymáčkli hodně. Proto potěší, že hra není HW náročná.
Thechineseroom se povedlo pokračovat ve šlépějích jedničky, a tak nám i dvojka nabídne kvalitní příběh. Dokonce přiznám, že mi příběh připadal ještě o něco zajímavější, než v případě jedničky.
Pro tuto část jsem si nechal konec odstavce plusy, protože je vynikající. Myslím tím zvuky a hudbu. Zvuky strojů, nepřátel krásně zhutňují atmosféru. Díky nim vzniká pocit nejistoty, kdy nevíte, kde to prase vlastně je. Ale zároveň víte, že podle kvikotu nemůže být daleko. Soundtrack hry je vynikající. Hudba se vždy spustí ve správný moment a perfektně se do hry hodí. Doteď si vybavuju jízdu výtahem do hlubin.

No… a teď bych se pustil do té části, obsahující nedostatky a chyby.
Co mi velmi chybělo ve srovnání s jedničkou, byla manipulace s předměty. Ta je v A Machine for Pigs bohužel velmi omezená. Manipulovat se dá pouze s dveřmi, židlemi, některými šuplíky, plyšovými medvídky a s předměty, které zrovna potřebujete k vyřešení logické hádanky.
Když už jsem u těch logických hádanek. Kde jsou časy jedničky, kde v mém případě docházelo k zákysům, jenž ke správné adventuře patří. Tady jsou ty hádanky tak jasné a jednoduché, že jsem se na žádném místě nezdržel. Jako promiňte, ale tohle není správná adventura!
Další věcí, které thechineseroom pro mě z nepochopitelných důvodů odstranili, je inventář. Už se nedá sledovat vaše zdraví, váš rozum a sbírat věci, které byste využili k logickým hádankám.
Co se týče atmosféry, tak ta narazila na jeden problém, který ji zbytečně snižuje. Je to neomezený zdroj světla. Po celou dobu hry se můžete na světlo spolehnout a už tak nehrozí hledání oleje a křesadel ve snaze co nejvíce oddálit možnou tmu. Ta nejistota v jedničce, kdy jste nevěděli, jestli v lucerně nedojde olej a jestli je vůbec nutné zrovna tady lucernu použít. Jestli raději nemáte tu místnost projít ve tmě. No jo… to všechno je pryč.
Nevím, jestli to má souvislost právě s tím světlem, ale ve dvojce dokonce ani neztrácíte zdravý rozum. Není tak nutné se o svůj charakter obávat jako v případě jedničky, aby se váš charakter nezhroutil.

Co se týká délky hry, tak mi nepřipadala krátká a při čtení zápisků a detailnímu procházení si několik nocí zahrajete. Přesto mohla být delší, i když stačilo do hry vložit komplikovanější logické hádanky a hra by se hned natáhla.

Amnesia: A Machine for Pigs je rozhodně dobrá hra, která má stále dobrou atmosféru, příběh, zvuky, prostředí a grafiku. Bohužel thechineseroom několika špatnými tahy hru poškodili. Připadá mi, že prostě chtěli udělat „jinou“ Amnesii zaměřenou spíše na příběh a hladký postup. Přesto svému předchůdci nedělá ostudu. Hře bych dal vyšší hodnocení nebýt jejího výtečného předchůdce, s kterým hru nelze nesrovnat…

Frictional Games jsou machři! Frictional Games jsou machři!
Tak přesně tohle jsem si řekl po prvních minutách seznámení s touhle hrou. Po výborné Amnesii jsem Penumbru nemohl minout. Nehledě na to, že v poslední době si stále víc buduju vztah k hororovým hrám.

