Když se pozorněji zadíváte na můj profil, zjistíte, že jsem ročník 1988, tedy ten krásný ročník, který zažil něco, co dneska už nikdo z mladší generace nechápe - pípání a rachtání v 486tce, tahání her na disketách, vypalování CD a DVD, navštěvování kamarádů po škole, kteří většinou měli lepší PC, večerní lan párty a mnoho, mnoho a ještě jednou mnoho dalšího.

Ach, až mi ukápla slza.

Ale nyní vážněji. Moje první seznámení s počítačem bylo přes moji sestru. Protože pracovala jako koncipientka v jedné právnické firmě, měla krásnou 486tku, kde po nocích sepisovala nějaké bludy, kterým jsem vůbec nerozuměl. Není proto divu, že jsem skončil s pár modřinami, když kamarád donesl na disketách DOOMA II (moje vůbec první hra) a díky nedostatku místa jsme jí smazali pár souborů. Stalo se. Promiň ségra!

To se psal rok cca 1998 a během tohoto roku jsem měl pocit, že jsem zkusil vše co šlo - Doom I, Doom II, Prince of Persia 1, Prince of Persia 2, Duke Nukem 1, 2 a 3D, Home Alone, Tom and Jerry, Ski or Die, Dune 2, ...

Pak přišel rok 1999, pátá třída, kamarádovo Pentium 133 a RTSko Duna 2000. Nevím proč, vlastně to byla jen předělávka Duny 2, ale těch hodin, co na té hře padlo bylo snad neměřitelné. V té době jsem také začal odebírat časopis SCORE a věřte nebo ne, já ho i četl! Od začátku do konce! Díky tomu se mi zalíbil počin tehdejšího Andreje Anastasova vydávat přeložené hry od Sierry a začal hned tím, podle mě, nejlepším - sérií Quest for Glory. Dodnes mám v paměti, jak každou hru vychválil, jak se soutěžilo v tunění svého hrdiny, jak se v každém následném časáku vydával návod a já konečně hru mohl pokořit.

Díky tomu jsem se pak začal více zajímat i o další hry tohoto mixovaného žánru. Jak adventury, tak RPG. Adventury však nakonec vyhrály. Příběh a krásná grafika plná detailů, to jsem si prostě zamiloval. Mezi léty 2000 - 2007 jsem tak dohrál spoustu her, a to jak v té době aktuálních, které mám ještě doma v BIGBOXECH, tak her natvrdo stažených. Ty sice jely, ale nevěděl jsem co dělám (manuál většinou stažen nebyl, anglicky jsem moc neuměl), nebo jsem neprošel protipirátskými ochranami zabudovanými přímo ve hře.

Pak ale přišel internet (na kterém od počátku používám přezdívku DarkMan), on-line hry, střední škola, trocha toho učení se, vysoká škola, doktorát, žena, rodina ... no jo no ...

A já si pořídil výkoný stroj až kolem roku 2020. Pochopil, že už existuje digitální distribuce, zjistil, že se musím naučit v DosBoxu, ve VirtualBoxu, a tak nějak jsem se k hrám vrátil. Opět jak k novým, tak starým. Zjistil jsem, že některé mé oblíbené kousky získaly své pokračování (Posel Smrti, Sybéria, Runaway) a řekl jsem si, že si je musím znovu zahrát - a bum, byl jsem opět lapen adventurami, které nejen hraji, ale dokonce o nich píši na svém malém skromném blogu.