Penumbra disponuje velmi kvalitním příběhem, příjemnou grafikou, skvělým prostředím a hutnou atmosférou. Příběh je, jak jsem již napsal velmi povedený. S každým nově objeveným listem se dozvíte něco nového. Jak budete postupovat dál a dál, začnete odhalovat záhady důlního komplexu.
Graficky se hra dle mého názoru povedla. Mně však na grafice nezáleží, téměř vše mi připadá pěkné. Myslím si však, že i pro náročnějšího jedince by grafika měla být k překousnutí.
Co se týče prostředí důlního komplexu v zaledněném Grónsku, nemám mu co vyčíst. Je tajemné, atmosférické a obsahuje spoustu zajímavých míst. Během procházení hry se tak podíváte do jeskyň, tunelů, k jezírku, do rafinérie, spalovny, dílen, skladů a dalších zajímavých míst.
Penumbra má vynikající, hutnou atmosféru, která je hlavní složkou hry. Při plížení kolem nepřátel se vám někdy zastaví dech. A dovolím si říct, že některé scény jsou nervydrásající (první setkání se zmutovaným psem, s obrovským červem, závěr). Přesto jsem od Penumbry čekal větší horor. Zřejmě to bylo tím, že již za sebou mám Amnesii. Rozhodně nejvíc jsem se bál v tunelech kvůli pavoukům. Když trpíte arachnofobií, není to pro vás zrovna příjemné. Scény s pavouky pro mě byly strašidelné, zbytek hry jsem spíše pociťoval nepříjemné mrazení v zádech. Ke konci už asi nikoho nevystraší plížení kolem psů, protože se s nimi setkáváte po celou hru. Hudba, která se spustí při setkání s nepřítelem, rozhodně není příjemná a ještě zvyšuje atmosféru. Musím pochválit velmi zdařilý závěr.
Dalším kladem hry je povedená fyzika. Unesete tak pouze předměty, které se reálně unést dají. Fyziku plně využijete pří řešení logických hádanek, kterých je ve hře, jakožto správné adventuře, pořádná spousta. Jejich řešení vám někdy zamotá mozkové závity, což je jen dobře.
Ovládání bude pro nováčky problémem, ale za chvíli se na to dá zvyknout, až zjistíte, že vám to takhle vyhovuje a nechtěli byste nic měnit.

Bohužel akční část se nevyvedla. Není vyloženě špatná, ale zbraně se ovládají opravdu nemotorně a jde hlavně o zvyk z jiných her. Aby se vám podařilo zabít nepřítele, budete muset být šikovní. Proto je mnohem lepší se nepřátelům vyhýbat. Případně pokud vás odhalí, tak se jim snažit utéct a boj volit až jako poslední možnost.
Mrzel mě fakt, že ačkoli máte po ruce světlice, dynamity, sušené maso, nevyužijete je, protože jsou zbytečné. Dokonce bych viděl za zbytečnou snad i baterku, protože jsem na ni sáhnul asi jednou v tunelech.

Délka první Epizody je tak akorát. Hru nebudete mít dohranou za jednu noc a na druhou stranu jí nebudete hrát frustrovaně „ať už je konec“ 2 týdny. Musím se přiznat, že bych ještě nějakou hodinku klidně vydržel a dál řešil hádanky a skrýval se před nepřáteli.

Penumbra: Overture mě dokonale vtáhla do kvalitního příběhu, skvělého prostředí, oplývá hutnou atmosférou a dokázala mi, že ve Frictional Games umí dělat kvalitní adventury. Nebýt pár drobných chyb, hra by byla excelentní. Pro milovníky adventur naprostá povinnost, pro milovníky hororu také.

Musím se přiznat, že tohle bylo moje první hrané DLC. Zatím mě žádná hra neoslovila tak, že bych si k ní chtěl zahrát i DLC. Amnesii se to povedlo, neboť mě bavila a vystrašila jako žádná hororová hra před ní (viz. http://www.databaze-her.cz/hry/amnesia-the-dark-descent/komentare/?razeni=0 - druhý komentář)

Oproti tomu, jak The Dark Descent začínal relativně klidně, tak Justine děsí už od začátku. A je to pochopitelné, neboť hrací doba se pohybuje okolo 2 hodin. To je velmi krátká doba a dokonce se dá projít i za hodinu. Naštěstí proto tvůrci nedovolili možnost hru ukládat, což prodlouží hrací dobu. Budete tak muset být opatrnější, vše si důkladněji promýšlet. Tento fakt, ale někdy taky naštve. Vzpomínám si, jak jsem byl na konci v jedné místnosti a otevřel jsem si dveře, že půjdu dál, ale ještě jsem chtěl něco v místnosti, kterou jsem chtěl opustit prozkoumat a náhle se dveře zavřely a já se nemohl dostat dál.
Ihned na začátku zjistíte, že tentokrát se budete muset skrývat a prchat před jinou nestvůrou. I hudba se malinko změnila a je opět velmi děsivá. V Dark Descent jste občas narazili na místa, kde jste si mohli vydechnout a připravit se na další postup hrou. Tady ne, po celou dobu hry se mě zmocnila nejistota a byl to pro mě docela problém, protože Dark Descent jsem hrál asi hodinku denně a uložil. Navíc v Justine se pohybujete častěji ve tmě, protože ačkoli máte lucernu, tak ji nepoužijete. Přesto, i když se to zdá stejné, je tu novinka. V Justine se hned na začátku hry dozvíte, že se v určitých oblastech vyskytují oběti a vy se musíte rozhodnout jestli je zabijete, nebo se je pokusíte zachránit. Když se k tomu před každou novou oblastí přidal ještě fonograf s nahrávkou, měl jsem pocit, že je to podobné filmové hororové sérii SAW. Logické hádanky tak ze hry opět nevymizely. Překvapil mě i příběh, který se mi líbil a nečekal jsem, že i DLC může nabídnout celkem slušný příběh. Abych jen nechválil, tak mi lokace přišly dost podobné plné hře.

Amnesia: Justine mě opět vystrašila, obsahuje skvělé momenty a taky logické hádanky. Delší hrací doba by však vůbec neuškodila.

Sérii Half-Life považuji za jednu z nejlepších v historii. Kromě datadisků k prvnímu dílu jsem dohrál všechny. V roce 2007 vyšla zatím poslední část této série - Episode Two a my vyhlížíme třetí díl již přes 5 let. Nebyl to však jen třetí díl, ale i předělávka jedničky do Source enginu. Valve se o ni sice pokusilo, ale kvůli nepatrným rozdílům oproti původní hře se skupina fanoušků rozhodla převést hru do skutečného Source enginu. Tuhle informaci jsem se dozvěděl po dohrání jedničky a byl jsem na ni velmi zvědavý. Léta však ubíhala a Black Mesa nikde, když se náhle jednoho zářijového dne tohoto roku dozvídám, že Black Mesa bude za pár dnů volně ke stažení. Jelikož je Half-Life perfektně znovuhratelný, tak jsem si řekl, že si ho určitě opět zahraju tentokrát navíc v lepší grafice. Nebyl jsem si nijak jistý, zda-li se hra povedla, protože ji přeci jen vyvíjeli fanoušci, ale za zkoušku přeci nic nedám nebo ne? No a jak jsem se mýlil...

Ačkoli pro mě není grafika ve hrách důležitá, rozdíl je velký a hra vypadá pěkně. Už od začátku jsem si všimnul, že lokace nejsou stejné. Buď jsou předělány ve velké míře, nebo se v určité lokaci objevují menší detaily. Design prostředí je zkrátka velmi povedený. Překvapil mě dabing, který je na špičkové úrovni a není poznat, že dabovali fanoušci. Bohužel hru kazí AI. U zombií ani headcrabů to nepoznáte, ale lidští nepřátelé na vás někdy začnou střílet ještě před tím než vás uvidí a jakmile vykouknete tak vás s ohromnou přesností zastřelí, jindy si vás naopak vůbec nevšimnou. Za celou hru mě nijak nerozčilovaly bugy, neboť jsem narazil pouze na pár.

Dál o hře není třeba nic rozepisovat, protože všechno ostatní znáte z původního díla. Opět na vás čeká hutná atmosféra, zběsilá akce, logické hádanky... a to všechno je okořeněno lepší grafikou a designem prostředí. Škoda jen, že AI vojáků je špatná. Black Mesa je zkrátka výbornou předělávkou starého Half-Life, téměř nemohu uvěřit, že to takhle dobře zvládli fanoušci. Musím říct, že autoři předvedli jak se dělá kvalitní remake. I přesto čekání jim patří dík, protože si s tímto projektem museli dát ohromnou práci. Vyšší hodnocení dát nemůžu, protože se přeci jen jedná o remake už tak legendární hry :-).

Call of Cthulhu je hororová adventura smíchaná s akcí. Hra bohužel obsahuje několik bugů. Přes výpadky zvuku až k padání hry. Kvůli bugu jsem hru nemohl dohrát, takže jsem se na konec musel podívat na net. Bugy dokázaly naštvat ať již zmíněným nedokončením hry, tak i občasným vypadáváním hry - nebylo zrovna příjemné začínat od posledního savepointu znovu a znovu. Nechme prozatím zápory být a podívejme se na kladné vlastnosti hry. Hra je po celou dobu velmi atmosférická. Nejlepší momenty hry zažijete v prvních misích, tedy v Bostonu a v Innsmouthu. Tyto lokace jsou nejatmosféričtější z celé hry. Ne, že by následující mise byly slabé, naopak jsou stále velmi atmosférické, ale na kvalitu úvodu nedosahují. Příjezd do Innsmouthu je skvělý, všichni ti zdejší obyvatelé, kteří sice vypadají divně a jsou arogantní, ale nečekali byste, že vám půjdou po krku. A právě, když jste si šli lehnout do místního hotelu a vzbudí vás halucinace, ve které vidíte, že k vám míří obyvatelé a chtějí vás zabít, hned se všechno mění a z vás se stává uprchlík. Tato část hry je podle mého názoru ve hře nejlepší. Postupně přicházíte na to proč vás vlastně chtějí zabít a odhalujete historii tohoto ponurého města. Jakmile utečete z Innsmouthu hra již trochu ztrácí a postupně se vám na další cestě zjevují obludy. Ty mně zde na rozdíl od jiných her nevadily, protože vás na ně hra lehce upozorní už na začátku a do hry se celkem hodí. Dobře udělány byly i závratě, když jste se podívali z výšky, zrychlené dýchání při honičce, zkrvavený nebo mlhavý obraz při pohledu na obludu či třesoucí se ruce při dlouhém míření. Jak jsem již napsal jedná se o adventuru smíchanou s akcí. Zatímco v adventurní části musíte tradičně luštit logické hádanky, otevírat sejfy, v té akční není nouze o zběsilé honičky, střílení a bodání, ale taky o opatrné plížení.

Pokud si myslíte, že se u CoC budete bát, pak jste na omylu... jistě nepříjemné mrazení v zádech při odsouvání skříní a zavírání západek u dveří z důvodu, abyste zpomalili gaunery mít budete, ale na nějaký horor zapomeňte. Příběh je poutavý, intenzivní a zajímavý a nic špatného k němu nemám. U této hry se kritizuje grafika. Mně osobně nijak strašná nepřišla - ano na rok 2006 to mohlo být lepší, ale žádná katastrofa to není. O dost horší mi přišla umělá inteligence, kdy se nepřátelé netrefili ani z metru, nebo když jsem se od nepřátel o pár kroků vzdálil a přestali mě pronásledovat. Délka hry je slušná a obtížnost taky, kdybych se občas nepodíval do návodu neměl bych šanci se dál dostat.

Kolem a kolem nevím co bych o hře dál řekl. Jedná se o velmi povedenou adventuru a průměrnou akci s hutnou atmosférou a povedeným příběhem. Musím říct, že kdyby tvůrci hru lépe vyladili, případně by vydali nějaký opravný patch, hra by se stala ještě o třídu lepší.

Na hru jsem narazil, již před 7 lety a už tehdy jsem si ji užíval a bavil se u ní. Pamatuji si, když jsem nechápal co to znamená demo, a když jsem hru po pár minutách dohrál, myslel jsem si, že už je konec, nebo že něco dělám špatně. Demo bylo samozřejmě po pár dnech odinstalováno a na Warhammera jsem zapomněl. Proto bylo úsměvné, když jsem na Dawn of War na DH narazil a hned jsem si všechno vybavil. Konečně jsem vyzkoušel plnou hru.

Dawn of War je originální sci-fi strategie z budoucnosti. Jelikož v lásce sci-fi nemám, divím se, že mě hra chytla. Očekával jsem od hry opravdu hodně a musím říct, že mě malinko zklamala, ale to se asi dalo čekat. Co vás bavilo dříve vás nemusí bavit teď. Udělal jsem chybu, když jsem hned po spuštění hry rozehrál kampaň. Kampaň je asi největší mínus hry. Nejenže hrajete pouze za mariňáky, ale kampaň je nudná, nezáživná a strašně pomalá (než se vám zpřístupní všechny jednotky a budovy, tak jste už za polovinou hry). Proto jsem kampaň nedohrál a skončil v 9.misi. Naštěstí se i tu, skoro jako v každé strategii dá hrát Skirmish a Multiplayer - a to jsou teprve pecky. Volná hra je skvělá a je zde plno možností jak zvítězit třeba zničit všechny budovy a jednotky, nebo obsadit více než polovinu Listening Postů a ty následně po určitou dobu udržet. Hra je originální a nehraje zde roli počet stavitelů, ale již zmíněné Listening Posty (to jsou strategické body) ty vám dodávají zdroj pro stavění budov, cvičení jednotek, vylepšování jednotek.... Pokud tyhle body neobsadíte a necháte je soupeřům, jste ztraceni. Nemyslete si však, že když Posty obsadíte zůstanou už pouze vám. Nepřítel se je bude snažit neustále zničit a pak nastává celkem zmatek, když jste obsadili několik bodů a musíte všechny bránit. Dalším prvkem originality je vylepšování jednotek, kdy na začátku budete mít 4 vojáky a postupně je vylepšíte a rozvinete tak, že jich bude 9 a polovina z nich bude vlastnit speciální zbraně. Taky se mi líbil moment, když jsem chtěl se staviteli projít kolem vojáků a ti mi uhýbali, takže se mi nestalo že se o sebe jednotky sekly. O konec originálních prvků se však nejedná, je tu ještě jeden. Kapacitu vojáků nerozšiřujete stavením domečků, ale v základně, kde si postupně zvyšujete úroveň. Každá nová úroveň vám kapacitu zvedne o 5 bodů. Maximální kapacita se na první pohled zdá malá, ale díky tomu, že je rozdělena na pěchotu a stroje + vozidla to stačí. Prostředí je skvělé, atmosférické a jde z něj cítit válka. Musím zmínit i pěknou grafiku vzhledem k roku výroby. Obtížnost je nevyvážená, zatímco v kampani projdete misi na těžkou obtížnost bez problémů, ve volné hře proti počítači se zapotíte už na standardní obtížnost. Dalším mínusem jsou občasné bugy, kdy jednotky nereagovaly na můj rozkaz a stavitelé nechtěli opravit robota.

Warhammer je těžká hra, kde musíte neustále kontrolovat jednotky, stavět kolem strategických bodů kulomety a současně útočit na nepřítele. Pokud nebudete hrát kampaň, která se nepovedla, ale zaměříte se na Skirmish a Multiplayer čekají vás zábavné, atmosférické a dlouhé boje.

Amnesia mě zaujala hned, jak jsem na ni viděl první ukázku. Chtěl jsem si po dlouhé době zahrát nějakou hororovou adventuru a právě Amnesia se mi nejvíc zalíbila.
Hru jsem poprvé zkoušel odpoledne, abych si osahal ovládání, ale po 10 minutách jsem hru vypl s tím, že odpoledne to zkrátka není ono a hry tohoto typu se pro nejlepší zážitek musí hrát pod třemi podmínkami: 1. hrát hru večer (nejlépe v noci)
2. hrát sám a v úplně temné místnosti
3. hrát se sluchátky
V noci jsem tedy hru zapl. Začátek byl vcelku poklidný, ale upřímně musím přiznat, že jsem vydržel asi 30 minut, potom jsem naléhavě musel zahodit sluchátka a zhoršit si tak bohužel zážitek. S reproduktory to bylo lepší :D. V tu noc jsem si uvědomil, že jsem právě začal hrát nejstrašidelnější hru, jakou jsem kdy hrál... No dost bylo vlastních pocitů, dostanu se k samotné hře.

Amnesia není postavena ani tak na lekačkách, ale hlavně na obrovské nejistotě a především na zvucích. Zvuky, ty jsou hlavní podstatou strachu v Amnesii. Zvuky vrzání dveří, nemrtvého, foukání větru nebo hlasy umírajících lidí, různé křiky - to dokáže hodně vyděsit. Za nejhnusnější hudbu, jakou jsem kdy slyšel považuji tu, když je na blízku obluda. Pamatuji si, jak jsem vždycky nadával proč nemůžu tu obludu zabít. Nakonec právě tahle věc je spíše klad než zápor,protože ještě dodává na atmosféře. Zkrátka všechny hudby, které jsou v Amnesii ve mně vyvolaly strach. Další věcí je již zmíněná nejistota, kdy nevíte jestli na vás při dalším kroku nevybafne obluda. Atmosféru ještě podtrhuje fakt, že do petrolejové lampy máte omezené množství oleje, a tak se často budete muset potulovat v úplné tmě, ikdyž máte ještě možnost zapálit svíčku nebo pochodeň pomocí křesadla. Jediné místo na krátké vydechnutí je v prosvětlených halách hradu. Musím přiznat, že jsem se na těchto místech držel, jak nejdéle to šlo. Ještě musím poznamenat ovládání, které vám ze začátku bude dělat problémy, ale až si na něj zvyknete, zjistíte že to tvůrci mysleli dobře. Musím pochválit i pěknou grafiku a celkové prostředí hradu, jehož každá místnost a chodba byla pěkně vymyšlená a propracovaná. Hra oplývá také logickými hádankami, které jsou sice jednoduché, ale do hry se perfektně hodí. Málokterá hra má však pouze klady, a to se nepodařilo ani Amnesii ze záporů bych uvedl např. konec, od kterého jsem čekal víc a neustálý pobyt v interiérech. Přidávám 5% díky tomu, že pokud vám tato dávka strachu nestačila, je možné si do hry stáhnout módy a zkusit si zahrát nové příběhy.

Pokud se chcete bát je pro vás Amnesia jako dělaná a já jsem rád, že jsem se tenkrát podíval na net a na tuhle pecku natrefil.